close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD3 - Daija no Aoi tenshi 9

5. září 2012 v 17:45 | Rin-chan |  Deníček3: Učeň Modrého anděla

Útok



,,Dostaneš osobní stráž.Bude pořád s tebou a dohlédne na to, aby se ti nic nestalo."řekl Sentarou sotva jsme vyšli z Yokai akademie.,,To za mnou bude pořád běhat nějakej týpek? A co moje soukromí?"namítnu.Obrátil se a usmál.,,Yumi, já jsem zatím nezmínil, jestli to bude kluk nebo holka.Zrovna jsi šlápla vedle, vybral jsem spolehlivou kunoichi."prohlásil, pak se otočil a pokračoval v cestě.,,Koho? Snad ne Yamaichi?"dotírám.,,Yamaichi je ze zdejších kunoichi asi nejchytřejší a nejspolehlivější.Ne, že bych ti to nechtěl dopřát, ale potřebuju ji k ruce.Budeš se muset spokojit s nižší třídou, ale přesto vynikající kandidátkou."odpověděl stručně.To už jsme stoupali po schodech k jeho kanceláři.,,Tak už mě nenapínej."postrčila jsem ho.Otevřel dveře a ukázal na dívku se zelenými vlasy, která postávala v kanceláři a očividně čekala jen na nás.,,Koichi, konečně jsi se vrátila.Byla mise úspěšná?"usmál se.,,Ale jo.Docela to šlo, sem tam modřina, útok a taky pár mrtvejch.....co naděláš.Tady je platba, ale to asi není jedinej důvod, kvůli kterýmu jsi mě pozval.Řekneš mi, proč jsem tu?"opáčila s úsměvem.Pak si mě všimla a úsměv jí trochu zatuhnul.,,To jsi ty? Jsi v pořádku po tom nepovedeným jutsu? Trochu jsme to nedopočítaly."hlesla.,,Dalo to zabrat, ale jsem tady."odpovím a pokusím se o přátelský tón.,,Zeniba bohužel to štěstí neměla.Položila tam život za to, aby ses sem dostala tak doufám, že aspoň k něčemu budeš."usmála se kysele.,,Zeniba zemřela?"vyvalím oči a vážně mě to zamrzí.I když jsem s ní byla jen chvíli, získala si moje sympatie.Byla to milá holka.,,Nechci o tom mluvit.Takže Tenshikage-sama, co mi chceš uložit tentokrát?"obrátila se na něj aby změnila téma rozhovoru.,,V podstatě si u toho odpočineš, protože nevytáhneš paty z vesnice.Chci tě zaměstnat jako osobní strážkyni pro Yumi.Dokud nebude schopná pojmout svoji chakru je snadný terč."pousmál se.,,To je ta moje ochranka? Tahle Limetka?"obrátím se na něj překvapeně.,,Limetka?"vyvalí na mě děvče oči a očividně nechápe.Pak se začne smát.,,Už zase rozdáváš přezdívky?"dloubnul do mě Sentarou.,,Jak zase?"nechápu.,,Jen si vzpomeň, jaký jméno jsi sekla po Anitě hned jak jsi ji viděla."odpověděl pobaveně.No jo, Vosa.Kde teď asi je? A jak se má? Jsou s Ryukem pořád spolu? ,,To je v pořádku, líbí se mi to.Limetka...to je originální."smála se Koichi.,,No, vy už se určitě nějak sehrajete.A teď, když mě omluvíte dámy, musím pracovat."usmál se a zaujal svoje čestné místo za stolem.,,Jasně.Pojď, mizíme."pokynula mi Limetka a obě jsme vysmahly na chodbu.
,,On je fakt skvělej, co?"vydechla sotva jsme vyšly na ulici.,,A kdo?"opáčím nevzrušeně.,,Kdo? Tenshikage přece!"strčila do mě.Údivem jsem zapomněla zavřít pusu.,,Sentarou? Líbí se ti?"zeptám se hloupě.,,A řekni komu ne? Ta postava, ty vlasy, ty oči....je akorát zralej na znásilnění."zasmála se.Cítila jsem, že rudnu.Stačilo mi pár vteřin abych odhadla, že tohle je holka, která ví co chce a jedná při tom přímo.Upřímně řekne co si myslí a bojuje za to po čem touží.Úplně to z ní čišelo, z toho, jak teď řekla všechno úplně bez záštit; na plnou hubu jak se říká.,,Chtěla bys ho?"vyvalím oči.Koukla na mě a naprosto bez obalu řekla:,,Jo.Ale asi to bude těžký, protože vím, že on chce tebe.Ale není to první takovej případ, se kterým jsem se setkala.Až zjistí, že jedeš po tom druhým, přejde ho ta zamilovanost."ujistila mě.Úplně mi vyrazila tou svojí upřímností dech.A taky....nerada to přiznávám, ale ozvala se ve mě typicky holčičí žárlivost.A majetnickost.Já jsem ho přece stvořila, jak si může nějaká jiná holka dovolit na něj aspoň myslet? Já vím, je to hloupý, ale mě to v té chvíli připadalo naprosto přirozený.Já ho můžu nechat na pochybách, ale on nemůže koukat po jiných, to nejde - přesně tohle mě v té chvíli napadlo.,,Kdo ti řekl, že jedu po Kakashim?"podivila jsem se.,,Na to já mám čich.V tom případě bys mi mohla pomoct se Sentarem.O čem bych se s ním měla bavit?"zeptala se.Už jsem se chystala odpovědět, ale kdesi hluboko ve mě se ozvala nehorázná svině.Nemůžu to nechat jenom tak, to přece ne! ,,O samurajích.Co vím, Sentarou je úplně nesnáší.Až na to přijde řeč, pěkně je zkritizuj - jak jsou hloupí a neschopní.Stoprocentně se shodnete."ujistím ji podle.,,Bezva, to určitě zkusím."usmála se.,,Zkus."přikyvuju.Možná jsem svině, ale ty sis začla holčičko!,,Upřímně řečeno tě nemám moc ráda, ale s takovou spolu vydržíme v klidu."usmála se opět s plnou upřímností.,,To jistě."souhlasím a mnu si ruce.Zajímá mě, jak dopadne její rozhovor se Sentarem.
Když tak procházíme vesnici, narazíme na Taye, kterej na kraji lesa učí Rennyho nějaký fígle s mečem.,,Ahoj moji zachránci - dlouho jsme se neviděli."usměju se.,,Gimei!"vyhrkl Renn šťastně, pak se ale zarazil.,,Můžu ti tykat, když jsi Aoi tenshi?"zeptal se váhavě.,,To je pěkně pitomá otázka, Renny! To že se mi trochu změnilo jméno neznamená, že jsem se změnila i já.Jenom se opovaž mi vykat, toho mám plný zuby u jiných."rozesměju se.,,Bezva!"v očích se mu objevil ten známej lesk pro něho typickej.,,Jak se vám daří? Nezklamala Chakrová vaše představy?"vyzvídám.,,Ani ne.Ale chtěl jsem tě o něco poprosit."ozval se Tay a nenápadně kouknul na Renna a Limetku.Pochopila jsem to a obrátila se na svoji ochranku.,,Můžeš tu na chvíli zůstat s Rennym?"poprosila jsem ji.,,Tenshikage říkal, že mám být pořád s tebou."ohradila se.,,Jenom se neboj, já na ni dám pozor."ozval se Tay svým obvyklým, nepříliš nadšeným hlasem.,,Fajn."pokrčila rameny.,,Dík."špitla jsem a s Tayem jsme zmizeli v lese.
,,Myslíš, že by ses mohla u Tenshikageho zeptat na naše přijetí do vesnice?"zeptal se, sotva nám ti dva zmizeli z dohledu.,,Chakrová pořád shání lidi.Myslím, že v tomhle problém nebude.Už jenom to, že jste mi zachránili život hodně pomůže."usmála jsem se.,,Ale budeš se muset doučit nějaký techniky s ovládáním chakry.Na tom se zakládají všechna naše jutsu."dodám.,,S tím počítám.Bude to jednoduší pro můj plán.Potřeboval bych se totiž na čas vytratit i s Rennem.Pronásledujeme lidi, kteří zabili jeho rodiče a ti jsou podle všeho teď v Zemi Trávy."prozradil.Něco mi tu nesedí...,,Jeho rodiče? Snad vaše ne?"opravila jsem ho opatrně.,,Renn není můj pravý bratr.Asi před čtyřmi lety jsem ho našel opuštěného v lese.Utekl zabijákům, kteří zabili jeho rodiče kvůli nějakému vzácnému svitku co nesli.Postaral jsem se o něj a učím ho umění shinobi.Začal mi říkat ,bráško' sám od sebe a já jsem se tomu nebránil.Taky jsem byl rád, že už nejsem sám."vysvětlil.No, kdo by to byl do našeho temného, mafiánského Taye řekl! ,,Co to bylo za ninji, kteří je zabili?"zeptám se.,,Obyčejní nájemní žoldáci.Slíbil jsem Rennovi, že je spolu dostaneme.Divila by ses, jak dokáže nenávidět.V takových chvílích mu to doslova čiší z očí."ujistil mě.,,Rennymu? Tomu usměvavýmu Rennymu?"podivím se.,,Díval se, jak mu zabíjejí rodiče.To jenom tak nezapomene."odtušil.,,Pomůžu vám s čím si řeknete.Zbraně, lidi, jutsu....se vším."ujistila jsem ho trochu zaraženě.Poprvé jsem ho uviděla pořádně se usmát.,,Asi jsem trochu změknul.Říkám ti to jen proto, že jsem se v tobě zmýlil.Nesnášel jsem tě kvůli tomu, co jsi udělala Okii, ale tys mi ukázala, že jsi taková jen k lidem, co si to zaslouží.A pak v tom sklepě jsi pro nás poslala Tenshikageho, i když jsi nás tam mohla nechat a odejít.Omlouvám se, že jsem na tebe byl takový."prohlásil a podal mi ruku.Nechápala jsem z něj a trochu mě to zmátlo, ale podala jsem mu tu svoji.,,To je v pořádku.Taky bych se měla omluvit."pousmála jsem se.Cítila jsem, že k němu začínám cítit větší náklonnost, jako bychom se znali odjakživa.Mám pocit, že budeme dobří kamarádi.
Najednou jsem ucítila v okolí cizí chakru.Teda, ne úplně cizí.Vzdáleně se podobala něčemu, co znám, ale nedokázala jsem si to vybavit.,,Tayi..."hlesla jsem.,,Taky to cítím."ujistil mě, vytáhnul meč a rozhlídnul se.Les Chakry jako by se dal do pohybu před tou obrovskou energií a jako by sama chakra ustupovala.,,To není dobrý....ta chakra...je skoro tak silná jako moje."špitnu bázlivě.Mezi stromy se v modrém oparu objeví něčí postava.Není vysoká ani kdoví jak strašlivá, ale obklopuje ji ohromné množství chakry, přes které není ani pořádně vidět.,,Aoi tenshi...."zavrčel a vyslal proti nám proud chakry.,,Tayi, za mě!"vykřikla jsem, postavila se před něj, nashromáždila chakru a napřáhla ruce proti útoku.Podařilo se mi zastavit to těsně před náma, ale byl to ohromnej nátlak.Nashromáždila jsem trochu chakry do pravé ruky, ztenčila ji na větrné ostří a švihla po útočníkovi.Lehkým mávnutím ruky můj útok vyblokoval a poslal na nás další vlnu.Znovu jsem vytvořila chakrový štít a zapřela se nohama do lesní půdy.Vteřinu na to na mě dolehl obrovskej nátlak útoku, až mě to posunulo o půl metru dozadu.Málem jsem štít neudržela, ale chakra z lesa mi pomohla v tom, že zůstal neporušenej.Kdybych měla všechny svoje schopnosti, rozmázla bych toho prevíta jako komára!Teď, když jsem byla vystavená tomu obrovskýmu tlaku se začala ozývat moje žebra.Cítila jsem, že se kosti pomalu znovu lámou.Ninja se očividně namíchnul, že pořád držím obranu a zvýšil sílu.Vzduch kolem začal vířit, kameny pukaly a stromy se začaly vyvracet z kořenů.,,Tayi, ...doběhni pro pomoc...."vyrazila jsem ze sebe.Měla jsem pocit, jako by se mi zlomeniny kroutily a cítila jsem, že dlouho už štít neudržím.Aspoň Tay se mohl zachránit útěkem a navíc....nemusel to vidět.Smrt chakrou není zrovna pohledá záležitost.,,Zabije tě!"nesouhlasil.
V tom přišla nečekaná pomoc.Někdo se objevil za útočníkem a strhnul jeho pozornost.Tlak na mě ustal, jak se jeho majitel věnoval novému cíli.,,Utíkej, Aoi!"uslyšela jsem známý hlas.,,Tokage? Neblázni, okamžitě odtamtud vypadni!"zaječela jsem.Krk se mi sevřel strachem o toho cvoka.,,Zvládnu to, utíkej!"křičel.,,Tak pojď!"vyjel Tay a chytil mě za pas, aby mě odtáhnul.,,Ne, pust mě! Tokage, to nezvládneš, okamžitě utíkej, to je rozkaz!"ječela jsem napůl rozzlobeně, napůl zoufale a snažila se Tayovi vyvlíknout.Útočník zvednul Tokageho do vzduchu a praštil s ním o strom.,,Tokage!"teď už jsem byla skoro nepříčetná a dokonce jsem Taye i škrábala, jenom aby mě pustil.,,Pusť mě tam! Zabije ho!"ječela jsem.,,Buď jeho nebo vás oba."odpověděl mi narovinu.V tu chvíli mě to ale jenom popudilo.Ani jsem moc nevnímala, že přibíhají lidi z vesnice a někdo další mi chytil ruce, kterýma jsem se snažila osvobodit z Tayova sevření.,,Yumi klid!"hustil do mě, zatímco ostatní se snažili pomoct Tokagemu.,,Já jsem ti řekl, že se mi nemáš plést do cesty! Řekl jsem ti, že jestli to uděláš znovu tak tě zabiju!"zavrčel rozzuřeně útočník na Tokageho a sbíral sílu k dalšímu útoku.,,Tokage, okamžitě utíkej! Slyšíš?! Utíkej!"vřískla jsem co mi hlasivky stačily.Podívala jsem se krátce na člověka, co mi držel ruce - byl to Kakashi.
Svým křikem jsem na sebe asi znovu obrátila pozornost, protože ten útočník se na mě podíval a pokusil se o další útok.To už ale před náma stál Sentarou a dalších několik shinobi, kteří útok odrazili.Cítila jsem jen okrajově jeho sílu, ale i tak byla ohromná.Znovu jsem ucítila bolest na zlomeninách a když jsem se podívala dolů, uviděla jsem velký krvavý skvrny, který se mi rozbíhaly od hrudníku dolů po břiše.Začala jsem vnímat bolest, ne nepodobnou té když vás někdo pobodá.Vydala jsem krátký bolestný výkřik a podlomila se mi kolena.,,Dostanu ji odtud!"zavolal Kakashi Sentarovým směrem.,,Co nejrychleji.Ostatní za mnou!"zavelel Sentarou a rozběhl se naproti nepříteli.Mezitím mě Kakashi zvednul a vydal se k vesnici.,,Tokage...myslíš, že ho zachrání?"zeptala jsem se ho.Chvilku mlčel, ale pak řekl:,,Jistě."
Znám ho už dost dlouho, abych ten tón poznala.Poznala jsem, že lže, protože si myslí pravej opak.Ale začínala jsem se cítit vážně špatně a chtělo se mi spát.,,Nezavírej oči.Slyšíš? Slib mi, že neusneš."zatřásl se mnou.,,Neusnu.."hlesla jsem a ze všech sil se pokusila udržet oči otevřené.Položila jsem si hlavu na jeho rameno a znovu podvědomě vnímala tu vůni, která k němu vždycky patřila.Uklidňovalo mě a to a dokonce jsem i - naprosto proti svému zvyku - vydržela v bdělém stavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama