close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 13

27. října 2012 v 11:56 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Z listí do písku


Potáceli jsme se pěšky lesem a mluvili jenom občas. Přišla jsem na to, že jsem normální, líná holka, co má moc tlustou prdel na to, aby ji bez chakry táhla celej den náročným terénem. Se Sentarem jsme se dohodli, že po těch vyčerpávajících třech dnech v Údolí Konce přestanu aspoň na čas používat chakru....a to tak, že úplně. Má drahá osobní žirafa s očima barvy žabince se totiž příšerně obávala o tělesnou kondici našeho potomka, a bylo jedno, kolikrát denně jsem mu říkala, že je Tonda v cajku. Tonda je pracovní jméno a ano, vymyslela jsem to já, protože je to krátký, nenáročný a protože to Sentara štve. Sentarou to totiž až moc přehání - po tom, co mě chtěl přenášet i přes blbej potůček o hloubce průměrné kaluže jsem myslela, že mu vyškubu vlasy. Na druhou stranu se mu ale nedivím. Po té dávce oretu, co mi kdysi podala Limetka jsme si ani jeden nebyli jistí, jestli vůbec ještě někdy budu moct mít děti. Zezačátku se zdálo, že spíš ne....
Byli jsme na cestě od rána a žirafák si vykračoval v čele, jako by se nechumelilo. Já klopýtala kousek za ním, do nohou už jsem dostávala křeč od toho věčnýho plazení se po balvanech a pila jsem asi stejně často, jako delfín, takže moje lahev už byla prázdná. Ale o jeho bych si neřekla, protože to potěšení mu nedopřeju. Hned by se chytil příležitosti a udělal mi přednášku bez pointy, jako to má rád.
Když mi z jednoho šutru sjela noha a odřela jsem si koleno, vyprskla jsem několik šťavnatých nadávek a kecla na zadek. Sentarou se otočil a zvednul obočí.
,,Copak to děláš, drahá?"
,,Skládám domino!" odsekla jsem. ,,Co myslíš? Nevidíš, že mi teče krev?"
Kouknul na miniaturní, povrchovou oděrku, která horko těžko vypotila pár kapek krve, jen tak aby se jako neřeklo. ,,Příšerná rána. Počkej, stáhnu ti to, ať nevykrvácíš."
,,Fakt vtipný." prskala jsem. ,,Tomu se můžeš smát jenom ty! Já už dál nejdu." dupla jsem si.
Stěží držel smích. ,,Vážně? To ale budeme odsouzeni tu zemřít."
,,Že tě plesknu?"
,,Štafle sis nechala doma." konečně si kleknul a měkce zvednul moji nohu za lýtko, aby mohl prohlídnout koleno. ,,Yumi, tohle je směšné. Vždyť to nic není."
,,Pro tebe." mrčela jsem. ,,Jsem unavená, jdeme celej den a mě tlačí ten bágl a tys nasadil tempo jak babka na akci v Tescu. Já prostě nemůžu za to, že máš nohy jako stožáry a já ti nestačím." byla jsem skutečně rozhořčená. ,,A nekřič na mě."
Zasmál se. ,,Vždyť jsem nezvýšil hlas."
,,Jo, takže jsem hysterická?"
Vstal. ,,Proboha, to tu nikdo neřekl. Nemrač se a užívej si přírody." naprosto okatě si ze mě utahoval. ,,Nejsi ráda na čerstvém vzduchu?"
,,Samou radostí bych si vyrvala rodidla."
,,A už máš i zranění z divočiny! To koleno nikdy nebude jako dřív."
Vydechla jsem a promnula si oči. ,,Nemůžem chvíli zastavit? Jsem vážně unavená, mám hlad a došla mi voda." vztekle jsem mrskla lahví do křoví.
Vydal se tam a zvednul ji. ,,Tak za prvé jsi to mohla říct. Já bych zastavil a jídlo ještě máme. A za druhé přestaň zahazovat svoje věci. To se ti bude ještě hodit." podal mi předmět zpátky.
Zbytečně. Vzápětí letěl znovu na výlet.

Za pár minut už jsem seděla pohodlně opřená o šutr, co mi způsobil tu příšernou tržnou ránu a spokojeně žužlala suchary. Sentarou se vypravil k nedaleké řece, aby čeknul, jestli je tam čistá voda a popřípadě doplnil moji láhev, kterou obětavě vylovil z křáků...asi čtyřikrát za sebou. Stejně si myslím, že ji šel naplnit jenom proto, že když bude těžší, nehodím ji tak daleko.
Když se vrátil, byla jsem hotová s jedním balíkem sucharů a načínala druhej. ,,Sežrala bych verlybu." vysvětlila jsem s plnou pusou, když se trochu zarazil nad mým apetitem.
,,Velrybu." opravil mě. ,,Tak trochu se to dá pochopit. Slyšel jsem jakousi hypotézu o těhotenských chutích." ve tváři mu znovu zahrálo pobavení. ,,A taky o hormonech."
,,Uakeuch houmonech?" zahuhlala jsem, hubu plnou sucharů.
,,No snad sama uznáš, že člověk jako ty, co je schopnej běžet s useknutýma nohama a možná i hlavou a ječet, že mu nic není se běžně nezhroutí z toho, že si sedřel kůžičku na koleni. A pokud mi chceš tvrdit, že to nejsou hormony, tak asi v nejbližší vesnici najdeme doktora."
Na chvíli jsem se zamyslela. ,,To zní uogicky....."
,,Já jsem taky rozenej logik."
,,Ale musíš uznat," konečně jsem polkla a zvedla nohu. ,,Že to zezačátku vypadalo vážně ošklivě."
Přitisknul si na hruď pěst po samurajském způsobu. ,,Hvězdy jsou mi svědkem," pronesl teatrálně. ,,že bych skončil v sedmém kruhu pekla, kdybych na tohle odpověděl kladně."
Hodila jsem po něm polovinu sucharu. Obratně ho chytil a trochu si ukousnul. ,,Proboha, vždyť je to tvrdý jako šutr!"
,,To zas ne." uhryzla jsem si další glvan.
,,Nejez to." vytrhl mi balík z ruky. ,,Vylámeš si zuby."
,,A nelíbilo by se ti to?" zamrkala jsem. ,,Stejně si občas stěžuješ, že koušu."
Plácnul se dlaní do čela a cosi zamumlal. ,,Vidím, že už je ti líp."
,,To je. A hned, co mi pomůžeš na nohy, můžeme pokračovat." natáhla jsem k němu ruce a usmála se jako nevinnost sama.

Šli jsme celej den a cesta se k mojí nepopsatelné radosti zlepšila. Už jsme nemuseli přeskakovat kořeny nebo kamení, ale napojili jsme se na docela pohodlnou lesní stezku. Jak jsem se najedla, měla jsem o něco lepší náladu - kdo ne - a tak jsem Sentara ani moc nešikanovala. Vážně, ale pojďme se nad tím společně zamyslet. Jsem hubatá, dělám neustále kraviny, hraničící s vyhlazením Yummo Sapiens Nesapiens a když mi rupne v bedně, jsem schopná ze vzteku třeba vyvolat bouřku. Co na mě proboha Sentarou vidí? Budu to muset vykoupat....teda vykoumat, vykoupat bych měla sebe. Každopádně, on pořád tvrdí, jak mě strašně miluje a pravda je, že kdybych mu teď řekla skoč pod kombajn, udělá to a ještě mi pošle pohled.
Zastavil se tak prudce, že jsem do něj málem vrazila. Zvednul jednu ruku a dal ji předemě jako závoru, aby mi naznačil, že se nemám hýbat. Hýbat možná, ale do pusy mi roubík nenacpal.
,,Co je?" zeptala jsem se, čistě náhodou i docela potichu.
Neodpověděl, obrátil hlavu doprava a zamračeně poslouchal. Když má tady ten jeho napjatej výraz, je hrozně sexy a kdyby ho nenasazoval většinou jenom v rizikovejch situacích, položila bych ho na lopatky. Pochybuju, že by se bránil.
To je mimochodem jeden z důvodů, proč miluju já jeho =D.
Každopádně mě tou svojí ostražitou figurou docela děsil, takže jsem ho po chvíli zatahala za rukáv. Otočil se a sklopil oči, aby na mě viděl.
,,Řekneš mi už, proč stojíme?"
,,Někoho cítím, Yumi." odvětil. ,,Možná nás mine, ale....spíš se mi zdá, že se blíží."
Mávla jsem rukou. ,,Houbař."
Ušklíbnul se. ,,To teda asi rodinka houbařů. Jsou čtyři. A jejich chakry......" nadechl se a chvíli vypadal, jako by větřil. ,,Jsou to shinobi."
Přitiskla jsem se zády k jeho a kontrolovala opačnou část lesa. ,,Jestli zaútočí, zmasíme je."
,,Ty nebudeš dělat nic." konečně se trochu uvolnil. ,,Pokusíme se nedat jim záminku zaútočit."
Než jsem stihla zažádat o víc instrukcí, beze slova mě zvednul. Jak jsem se octla v té výšce, vyjekla jsem. ,,Nemůžeš mě upozornit?!"
,,Padáme odtud." řekl, vyskákal na nejbližší strom a dál se pohyboval po větvích.
Krajina nás míjela o dost rychlejc a moje nohy využívaly toho stavu bez tíže, aby se aspoň trochu daly dokupy. Mám pocit, že i moje puchejře mají puchejře. Než jsme vyrazili, dohodli jsme se, že půjdeme pěšky a ne takhle, protože kdyby byly po cestě nejaký trable, Sentarou bude bránit nás oba a měl by být při síle. Jak vidno, teď se nám to docela hodilo.

Urazili jsme sotva pár kiláků, když nás doběhli. Sentarou se zastavil, rozhlídnul se po prázdným lese a opatrně mě postavil na větev. Bez chakry jsem se rázem cítila hrozně nemotorná a chytila jsem se kmene, jako bych už padala.
,,Zůstaň tady, potichu." řekl mi. ,,Hlavně se drž."
,,Na to vem jed."
Kysele se pousmál. ,,Než se prcek narodí, nechci slovo jed vůbec slyšet."
,,Tonda." opravila jsem ho významně.
,,Přes mou mrtvolu." seskočil dolů a pružně dopadnul na lesní půdu, že ani větvička pod ním nezapraskala.
Naklonila jsem se. ,,Tak dávej bacha, aby k tomu nedošlo."
Neviděla jsem ho, ale dala bych krk, že se usmál.
Ještě asi minutu bylo v okolí ticho, pak jsem zaznamenala tři postavy, co se vynořily z lesa jako stíny. Když jsem se teď co nejvíc odřízla od chakry, ani jsem necítila jejich příchod. Přikrčila jsem se ještě víc a byla tak potichu, jak jen to já dokážu.
Byli to bezpochyby ninjové, všichni oblečení stejně jako vrah May, co jsme ho zlikvidovali v Lese Chakry. Dva z nich byli docela vysocí a hranatí, ale třetí měl malou a hubenou postavu. Napadlo mě, že to musí být žena.
V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že Sentarou ještě před chvílí oznamoval čtyři osoby. Zlostně jsem si uvědomila, že tohle budou Limetčini lidi a zatnula pěsti. Dobrá nálada mě opustila a já si jenom přála, aby je Sentarou zmasil co nejvíc.
Ten teď stál dole zády ke mě a zatím nic nepodnikal. Trochu se pootočil, aby pokud možno na všechny viděl a dal ruce v bok.
,,O co jde?" zeptal se naoko nevědomky.
Nejmenší, teď už stoprocentně holka se zasmála. ,,Prej o co jde." hlas měla vysokej a skoro dětskej. ,,Nedělejte ze sebe hlupáka, Tenshikage."
,,To ani nezkouším." ujistil ji, pořád nápadně v klidu. ,,Ačkoliv, někdy se o to ani snažit nemusím...."
,,Slyšeli jsme o vás." promluvil jeden z chlapů. ,,Jsme plně informovaní o vašich technikách a tudíž perfektně připravení na vaši eliminaci."
,,A teď přijde ta část, kdy se mám strachy podělat?"
,,Kde je Anděl?" ozval se pro změnu třetí.
Sentarou na něj ukázal a obrátil se k jeho kolegovi. ,,Anděl? Kolik si toho kámoš dneska dal?"
,,Nehrajte si s náma!" okřikla ho ta holka. ,,Víme, že je s vámi!"

V téhle části rozhovoru jsem se málem podělala já, když mě kdosi zezadu drapnul za ruce a zkroutil mi je tak, že mě donutil pokleknout. Překvapením jsem se neudržela a vykřikla.
Ti tři se na mě hned podívali, Sentarou jenom vzdychnul a pootočil obličej, aby na mě viděl koutkem oka.
,,Lásko, neprosil jsem tě, abys byla potichu?"
,,Nebylo to trochu zbytečné?" ozval se mi hned za zády poměrně mladý, mužský hlas. ,,Viděl jsem ji hned od začátku."
Až teď mi došlo, že jeden dole chyběl.
Sentarou se otočil úplně a kouknul na nás. ,,Víš, že jestli ji jenom škrábneš, urvu ti obě ruce u samých ramen, že jo?" zeptal se skoro zdvořile.
Žádná odpověď.
,,Já jenom upozorňuju," dovolila jsem se ozvat ,,že jestli to vážně uděláš, zebliju se jak alík."
Zasmál se. ,,Tak zavři oči."
,,Zapomněl jste na nás." postoupil dopředu jeden ze zabijáků dole. ,,Paní nám dala příkaz odklidit vás rychle, ale pokud budete dělat problémy, půjde to pomalu."
,,Tak to mám rád." promluvil druhej a skoro s rozkoší přejel prsty po ostří své dýky. ,,Co takhle nechat je vykrvácet....možná jim pomalu odsekávat končetiny....."
,,Připíchnout je na stromy." ozval se můj věznitel, kterýho jsem dosud neměla tu čest vidět.
Sentarou se zamyslel. ,,To nezní špatně. Co myslíš Yumi, chtěla bys viset na stromě?"
,,To zní skvěle." kývla jsem. ,,Ale ty bys měl brát ohled na jejich zdraví a nechat se radši rozsekat. Kdo se s tebou má tahat na strom?"
,,Máš pravdu. Navíc jsem si vždycky přál skončit rozsekanej."
,,Vážně? Proč jsi mi o tom neřekl?"
Shinobi, co mě držel se mnou hrubě smýknul, že mi málem sklouzly nohy. ,,Mlč!" okřikl mě.
Sentarou zavrtěl hlavou. ,,Už mě to tu nebaví. Vypadnem, ne?"
,,Čekala jsem, až se zeptáš."

V tu chvíli se ti tři dole pohnuli jeho směrem s tasenými zbraněmi. Kdybych neodhadla, že napřed půjde po klukovi, co mě držel, asi bych si ani nevšimla, jak zmizel. Udiveně se zastavili, protože prostor před něma zel prázdnotou.
Uslyšela jsem za sebou křik a příšerný, hlasitý křupnutí. Moje ruce se uvolnily tak prudce, že jsem tentokrát doopravdy uklouzla a sletěla dolů. Naštěstí jsem se stačila chytit za větev a visela jsem tam jako nezbednej kluk. Ninja, co mě ještě před pár vteřinama držel ale takový štěstí neměl, jeho ramena byly v nepřirozeným úhlu, zřejmě vykloubený, takže se nemohl chytit a žuchnul na zem jak pytel brambor.
Sentarou už byl ale zase někde jinde. Než se první z chlapů stačil ohlídnout, stál mu za zády. Docela uvolněně chytil jeho hlavu a než mohl zabiják cokoliv udělat, Sentarou mu prudkým trhnutím zlomil vaz.
Holka, co byla s něma s výkřikem zaútočila. Několikrát sekla mečem, ale Sentarou se všem jejím pohybům bez námahy vyhnul. Pak se zase všem ztratil z očí.
Objevil se vedle ní na levé, nekryté straně a chytil ji za paži. Volnou rukou vyblokoval její úder, zapřel se a trhnul s tou chudinou tak, že se odlepila od země a vletěla do kmene nejbližšího stromu. Sentarou jí vytrhnul meč a pro jistotu, aby ji úplně uzemnil ji připíchnul za pravý rameno k zemi.
Akorát včas uskočil před útokem posledního z nepřátel. Jak ho ninja minul, Sentarou zvednul koleno a kopnul ho do břicha. S překvapeným zachroptěním se předklonil, toho žirafák využil a věnoval mu další, tvrdou ránu do zad. Útočník spadnul na břicho a učinil ještě jeden ubohej pokus zvednout se. Sentarou ho chytil za hlavu a bez milosti mu s ní praštil o zem. A to už nerozchodil.
Já jsem tam pochopitelně celou dobu nevisela jako hruška. Jestli existuje něco, co umím dobře i bez chakry, pak je to šplhání po stromech. Přeručkovala jsem ke kmeni a pomocí ostatních větví jsem slezla asi metr nad zem, odkud už jsem pohodlně seskočila, těsně vedle polomrtvýho ninji s vyrvanýma rukama z kloubů.
Přeběhla jsem k Sentarovi, kterej pořád stál nad svým posledním soupeřem jako Godzilla a sledoval okolí s pohledem dravce, kterej vyzývá celej svět, ať se mu zkusí postavit.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho celkem zbytečně.
,,Jasně," odpověděl a přitáhnul mě k sobě. ,,Ani jsem nepoužil moc chakry. Koichi mě trochu urazila, že na nás poslala tyhle a jenom čtyři." sklouznul očima na mě. ,,Ty jsi zraněná?"
,,Ne."
,,Fajn. Půjdeme dál."
,,Necháme je tady?" obrátila jsem se ke kvílející holce.
Přikývnul. ,,Jeden je mrtvý a další brzo umře. A myslím, že zbytek si odnesl svoji lekci."
,,Možná ji odnesou přímo Limetce."
,,Pravda," připustil. ,,Mám je dorazit?"
Rozhlídla jsem se a vybavilo se mi, co mi řekl Hashirama. Že každej člověk má určitej život a sny a že bych měla přemýšlet, než někoho zabiju. Tihle už nebyli nebezpeční.
,,Ne, jdeme." chytila jsem ho za ruku a táhla dál do lesa.
Ještě se zastavil a otočil se k té holce, co byla jako jediná ještě při vědomí. ,,Vyřiď svojí paní, že jestli nás chce mrtvé, musí se o to postarat sama." hlas se mu trochu ztišil, když dodal; ,,Je zbabělé posílat za sebe děti."

Asi hodinu jsme šli svižným tempem, než jsme se dostali na místo, kde se dva potoky slévaly v jeden. Tam jsme se posadili a Sentarou rozdělal oheň, zatímco jsem vybalovala deky.
,,Yumi...naučíš se někdy sbalit pokrývku úhledně ?" zeptal se, když viděl, jaká expolze podobná gigantické hlávce zelí na mě vystřelila z batohu, jakmile jsem ho rozepla.
,,To je dobrý," ujišťovala jsem ho, zatímco jsem se snažila najít alespoň jeden konec dotyčné deky. ,,Narovná se to, jak si na to lehnu."
,,To sice jo, ale pak se nemůžeš divit, že ti je batoh na zádech nepohodlnej, když v něm máš naboxované tohle."
,,Nějakej chytrej."
,,No jak chceš."
Ustlala jsem si a rozvalila se. ,,Konečně!" vydechla jsem, jako by mě kdoví kolik dní za sebou nutili dělat dřepy. ,,Jdem spát ne? Já jsem hotová."
,,Tak jdi." odpověděl a posadil se opodál. ,,Budu hlídat."
,,Budeš hlídat jako co? Přelet Halleyovy komety? Pojď si zdřímnout."
,,Ty chceš, aby nás někdo podřezal, že?"
Zasmála jsem se. ,,A kdo jako? Pamatuješ si vůbec, jak jsi tam s něma vytřel zem?"
,,Nemuseli být všichni." trval na svým. ,,Budu hlídat."
Začala jsem vstávat. ,,Tak napůl. Ty jdi teď spát a já si vezmu první hlídku, protože jak tě znám, ty bys mě potom zase nevzbudil a číhal celou noc."
Zaúpěl. ,,Nemůžeš prostě....."
,,Ne."
Chvíli se tvářil, že mě přidusí, ale pak se znepokojivě snadno podrobil. ,,Dobře. Vezmi si první hlídku."
Nemohla jsem pochopit, proč se dal tak snadno, ale on mě měl moc dobře přečtenou. Věděl, že nevydržím dlouho. Posadila jsem se napřed k ohni a hřála si ruce. Pak jsem se nenápadně přesunula na deku, protože byla měkčí....a asi za čtvrt hodiny jsem si lehla, ale jenom jako čistě kvůli pohodlí, oči jsem nechala otevřený jako správnej watcher.
Myslím, že ze mě Sentarou mohl mít docela srandu, když jsem asi pět minut nato naprosto nedobrovolně usnula.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama