
Ticho před bouří
Ze sna mě vytrhlo zhoupnutí matrace, na které jsem ležela. Zlehka klesla a pár vteřtin na to se vrátila do původní polohy. Za těch pár měsíců už jsem měla dobře zažitý, co to znamená. Převalila jsem se na záda a s líným zabručením se protáhla jako kočka po dlouhým spánku.
,,Vzbudil jsem tě?"
,,Jo." zívla jsem.
,,To je dobře. Za čtvrt hodiny máš být ve škole."
,,Pfff. Mě se nechce." konečně jsem otevřela oči a vrhla na něj štěněcí pohled. ,,Nemohla bych dneska zůstat doma?"
Z jeho zelených očí koukala výčitka. ,,Yumi, jsi učitelka!"
,,No právě. Udělala bych tak dobrý skutek."
,,Kdy konečně vyrosteš?" zasmál se a posadil se zpátky na postel. Okamžitě jsem se mu píďalkovitě přesunula do klína a zavřela oči.,,Neopovažuj se usnout." varoval mě.
,,To je tvoje chyba, nemáš být tak pohodlnej polštář." oznámila jsem mu okamžitě. ,,Mám teda radši břicho, ale když to jinak nejde...."
,,Nenuť mě použít násilí."
,,Nenuť mě trapně zhatit tvůj pokus o použití násilí."
Sehnul se ke mě a lehce mě políbil do vlasů.
,,No tak to je podlý." zavrčela jsem. ,,Vraťme se k tomu násilí."
,,Až večer. Když budeš hodná." ušklíbnul se.
,,Čuně."
Vstal a naprosto neurvale mě vytáhnul s sebou. Ani jsem se nevzmohla na protest a už jsem musela zapojit všechny končetiny, abych neskončila na zemi. Mrzutě jsem odfrkla.
,,To není fér! Já se chci jeden den vyspat."
,,Já bych chtěl věcí. Pořád jsi na tom líp než já." uzemnil mě, přešel ke skříni a popadnul svůj plášť. ,,Já jsem v práci od rána do večera."
,,Workoholici jsou brzo impotentní." rejpla jsem si, ale přece jen jsem se vydala na cestu ke koupelně.
Nezaváhal ani vteřinu. ,,Ne každej workoholik má v posteli nádhernou, prsatou holku s pevným a pružným tělem. Horší je, že s ní můžu spát jenom když ty jsi pryč."
Botě, kterou jsem po něm hodila se mrštně vyhnul.
Když jsem se blížila k jezeru, pořád jsem ještě napůl spala. Poslední dobou jsme to se Sentarem oba tak trochu přeháněli s prací. On trávil celý dny ve svojí kanceláři a řešil všechno, od aliance se Sněžnou a Vodopádovou až po trávicí proces té nejprašivější veverky v Lese Chakry. Domů chodil až večer, většinou psychicky vyčerpanej. Akorát zdlábnul večeři a zalezl do sprchy. A když jsem měla štěstí a on toho ten den zrovna neměl moc, byla s ním nějaká sranda aspoň v noci. Jenom ráno, když byl dobře vyspanej to byl ten Sentarou, kterýho jsem kdysi přivedla zpátky k životu.
Já se už pár měsíců angažuju jako sensei pro děti, který přišly do vesnice ještě docela malý. To znamená děti ve věku od pěti zhruba do třinácti let. Těch pár mimin, co už se narodily tady, v Chakrové, byly ještě moc malý, ale až dosáhnou aspoň čtyř let, vezmu si do parády i je. Dá se říct, že jsme pracovali na základech školy pro geniny, která zatím měla jen jednu třídu. Učení probíhá tak, že si každý ráno v sedm (děsivý) vezmu svých čtrnáct žáků a vyrazíme ven učit je základům ovládání chakry. Sentarou se sice pokoušel zřídit pro nás třídu, ale mě se ti špunti mnohem líp učí v přírodě, než mezi čtyřma stěnama. Když jsme první tři takový Sentarovy super třídy zdemolovali demonstracemi ovládání chakry, vzdal to.
Plat jsem nebrala - přece nebudu vlastního snoubence obírat o peníze, který stejně skončí u nás. A navíc, tady se peníze stejně moc neřeší. Občas se hodí, když obchodujeme s jinýma vesnicema, ale jinak tady tak každej dělá, co je zrovna potřeba a nic za to neočekává. Někdo udělá to, druhej zase ono a tak to funguje celkem v pohodě.
Moje druhý zaměstnání je ale o něco výnosnější. Chakrová má, jak už jsem tu kdysi psala, dvě větší organizace. Shinigami, profesionální zabijáky a Yokai, skvělý špehy a stopaře. Tohle jsou dvě hlavní tepny, do kterých Sentarou coby Tenshikage rve peníze utržený za mise. Shinigami pořád dokupujou tuny zbraní, který placama vypadají naprosto mimozemsky, ale výsledky se dostavujou. Nepamatuju si, že by někdy nesplnili úkol. Tahle jednotka se skládá především z lidí, kteří byli ninjové ještě před založením Chakrové a byli proto trochu pokročilejší, než ostatní, který jsme začali učit až my.
Yokai naproti tomu peníze využívají pro platbu informátorům nebo úplatky celníkům, když se potřebujou někam dostat bez prohlídky. Jsou to vlastně takoví špinavci, kteří všude vlezou a každou informaci vyšťourají. Občas někoho dotáhnou na svoji centrálu a tam z něho dostanou to, co chou a neštítí se přitom žádných bolestivých metod. Není to zrovna náš vzor ctností, ale díky tomu, že dělají svoji práci svědomitě má Sentarou přehled snad o všem, co se kde důležitýho děje. Systém funguje tak, že většina jednotek Yokai je pořád aktivních. Posílají všechny informace na ředitelství, kde je jejich boss přebere a vyhodnotí. Ty důležitý pošle na stůl Sentarovi, středně důležitý dostává Yamaichi coby Tenshikageho pravá ruka, normální info Yokai archivujou pro případ potřeby a ty největší kraviny se smetou ze stolu. Narozdíl od ANBU, kteří jsou dost všestranná jednotka, Yokai se soustředí jenom na získávání informací a možná právě proto jsou nejlepší vyzvědači, jaký vůbec může vesnice mít. Členové skoro doslova žijou špionáží. Spousta jich je dlouho mimo vesnici a hraje si na úplně jiný lidi. Pár z nich zastává vysoký pozice ve vládách několika vesnic. Nikdo nezná jejich totožnost, dokonce ani oni sami navzájem. Jedinej, kdo má seznam všech členů je jejich šéf Niji. Veliká a drsná kunoichi, ta největší husťačka na světě. Je ultra inteligentní. Je prostě super.
Jo, jsem to já.....
Nemohla jsem si to odpustit. Občas si prostě nemůžu pomoct, stejně jako když mi tohle místo nabídnul Agner, kterej byl Yokai bossem přede mnou. Chtěl s tím seknout a oženit se. Pošuk. Teď má roztomilýho spratka a je z něj vzornej daddy a já trávím volnej čas tím, že čtu hlášení a rozhoduju, který z nich se dostanou pod ruku mému nic netušícímu zelenookému potěšení, který o mojí přivydělávce nemá ani ponětí.
Baví mě to a aspoň si nepřipadám tak zbytečná bez své chakry. To jsem mimochodem taky Sentarovi ještě neřekla. Měla bych s tím něco dělat. Sdělím mu to, až bude v lepší náladě. Teď by akorát začal zase stresovat a to je vážně to poslední, co postrádám.
Moje třída už na mě čekala - aby ne, přišla jsem skoro o čtvrt hodiny pozdě. Satsuka, dvanáctiletá brunetka s cynickým vyjadřováním mě na to velice ochotně upozornila, čímž mě donutila uvažovat nad výší trestu pro učitelku, která nakapala žačce do očí kyselinu citronovou.
,,Zaspala jsem." řekla jsem na vysvětlenou.
,,To nás překvapuje." pronesl s kamenným výrazem Yasu, menší zrzek. Ostatní se zasmáli.
,,Vypadáš vyloženě překvapeně, Yasu. Aby ses z toho šoku trošku probral, tak dneska začneš. Pamatuješ si, co jsme probírali včera?"
Odfrkl. ,,Elementární chakry."
,,Přesně tak. Povedlo se ti nějakou ovládnout?"
Jeho načuřenej výraz odpověděl za něj.
,,To jsem si myslela." naznačila jsem jim, ať se posadí na trávu a postavila se před ně. ,,Ale to nevadí. Klíčem je trénink. Elementární chakry jsou dodneška jedním z obšírnějších témat. Ninjové mimo naši vesnici jsou skálopevně předvědčení, že ninja se rodí s nadáním na jednu, dvě, maximálně tři chakry. A zkuste to těm troubům vyvrátit."
Pár dětí se zasmálo. Pokračovala jsem.
,,Jejich učení chakry je celý pojatý trochu úzkoprse. Jejich učitelé v nich vystavěli určíté hranice a psychika jim teď brání se přes ně přenést. Ale to se vám nestane. My přece víme, že chakra má neomezené možnosti, že?"
Souhlasné mručení.
,,Ovládání více elementárních chaker je sice složitější, ale není nemožné. Základem je soustředění. Časem k němu budete potřebovat míň času, ale teď se prostě potřebujete plně koncentrovat. Začneme se vzduchem, který je nejjednodušší. Všichni se soustřeďte na oběh své chakry...."
Hodiny se vlekly pomalu a mě nezbývalo než jenom sedět pod stromem a znuděně pozorovat svoje žáky jak sedí a snaží se zachytit energii větru, kterou by mohli přeměnit ve vzdušnou chakru. Měla jsem je nechat začínat s ohněm, to by byla větší zábava.
Poslední měsíce jsem se zabývala studiem chakry víc, než kdy dřív. Sentarou měl jednání někde v Mlžné a přinesl mi odtamtud sedmnáct starých svitků, pojednávajích o šesti chakrách. Ani jsem se neptala, kolik za ně musel vysolit. Měla jsem je neustále rozkramařený na stole a ve volných chvílích jsem si z nich četla. Zjistila jsem, že na spoustu z těch věcí jsem přišla předtím sama, aniž bych věděla, že už existujou. Jeden ze svitků vyprávěl o schopnosti ovládání počasí, ale to prý zvládnou jen shinobi s opravdu dobrou koncentrací chakry. Takže vlastně většina našich sousedů. Jen se jim musí ukázat, jak na to. Zaráželo mě, jak jsou ninjové zaostalí, co se chakry týče. Když ji objevili, byla to pro ně prostě síla, která se musí ovládat, aby nezpůsobila zlo. Myslím, že se pletli. Chakra má obrovskej potenciál a tím, že všichni genini se učí, že musí respektovat určitý hranice v sobě tohle potlačujou. Přitom stačilo, aby sem vtrhla blondýna neznalá etikety a ejhle - chakra je naprosto boží nástroj.
Tohle jsem se snažila vysvětlit i svým studentům. Pořád jsem alě měla oči na šťopkách a až únavně jsem zkoumala jejich povahy a afekty. S Takeru jsem se spálila - a to nechci udělat znovu. Pokud uvidím podobný náznaky u kohokoliv dalšího - byť by to byl Sentarou - jsem odhodlaná udělat všechno pro to, aby se nevymknul kontrole.
Zezačátku jsem se bála Satsuky. Je dcera rolníka a švadleny ale její potenciál je ohromnej. Trvalo mi asi měsíc, než jsem poznala, že není ten typ, co Takeru. Je cílevědomá a trochu prudká, ale, nemůžu si pomoct, někdy v ní vidím sebe. Naučila jsem se mít ji ráda, ale pořád se snažím, aby to nezamlžilo moje úsudky.
Pokud mám být za krávu, co kazí zábavu, tak ať, ale ať se propadnu, jestli tyhle děcka nebudou mít morální zásady z platiny.
Likvidace jednoho poloboha je za život až až.
Z přemýšlení mě vytrhly něčí hlasy. Snad až moc prudce jsem se ohlídla a zamžourala na dvě postavy, co s ek nám blížily od vesnice. Menší ze zlobrů byl můj blonďatý bratr, nadšeně se angažující ve výcviku nováčků. Pomáhal mistru Tenseiovi při hodinách taijutsu. Děcka si na něm mohly cokoliv nacvičovat - včetně zbraní - a on to pochopitelně vždycky ustál. Já byla proti tomu, zdálo se mi to morbidní, ale Brodyho to bavilo a fakt byl, že taková praxe geniny dobře vybavila. Je sice k rásný, že jim stokrát řeknete, kde najdou například bod pro vyřazení pravé ruky z pohybu, ale není nad praktickou zkoušku, co si budeme zapírat....
Druhá osoba byl právě mistr Tensei. Starší, asi sedmdesátiletý ninja, který do naší vesnice přišel před půl rokem po tom, co jeho dva synové zemřeli ve válce. Na první pohled byste řekli, že by vám to nenandal ani ve vstávání z gauče, ale to je právě ten omyl. Snad už jenom Hyuugové měli vymakanější taijutsu. Ten chlap byl vážně kapacita a Sentarou byl přímo nadšenej, že se nabídnul učit naše nejmladší boji zblízka.
Vstala jsem, protože prostě před tím chlapem mám respekt. Já a taijutsu...no...však víte.
,,Mistře Tensei." uklonila jsem se. Byl stará škola a potrpěl si na způsoby.
,,Senju-hime." sehnul hlavu v odpověď. Z nějakýho důvodu ho fascinovala myšlenka na to, že klan Senju nevymře s Tsunade.
,,Nečekala jsem vás. Pokud se nepletu, vaše hodina začíná až za hodinu." nenápadně jsem ještě překontrolovala polohu slunce, abych se ujistila, že jsem nezaspala. Tentokrát vyjímečně ne, bylo teprve deset.
,,Vím a omlouvám se, že ruším vás a vaše žáky, ale poslal mě pan Sentarou."
To jméno mě zalechtalo v břiše stejně jako vždycky cokoliv, co se Sentarem souvisí.
,,Něco se stalo?"
,,Ne, to ne." slabě se pousmál. ,,Požádal mě, abych začal svou hodinu dřív a poslal vás za ním. Mám dojem, že by vám rád něco sdělil."
To zase bude nějaká chujovina. Jestli tam přijdu a ten žirafák mi oznámí, že si zapomněl doma oběd a potřebuje, abych mu ho donesla tam si přinesu akorát tak štafle, abych mu mohla jednu vrazit.Vykouzlila jsem na tváři úsměv.
,,Ale ovšem." otočila jsem se ke třídě. Nikdo už se nesoustředil a všichni nás pozorovali. ,,Dnes končíme. Zítra se sejdeme v sedm na Bouřlivé skále. Přijďte včas."
,,Hlavně, aby jste tam byla vy." culila se jedna z holek. Hlouček se zasmál.
Hodila jsem po ní naoko přísný pohled a pak už jsem se otočila k odchodu. ,,Tak zítra. Nashle, mistře Tensei. Čau Brody."
,,Servus ségra."
Byla jsem ten den hrozně líná. Sluníčko svítilo a bylo docela horko a já jsem v tomhle prostě jako slimák. Co bych teď dala za pláž a moře a mojito. Málem se mi ani nechtělo odpovídat na pozdravy lidí, co mě míjeli. Bohužel jsem nepatřila zrovna k neznámým osobám, takže mě fakt zdravil každej. Věřte nebo ne, ale Chakrová se pořád rozrůstá a pár desítek lidí už tady žije. A odpovídat každýmu...asi mi brzo upadne huba.
Když jsem se konečně doplazila k Sentarovu kanclu, už jsem docela vážně uvažovala nad výhodami autobusové linky. Hned u dveří jsem se potkala s Yamaichi, která chudina táhla štos složek, že za ním málem nebyla vidět. Ten žirafák je fakt sadista, nechat ji tohle tahat. Než by zvednul řiť a zašel si pro to sám.
,,Nechceš třeba pomoct?" zaťukala jsem jí na rameno.
Pokusila se ohlídnout. ,,Ach, Aoi. Ocenila bych, kdybys mi tak tunu odebrala."
Se smíchem jsem od ní přijala polovinu šanonů. ,,Lepší?"
,,O dost." pousmála se. Od chvíle, kdy jsme jí řekli, že Tay už se nevrátí byla jako přešlá mrazem. Znali se krátce, ale ona ho měla vážně ráda. Vlastně já taky. Proklínám ten boj na mostě, kde zemřel společně s Renem a málem i Sentarem..
Nějakým záhadným způsobem se nám podařilo otevřít dveře a dokonce jsme se i dostaly do schodů.
,,Zvládneš zaklepat?" obrátila se na mě, pořád ještě značně zatížená.
Místo odpovědi jsem dvakrát kopla do dveří a pak je otevřela.
,,Yumi?" ozvalo se odkudsi zpoza té hromady, co jsem nesla.
V tu proklatou chvíli mi začalo několik horních šanonů zklouzávat. Než jsem to stačila vyrovnat, sjely na Yamaichi, která se lekla a pustila ty svoje. Během pár vteřin všechno přistálo na zemi nebo na stole a rozprsklo se to všude, kam se jen pevná hmota rozprsknout může.
,,Co to děláte?!" vyhrkl Sentarou a zachytil jeden obzvlášť objemnej, co mu vletěl do klína.
Odfrkla jsem. ,,Vlastně jsme to po tobě přišly jebnout víš. To proto jsme tady."
,,Mám si to brát osobně?"
,,Nejosobnějc."
,,Že mě chce zabít ona, to beru, ale i ty, Yamaichi? Je to nějaký nový druh protestu?"
,,Moc se omlouvám!" zmatkovala brunetka. ,,Sesbírám to."
,,To nech." zadržela jsem ji. ,,Já to udělám. Jsem přece viník."
,,To je velice vzácné přiznání. Využijeme toho. Můžeš jít, Yamaichi. A děkuju." propustil ji Sentarou.
,,Za nic." ujistila ho a vyklouzla ze dveří.
,,Ty nejsi normální, nechat ji tahat takový náklady." pokárala jsem ho, klekla na zem a začala složky sbírat.
,,Já nemám nic proti tomu, aby to nosila po třech, to je její nápad." bránil se. Kupodivu slezl ze židle a pomohl mi.
Zastrčila jsem si vlasy za ucho, aby mi nezavazely a začala jsem skládat desky do několika stabilních komínků. ,,O čem jsi se mnou chtěl mluvit?"
,,Přišla pošta z Listové."
,,Kde?!"
,,Mám ji na stole."
Vyšvihla jsem se do stoje a chtivě chňápla po svitku s červeným okrajem, kterej logicky nemohl být ničím jiným, než dopisem ze země Ohně. Jeden z těch proklatejch šanonů se mi připletl pod nohy a já se o něj natáhla jak široká, tak dlouhá. Moje cvičená levačka ale stihla svitek zachytit a ten úlovek stál za karambol, kterej následoval, když jsem hňácla na Sentara.
,,Moje koleno!" zavyla jsem.
,,Moje hlava..."
,,Buď chlap a nefňukej." drápáním jsem se snažila svitek rozvinout aniž bych se po pádu zvedla.
,,Tobě se to mluví, ty nejsi naspod..."
,,Tentokrát to přežiješ, lásko. No hele, Tsunadin podpis vypadá jako zasukovaná žížala!"
,,To je vidět tvůj intelekt. Drahá, myslíš, že bys to koleno mohla dát stranou, abych ti byl ještě někdy k užitku?"
,,Zase nepřeháněj, klečím ti na stehně."
,,Stehno mám trochu jinde..."
,,No páni! Chuuninský zkoušky! Četl jsi to, Sentarou? Tsunade nás navrhla jako účastníky Chuuninských zkoušek v Zemi Větru!"
Zatvářil se kysele. ,,Prej jestli jsem to četl. Ne, vlastně jsem si tipnul co tam je a zavolal tě. Máš vynikajicí dedukci."
,,Hej, sarkasmus je moje parketa. Sentarou, oni nás pozvali! To znamená, že nás fakt uznávají!"
,,Yumi, prosím, to koleno.."
,,Můžu tam vzít svoje děcka?" nadchla jsem se. ,,Vyberu ty nejlepší a zapíšu je."
,,A rovnou tam můžeš říct Kakashimu, že budu potřebovat záskok. Pokud ovšem nedáš stranou to koleno."
Změnila jsem polohu a sešoupla se na zem vedle něj. ,,Babo."
,,Málem jo." přisvědčil.
,,Můžu teda?"
,,Ne. Volal jsem tě sem, abych ti to ukázal a pak to před tebou roztrhal a smál se ti do tváře."
,,Zase to děláš." zamračila jsem se. ,,Sarkasmus je ošklivá věc."
,,Nežertuju."
,,Půjdu to říct děckám."
,,Jak chceš."
,,Půjdeme na zkoušky."
,,Přesně tak."
,,A budeme mít první oficiální chuuniny."
,,Jojo."
,,Dneska večer myješ nádobí."
,,Samozřejmě....počkej, co?!"
,,To je vidět, jak mě posloucháš. Chováš se, jako bys byl se mnou ženatej."
,,Bylo by to větší peklo, než teď?"
,,Chceš kolenem?"
,,Sbal si svoje koleno a jdi jim to říct, než se z toho blahem rozpustíš. Já tu mám ještě práci."
Vyskočila jsem na nohy a znovu zapíchla oči do svitku. ,,Je to za měsíc."
,,Máš fůru času je ještě vytrénovat." přikývnul, zatímco se sbíral.
Přikývla jsem a zamířila ke dveřím. Naprosto mě ta myšlenka nadchla. Tsunade je skvělá, že si na Chakrovou vzpomněla.
Když jsem odcházela, Sentarou si kysele oprašoval plášť.
,,A kdo bude sbírat ty šanony?"
Zpátky už se mi šlo podstatně svižněji, než tam. Žmoulala jsem ten kus papíru tak, že bych z něj tímhle tempem udělala za dva dny sedmkrát recyklovanej toaleťák. Třídu jsem našla na tom stejným místě, kde jsem je před necelou hodinkou opustila. Nami, dcera jednoho ze Shinigami si právě přehodila Brodyho přes rameno jako plyšáka. Svoje super vítězství ještě zakončila Rambo gestem, kdy ho přišlápla k zemi, aby se už sakra nepohnul.
,,Mistře Tensei..?" oslovila jsem staříka.
Vzhlédnul.
,,Můžu vás na minutku vyrušit? Chci jim jen něco říct."
,,Ovšem."
Obrátila jsem se k děckám, který se na mě všechny zvědavě dívaly. Vždycky mají výraz, jako by čekali, že je paní Aoi tenshi vytáhne na nějakou super siláckou výpravu.
,,Poslouchejte, mí bídní smrtelní sluhové," začala jsem svým oblíbeným oslovením. ,,Něco vám přečtu. Takže: Pátá Hokage Vesnice ukryté v listí si dovoluje...bla bla bla...tohle je jenom spam, to vás nemusí zajímat...bla bla....tady. Chuuninské zkoušky pořádané ve dnech od pátého do třicátého srpna. Tady jsou zase nějaký kecy a..."
Výkřiky, který ta věta vyvolala přerušily moje další slova.
,,My půjdeme na Chuuninské zkoušky?" vyvalila Nami oči.
,,No já určitě." ujistila jsem ji s úšklebkem. ,,Jestli ty, to nevím. Nepotřebujeme si uříznout ostudu teď, když nás ostatní začali trochu brát. Rozhodla jsem se, že vezmu tři nejlepší z vás. Dva borce v ovládání chakry a jednoho, kdo nejlíp ovládá taijutsu. Mistr Tensei mi řekne, kdo to bude."
,,Zatím bych si tu asi nevybral." pousmál se majstro.
,,No, to slyším nerada." naoko jsem povzdechla. ,,Že bych tam nakonec vážně šla sama?"
Sborovej nesouhlas.
,,Tak to musíte máknout. Zapsat se musíme do dvanácti dnů. To je dvacátýho. Takže osmnáctýho udělám výběr. Předvedete mi, co dokážete a já vyberu tři z vás, kteří se stanou prvními oficiálními chuuniny naší vesnice. Co vy na to? Jdete do toho?"
Tentokrát vykřikovali souhlasně.
,,Prima. Takže máte deset dnů. Sama jsem zvědavá. A teď už vás nechám." uklonila jsem se Tenseiovi a zdvořile se omluvila za vyrušení. Měla jsem sto chutí jít domů se natáhnout, ale čekala mě ještě práce.
Yokai.
Zamířila jsem k budově, kterou postavili teprve nedávno - menším lázním.






















