close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 19

27. října 2012 v 12:00 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Čekání


Ráno mě vzbudilo slunce, co vystoupalo už tak vysoko nad jezero, že mi zasvítilo do oken. Zamžourala jsem ospale do jeho zlaté záře a protáhla se. Moje levá ruka přejela po studeném místě, kde měl spát Sentarou. Znovu jsem si s lítostí uvědomila, že je prázdné. Už pár týdnů. Pokaždé jsem ale doufala, že ho tam najdu.
Ještě chvíli jsem se vyvalovala, než mě to omrzelo. Vstala jsem a přemístila se do koupelny, kde jsem strávila nutných deset minut čištěním zubů a jakés takés úpravy účesu. Pak jsem se líně zplazila ze schodů rovnou do kuchyně a otevřela prázdnou ledničku. Jenom tak, čistě abych se ujistila, že se doopravdy z vlastní iniciativy nenaplnila. Byla jsem tu sama a proto jsem necítila nutnost něco nakupovat. Tsubaki pořád vegetovala u Vosy, která ji podle všeho rozmazlovala a odmítala mi ji jen tak vrátit. S tím se vyrovnám. Vosa tu malou zbožňuje a troufnu si tvrdit, že je to vzájemný. A když tu není Sentarou, bude jí tam možná i líp.
Zamířila jsem ke komoře, kterou jsem v rychlosti prošmejdila a našla kdesi v rohu zbytek starýho chleba. Zmocnila jsem se ho a odnesla si ho ke stolu. Vyškrábala jsem se na židli, přišoupla si nejbližší svitek, co tu nechal ještě Sentarou a začetla se do něj.
Díky bohu nedošlo až k tomu extrému, že bych tu napůl plesnivou patku snědla. Sotva jsem se totiž pořádně usadila, ozvalo se zaklepání na dveře a po vyzvání vešel Kinran. Změřil si mě pohoršeným pohledem a usadil se vedle mě.
,,Čau babi..."
,,Hňupe."
Zasmál se. ,,Vypadáš zbědovaně."
,,To tvůj drahej pradědeček." mávla jsem rukou. ,,Tvrdil, že přijde pár dní po mě a je v háji už šest týdnů."
,,Ve skutečnosti je to pra-pra-pra-pra...."
,,Já to chápu, Kine."
Prohlídnul si mě. ,,Tohle chceš vážně jíst?"
Podívala jsem se na svou penicilinovou snídani. ,,Co proti tomu máš?"
,,Je to hnus. Poď." vstal a sebral mi žvanec, hodil ho do koše a vytáhnul mě na nohy. ,,Jdi se oblíknout, zvu tě na oběd."
,,Ještě jsem ani nesnídala."
,,To protože vstáváš v jedenáct. Tak šup šup, udělej ze sebe člověka."
Povzdychla jsem. ,,Nemám prachy a do Sentarovejch sahat nebudu."
Protočil očima. ,,Já řekl, že tě zvu, to znamená, že platím. Tak rychle!"

Za necelou půlhodinku už jsme seděli v jídelně u Hamikury a já se přehrabovala v teplým jídle, což pro mě poslední dobou byla příjemná změna. Ani tak nešlo o to, že bych byla chudá, jako o to, že se mi nechtělo s ničím vařit jen pro sebe samotnou. Kin nám vybral místa u velké, prosklené výlohy, takže jsme viděli do ulice.
Jídelnu využívala spousta shinobi, kteří buď spěchali, neuměli vařit, chtěli se tu sejít s přáteli, nebo, jako já, byli prostě zevláci. Přišlo mi, že jsme tu znali snad každýho, protože když jsme přišli, zdravilo nás asi tak milion lidí. Od aféry s Takeru se stal hvězdou i Kinran, byť samuraj bez chakry.
,,Není to lepší než ty tvoje plísně?" usmál se s plnou pusou.
,,Asi jo...."
,,Asi?" odfrknul. ,,Tys přišla o chuťové buňky, nebo co?"
Odložila jsem hůlky a napila se čaje. ,,Jde o to, co se stalo v Písečné." vysvětlila jsem. ,,Teď vypadáme jako vrazi....sice uznali, že jsme nevinní, ale tahle nálepka už se s náma potáhne. A Sentarou mě poslal pryč a sám tam zůstal a od té doby o něm nic nevím. Co když se mu něco stalo?"
,,Jako že by se odvážili zatknout Tenshikage?"
,,Nebo ho dostali ti zabijáci." jakmile jsem vyslovila nahlas jednu ze svých obav, zdála se ještě reálnější, než když byla pouhou myšlenkou.
Zavrtěl hlavou. ,,O tom pochybuju."
,,Psala jsem mé matce," pokračovala jsem a podívala se z okna. ,,Nic o něm neví. Prý odešel asi dva dny po mě."
,,Možná se po cestě někdě stavil."
,,A nedal o sobě vědět?"
Usmál se a překvapivě se v tu chvíli hrozně podobal Sentarovi, i když toho jsem vytvořila novýho bez jakýhokoliv tušení o vzhledu jeho předchozího těla. Asi to nebylo v mimice, ale v povaze.
,,Moc se bojíš, Yumi." řekl.
,,A ty se zase nebojíš vůbec."
,,Pochopitelně." pokrčil pobaveně rameny. ,,Přece ho znám. Je to typ chlapa, kterého kdybys hodila svázaného do arény plné lvů a jedovatých hadů, i bohové by si vsadili na něj."
,,Chtěla bych sdílet tvou jistotu." konečně mě to taky donutilo se usmát.
Podíval se mi zpříma do očí. ,,Na světe existuje jen jediná bytost, která ho dokáže srazit na kolena."
,,Fakt?" zeptala jsem se jako blbec. ,,Kdo?"
Vrátil se k jídlu a jen tak mimochodem odpověděl: ,,No přece ty."

Po tom, co mě další půlhodinu ujišťoval, že Sentarou by byl schopnej proběhnout i břichem King Konga a vynořit se s jeho jazykem v ruce jsme konečně doobědvali a Kin zaplatil. Vyšli jsme ven a volným krokem se vraceli ke mě domů.
Slunce svítilo a byl krásnej den. Když jsme šli po břehu jezera, zastavila jsem se zadívala se na jeho hladinu.
,,Co je?" zeptal se zneklidněně.
Nadechla jsem se. ,,Nic. Jen se dívám, jak je tady krásně. Máme nejhezčí vesnici ze všech."
Slyšela jsem jak se zasmál, přišel blíž a postavil se vedle mě. ,,Rozhodně jednu z nejhezčích, co jsem viděl."
Klekla jsem si na břeh a ponořila ruku do vody. Byla chladná a průzračně čistá, skvělá pro osvěžení v tomhle vedru.
,,Mám zlej pocit, jako by tohle mělo brzo skončit."
,,Jak to myslíš?" z jeho hlasu se vytratil úsměv.
Nabrala jsem do dlaně vodu a sledovala, jak mi protéká mezi prsty. ,,Já nevím. To, co se stalo v Písečné mě vyděsilo. Raikage je přesvědčenej, že jsme zabíjeli jeho lidi....co když se rozhodne obrátit proti nám?"
,,A měl by šanci?"
,,Těžko říct. Ale asi by nás rozdrtili. Bojím se o Chakrovou a o lidi tady. Cítím v břiše, jako by nám hrozilo nebezpečí a jako bych s tím už nemohla nic udělat."
Chytil mě za paži a opatrně vytáhnul na nohy. ,,Jsi smutná, protože tu není Sentarou." donutil mě podívat se mu do obličeje. ,,A taky jsi těhotná.....to býváte vy ženy náladové. Mluví z tebe hormony."
,,A z tebe Sentarou."
,,To je možné, taky jsem Ichinazagi." pousmál se. ,,Nám žádné nebezpečí nehrozí. Jen pár banditů vedených tou Koichi, ale s nimi se brzy vypořádáme."
Moc mě nepřesvědčil, ale nechtěla jsem kazit tak pěknej den, takže jsem se usmála. ,,Ok. Že to říkáš ty."
Několik mladých kunoichi se smíchem doklusalo na břeh jen kousek od nás, shodily ze sebe oblečení a ve spodním prádle naskákaly do vody. Otočili jsme se a pokračovali v pochodu k mýmu baráku, aby jsme jim tam nedělali křoví. Při té příležitosti mě něco napadlo a musela jsem se asi tvářit jako blbeček, protože i mě připadal můj úsměv připitoměle.
,,Kine?"
,,Hm?"
,,Hodláš si vůbec někdy najít holku?"
Zastavil a podíval se na mě. ,,Cože?"
,,Myslím jako přítelkyni." já pokračovala v chůzi. ,,Nějakou hezkou, mladou a chytrou....co by se k tobě hodila."
,,Co bych s ní dělal?"
To mě rozesmálo. ,,Co myslíš?"
,,Nepotřebuju holku." odsekl trochu uraženě. ,,Jsem spokojenej tak, jak jsem."
,,Fakt?" nehodlala jsem ho jen tak nechat. ,,Kine, za tři roky ti bude třicet. Neříkej mi, žes ještě..."
,,To zas ne." zarazil mě. ,,Ale jsem radši...jak to říct....na volné noze."
,,Děvkař?"
,,Yumi, tomuhle slovu jsem se chtěl vyhnout...."
,,Promiň." zasmála jsem se. ,,Já jen že jsi nevypadal tak sexuálně vyžile, když ses mě pokusil políbit tehdy ve vězení v Perleťovém městě."
Zrudnul. ,,To mi nepřipomínej, stydím se za to..."
,,Není proč." mávla jsem rukou. ,,Ale měl bys uvažovat o rodině. Jsi poslední Ichinazagi."
Zavrtěl hlavou. ,,Tohle pro mě moc není. Navíc, já rodinu už mám - tebe a Sentara. A co se týče dalšího Ichinazagi," dloubnul mě do břicha, co už se začínalo jemně rýsovat. ,,Je přece na cestě."
Položila jsem si dlaň na pupík. ,,No, to asi jo. Myslím, že tenhle prcek nebude mít Mokuton," prohlásila jsem trochu zklamaně. ,,Takže asi bude spíš Ichinazagi."
Zablesklo se mu v očích. ,,Bude to samuraj."
,,Bude to holka." ujistila jsem ho.
,,Jak tohle můžeš vědět?"
,,Ty jsi vážně celej Sentarou...."

Donutil mě zajít nakoupit za Sentarovy peníze a odstranil z komory všechno, co už prohrávalo boj s datem spotřeby.
,,Já nechápu, jak jsi to mohla nechat dospět do takového bodu." kroutil hlavou, když se vrátil od kontejneru.
Pokrčila jsem rameny, zatímco jsem žužlala pomeranč. ,,Nechtělo se mi nic dělat."
,,Nebo tu spíš celé dny sedíš a teskníš."
,,Zase nepřeháněj.....ale jsem vážně nervózní. Ani Yokai o něm nic nevědí." a to jsem na Sentarovo vypátrání nasadila dvě jednotky.
,,On by nechtěl, aby ses tak nervovala."
,,Tak měl jít rovnou domů." odsekla jsem. ,,A já bych si tu nemusela v hlavě promítat ty scény, kde hraje hlavní roli jeho mrtvola v kaluži krve."
Nevím, co mi chtěl odpovědět, ale asi to mělo být vtipný, podle výrazu v jeho tváři. Přerušilo ho zaklepání na dveře, který se hned na to otevřely a do dveří nakoukla černovlasá hlava. Málem jsem radostí vyskočila, než mi došlo, že to není Sentarou.
,,Ardrene...." vydechla jsem překvapeně. ,,Co se stalo, kde jste byli? Je s tebou Sentarou?!"
Vešel dovnitř a rozhlídnul se. ,,On tu ještě není?"
Úplně jsem ztuhla. Kin vedle mě si zmučeně povzdychnul. ,,Super...."
,,Jak to, není?" zvýšila jsem hlas. ,,A měl tu už být?!"
,,Asi před týdnem." odpověděl. ,,Když jsme odešli z Písečné, vydal se do Karibiho něco prověřit, neřekl mi co. Mě poslal na sever, odkud mají údajně pocházet ti útočníci, co je vede ta zelená šlápota."
,,A co jsi našel?" zeptal se Kin dřív, než jsem stihla začít bědovat.
,,Vede je skutečně holka." odpověděl a mezi řečí se posadil do Sentarova křesla. ,,Má zelené vlasy a vypadá úplně stejně, jako ty." kývnul ke mě.
,,Limetka." sykla jsem. ,,To už přece víme."
,,Má asi třicet mužů, ale čtyři z toho používá jako osobní stráž. Na rozdíl od ostatních jsou oblečení do červené." odpověděl. ,,Nikdy se od ní moc nevzdalují. Takže kde jsou červení, tam je ona a naopak."
Kin pokývnul. ,,Bude snazší ji najít, kdyby došlo k hromadné potyčce."
,,Přesně." souhlasil Ardren. ,,Nemohl jsem se připlížit moc blízko, ale slyšel jsem, že něco plánují. Je jistý, že to byli oni, kdo proti nám zkusil poštvat Oblačné a půjdou dál. Ta rusalka mluvila o Kamenné."
,,Strhnout proti nám Kamennou nebude těžký." mínila jsem. ,,Tsuchikage nás moc nemusí."
,,Já vím."
,,Co ještě?"
,,Nic moc." odtušil. ,,Podle všeho čeká na nějaké zvědy a pak se pokusí přímo o konfrontaci s Chakrovou."
,,Máme čekat útok?" zamračil se Kin.
,,Skoro určitě. Ale vážně nevím kdy."
,,To nevadí, budeme připravení." mínil samuraj a zamyšleně si mnul bradu, na které mu začínalo rašit krátké strniště. ,,Tohle tě Sentarou poslal zjistit?"
,,Jo. Říkal, že až se vrátím s informacemi sem, už tu bude." odmlčel se.
Tak tím mi teda fakt pomohl. Neříkala jsem už nic, ale můj strach se zvýšil.

Když už nebylo co říct, Ardren vstal. ,,Půjdu to ohlásit ještě Yokai, ať to sepíšou." pousmál se. ,,Zatím...."
Vyšel ze dveří a tiše je za sebou zavřel. Já a Kin jsme si vyměnili zamračené pohledy.
,,Měl bych informovat Shinigami." řekl konečně.
Přikývla jsem. ,,Vydám příkazy místo Sentara. Zvýším hlídky okolo vesnice, nařídím všem, aby se líp ozbrojili. A na čas omezím mise....aby naši neodcházeli z vesnice. Počkáme, až se vrátí z akcí ti, co jsou venku a uzavřeme okolí."
,,Dobrý nápad."
,,Jdi k Shinigami," řekla jsem mu. ,,A předej jim, co vysledoval Ardren. Pak zajdi k senzibilům, mají ředitelství v nemocnici v přízemí."
Zvednul obočí. ,,Na co chceš senzibily?"
,,Do stráže. V každé hlídce v každou denní i noční hodinu bude minimálně jeden senzibil. Jsou nejcitlivější ze všech na signály Lesa Chakry a ucítí vetřelce na míle daleko. Chci, aby byli připravení a hlásili všechno neobvyklé."
,,To zní logicky. Budou se zodpovídat přímo tobě?"
Moc jsem se nerozmýšlela. ,,Jo. V Tenshikageho nepřítomnosti budu akci řídit já. Řekni jim to."
Souhlasil a měl se k odchodu. Rychle jsem ho ještě chytla za ruku. ,,Počkej..."
Zastavil se a tázavě se na mě podíval. ,,Co se děje?"
Přemýšlela jsem, jak to říct, aby to neznělo tak trapně. ,,Mohl by ses sem pak vrátit a....neber si to špatně, ale.....mohl bys tu přespat?"
Tak teď vypadal vážně vyjeveně. ,,Cože? Proč?"
Moc se mi nechtělo s pravdou ven, ale Kinovi jsem věřila. ,,To kvůli Ardrenovi. Když je teď doma a není tu Sentarou...."
To ho zaujalo. Otočil se zase ke mě a odložil svůj aktuální úkol. ,,O co jde? Máš z něj strach?"
,,Neříkala bych tomu přímo strach.....ne, že by mi chtěl ublížit, ale..."
Náhle mu to docvaklo a zamračil se. ,,Neříkej mi, že po tobě ten zmetek vyjel?"
,,No, nic moc hroznýho....zkusil to jednou....dvakrát....když to tak vezmu, vlastně třikrát, ale to už je vážně všechno...."
,,Třikrát?" zněl naštvaně. ,,Ví o tom Sentarou?"
,,Já mu to ještě neřekla, ale asi něco tuší."
,,Jestli ne, řeknu mu to já."
,,Nedělej blbosti." klidnila jsem ho. ,,Nestojím o žádný konflikty. Chci jen, abys tady se mnou zůstal, kdyby měl Ardren zase dobrodružnou náladu."
Přikývnul. ,,Jasně, že tu zůstanu, když chceš. Klidně udělám i víc. Stačí slovo a já mu zlámu ruce."
Zasmála jsem se. ,,Neřekla jsem ti právě, že nestojím o konflikty?"
,,To chápu, ale on by měl zase pochopit, že ty nejsi pro něj." odpověděl. ,,Když toho nenechá, chci, abys mi to řekla. Promluvím s ním o tom."
,,Promluvíš?"
,,Pěstí pochopitelně."
To mě rozesmálo. ,,Dobře, že to vím. Teď jdi k těm Shinigami a pak se sem vrať. Můžeš spát v posteli Tsubaki, je teď u Vosy. Pokud ti teda nebude vadit plyšovej méďa a růžový povlečení..."
,,Nějak se s tím vyrovnám."
,,To jsou slova samuraje."

Těhotenský nevolnosti už mě naštěstí v polovině čtvrtýho měsíce nesužovaly a tak jsem si dovolila sníst ještě čtyři syrový párky a zapít to půl litrem mléka, než jsem šla připravit Tsubakin pokoj pro návštěvu. K dalšímu incidentu s Ardrenem došlo mnohem dřív, než jsem očekávala.
Zbavila jsem peřinu i polštář narůžovělýho povlečení s květinovým vzorem a když už jsem byla v tom, odnesla jsem ho do koupelny k vyprání. Celou postel jsem čiště převlékla a Tsubakina medvídka, kterej se vždycky všudypřítomně někde povaloval jsem uklidila do jedné z poliček ve skříni.
Teď už by tu dokonce mohl přespat i chlap. Pokud přivře oči nad výkresama vylepenýma nad psacím stolem....
Otevírala jsem akorát okno, abych do místnosti pustila čerstvej vzduch, když jsem uslyšela tichý kroky. Než jsem se otočila, ucítila jsem na bocích něčí ruce, jak mě opatrně objaly. Hned na to se ke mě přitisklo mužské tělo.
,,Ardrene?!" vydechla jsem aniž bych se musela otočit. ,,Nech mě."
Nad pravým ramenem jsem na krku ucítila jeho teplý dech. Lehce zavadil rty o moji kůži. Ubránila jsem se pokušení zavřít oči a nechat ho, ať pokračuje. Chytila jsem jeho ruce, bloudící po mém břiše a pokusila se je od sebe odstrčit.
,,Slyšíš? Nech toho."
,,Tak křič." vydechl mi do ucha.
Do takovýho extrému jsem zajít nechtěla. Nechtěla jsem ale ani podvádět Sentara. To jeho miluju, vím to jistě, naprosto jistě. Tak proč proboha nedokážu nic udělat?
Pomohla mi představa Sentara, jak by se asi tvářil, kdyby mě teď viděl....
A taky srovnání sebe sama s Arií.
Horkotěžko jsem vyklouzla Ardrenovi z objetí a otočila se k němu čelem. Vypadal, že ho to doopravdy překvapilo.
,,Měl bys odejít." oznámila jsem mu rozechvěle.
Znovu se o krok přiblížil. ,,Jenže ty nechceš, abych šel. Máš výčitky, protože mě chceš stejně jako já tebe."
Zaháněl mě do úzkých. ,,Jdi pryč..."
,,Půjdu jen, když mi řekneš, že nemám pravdu."
,,Nemáš."
,,Musíš mi to říct do očí a mluvit vážně."
,,Co ode mě čekáš, Ardrene?" zeptala jsem se zoufale. ,,Že se s tebou vyspím a před Sentarem budu dělat, jako by bylo všechno v pořádku?"
Pohladil mě dlaní po tváři, zase se nebezpečně blížil. ,,Já sám nevím...." přiznal. ,,Uvědomuju si, jak se chovám a že dělám špatnou věc, ale nemůžu bez tebe být. Jsi silná...jsi krásná a chytrá....tvoje vlasy jsou jako slunce...."
Byl až moc blízko .
,, .....a taky tak voní...."
,,Jdi, dokud je ještě čas couvnout."
,,Pro mě je couvnout nemožné od chvíle, kdy ses na mě podívala na Bouřlivé skále."
Naklonil se a zkusil mě políbit.
Tentokrát jsem zareagovala o něco rychleji. Odstrčila jsem ho od sebe, až klopýtnul. ,,Já tohle nemůžu. Prosím, nezkoušej to na mě. Vidíš přece sám, že mě přitahuješ, ale já čekám dítě s někým jiným."
,,To není překážka."
,,To je hodně velká překážka. Jdi odtud."
Pohled mu o něco ztvrdl. Zlaté oči se mi vpíjely až do duše a něco ve mě rozpalovaly. Jako by ten oheň nebyl mojí součástí, ale přesto hořel ve mě. Čím dýl se na mě Ardren díval, tím bezmocnější jsem si připadala. Cítila jsem, že pokud se na mě takhle bude dívat ještě chvíli, úplně ztratím hlavu.
,,Já...." promluvila jsem rozechvěle, ale něco mě donutilo hned zmlknout. Dýchala jsem zrychleně. Vzdemul se ve mě smutek a samota....a touha po doteku někoho druhého. Ardrenovy ruce přímo vybízely k tomu, abych se jimi nechala obejmout.
,,Pojď sem." podal mi ruku. ,,Nech mě ukázat ti, co k tobě cítím."
Zdálo se to skoro jako výkon vrcholovýho sportovce, donutit svoje nohy zůstat na místě.
,,Ne.....nemůžu." když jsem to nahlas vyslovila, pomohlo mi to trochu se vzpamatovat. ,,Říkám to naposledy, Ardrene....já s tebou spát nebudu. Nepodvedla bych Sentara za nic na světě."

,,Na něco jsi zapomněl?" ozvalo se nabroušeně za Ardrenovými širokými zády. Naklonila jsem se na bok, abych příchozího viděla. Ve dveřích stál Kinran a netvářil se zrovna moc kamarádsky.
Ardrenův rozzlobený výraz vystřídalo překvapení. Otočil se a nervózně vydechnul. ,,Jen drobnost, doplňková informace. Už je to v pořádku."
,,Mohl jsi to říct Yokai."
,,Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že vám něco tajím." nevinně se pousmál. ,,A navíc, když tu není Tenshikage, zastupuje ho Yumi a měla by o tom vědět."
,,Pro tebe Aoi-hime." informoval ho Kin. ,,Příště jdi za Yokai."
,,Co máš za problém?"
,,Můj problém jsi ty. Sbal se a vypadni z tohohle domu, než ti s tím pomůžu. A to se ti líbit nebude."
Ardren přešel až k němu a nahodil ten typickej chlapskej postoj, kdy se ti tupci vyprsí a zvednou ramena, aby jako vypadali větší. ,,Ty mi chceš vyhrožovat? Ty, blbej samuraj?"
Kin se zasmál. ,,Tenhle blbej samuraj ti rozpáře břicho dřív, než si toho všimneš. Teď koukej zmizet a všechny ty svoje feromony si vezmi s sebou. Nikdo na ně není zvědavej."
,,Kdo by komu rozpáral břicho je docela diskutabilní otázka."
,,Dost možný. Ale když se to nepovede mě, udělá to Sentarou a ten to dokáže mnohem líp a efektivněji." ujistil ho. ,,Je to na tobě."
Ještě chvilku se poměřovali a vážně jsem čekala, kterej z nich vystartuje dřív. Pak se ale Ardren stáhnul a usmál se. ,,O nic přece nejde." prohlásil. ,,Jak jsem řekl, jen jsem přišel doplnit zprávu....a odcházím."
Protáhnul se kolem Kinrana a zmizel mi z očí, když zamířil ke dveřím.
Kin ho vyprovázel pohledem až ven. ,,Už tě tu nechci vidět!" zavolal za ním ještě.
Naštěstí už se mu na to nedostalo odpovědi.
Hned jak se za ním zavřely dveře, úlevně jsem vydechla a povolila nevědomky sevřený pěsti. ,,Díky...."
Přišel ke mě. ,,Udělal ti něco?"
,,Ne."
,,Dobře." podíval se z okna za odcházející postavou. ,,Nečekal bych, že se objeví tak brzo."
,,Zřejmě si byl jistej úspěchem." ušklíbla jsem se. ,,Ještě že jsi přišel."
Zasmál se, i z něj vyprchávalo napětí. ,,Myslím, že jsi to měla pod kontrolou." zvýšil hlas ve snaze mě napodobit. ,,Já s tebou spát nebudu!"
Zrudla jsem. ,,Tys to slyšel?"
Přikývnul.
,,Tak to rychle zapomeň. Stál jsi tam dlouho?"
,,Ne. Tohle tvoje prohlášení o počestnosti bylo jediný, co se ke mě doneslo. Jak mi došlo, že je ten parchant tady, vletěl jsem za váma."
,,Prohlášení o počestnosti...."
Dloubnul do mě. ,,Já to nikde vykládat nebudu. Pokud tě teda někdy nebudu chtít vydírat."
,,Vydírat? Mě?!" předstírala jsem šok. ,,A já ti tam šla tak obětavě ustlat postel!"
,,S tím jsem počítal. Manipuluju tebou totiž už od začátku."
,,Já jsem si to ale myslela."
,,Vážně?"
,,Jo. Proto až večer usneš, ta postel tě zacvakne do sebe a už nikdy se nedostaneš ven."
,,Smrt v matraci? Děsivé...."
,,No to teda. Ale teď musíš dělat, že o tom nevíš, aby to bylo překvapení."
Zasmál se. ,,Fajn. Nebudu to teda čekat, až mě ta postel začne žrát..."

Večer jsme trávili spolu dole v jídelně. Hráli jsme karty o peníze a mě se podařilo nahrát nějakej cash, kterej jsem ale Kinovi nechala jako poděkování za ten oběd - a taky za Ardrena, ale to jsem nahlas nevyslovila. Docela dobře jsme se bavili, přišla jsem na to, že si s ním skvěle rozumím. Netroufla bych si říct, že byl můj nejlepší kamarád, protože jsem měla víc dobrých přátel, ale rozhodně patřil k těm nejlepším. O tenhle post se musel tak trochu dělit s Brodym a Ryukem...a pochopitelně Sentarem, ale toho už nemůžu počítat mezi nejlepší kamarády, když s ním čekám dítě. Zato Vosa může být spokojená, protože titul nejlepší kamarádky má úplně pro sebe.
Bylo už něco po půlnoci, když jsem dopila čaj a koukla na hodiny. ,,Měli bychom jít spát." řekla jsem mu. ,,Zítra mám vyučování a budu brzo vstávat."
Přikývnul. ,,Asi jo." vstal a odnesl naše hrnky do kuchyně. Já jsem zatím sklidila karty a udělala z peněz, poházených okolo jednu hromádku. Tsunade by na mě byla skutečně pyšná. Zatímco ona hazard zbožňuje, což napovídá i nápis ,hráč' na zadní straně jejího kabátku, většinou víc prohraje než vyhraje. A já to tady drtím jako nějakej zplozenec Las Vegas a mám jednu výhru za druhou. Moje maminka má za to, že když vyhraje vyjímečně nějaký peníze, čeká ji neštěstí, ale to je podle mě blbost. Prostě neumí hrát.
Šla jsem do pokoje k Tsubaki, stáhla z postele přehoz a složila ho na židli. Mezitím dorazil i Kinran, odepnul si opasek s dýkou, co měl pořád u sebe a položil ho na noční stolek.
,,Kdybys něco potřeboval, víš, kde spím. Když dostaneš v noci hlad, vem si co budeš chtít." řekla jsem mu.
,,Fajn, díky." souhlasil. ,,Nápodobně. Pokud se ten prevít odváží vrátit a já ho náhodou přeslechnu, stačí jednou zavolat a budu tam za pár vteřin."
Zasmála jsem se. ,,Dobře že to vím. Tak dobrou."
,,Dobrou."

Pozhasínala jsem v přízemí a vyšla do patra. V pokoji jsem jako první rozestlala naši postel a otevřela okno, aby dovnitř šel čerstvý vzduch. Přemístila jsem se k toaletnímu stolku, rozpustila si vlasy, doteď svázaný v culíku a sáhla pro kartáč, abych si tu změť zlatých chlupů trochu rozčesala, než se zasukuje definitivně a navždy.
Když se v okně ozval hluk, s leknutím jsem se otočila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama