
Otrokáři
Sentarou stál jako čtvrtej zleva, měl na sobě jen černý tříčtvrťáky, stejně jako ostatní z chlapů na pódiu. Asi jsem už postižená, protože první, co mě napadlo bylo, že zhubnul. Ne moc, nezasvěcenec by si toho zřejmě ani nevšimnul, ale já ho mám do detailu očekovanýho a těch pár cáků mě prostě bodalo do očí.
Každopádně, ať jsem byla sebevíc naštvaná, strašně se mi ulevilo po zjištění, že je v pořádku a má všechny končetiny.
,,V těchto chvílích upřímně lituji, že neumím kreslit." vyjádřil se Ryuk. ,,Brody by se potrhal."
,,Je špinavej, co?"
,,Jako by ho vyváleli v sazích."
,,Jenom Satan ví, co to pako dělalo. Však já to z něho vytáhnu. Dostane liskanec." ujistila jsem ho a znovu obrátila pozornost k pódiu. Všimla jsem si, že se Sentarou dívá naším směrem. Všimnul si mě, i pod kapucí zachytil můj pohled a slabě se pousmál, jako by přesně věděl, na co myslím. Možná věděl.
Do popředí vystoupil tlustej, plešatej chlap v modrým kimonu a podrbal se na nechutné bradavici na nose. ,,Dámy a pánové," oslovil dav. ,,Já, Brangaku-sama, se vracím ve stanoveném čase, jako jsem posledně slíbil a dovezl jsem speciálně pro vás nové zboží, neméně kvalitní, než to předchozí."
Naklonila jsem se k Ryukovi. ,,Ten chlap je odpornej. Myslíš, že má kurděje?"
,,Minimálně." odpověděl jashiňák a jeho výraz se od mýho moc nelišil.
,,Pokud tohle jakkoliv sahalo na mýho chlapa," dodala jsem. ,,Tak už na něj nikdy nesáhnu já."
,,Lol."
,,Začneme s dražbou." pokračoval Brangaku a pokynul strážím, aby předvedli prvního v řadě. Byl to malej, shrbenej chlapík mezi pětatřiceti a čtyřiceti lety. Opálená kůže prozrazovala, že strávil spoustu času prací na poli. ,,Jako první je tu Amizu. Je mu třicet sedm let, ale nenechte se zmást jeho pokřivenou postavou. Má stále plno síly. Než se dostal k nám, byl rolníkem a vyzná se v práci na poli. Pokud potřebujete sluhu, který bude obdělávat vaši půdu, pak neváhejte. Vyvolávací cena je šedesát tisíc jenů."
,,Ten pupkáč je vážně předvádí, jako nějaký zvířata...." zašeptala jsem si zhnuseně pod vousy.
,,Šedesát pět!" vykřikl kdosi v první řadě.
Ryuk do mě dloubnul. ,,Co takhle vykašlat se na Sentara a koupit si rolníka?"
,,Copak ty máš pole?"
,,Zatím ne, ale všechno se má zkusit....."
Amizu si nakonec koupila nějaká stará bába za devadesát tisíc jenů.
Přišlo mi, že dražba asi třicetiletýho oškliváka s jedním okem, co byl těsně před Sentarem trvá strašně dlouho. Začali na osmdesáti tisících s tím, že je to nějakej lovec a jako prej fakt vystopuje všechno, bacha na to lidi, já zaslechl že jednou ulovil i yettiho nebo co to bylo a prostě ani Chuck Norris na něj nemá. No toho prostě musíte mít!
Ty blbouni okolo jeho cenu vykopali až na tři stovky tisíc jenů.
Konečně ho drapli za řetěz a odtáhli za neméně ohavným, mladým dementem, co se rozhodl, že si domů pořídí lovce lepšího než Chuck Norris, co ulovil yettiho.
Už jsem padala žízní, když předvedli toho mýho buvola.
,,Ctěné dámy a pánové určitě už na první pohled poznají dobrou koupi." uvedl ho Brangaku s úlisným, falešným úsměvem. Jeho bradavice se chvěla jako toaleťák ve ventilátoru. ,,Tarovi je dvacet tři, je mladý a silný." stisknul Sentarův levej biceps.
,,A je to jasný." otřásla jsem se. ,,Ta ruka pro mě od dnešního dne neexistuje!"
,,Byl horník, proto je zvyklý nosit těžké věci a zvládne každou práci. A kdo z vás má zájem rozšířit řady své osobní stráže, díváte se na správného člověka. Z Tara bude schopný voják, je poměrně chytrý a brzy se naučí zacházet s každou zbraní. Vždyť už jen pohled na něj vzbuzuje respekt, nemyslíte?!"
Ušklíbla jsem se. ,,Možná je Taro poměrně chytrý, ale respekt bude vzbuzovat jen do doby, než se na něj vhnu já."
,,Zdáš se podrážděná." řekl Ryuk.
,,A divíš se mi? Táhla jsem se sem jenom abych za nekřesťanský prachy odkoupila vlastního snoubence od bandy debilů, ke které se bůh ví proč přidal. A taky jsem těhotná. Takže ano, Ryuku, jsem podrážděná."
Brangaku skončil svoje chvalozpěvy a postavil se na kraj pódia. ,,Vyvolávací cena je sto deset tisíc jenů!"
,,Sto patnáct." ozvalo se odněkud.
,,Dej sto dvacet." řekla jsem Ryukovi.
,,Sto dvacet!" zapapouškoval.
Další hlas patřil ženě. ,,Sto čtyřicet."
,,Páni," komentovala jsem to. ,,To si Sentarou ani nezaslouží. Jdi nahoru po pěti, dokud se nedostaneš na dvě stě tisíc. Pak přeskoč na tři sta."
Přikývnul a přebil nabídku té neznámé coury. Jasně, o její počestnosti sice nevím nic, ale projevila jakejsi zájem o mýho kluka, takže je to prostě coura a basta.
,,Tři sta!" zahlásil konečně Ryuk.
,,Tři sta dvacet!"
,,Tři sta osmdesát!"
,,Hrabe jim?" vrčela jsem. ,,Ukončeme to. Dej pět set."
,,Pět set!" zopakoval poslušně.
,,Pět set tisíc!" chopil se toho Brangaku. ,,Dámy a pánové, pět stovek tisíc jenů! Překoná to někdo? No tak, neváhejte, Taro za to stojí!"
,,Proboha, ať drží hubu...." vzdychla jsem pohoršeně.
,,Šest set!" ozvala se znovu ta ženská.
,,Sedm set padesát!" prohlásil Ryuk.
,,Sedm set a padesát tisíc jenů!" křičel Brangaku a měl z toho pomalu orgasmus. ,,Slyšíte, dámy a pánové? To opravdu nikdo nedá víc?!"
,,Osm set!" zkusila to ještě ta neznámá čůza.
Podívala jsem se na Sentara a on na mě. Podle jeho výrazu jsem si dovedla domyslet, co by mi rád řekl. Že je přece alfasamec a stojí za víc. Povzdechla jsem a povolila sama sobě udělat mu dobrou reklamu.
,,Jdi na milion." kývla jsem na Ryuka.
,,Milion? To je snad trochu moc ne?"
,,Je. Ale uspokojí to jeho ego a my ho pak nebudem muset poslouchat. Udělej to."
Pokrčil rameny. ,,Jak chceš. Milion jenů!"
Dav se po nás začal otáčet a všichni vykřikovali jeden přes druhýho.
,,Milion!" zopakoval Brangaku a zřejmě se mu chtělo omdlít. Zato Sentarou se tvářil naprosto spokojeně. ,,Milion jenů, dámy a pánové, dá někdo víc?!"
Čekala jsem, jestli se někdo přihlásí, ale bylo ticho. No jasně, milion by přehodil jenom naprostej idiot. Zas tak moc se jim Taro asi nelíbil, aby se kvůli němu nechali přivést na mizinu.
,,Milion poprvé.....podruhé......a potřetí prodáno pánovi v černém plášti! Gratuluji!" Brangaku měl zřejmě samým štěstím erekci a už se viděl v nějakým luxusním bordelu v nejbližším městě.
,,Dem si vyzvednout tu vyžírku." povzdechl Ryuk a táhnul mě davem k bočním schodům na pódium, kam už dotáhli Sentara v řetězech. ,,Milion jenů...." brblal po cestě. ,,Možná jsme ho vážně měli nechat té ženské...."
Když jsme se protlačili davem k našemu dárečku, nedal Sentarou ani mrknutím oka znát, že by nás znal. Naopak, tvářil se docela nasraně a měřil si Ryuka, jako by ho chtěl uškrtit.
,,Docela dost peněz za špinavýho horníka." pousmál se bezzubej otrokář, když mu Ryuk na dlaň sázel peníze. ,,K čemu vám bude?"
,,Jsem majitel doja v paláci feudálního lorda Země Ohně." zalhal Ryuk. ,,Mým úkolem je hledat vhodné zápasníky pro lordovo pobavení a tenhle bastard vypadá celkem schopně."
,,Chápu." kývnul chlápek. Zvednul ruku a přepočítal peníze. ,,Je to tak, milion. Je váš." pokynul kolegovi za sebou, kterej držel řetěz od Sentarových pout.
Než ho Ryuk převzal, otočil se a dal mi zbytek peněz. ,,Vezmi si to." řekl. Pak drapnul Sentara a s několika nelichotivými nadávkami ho táhnul pryč. Sentarou se snažil hrát, že se mu moc nechce.
,,Dovolte mi představit vám další vyjímečné zboží!" pokračoval Brangaku. ,,Tuhle mladou dámu přivezli mí muži až z daleké Číny!"
Jeho slova mě zaujala natolik, že jsem se ještě na chvíli otočila. Holky, která byla v řadě mužů samojediná jsem si všimla už předtím. Teď jsem ji ale viděla víc zblízka. Byla stejně malá, jako já a docela hubená. Přesto byla vypolštářovaná na správných místech, jako se na dívku sluší. Její vlasy byly delší, než moje a nesrovnatelně pevnější. Měla je černé a i když očividně dlouho nepotkaly hřeben, leskly se na slunci jako hedvádí. Její pleť byla bledá, oči měla tmavé a mandlové.
Zarazila jsem se a zůstala ještě chvíli stát na místě. Nevypadala vůbec jako služka nebo holka z vesnice.
,,Xiaam je osmnáct let, ale jak sami vidíte, obličej patří spíš dítěti. Byla zajata při nájezdu na malou Čínskou provincii Huua-lung v domě tamějšího bankovního úředníka. Podle dostupných informací je z dobré rodiny a tudíž, pánové, stále panna. Osobně jsem ji po cestě schraňoval právě pro vás! Nuže, vyvolávací cena je sto dvacet tisíc jenů! Kdo z vás chce obohatit svůj dům a postel o tuhle Čínskou květinku?!"
,,Sto čtyřicet!" ozvalo se hned.
,,Sto šedesát!"
Pečlivě jsem si Xiaam prohlížela. Silně mi připomínala Hinatu, krčila se tam před zraky všech, oči uslzené a neměla daleko do bezvědomí. Kdo by se ale divil? Vypálili její dům, odvlekli ji někam do ciziny a teď ji tady předvádí před stovkou nadržených prasat, kteří si ji můžou bez omezení koupit a provádět s ní bůh ví co.
,,Čtyři sta padesát!" vytrhlo mě ze zamyšlení.
,,Čtyři sta padesát! Dá někdo víc?" obrátil se Brangoku k divákům. ,,Nikdo? To je poprvé.....podruhé...."
,,Pět set!" vykřikla jsem dřív, než jsem si to stihla pořádně promyslet.
,,Pět set od paní v béžovém!" ukázal na mě Brangoku. ,,Někdo víc?!"
Další nabídky nepřicházely. Za víc než pět set tisíc jenů zřejmě nikomu další konkubína nestála. Aby taky jo, v každým druhým bordelu najdou prostitutku z Číny, co vypadá trochu k světu a když si pár jenů přihodí, tak jim i může chvilku tvrdit, že je panna.
,,Pět set tisíc poprvé....podruhé.....a potřetí! Prodáno támhle slečně za pět stovek tisíc jenů!"
Otrokář popadl Číňanku za řetěz a přitáhnul ji ke mě dolů. Prohlížela si mě ustrašenýma, doširoka otevřenýma očima a naprosto čitelně uvažovala nad tím, proč si ji koupila nějaká holka.
Dala jsem otrokáři do ruky zbytek peněz, co mi vrátil Ryuk a počkala, až si je přepočítá. Naštěstí byl v matematice zdatnější než v udržování svého zevnějšku a byl s tím docela rychle hotovej.
,,Souhlasí." kývnul. ,,Ta malá je vaše."
Vzala jsem od něj řetěz a položila jí ho do dlaní. ,,Tohle si vezmi." řekla jsem jí. Poslechla. Dala jsem jí ruku kolem ramen a podpírala ji, protože byla dost slabá. ,,Pojď. Pomalu...."
Zamířila jsem k okraji vesnice za nejbližší stodolu, kam předtím zmizel Ryuk se Sentarem. Ti už tam na mě ostatně čekali.
Jak jsem se objevila, Sentarou, sedící na zemi, už bez okovů, vstal. V rychlosti si prohlídnul Xiaam.
,,Skvěle Yumi." pronesl uštěpačně. ,,To ses vytáhla. K čemu ti bude?"
,,Dej si facku." odpověděla jsem mu a pomohla své nové známé usadit se do hromádky měkkýho sena. ,,Vyšla mě levněji než ty. A taky si to mnohem víc zasloužila."
,,Ale?"
,,Jo. Ryuku, sundej jí ta pouta." požádala jsem jashiňáka, doteď nezúčastněnýho. Přikývnul a přistoupil ke Xiaam. Ta sebou trochu cukla.
,,Jeho se neboj." řekla jsem jí. ,,Teď už ti neublíží nikdo."
Sentarou si promnul čelo. ,,Hele...já chápu, že ti jí bylo líto, ale.....vůbec jsi to nepromyslela."
,,To ty taky ne. Co jsi prosímtě dělal mezi otroky?!"
,,To ti vysvětlím. Když jsem...."
Nenechala jsem ho to dokončit a vlepila mu mlaskavou facku. Ryuk i Xiaam se na nás polekaně otočili, neméně překvapeně se ale tvářil i žirafák.
,,Za co?!" vyjekl ublíženě.
,,To máš za to, že o sobě nedáš vůbec vědět, než začneš něco podnikat! Umírala jsem strachy!"
,,Kvůli mě? Prosímtě. Vždyť víš, že já..."
V tu chvíli mu přiletěla další, tentokrát z druhé strany.
,,Sakra, proč tuhle?!" vyjel.
Zapíchla jsem do něj ledovej pohled. ,,Aby sis zapamatoval, že prachy ve společné pokladně nejsou k tomu, aby tě někdo za nekřesťanský sumy vykupoval od otrokářů!"
Vzdychl, jednou rukou si třel nejnovější zranění. ,,Já vím, ale...." zarazil se. ,,Praštíš mě znovu, nebo už můžu mluvit?"
Neudržela jsem se a proti mé vůli se mi rty roztáhly do úsměvu. ,,Ne, povinnost už jsem si odbyla. Teď," než jsem si to stihla rozmyslet a znovu ho bacit, udělala jsem krok vpřed a objala ho kolem krku. ,,Jsem moc ráda, že ti nic není."
Po chvilce zaváhání mě stisknul v náručí a držel mě, jako bychom se neviděli roky a ne jen šest týdnů. ,,Omlouvám se, že jsem o sobě nedal vědět dřív, ale nešlo to. Navíc jsem se bál, aby nikdo nezjistil, kde jsem."
,,Z té tvé mission impossible jsem málem potratila, troubo."
Odtáhnul se ode mě a s úsměvem mi přiložil dlaň na lehce vypoulené břicho. ,,No podívejme, málem jsem si nevšiml. Už nám tloustneš."
,,To protože hodně jím."
,,Fakt? Ani bych neřekl...."
,,Nechci vás rušit," vpadl do našeho špičkování Ryuk. Xiaam pořád seděla na zemi a třela si osvobozená zápěstí. ,,Ale měli bychom vyrazit, než si nás někdo všimne."
Přikývla jsem. ,,Máš pravdu. Ale u nejbližší řeky..." pohoršeně jsem přejela pohledem po Sentarově špinavém těle. ,,Hodíme tuhle gorilu do vody a smyjeme z ní ty saze."
Nejbližší řeka se nacházela asi hodinu chůze od Karibiho. No, spíš to byl širší potok, ale to máte prašť jako uhoď, prostě voda. Klikatě si prohryzávala cestu mezi stromy v lesíku, kde nás při cestě sem přepadlo těch pár zbabělých zlodějíčků.
,,Tady zastavíme." rozhodla jsem, když nás stromy dostatečně skryly. Šumění potoka se ozývalo jen pár metrů od nás.
Xiaam se posadila, zcela očividně psychicky i fyzicky vyčerpaná událostmi posledních pár týdnů. Pořád si štítivě třela zápěstí, jako by na nich stále měla otrokářské okovy.
,,Půjdu se umýt." řekl Sentarou.
Chytila jsem ho za paži. ,,Ne, zlato. Ještě chvilku počkáš. Seženete s Ryukem něco k jídlu."
,,Co tak najednou?"
Přešla jsem ke Xiaam a podala jí ruku. Váhavě ji přijala a s mou pomocí vstala. ,,Ona má přednost. Ty sis tu špínu způsobil sám, což mi mimochodem ještě potom vysvětlíš."
Zasmál se. ,,Budeš naštvaná ještě dlouho, že?"
,,To bude záležet na tvojí obhajobě, tak si ji pořádně promysli." ušklíbla jsem se a vedla mladou Číňanku k potoku. ,,A rozdělejte prosím oheň."
Ryuk se k Sentarovi naklonil. ,,Nemáš z ní občas strach?"
,,Skoro neustále..."
,,Já jsem vás slyšela!"
Když jsme dorazily k potoku, ušly jsme ještě pár metrů po břehu proti proudu, aby nás dostatečně zakryly stromy. Všimla jsem si totiž, že Xiaam celou cestu projevuje alarmující nedůvěru k Sentarovi i Ryukovi, i když ani jeden z nich se na ni křivě nepodíval. Vypadala neustále ve střehu a snad kdyby se jí nějakej z nich pokusil dotknout, vzala by nohy na ramena.
Zastavila jsem se v místě, kde se břeh svažoval docela mírně do vody a i proud tu byl slabší. ,,Tady to vypadá dobře. Můžeš se opláchnout."
Podívala se na mě mandlovýma, černýma očima, prozrazujícíma nedůvěru. ,,Proč jste mě koupila?" zeptala se. Bylo to poprvé, co promluvila. Hlas měla tichý a něžný a perfektně se hodil k jejímu nevinnému, dětskému vzhledu.
,,Bylo mi tě líto, jestli tě to neurazí." přešla jsem k ní zezadu a začala rozvazovat zbytky vybledlého pásu, co svazoval její kimono, kdysi možná hodně hezký a drahý.
,,Takže mě nechcete jako otrokyni?" pokračovala nesměle a trpělivě mě nechala, ať jí pomůžu ze šatů. ,,Dáte mi svobodu?"
,,Svobodu jsi dostala ve chvíli, kdy jsem za tebe zaplatila." usmála jsem se. ,,Nejsi tady proto, že bys byla moje služka. Většina těch chlapů tam na pódiu si zasloužila situaci, ve které se nacházeli. Vraždy, loupeže a zločiny, za které je prodali otrokářům. Ale tys zřejmě nic neprovedla."
Zavrtěla hlavou. ,,Moje rodina je mrtvá..." v jejím hlase byl slyšet pláč, i když jsem jí neviděla do tváře. ,,Mí bratři padli. Zbyla jsem jen já a moje mladší sestra....a jen bohové vědí, kam prodali ji."
,,To je mi líto."
,,Můj domov je zničený." teď už plakala. ,,Ani nevím, jak bych se tam mohla vrátit zpátky....a proč vlastně."
Konečně jsem jí pás rozvázala a ona si stáhla z ramen zbytky potrhaného, špinavého kimona. Strnula jsem, když jsem uviděla její záda. Táhlo se po nich několik hojících se, ale přesto zarudlých ran od biče. Na její bledé, hedvádné pokožce působily víc než odpudivě.
,,Bili vás?"
,,Pochopitelně, paní." přikývla. ,,Otroci jsou vždy biti."
,,Neříkej mi paní. Jmenuju se Yumi." opravila jsem ji a opatrně se dotkla okraje jednoho ze šrámů. ,,Ošetřím ti to."
S povzdechem se po mírně svažitým břehu vydala k vodě. ,,Neobtěžujte se. Už mě nebolí. Když mě vezli sem, utrpěla jsem horší zranění, než jen rány bičem."
Posadila jsem se na trávu na břehu. ,,Co konkrétně?"
Stála ve vodě, obličej ke mě otočený jen napůl. Měla krásnou postavu a až na zjizvená záda i bezchybnou pleť. Vypadala spíš jako Rivanka a nevědět, že jejím domovem byla Čína, možná bych si i myslela, že je z Rivy. Hleděla prázdně někam dál, za závěs svého trápení, kam jsem já vidět nemohla. Po tváři jí pořád stékaly slzy, které sice nikdy nic nenapraví, ale i tak dokážou pomoct duši.
,,Dámy z lepších rodin...." řekla konečně. ,,...o takových zraněních nemluví."
Pak si pomalu klekla na říční dno, až jí voda sahala zhruba po bradu. Zaklonila hlavu, aby si namočila i špinavé vlasy a začala je prsty probírat a zbavovat větších nečistot.
Až teď, když jsem začala uvažovat nad tím, co řekla, jsem si všimla modřin na jejích pažích a krku. Vytlačených obrysů prstů mužské ruky. Málem jsem neovládla spodní čelist.
Jak se sakra zeptat na něco tak bolestnýho?"
,,Dopustili se na tobě otrokáři násilí? A nemyslím teď rány bičem."
Podívala se na mě a z očí jí vytryskl další proud slz, takže ani nemusela odpovídat.
,,Třikrát nebo čtyřikrát....." zamumlala stísněně. ,,Už ani nevím. Jsem nečistá."
Jo jasně, nečistá. Slyšela jsem o demenci Číňanů v těchhle věcech. Jak holku někdo znásilní, je nečistá a může zapomenout na to, že si ji někdo vezme, třeba i s bohatým věnem. A taky je ostuda pro rodinu. Většinou, když se tohle stane mladé holce s dobrou krví, má to štěstí, že ji jen do konce života pošlou do kláštera, aby se stala mniškou a prosila božstvo za odpuštění. Protože, o tom jsem se taky nezmínila, když se tohle stane, je to vždycky vina ženy, jelikož nemá být tak hezká, aby sváděla cizí muže.
Jo, trochu debilové tihle Číňani.
,,Ale když tě Brangoku prodával, říkal, že jsi....."
,,Taky říkal, že váš přítel se zelenýma očima je horník, i když by v něm každý hlupák poznal někoho, kdo nikdy v životě nepracoval příliš tvrdě." přerušila mě tiše. ,,Má rovná záda a jeho pohled je hrdý. Ne, on není horník. Brangoku možná řekl, že jsem panna, ale to se na trhu s otroky jistě říká vždycky. Zvedá to cenu. A kdyby si někdo přišel stěžovat, už otrokářům nedokáže, že lhali. Snad nikdo na tom náměstí mu na to skutečně neskočil. Kdyby ano, převýšili by vaši nabídku za mě."
Došly mi slova a ani nebylo potřeba mluvit, protože se zrovna potopila. Seděla jsem na břehu a přemýšlela nad otrokáři. Je pravda, že už nám dávno jsou trnem v oku, ale Chakrová si teď nemůže dovolit s tím cokoliv udělat.
Konečně jsme se všichni sesedli kolem ohně, i Sentarou se vykoupal a vypadal o něco víc, jako člověk. Až na strniště, co měl na tváři. Bůh ví, kdy se naposledy holil....
Xiaam seděla trochu stranou, kousek ode mě a už zase nemluvila. Vypadala, že se jí chce spát, ale neodváží se. Po koupeli vynikla její hezká tvář a vlasy a já si s bolestivým poznáním uvědomovala, že se vcelku podobá Arii. Dala jsem jí přes roztrhané kimono svůj plášť a ona se do něj balila jako do skrýše.
,,Takže mluv." sekla jsem po Sentarovi. ,,Z jakého důvodu jsem si musela koupit vlastního snoubence?"
Povzdechl. ,,Tak jo. Dostal jsem tip od Kakashiho, že prý slyšel nějaké řeči o otrokářích, co prodávají otroky potulným ninjům. Je to nová záležitost, otevřená teprve nedávno a Listová se jí zabývá. Mluvil jsem s Kakashim o problémech, co teď Chakrová má..."
,,Nad flaškou, předpokládám." zabručela jsem.
,,Nad flaškou..." přiznal. ,,A on mi řekl o obchodech v Karibiho. Každý druhý nebo třetí týden se tam pravidelně objevuje cizí kunoichi, co kupuje mladé, silné otroky. Nikdo neví proč. Listová na ni má spadeno, protože je údajně využívá k boji a loupežné činnosti. Podle popisu, a teď dobře poslouchej drahá, jsi to ty."
,,Já?!" vyjekla jsem. ,,Co to je za blbo....počkej....no jasně, Limetka!"
,,Přesně. Jediné, co zvědy mate jsou její zelené vlasy a jizva na obličeji, což považujou za kostým."
,,Ale proč tohle Limetka dělá?"
Ryuk, doteď potichu se pohnul. ,,Myslím, že je to jasné. Tedy, alespoň už víme, kde bere rekruty na vrahy, co za námi posílá. To proto má tolik lidí."
,,Dělá si vojáky z otroků." docvaklo mi to konečně. ,,Ta potvora!"
Sentarou přikývnul. ,,Jak jsem se to dozvěděl, jel jsem do Karibiho a nechal se najmout jako horník. Pracoval jsem pár týdnů v dolech poblíž vesnice, než se konal další trh. Byl jsem se podívat, pochopitelně trochu upravený, aby mě nemohla poznat. Byla tam a dražila otroky. Na sto procent to byla ona."
Mračila jsem se, aniž bych si to uvědomovala. ,,Ale kde na to bere peníze?"
,,To je další veselá historka." kývnul Sentarou. ,,Sešla se s ním jednou za vesnicí. Viděl jsem ho jen krátce, ale vsadil bych cokoliv, že je to náš starý známý, Kabuto. Měl kápi, ale přesto bych ho poznal za jakýchkoliv okolností."
,,Kabuto?!" málem jsem vyskočila. ,,Jak do toho on zapadá?!"
,,To už nevím jistě." připustil. ,,Hned, jak jsem to zjistil, rozhodl jsem se, že mi stačí, co vím. Další den jsem v dole zaútočil na dozorce, už ani nevím kvůli čemu, a nechal se spoutat. Za rebelii mě prodali otrokářům. Protože tam Koichi byla předtím, věděl jsem, že na téhle dražbě se zase pro jistotu neukáže, takže jste mě mohli v klidu odkoupit vy."
,,A proč sis prostě neprosekal cestu a neutekl?"
,,Aby se o mě nemluvilo." vysvětlil. ,,Kdybych utekl jako shinobi, mohlo by se to ke Koichi nějak donést a ona by si třeba začala dávat pozor. Zato o dalším prodaném otrokovi nikdo mluvit nebude. Schoval jsem se mezi horníky, abych ji mohl sledovat, protože byla opatrná na lidi okolo. Kdežto my, špinaví ubožáci z šachet jsme jí nestáli za pohled, fifleně." pobaveně se usmál.
Ryuk se zamyslel. ,,Ani mě nepřekvapuje, že v tom má prsty Kabuto." řekl. ,,Chakrová pro něj musí být po tom všem trnem v oku. Má dost důvodů ji nenávidět, ale sám by nic moc podniknout nedokázal."
,,Taky mě to napadlo." kývnul Sentarou.
Seděla jsem a zamyšleně hleděla do plamenů. Pokud je nablízku Kabuto, může s sebou přinést i temnou část mé minulosti. Tu část, o kterou jsem za žádnou cenu nestála, která měla zůstat pohřbená daleko v čase. On měl klíč k monstru, co žilo ve mě, pod mou kůží a snažilo se dostat na povrch.
Posedla mě náhlá nenávist a touha ho zabít. Kluci se dál bavili a Xiaam mi neviděla do obličeje, takže si nikdo mého rozpoložení nevšimnul. Iracionální hněv mi sžíral duši. Kdyby tam Kabuto v tu chvíli byl, rozvláčela bych kousky jeho těla po okolí.
Vlastně jsem se ale jen snažila zamaskovat sama před sebou svůj strach. Hrůzu z Orochimara, která se z části držela i Kabuta. Musím ho zabít, zabít, zabít!
Ano, tohle byl další faktor, co přispěl k událostem, které se mnohem později staly.....






















