close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 16

27. října 2012 v 11:58 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Konflikt


Když se Densuke postavil proti svému soupeři, který ho převyšoval asi o metr, v duchu jsem zanadávala. Blonďák s tmavou pletí jménem Raidor se svou postavou vyrovnal Sentarovi a sebevědomým úsměvem zase Satsuce. Shinobi brnění, co měl na sobě ještě zvětšovalo jeho medvědí tělo a kosa, kterou sundal ze zad a teď ji měl v ruce se podobala spíš kombajnu. Vypadala hodně jako ta Hidanova, ale trochu menší.
,,Já ho znám." řekl Tadeaki. ,,Pamatuju si ho z minulých zkoušek, které se konaly u nás. Kunoichi z týmu mého bratra s ním bojovala."
,,Takže prohrál?" zeptala se Satsuka.
,,Jak tě to napadlo?"
,,Je přece tady." odvětila.
Tadeaki se smutně usmál. ,,Je tady, protože ho diskvalifikovali. Darii skoro úplně spálil, málem zemřela. Nikdy už nebude kunoichi, protože nedokáže používat chakru. Teď chodí se zakrytým obličejem, povídá se, že má spálenou většinu těla."
Satsuka se znepokojeně podívala dolů na Raidora, kterej si zrovna s Densukem vyměnil úklonu. Já zaklela sprostě jako dlaždič a praštila do zábradlí.
,,Kroť se," upozornil mě Ardren. ,,Jsou tu tví studenti."
Ukázala jsem naštvaně do arény. ,,Tadeaki říkal, že jeho známou spálil. Spálil Ardrene."
Docvaklo mu, na co narážím. ,,Densuke používá vítr."
,,A co je silnější než vítr?"
Podíval se do arény a i když se mračil, byl nádhernej. Potlačila jsem mravenčení v břiše, co se ozvalo za jakýchkoliv okolností, kdy mi byl Ardren nablízku.
,,Densuke je šikovný kluk." řekl konečně. ,,Věřím, že to zvládne."

Když začali, Raidor se rozmáchnul kosou na Densukeho. Ten uskočil a roztočil svou tyč nad hlavou. Takhle utvářel víry chakry, který poutaly vítr a manipulovaly s ním. Já to v praxi ještě neviděla, Ardren ho to prý naučil, když jsem odešla.
Stočil tyč na pravou stranu a pak jí máchnul, jak uvolnil větrnou vlnu. Písek kolem se zvířil.
Raidor zareagoval jako blesk, co má jeho země v názvu a přemístil se Densukemu za záda. Jeho kosa se zaleskla, když ji probudil a vyslal menší fireball. Densuke to naštěstí zaznamenal včas a rychlou rotací tyče, nastavené proti ohni jeho jutsu vyblokoval. Protentokrát.
,,Toho kluka jsem si měl vytáhnout já." řekl Yusu rozladěně.
Satsuka vzdychla. ,,Nebo já."
Pochopitelně. Oba měli větší předpoklady ho porazit, než Densuke. On jedinej z nich totiž pracoval s elementární, větrnou chakrou. Na jeho techniky existovaly protiútoky. Obecenstvo si to rázem uvědomilo taky a začali hlasitě povzbuzovat. Nedokázala jsem ale z jejich výkřiků vyrozumět, koho.
Densuke se doteď držel. Když už neútočil, aspoň si dokázal zachovat defenzivní postoj. Zlom se stal až ve chvíli, kdy se rozhodnul zaútočit na Raidora. Roztočil znovu tyč a vyvolal vcelku velkej větrnej vír, kterej se chystal poslat na svého protivníka. Raidor ale moc dobře vypozoroval situaci a vymyslel protiútok dřív, než Densuke podnikl další krok.
Mávnul mocně kosou a z té vyšlehl plamennej půlměsíc ne na Densukeho, ale nad něj. Jakmile se dotknul větru, s blafnutím se do něj vpil a okamžitě ho strhla ohromná síla tornáda. To se začalo plnit oranžovou září.
Něco jako když já dělám jutsu v jutsu, ale tohle bylo jiné. Mě oheň neublíží, protože je můj. Ale Raidor teď prakticky využil Densukeho, aby rozšířil jeho útok.
Plameny se zakously do rukou mého studenta jako obří tlama nějakýho draka. Densuke vykřiknul a leknutím upustil tyč z opařených prstů. Dopadla do písku a Raidor ji okamžitě přišlápnul. Pak máchnul kosou.
Densuke uskočil na poslední chvíli. Držel si spálené ruce přitisknuté na prsou a rty měl zkřivené bolestí. Uhnul před dalším úderem a pokusil se Raidora oběhnout, aby se dostal pro tyč. Raidor byl ale rychlejší, skočil mu do cesty, otočil se a kopnul ho do břicha tak silně, že Densuke upadnul. Hned se ale sebral a odvalil se dřív, než ho zasáhla Raidorova kosa.

Zuřivě jsem drtila zábradlí. Raidor jel pořád naplno, i když bylo jasný, že Densuke už se nemůže skoro vůbec bránit. Přesto nezvednul ruku, aby se vzdal, takže souboj zatím pokračoval. Vypadalo to spíš jako hra na kočku a myš.
Densuke se po chvíli trochu uklidnil a mávnul jednou spálenou rukou ve vzduchu, aby sebral vítr. Raidor jeho útok vyblokoval, jako nic. Densuke začal obíhat celou arénu, zdánlivě bez důvodu. Já ale pochopila, co dělá. Nabral po své cestě vítr, aby ho mohl ovládat - bez hematitové tyče, kterou Raidor okupoval nepřijímal vítr na dálku, proto se ho musel dotknout. Ardren zřejmě taky pochopil jeho záměr, protože si pro sebe zamručel nějakou pochvalu.
Densuke se náhle zastavil a uvolnil svoje jutsu. V celé aréně se zvednul mrak písku, takže nebylo vůbec nic vidět. Oba bojující nám zmizeli z dohledu.
Z malé písečné bouře začaly na různých místech šlehat plameny. Raidor útočil na všechny strany, ale zřejmě Densukeho neviděl. Ten si tak pro sebe utvořil výhodu. Začalo to vypadat slibně.
Na jednom místě se mrak písku rozrušil a objevilo se kolo čistého vzduchu. Uprostřed stál Densuke a trochu křečovitě, s bolestí vepsanou ve tváři držel hematitovou tyč, kterou se mu podařilo zase ulovit. Stál a soustředil se na vítr, aby zjistil, v jakým místě se láme a určil tak Raidorovu polohu. Po chvilce tyčí zatočil, napřáhnul se a vyslal mocnou větrnou vlnu.
V písku, co už si pomalu sedal se objevila Raidorova obrovská postava. Densukeho útok ho odhodil až na zeď, do které tvrdě narazil.
Satsuka radostně zakřičela. Naklonila se přes zábradlí a zavolala na Densukeho: ,,Už ho skoro máš!"
Densuke znovu zašermoval tyčí ve vzduchu, utvořil další vítr a poslal ho na klečícího Raidora. Jenže ten byl, jako všichni ze Země Blesku, nadpřirozeně rychlej a byl pryč dřív, než masa vzduchu narazila do zdi. Mohl teď zaútočit odkudkoliv.
Densukeho to taky napadlo a vytvořil okolo sebe větrnný štít. Opodál se vynořil Raidor a vyslal další ohnivý půlměsíc. Densuke si uvědomil, že by se opakovala předchozí situace a rychle vítr zrušil, aby ho neusmažil zaživa. Hned, jak vzduch zmizel, Raidor mu stál za zády, chytil kosu oběma rukama a seknul.

Viděla jsem jasně, jak ostří projelo Densukemu zády. Chlapec zakřičel, křečovitě se zaklonil a klesl na kolena.
Zároveň s ním vykřikla i Satsuka a Yusu. Yusu se chtěl vrhnout dolů, ale chytila jsem ho za paži.
,,Není to hluboký....." hlesla jsem zdrceně.
,,Vždyť krvácí!" namítla Satsuka rozzuřeně.
,,Nemůžeme nic dělat." odvětila jsem, i když samotnou mě to trápilo. ,,Souboj je pořád regulérně v průběhu. To zranění není smrtelný."
Yusu drtil prsty zábradlí, ale poslechl mě a zůstal na místě.
Raidor se s výsledkem nespokojil. Kopnul Densukeho do zad tak, aby spadnul na zem a chystal se dát mu další nakládačku. Densuke byl ale bojovník.
Pomalu přisunul ruku k hematitové tyči, popadl ji, co nejsilněji to šlo, otočil se a praštil Raidora do obličeje. Ta hora svalů vykřikla a o několik kroků ucouvla. Densuke toho využil a pokusil se o útěk, ale zranění mu to nedovolilo. Zvětšil vzdálenost mezi sebou a tou mašinou asi jenom o dva metry. Raidor se vzpamatoval a zuřivě se rozmáchl, nohy pevně rozkročený. I já cítila chakru, kterou sebral.
Densuke poznal, že se chystá na něco velkýho a dal si dohromady, že nemá šanci se ubránit. Krvácel a ruce ho musely bolet, takže překonal hrdost, zvednul ruku a hlasitě vykřiknul: ,,Vzdávám se!"
V tu chvíli se mi ulevilo - udělal dobře, nic jinýho mu nezbývalo. Znepokojilo mě ale, že Raidor vůbec nerespektoval Densukeho uznání porážky.
Naklonila jsem se do arény. ,,Raidore!" zahřměla jsem. ,,On se vzdal!"
Žádná odpověď. Místo aby se zastavil, mávnul kosou a vypustil svoje jutsu i tak.

Ano, já vím, co jsem před chvílí řekla svým studentům, ale tohle už nebyl regulérní zápas. Nemohla jsem přece dopustit, aby to tomu parchantovi prošlo! Densuke byl můj žák a já jim slíbila, že je budu bránit.
Aktivovala jsem svoji chakru a během vteřiny se přemístila mezi ty dva. Právě v tu samou chvíli Raidor vypustil mrak plamenů tak obrovskej, že rozhodně neodpovídal úrovni genina. A žádnej genin ho rozhodně nemohl vykrýt! Raidor to musel vědět, musel chtít Densukemu vážně ublížit. Myslí se mi mihla vzpomínka na Tadeakiho vyprávění o neznámé holce, která už navždycky zůstane mrzákem právě kvůli Raidorovu neřízenému hněvu.
Pečeť, šťastná z dodávky chakry, kterou dlouho neměla mě píchla do svalu jako nůž. Podlomila se mi kolena, když mě zahalily plameny. Nemohla jsem ale být slabá, chtěla jsem ochránit Densukeho. Sebrala jsem co nejvíc chakry to šlo a udělala kolem nás bublinu.
Naštěstí ta smršť trvala jen krátce. Moje tělo se chvělo vyčerpáním, pečeť tepala a chyběl jen kousek, aby se začala rozšiřovat. Dalo mi práci udržet oběh chakry okolo dítěte, aby mu neublížila.
Na tribunách nastal povyk. Ohlídla jsem se na Densukeho. Ležel na zemi, kryl si tvář, ale jinak byl v pořádku. Věnovala jsem pozornost zase Raidorovi.
Musel být vážně rozzuřenej, protože se opovážil zaútočit i na mě. Což byla od genina doopravdy drzost, to platí v každé vesnici.
Chytila jsem jeho kosu, ještě než s ní máchnul, prudce s ní zatočila, až jsem mu ji vykroutila z ruky a odhodila tu hnusnou zbraň do písku. Teď teprve se mu v očích objevila nejistota.
Písek zavířil, jak se předemnou objevil někdo další. Byl to vysokej, ramenatej chlap s joninskou vestou a znakem Oblačné na čele. Určitě Raidorův sensei.
,,Útočíte na mého studenta!" obvinil mě.
,,To jste viděl?!" odsekla jsem. ,,Pak mi jako lékařce dovolte nabídnout vám vyšetření očí."
Zrudnul vzteky. Zřejmě toho měli s Raidorem spoustu společnýho.
,,Váš žák pokračoval v surovém útoku, i když se můj vzdal!" pokračovala jsem. ,,To proto jsem tu. Rozhodně nemám potřebu dokazovat si své schopnosti na dětech."
,,Jaká drzost!" vykřikl ten chlap. ,,Obviňovat Raidora z něčeho takového je urážka Oblačné! Chcete-li si poměřit schopnosti s někým dospělým, rád vám srazím hřebínek osobně!"
Předemě se snesl Ardren, postavil se mezi nás a zatnul pěsti. ,,Aoi tenshi-hime má pravdu," zavrčel. ,,Její student se vzdal. Nebylo čestné, že jeho soupeř přesto pokračoval v útoku. A pokud máte potřebu ukázat nám vaši pravdu silou, pak se budete muset utkat se mnou."
,,Chakroví jsou zbabělci!" zaječel ten pitomec. ,,Staví za sebe do útoku ženské a poskoky!"
Postoupila jsem dopředu. ,,Zopakujte to!"
Začal na mě křičet a Ardren zase řval na něj. Vzduchem lítaly květnatý nadávky a už to vypadalo, že se do sebe pustí. Naštěstí se mezi nás připletl rozhodčí, kterej pohrozil, že všichni naši studenti budou diskvalifikovaní a jejich vítězství prohlášena za neplatný, jestli se hned neuklidníme. Tohle konečně zabralo.
Raidorův sensei nazval Ardrena zbabělým psem a Ardren jeho zase idiotem bez mozku. S tím jsme se rozešli.
Chvěly se mi nohy tím, jak jsem použila chakru, ale držela jsem se vzpřímeně. Nikdy bych si neodpustila ukázat slabost před tolika lidmi.
Ardren přišel k Densukemu a prohlídnul si jeho ruce. ,,To vypadá ošklivě, kamaráde. Co záda?"
,,Trochu to bolí." usmál se nešťastně Densuke.
,,Dám tě do pořádku zlato." ujistila jsem ho.
Ardren ho opatrně zvednul a odnášel k našemu balkonu. ,,Vedl sis ale dobře." říkal mu po cestě. ,,Ta písečná bouře, to bylo něco."
Všimla jsem si, jak Sentarou nahoře živě diskutuje s Raikagem, očividně velmi rozladěným. Mizukage, která seděla po Ēeho levé straně se do rozhovoru zapojovala. Ruku měla položenou na Raikageho a snažila se ho uklidnit. Naposledy jsem se ještě otočila k Oblačným, kteří by nás nejradši spálili pohledem.
,,Tohle neskončilo." řekl mi Raidorův sensei.
Pohrdavě jsem zvedla hlavu. ,,Pro mě ano. Sbohem."

Byli jsme už na našich pokojích, když jsem začala ošetřovat Densukeho. Jeho zranění naštěstí nebyla moc zlá, čehož jsem využila a zeptala se Yusu, jestli se nechce pocvičit v medical ninjutsu. Souhlasil a tak jsem ho nechala, aby tkáň na zádech zacelil on. Bylo to jednoduchý a já jsem si aspoň odpočinula. Ten rychlej skok a pak štít v aréně mě docela vyšťavil. Akorát jsem mu vyčistila popáleniny a zavázala je. Nebylo nutný používat na ně chakru, naštěstí to nebylo nic fatálního a s trochou bylinné masti se to do dvou dnů srovná samo.
Mohlo být pár minut po půlnoci, když jsme skončili a Densuke se natáhnul k odpočinku. V té chvíli se vrátil Sentarou. Netvářil se moc šťastně a z jeho výrazu jsem dokázala odhadnout, že měl s Raikagem nepříjemnej rozhovor.
,,Je v pořádku?" byla jeho první slova. Přišel k Densukeho posteli a posadil se na okraj. ,,Jak se cítíš?"
,,Je mi už dobře, Tenshikage-sama." odpověděl Densuke s náznakem úsměvu.
,,Věděl jsem, že to zvládneš. Vůdce tvůj výkon ohromil, myslím, že z tebe udělají chuunina." ujistil ho Sentarou a otočil se do místnosti. ,,Všichni jste si vedli skvěle."
,,Co jste čekal, Tenshikage-sama?" ušklíbla se trochu drze Satsuka.
Usmál se a jeho oči spočinuly na mě. ,,Yumi, pojď se mnou vedle." vstal. ,,Ty taky, Ardrene."
Vyměnila jsem si s Ardrenem trpký pohled a následovali jsme Sentara do našeho pokoje jako dva zlobiví školáci, co očekávají trest. ,,Mistře Tensei," promluvila jsem ještě na staříka. ,,Dohlédněte na ně zatím, prosím."

Sentarou za náma zavřel dveře a naznačil, ať se posadíme. Oba jsme lapli na kraj mé postele a mě trochu přejel mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na včerejší noc. Podívala jsem se na Ardrena, ale nedal na sobě nic znát.
,,Co sis myslela, když jsi tam vletěla?" zeptal se mě zpříma Sentarou.
Trochu mě to překvapilo. ,,Co bys řekl? Ten kluk chtěl Densukemu ublížit, Sentarou."
,,No ovšem. Je to chuuninská zkouška, Yumi. Jak jsem měl Raikagemu vysvětlit, že jsi napadla genina z Oblačné proto, že udělal tvému bebí?"
,,Já že jsem ho napadla?!" vylítla jsem.
,,Já vím, že ne." ujistil mě. ,,Ale Raikage si to tak prostě přebral."
,,Pak je to idiot." ozval se Ardren.
Sentarou ho zmrazil pohledem. ,,Vážně? No pak mi nějak neidiotsky vysvětli, cos tam dělal ty. Jsi snad jejich sensei?"
Sklopil dravčí oči. ,,Ne."
,,Zastáváš v Chakrové postavení, co tě opravňuje slovně napadat joniny z jiných vesnic?"
,,Ne."
Zastala jsem se ho. ,,Ardren mi jenom chtěl pomoct. Ti bleskoví byli nerváci."
,,Myslím, že on je nazval dost nápaditěji. Choleričtí zabedněnci...tak to bylo, Ardrene, že?"
Neodpověděl.
,,Chováš se, jako bychom za to mohli mi!" obula jsem se pro změnu do něj.
,,A ty zase, jako bych nebyl na vaší straně." odpověděl. ,,Yumi, já chápu, jak ses zachovala a proč, ale uvědom si, že Raikage to asi nepochopí....oni jsou bojovný národ, který uznává jenom sílu. Že jsi se vmísila mezi dva bojující to je u nich urážka."
,,Svoji urážku si můžou strčit do prdele." zavrčela jsem.
Sentarou zavrtěl hlavou. ,,Zase špatně, drahá. Ardrene, jak že jsi jim to řekl ty? Mé snoubence chybí tvá fantazie."
Ardren poslušně zopakoval rozvinutou větu o cti Oblačných a o jednom velice obscéním ženském otvoru, kam si ji mohou strčit.
,,To byla jedna z tvých slovních perel, Ardrene." pokýval Sentarou.
,,Nechal jsem se unést."
Sentarou si unaveně promnul obočí. ,,S domluvou s Bleskovými to v budoucnu bude těžké."
Došla mi trpělivost a vstala jsem. ,,To je mi úplně jedno!" zamračila jsem se. ,,On mohl Densukeho zabít! Kdykoliv bych to udělala znovu, i teď. Nemám se za co omlouvat a taky že se neomluvím."
Chtěl mi odpovědět, už otvíral pusu, ale pak se na mě pořádně podíval. Musel si všimnout, jak se mi třesou kolena a nepokračoval. Jenom si povzdychl.
,,Tohle ještě probereme." slíbil. ,,Ale ne dnes. Zítra na poradě zjistím, jak moc je to zlé. Mizukage i Tsunade jsou na naší straně, možná mi pomůžou Raikageho uklidnit."

Ardren vstal a měl se k odchodu. ,,Jestli je to všechno...."
,,Zatím jo. Ale přemýšlej nad sebou." řekl mu Sentarou a podíval se mu upřeně do očí.
Ardren se zastavil a pohled mu vrátil. V tu chvíli jsem nabyla pocitu, že mi něco uniká.
Usmál se na žirafáka a strčil ruce do kapes. ,,Jen jsem přišel na pomoc vaší přítelkyni, byla tam sama."
,,Je to snoubenka," opravil ho Sentarou. ,,A nemyslím, že potřebovala pomoc. Neměl ses do toho míchat."
,,Rád se míchám."
,,To jsem si všimnul. Příště se drž dál, vidím, i když se nedívám."
Ardren zúžil dravčí oči. ,,Skutečně? "
Stála jsem jen kousek od nich a měla hloupej pocit, že za tímhle rozhovorem je víc, než se zdá. Ale asi to byla jenom moje paranoidní představa, protože se bavili výhradně o tom incidentu v aréně. Teda aspoň myslím...
Sentarou pak přešel ke mě a objal mě kolem ramen. ,,Tak jdi."
Ardren se vydal ke dveřím a otevřel je. Málem se na něj vysypali Yusu se Satsukou.
,,Poslouchat za dveřmi se nemá." napomenul je s úsměvem.
,,My jsme neposlouchali." bránila se Satsuka. ,,Yusu mi tady jen něco ukazoval..."
,,Fakt, a co?"
,,No....byl tu brouk a lezl tudy, tak jsme....."
,,Jasně, jasně." přerušil ji Ardren a vyšel ven. ,,Mazejte do postele." slyšela jsem jeho hlas ještě chvilku po tom, co za sebou zavřel.

Konečně jsem se trochu uvolnila a opřela se o Sentara. Už věděl, o co jde. Přesunul dlaň na mou pečeť a několikrát po ní přejel palcem, jako by se snažil bolest rozmasírovat.
,,Neměla jsi to dělat." řekl.
,,Když ne já, tak kdo?"
Na to neodpověděl. Shrnul mi vlasy na levou stranu, sklonil se a políbil mě na krk těsně nad pečetí. ,,Bolí to?"
,,Už ani ne. Udělej to ještě." usmála jsem se.
,,Yumi, to není legrace. Nesmíš tu Pečeť krmit. Slíbilas mi, že nebudeš používat chakru."
,,Jenže Raidor by ho zabil. Na to jsem se dívat nemohla."
,,A já se zase nemůžu dívat na to, jak se zabíjíš ty. Hned si jdi lehnout."
Vymanila jsem se z jeho objetí a vydala se ke skříni. Po cestě jsem si svlékla nátělník. ,,Co říkala moje matka?"
,,Myslíš před tím, nebo po tom co jsi skočila do epicentra ohnivé koule?" neodpustil si.
Ohlídla jsem se na něho a tázavě zvedla obočí.
Odfrkl. ,,No co, znáš ji. Že jsme pitomci a že někdy když vidí, co porodila, nejradši by se utopila v saké."
,,Ona je prostě sladká."
,,Celá po tobě. Člověk by dostal cukrovku...."
Navlíkla jsem se do pyžama, dlouhýho trička a šortek a zamrkala. ,,Ty bys ale nechtěl, abych byla jiná."
,,Trocha víc zodpovědnosti by mi nevadila."
,,Přestaň už brečet." zamručela jsem a poodešla k oknu, pod kterým byla moje postel. Chytila jsem peřinu za dva spodní cípy a natřásla ji. ,,Jsi horší, než Brody."
To ho šokovalo. ,,Fakt jsem na tom tak hrozně?"
,,Občas...."
,,Nenapadlo mě, že je to tak zlé...."
Chystala jsem se mu na to odpovědět a dokonce mě napadla i docela vtipná hláška, když se ozval ohromnej rachot tříštícího se skla. Nestihli jsme udělat vůbec nic, útok přímo uprostřed Písečné jsme prostě nečekali. Cítila jsem jenom, jak mě kdosi popadnul za vlasy a škubnul se mnou dozadu. Sentarou vystřelil směrem ke mě, ale zachytit mě už nestačil. Cizí síla - musel to být chlap, ženská by se mnou tak nezacloumala - mě vytáhla ven z okna a já ztratila pevnou půdu pod nohama.
Ani jsem nestihla vykřiknout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama