
Duely
Satsuka stála opodál a bavila se s mistrem Tenseiem o nějakým bojovým pohybu. Yusu vyčkával tiše a sledoval střed arény, kde se právě rubaly nějaký holky, jedna ze Sněžné, druhá z Mlžné. Ta Mlžná to měla jasný už od začátku...
Densuke, narozdíl od svých kolegů stál hned vedle mě, jako by doufal, že ještě na poslední chvíli pochytí nějakou sílu, která se kolem mé osoby, podle představ mých studentů, vznáší jako radioaktivní mračno. Žmoulal v rukou vrhací jehlici a nervózně funěl. Věděla jsem, co je toho příčinou. Vylosoval si jako soupeře jednoho kluka z Oblačné, blonďatýho hromotluka s tmavou pletí a ledově modrýma očima. Měl na zádech obrovskou kosu a jeho výraz prozrazoval, že je prostě mistrem světa.
Přesto jsem do něj dloubla. ,,Co se děje, Densuke? Nějak se klepeš."
,,Neklepu!" hájil se.
,,Vždyť to cítím."
Napřed se tvářil uraženě, pak znovu zabrousil pohledem k balkonu Oblačné. Jeho budoucí soupeř stál opřenej o zábradlí a s ledovým klidem pozoroval souboj.
,,No dobře," přiznal. ,,Možná se trochu klepu."
Pousmála jsem se. ,,To, že je větší neznamená, že je i lepší."
,,Nejde o to, jak je velký, ale jak vypadá. Mám podezření, že před spaním pije tygří krev."
Ta představa mě donutila se rozesmát. ,,Zajímavá myšlenka."
,,On mě zničí." dodal Densuke.
,,Ale houby," mávla jsem rukou. ,,Vybrala jsem tě, protože patříš mezi tři mé nejlepší žáky. A podívej se tam." ukázala jsem na balkon Sněžných. Pozorovali nás. ,,A tam.....a taky tam."
Postupně jsem mu ukázala geniny ze tří vesnic. ,,Vidíš, jak se na nás dívají?"
,,No a?"
Položila jsem mu ruku na rameno a podívala se mu do očí. ,,Bojí se nás. Bojí se tebe."
Vyvalil oči. ,,Vážně?"
,,Jsme Chakroví. Jsme něco nového. Slyšeli už tuny pohádek, ale jistotu nemají žádnou. Naše vesnice je skrytá v množství chakry z Lesa, kterou umíme libovolně využívat. Neznají nás a naše techniky. Máš oproti nim ohromnou výhodu."
,,A jakou?"
,,Dovedeš odhadnout jejich elementární chakru podle jutsu, který použijou a pak se podle toho zařídit. Jenže oni nemají absolutní tušení, co dokážeš ty. Ještě ani já sama nevím, kde má zacházení s chakrou hranice. A to je obrovská zbraň, Densuke. Prastarým pravidlem je, že oheň je silnější než vítr, ten je silnější než blesk, který má zase navrch nad zemí. Ta poráží vodu, která drtí oheň. A tak to jde dokola. Pokud se tvůj soupeř vytasí s ohněm," luskla jsem prsty. ,,Povoláš vodu a takhle ho rozdrtíš."
,,Ale já ještě vodu ovládat neumím."
,,Já to vím." ušklíbla jsem se. ,,Jenže oni ne."
Čas plynul pomalu a já jsem dostala příšernej hlad. Vzdálila jsem se proto od svých studentů a odebrala se do přízemí, kde byla jídelna. Posedávalo tu několik geninů, co už měli zkoušky za sebou a přežili to relativně ve zdraví.
Přistoupila jsem k pultu a popadla jednu housku s úmyslem hned se vrátit k ostatním. Ale v tu ránu se ozvala část mýho těhotnýho já a naznačila mi, že tam to červený - ať už je to cokoliv - vypadá fakt dobře.
Nakonec do dopadlo tak, že z oné původní housky vzniknul prapodivný, kosmický sandwich plný barev, různé zeleniny, živočichů, chemikálií, velbloudích předkožek, šlehačky, kopyt a vsadila bych se, že tam někde uvnitř toho Yumiburgeru začínali rašit zcela neznámí, mimozemští prvoci. Ještě než jsem se do toho smetiště k sobě navzájem se nehodících potravin stihla zakousnout, zarazil mě známý hlas.
,,Ty se chystáš spáchat sebevraždu, nebo to je nějaký nový druh náboženství?"
Zvedla jsem oči a okamžitě mě zarazila stříbřitá metla, trčící nahoru.
,,Kakashi!" usmála jsem se. ,,Konečně ses objevil."
Jeho oko se usmálo. ,,Musím přiznat, že bych si tě tady nevšiml, kdybys nedržela tu....věc..."
,,Myslíš mou potravinovou abstrakci?"
,,To ale nesníš, že ne?"
,,A proč ne?" zakousla jsem se. Bylo to odporný, ale byla to bašta.
Vypadal tak trochu šokovaně. ,,Dokonce i mýval, co převrhnul popelnici oddělí lilek a....co to vlastně, proboha je?"
,,To je kapusta a celek tvoří čongo-bongo Yumiburger a nechám si na to udělat patent, protože je to naprosto epický."
,,Teče z toho špenát...."
,,To není špenát...."
Trochu se naklonil, aby si mohl hmotu prohlídnout. ,,Mátová zmrzlina? Opravdu, Yumi?"
,,Tos sem fakt přišel jenom abys zkoumal mé kuchařské schopnosti?"
,,Teď nevím."
Zasmála jsem se. ,,Naruto se účastní?"
Přikývnul. ,,Bude bojovat odpoledne."
,,Koho si vytáhnul?"
,,Konohamaru."
,,Tak to má v kapse, ne?"
,,U něj nikdy nevíš. Viděl jsem tvé studenty. Gratuluju, že už i Chakrová vyvádí mláďata. A ta dívka vypadá skutečně slibně."
,,Satsuka je z mých děcek nejlepší. Počkej, až ji uvidíš v akci."
,,S kým soupeří?"
,,Je to nějakej kluk z Kamenné. Už jsem zapomněla jméno."
,,Nepřekvapuje mě to. No, měli bychom se vrátit nahoru. Měl bych Naruta trochu krotit, už se těší, jak to Konohamarovi natře."
,,Může být hůř," pousmála jsem se. ,,Jeden z mých se psychicky hroutí."
To ho pobavilo. Kývnul a vydal se ke schodům po levé straně jídelny. ,,Tak zatím. Vyřiď svým studentům hodně štěstí."
,,A ty pozdravuj Naruta."
Došla jsem nahoru akorát když jeden duel končil. Brunet z Oblačné si odkráčel jako král, zato jeho soupeře z Mlžné odnesli na nosítkách. Naboxovala jsem do sebe poslední zbytky Yumiburgeru a opřela se o zábradlí. Temari nahoře zamávala papírem.
,,Jako další nastoupí Hitomuru Tadeaki, genin ze Skryté Kamenné proti Graayen Satsuce, kunoichi ze Skryté Chakrové."
Trhla jsem sebou a koukla na Satsuku. Ustala v hovoru a klidně koukla dolů do arény, kam už nastupoval asi čtrnáctiletej, blonďatej kluk s velikým kladivem v ruce. Tvářil se odhodlaně, zvednul hlavu a podíval se přímo na nás.
Satsuka se usmála. ,,Vypadá, že je si jistý sám sebou....to se mi líbí."
,,Soustřeď se a nepodceňuj ho." řekla jsem jí.
Neodpověděla, jenom se ušklíbla a než jsem mohla cokoliv říct, přeskočila zábradlí a doskočila do písku s elegancí kočky. Viděla jsem, jak si Sentarou na svém místě poposedl a promnul si čelo. S nezlomnou jistotou jsem tušila, co si myslí.
Jasně, všichni můžou jít po schodech, ale holka z mojí vesnice tam musí vletět jako buran.
Usmála jsem se sama pro sebe. Přesně tohle je styl chakrových.
Satsuka přišla na vzdálenost tří metrů ke svýmu soupeři, sáhla k pasu a vytáhla z pouzder dva vějíře o délce asi třiceti centimetrů. Oběma rukama zároveň prudce švihla směrem dolů a vějíře se otevřely. Co je na těch předmětech zvláštního je fakt, že neměly žádnou papírovou výplň. Ony to vlastně byly jenom rámy vějířů.
Její soupeř, Tadeaki, se trochu zarazil, ale moudře se rozhodnul nedat jí čas pokračovat, ať už měla v plánu cokoliv. Silně se napřáhnul a praštil do písku tak mocně, že i já jsem měla pocit, jako bych cítila vibrace.
Půda v jeho blízkým okruhu popraskala, ale útok byl vedenej na Satsuku. Písek se pohnul tak zvláštně, že se zdálo,jako by se Satsuce pod nohama svíjel ohromnej červ. Ona ale stejně rychle, jako on praštil, mávla vějíři okolo sebe. Jejich horní část měla natočenou k zemi. Jakmile pohyb provedla, její vějíře zmodraly a výplní se stala zářivá blána z chakry. Zneutralizovala soupeřovo jutsu tak, že zůstalo u pár děr v písku a dál se nestalo nic.
Pozastavil se nad tím jenom vteřinu a ohnal se kladivem znova. Napravo od Satsuky vyjela ze země stěna hlíny, ale ona jen mávla jedním z vějířů a jutsu se rozpadlo. Teď se teprve Tadeaki řádně zarazil.
Slyšela jsem z tribun výkřiky překvapení a škodolibě se usmála. Satsučin styl boje je zvláštní i na chakrovou kunoichi, natož pro ostatní. Její techniky jsou unikátní a pokud se můžu odvážit hádat, viděla bych to tak, že jednoho dne se zapíše mezi největší shinobi všech dob. Talent co v ní dřímal se dostane jednomu dítěti za generace a Satsuka ho navíc, pomocí své síly, uměla dobře využít.
Bojuje hlavně pomocí taijutsu, protože v ninjutsu pokulhává. Naučila se ale vytvářet chakrový vějíře. Ty jednak fungujou jako řezný zbraně, protože chakrový ostří jede, co si budem povídat, a jednak dokážou pohltit nebo zrušit chakru, kterou proti ní použije protivník. Zničí všechny jeho ninjutsu a donutí ho bojovat s ní pomocí zbraní, což je další věc, ve které je tahle holka famózní.
Tadeaki se očividně zarazil, že jeho útoky nemají efekt a tehdy se pohla Satsuka. Jedním rychlým skokem byla u něj, švihla vějířem a řízla jeho hranou soupeře do hrudi. Ne moc hluboko, protože stačil trochu uskočit. Vzpamatoval se a její další výpad vykryl rukojetí kladiva. Odskočil od ní, aby zvětšil vzdálenost a zasealoval.
Ze zdi arény se urvalo několik ostrých šutrů a zamířily na ni. Jen ledabyle mávla vějířem, aniž by spustila oči z Tadeakiho a odštěpky popadaly do písku. Než se chlapec nadál, musel znovu čelit jejímu útoku nablízko.
Densuke pozoroval souboj a oči mu mohly vypadnout z důlků. Vždycky Satsuku obdivoval - to asi všichni z mé třídy - a ona dneska absolutně zářila.
,,Je skvělá." pronesl.
Ucítila jsem vedle sebe někoho dalšího. Ardren.
Nepatrně jsem se zachvěla a o kousek ustoupila. On ale nic nezkoušel . Aby taky jo, tady před tisícovkou lidí.
,,Konečně to vidím v praxi." řekl, zlaté oči upřené na Satsuku. ,,Jak vás to vůbec napadlo?"
Mistr Tensei odpověděl za mě. ,,Vždycky byla spíš na taijutsu. Aoi-hime ale byla toho názoru, že je škoda jejího ovládání chakry, které bylo znamenité. Společně vymyslely tohle."
Zdálo se, že to na Ardrena udělalo dojem. ,,Je vážně dobrá."
,,Je nejlepší." troufla jsem si promluvit.
,,Aby ne, její sensei je legenda." konečně se na mě podíval. Horečně jsem předstírala, že sleduju zápas.
Musím uznat, že Tadeaki se s kladivem oháněl dost obstojně a kdokoliv s mečem nebo něčím podobným by už byl v háji. Ale Satsuka ne. Její výhodou byla mrštnost a rychlý reflexy, což se dalo dobře kombinovat s vějíři, které jsou lehké. Její bojový styl se povětšinou skládá z rychlého otáčení kolem své osy, kdy jenom upravuje výšku a směr vějířů. Spíš než boj to připomínalo tanec. Tadeaki měl na své straně větší sílu, ale přesto mu nezbylo, než ustupovat. Konečně narazil zády na zeď arény. Když to zjistil, rozhodl se pro poslední záchranu.
Napřáhnul se a hodil kladivo po Satsuce. Ta to nečekala a jen taktak se mu vyhnula. Mezitím Tadeaki sealoval, přiložil obě ruce na zeď a provedl jutsu. Ze stěny arény vystřelilo několik bodáků v takové vzdálenosti od sebe, že by Satsuku nemohlo zasáhnout víc než jeden. Jasným cílem bylo ji zastavit, ne zabít.
Přikrčila se, mávla levým vějířem, otočila se okolo pravého ramene a zůstala stát těsně před Tadeakim. Jeho bodce se zastavily. Kladivo leželo o kus dál.
A Satsuka měla hranu jednoho z vějířů přiloženou na jeho krku.
Lehce pohnul pravou rukou a kladivo se v písku zachvělo. Než ho ale stačil přivolat, Satsuka znovu mávla a zpřetrhala veškerou chakru, která ho s předmětem spojovala.
Stáli tak ještě několik vteřin, ale Tadeakimu zřejmě došly nápady. Měla jsem pravdu, když jsem říkala, že máme výhodu v originalitě našich jutsu. Ostatní vesnice na nás prostě nebyly připravený, nevěděly, jak se bránit. Proti Satsučině stylu neexistovaly obrany - teda aspoň zatím, protože to byla novinka.
Nevím, jestli si to pamatujete, ale když jsem končila Deníček dvojku, vyprávěla jsem vám o mým rozhovoru s Danzem. Řekl mi tehdy, že absolutní kontrola chakry je výkyva rovnováhy a že žádná vesnice nemůže na své straně mít ninju s takovou mocí. Danzo je idiot ale měl pravdu. A já jsem byla tehdy slepá, že jsem neviděla, co bylo zřejmé. Jak jsem si jenom mohla myslet, že nás ostatní vesnice přijmou, když jsme teď měli tak navrch?
Tadeaki pochopil situaci a zvednul ruku. ,,Vzdávám se. Vyhrála." prohlásil zvučně.
,,Graayen Satsuka z vesnice Ukryté v Chakře poráží Hitomuru Tadeakiho!" zahlásila Temari.
Satsuka spustila ruku a chakra z jejích vějířů zmizela. Sklapla je a zasunula zpátky do pouzder na stehnech. Ustoupila a uklonila se svýmu soupeři. ,,Pěkný boj." řekla.
Oplatil jí gesto. ,,To byl."
Vrátila se k nám na balkon a opřela se o zábradlí vedle mě. Snažila se tvářit neutrálně, ale bylo na ní vidět, jak je sama se sebou spokojená.
,,Co myslíte, sensei?" oslovila mě.
,,Nemohli jsme čekat nic jiného." zasmála jsem se. ,,Byla jsi skvělá. Jen bych k tomu měla pár výtek co se týče tvého ovládání chakry. Když provádíš nějaké náročnější taijutsu, zapomínáš se a tvé vějíře o něco pohasnou. Toho by se dalo využít jako slabiny, buď opatrná."
,,Dám na to pozor." slíbila.
Na schodech na náš balkon se ozvaly kroky. Když jsme se ohlídli, spatřili jsme Tadeakiho, Satsučina soupeře. Takhle zblízka vypadal o něco vyšší, než dole v aréně, a jeho kladivo mohutnější. Houpalo se mu na popruhu na zádech a upřímně, já muset tahat takovou krávu, tak si hodím mašli. Až teď bylo možný všimnout si, že má šedý oči.
,,Ahoj," pozdravil. ,,Omlouvám se, že ruším."
,,Nerušíš." usmála jsem se. ,,Bojoval jsi dobře."
,,Děkuju. Bojoval jsem jako genin." zeširoka se zakřenil na Satsuku. ,,Ale ty...nikde jsem nic takového neviděl. Fakt jsi mě dostala."
Satsuka se zapýřila jako páv. ,,Tvrdě trénuju."
,,Jde to vidět." přišel blíž, stoupnul si vedle ní a taky se opřel o zábradlí. ,,Vyrušila jsi všechny moje jutsu."
,,Vlastně jsem od tebe jen odklonila jejich chakru."
,,Jak je to vůbec možné? To vážně dovedete dělat takové věci?"
Pobaveně přikývla. ,,Jasně, že jo. Jsme chakroví."
,,A já měl tu smůlu, že jsem se s váma utkal jako první." úsměv mu z tváře nezmizel. ,,Nové situace mi občas dělají problém."
,,Popral ses s tím dobře."
,,Když si to myslíš...." trochu ztišil hlas a naklonil se blíž k ní, ale já ho stejně slyšela. ,,Vážně je váš sensei Modrý anděl?"
Satsuka přikývla.
,,Nám říkali, že neexistuje. Je hodně mladá, nemyslíš?"
,,Mě už to ani nepřijde....ale asi ano."
Usmála jsem se sama pro sebe. Dohady o mojí existenci byly pořád aktuální, i když mě spoustu lidí vidělo na vlastní oči. Donedávna byla předmětem dohadů i Chakrová, ale to se po aféře s Takeru změnilo. A hlavně - jak by tým, kterej všichni vidí, že se účastní zkoušek, mohl být vymyšlenej?
Asi půl hodiny po Satsuce přišel na řadu Naruto s Konohamarem. Ten blonďatej IDIOT mohl vyhrát, ale protože mu Konohamaru v jednu chvíli slušně nakopal, rozhodl se Naruto přehoupnout na těžší kalibr. A aktivoval Sennin mód.....
Diskvalifikace.
Podle průpovídek na tribuně jsem zřejmě nebyla jediná, kdo nazval Naruta idiotem. Tsunade, sedící nahoře mezi Kage si zakryla rukou oči a cosi zamumlala. Nevím, co to bylo, ale Mizukage se rozesmála.
Vítězem se stal Konohamaru - no a protože šlo o něj a o Naruta, rozjebali při svým souboji skoro celou arénu. Pochopitelně. Nastoupilo několik Písečných ninjů a pomocí technik Doton dali zemi v aréně dohromady, aby souboje mohly pokračovat. Zabralo jim to asi tři minuty.
Utkaly se další dva páry a pak přišla řada na Yusu. Jeho soupeřem byla Moegi.
,,Holka..." vydechl trochu zklamaně.
Tadeaki, doteď konverzující se Satsukou se rozesmál. ,,Přesně to jsem si řekl taky...."
,,Nikdy nikoho nepodceňuj." řekla jsem Yusuovi. ,,Moegi možná není silná, ale rozhodně je chytrá."
Přikývnul. ,,Dobře, sensei."
,,Dalšími soupeři budou Kumihyo Yusu z Chakrové a Moegi z Listové!" vyhlásila Temari.
Yusu si utáhnul čelenku se znakem Chakrové a vydechl. ,,Jdu na to."
,,Udělej radost své stařičké sensei," řekla jsem. ,,A jdi jako slušně vychovaný chlapec po schodech."
Satsuka se jen zašklebila.
Skoro jsem mohla nahmatat ty zvědavé pohledy z tribuny. Satsuka je oslnila a tak čekali další akční podívanou. Už fakt, že Yusu nastoupil bez jakékoliv zbraně nebo něčeho podobnýho vyvolal rozruch. Všimla jsem si, že se Raikage naklonil k Sentarovi a na něco se ho ptal. Nevím, o čem se bavili, ale Ē se mračil jako bouře. Což je ovšem u něj naprosto normální.
Yusu byl stejně vysokej, jako Moegi a celkově vzato, nevypadal nebezpečně. Byl ale z klanu Kumihyo, jedné ze tří velkých rodin v Chakrové, která ovládla chakru dokonale. Yusu, stejně jako May patřili k hrstce shinobi, kteří chakru skutečně pochopili. Napadlo mě, jestli už ví, že je jeho sestra mrtvá....
Zbraně nepoužíval, nosil jenom pár shurikenů pro případ potřeby. Ostří vyráběl z chakry, kterou zároveň dokázal tak nahustit a zpevnit, že mohla posloužit i jako štít. A Moegi to poznala záhy po tom, co po něm hodila několik nožů. Yusu možná nebyl rychlý, ale věděl, co dělá. A dokázal nad svým útokem uvažovat.
Dejme si ruku na srdce, Moegi nebyla, není a nikdy snad ani nebude moc silná. Yusu s ní skončil celkem rychle, vlastně bych se divila, kdyby mu to zabralo víc, než deset minut. Ale měla dobrý nápady a taktiky, takže se možná stane chuuninem i tak.
Předposlední pár tvořil Densuke a ten bleskovej bouchač. Když je Temari zavolala, Densuke zhluboka, nepravidelně vydechnul. ,,A je to tady..."
Satsuka, doteď zabraná do hovoru s Tadeakim se na něj podívala. ,,To zvládneš, Densuke. Jsme tady nejlepší tým!"
,,Ty a Yusu jste nejlepší." odpověděl Densuke. ,,Viděli jste toho kluka?"
,,Normální hromotluk." mávnul rukou Yusu. ,,Velcí lidé jsou tupí a pomalu se hýbou."
Ukázala jsem směrem ke Stínům. ,,Tohle ať tě ani nenapadne říct před Tenshikagem."
Došlo mu to. Hned se to pokoušel vyžehlit. ,,Tenshikage-sama je něco jiného! On byl samuraj a.....umí využívat toho, že je velký....teda.....myslel jsem to tak, že....."
,,Nesnaž se." přerušila jsem ho pobaveně. ,,Chápu, jak jsi to myslel. Densuke, je neslušné nechat soupeře čekat."
Densuke k boji používal dlouhou tyč z hematitu, kterej, jak už jsem se kdysi zmiňovala, skvěle vede chakru. Byla opřená o zeď kousek od něj. Váhavě ji popadnul a zamířil ke schodům. ,,Držte mi palce..."
,,To se ti bude ale špatně bojovat." namítla Satsuka.
,,Myslel jsem to obrazně."
,,No tak chlape," usmál se na něj Ardren. ,,To dáš!"






















