close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 3

27. října 2012 v 11:36 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Rušná noc


Seděla jsem v Sentarově kanclu v Yokai uniformě a potila se. Venku bylo dusno k padnutí a já musela mít na obličeji tu dementní masku, přes kterou se nedalo dýchat. Absolutně nechápu Kakashiho, jak v tom může pořád existovat - mě to vyloženě jebe už po tom měsíci ve službě. Vlasy, svázaný pod kapucí mě tím horkem svědily a koženej pás mě řezal do beder. Byla jsem nepopsatelně otrávená a Sentarou pořád mluvil a mluvil a u mě to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Nuda...
Nesnáším schůze vedení. Vůbec se kapitánovi Shinigami nedivím, že za sebe posílá Vosu coby asistentku. Asi taky navrhnu Ryukovi, aby tohle absolvoval místo mě.
,,To je ode mě vše. Rád bych předal slovo kapitánce Niji, která nás informuje o případu vražd v pohraniční oblasti." Sentarou se posadil a místnost ztichla. Chvilku mi trvalo si uvědomit, že kapitánka Niji jsem já. Otevřela jsem složku, o kterou jsem se celou dobu unaveně opírala a důležitě do ní zašilhala.
,,Věc se má tak, že jsme zaznamenali rapidní nárůst vražd v jedné oblasti. Je téměř jisté, že vše má na svědomí stejný pachatel." promluvila jsem suše a poslala sousedce - Vose - několik papírů. ,,Tady můžete vidět těla obětí. Je jich zatím celkem osm. Například píseční jonini Mayashi Ihabe, Tarasu Iwanikata nebo dokonce ministryně Země Deště pro vnitřní zálěžitosti Iokate Am Reika. Těla byla nalezena s veškerým osobním majetkem, cennými listinami a dokonce s neporušeným centrálním mozkovým lalokem, takže případný sběr informací lze vyloučit. Motivem vraždy byla pravděpodobně krádež chakry."
Nesnáším tuhle spisovnou mluvu, ale kdybych začala zase klackovatět, jako to dělám běžně, Sentarou by mě třeba poznal a určitě by nebyl nadšenej, co za jeho zády dělám. Mám zůstat tajná, tak zůstanu. Jen kdyby mi tak nepila krev ta maska...
Katou, velitel ozbrojených jednotek si prohlídnul fotografie a hustý obočí se mu setkalo nad orlím nosem. ,,Ty mrtvoly...nemohou být staré déle než pět dní, že?"
,,To skutečně nejsou." přisvědčila jsem a v jednu chvíli záviděla velvyslanci Hanomu, kterej si rozepnul plášť aby se ochladil. Debilní Yokai hadry. ,,Právě teď se díváte na dokumenty těla Kobayashiho Kyoshi, oinina z Deštné. Zemřel před dvěma dny."
,,Vypadá jako želé."
,,Výstižné, veliteli Katou. Jak už jsem poukázala, byla mu ukradena veškerá chakra. A když říkám veškerá, myslím to doslova. Nezbylo mu ani tolik, aby svaly dál držely alespoň trochu pohromadě, nebo aby jeho kosti zůstaly pevné. Naprosto se vytrácí. Sama jsem bohužel neměla příležitost těla ohledat, ale mám na místě několik svých schopných podřízených a ti mi okamžitě doručí nejnovější zprávy."
,,Není to nic hezkýho." vmísila se do hovoru Vosa. Taky nemusí mít masku - potvora. ,,Ale nechápu, kapitánko, proč jste to teď vytáhla? Hrozí vesnici nebezpečí?"
,,V podstatě ano. A hned dvojí." přikývla jsem. ,,Nejenom, že se vrah pohybuje naším směrem, ale podezření může padnout na nás. Pokud Píseční nabudou dojmu, že chakru krademe my - a kdo jiný to dokáže - můžeme mít spoustu problémů. Mohlo by to vést k vyhlášení války."
,,Hned nebude tak zle." ozval se Sentarou. ,,Písečná má alianci s Listovou. A jak ví každý, moje snoubenka, která stojí za Chakrovou je dcera Hokage. Kdyby mělo dojít k extrémům, tak Kazekage, než cokoliv podnikne, to nejdřív probere s Tsunade-sama. A ta nás plně podporuje. Diplomacie by v tomhle směru konflikt zastavila."
,,Nemůžeme se na to spoléhat." odporovala jsem. ,,Těžko říct, jak by se Hokage rozhodla, kdyby volila mezi spravedlností a svou dcerou, Aoi-hime. Nikdo z nás Pátou pořádně nezná. Je možné, že by podlehla většině."
,,Tsunade většině nepodléhá, tím si buďte jistá, kapitánko." ujistil mě.
,,Dobře, beru v potaz. Ale co Deštná? A jiné země, které s Listovou alianci nemají? Ať už hrozí válka nebo ne, musíme tuhle věc vyřešit. Proto žádám o pomoc jednoho oddílu Shinigami k mým pátracím četám a určité množství financí pro vyšetřování. Všechno jsem sepsala sem." podala jsem mu několik papírů.
Nevypadal zrovna odvařeně, ale ani mě hned nezavrhl. ,,Anito, vyřídíš požadavek kapitánu Nomurovi. Nechám na něm, jestli uvolní jeden oddíl. Co se týče finanční stránky, promyslím to. Má někdo dodatky?"
Dodatky neměl nikdo a tak Sentarou schůzi ukončil a já jsem se vděčne vypařila na centrálu, abych ze sebe svlíkla ty příšerný věci. Jestli hned neskočím do chladné vody tak asi zdechnu!

Hned jak to šlo jsem z hader vyklouzla jako shnilej banán a naboxovala je do skrýše. Ze schodů jsem skoro vyběhla a May za pultem u vchodu do lázní jsem ani nepozdravila. Sotva jsem se octla venku, zamířila jsem k nedalekýmu jezeru - lázeňská budova naštěstí stála kousek od břehu. Vyzula jsem si boty a se zbytkem se absolutně neobtěžovala. Rozběhla jsem se k nejbližšímu kameni, odrazila se do výšky a vysokým obloukem sletěla do vody, zabalená v ukázkové bombě.
Hned jak jsem dopadla do vody, moje tělo zběsile zařvalo a zřejmě se pokusilo o infakrt. Ovšem má síla mládí (tímto pozdravuji Gaie) se s tím poprala jako chlap a tak jsem sebou jen zakvedlala jako ochechule. Počkala jsem, až mě setrvačnost srazí tak hluboko, že dosednu na dno a pak jsem několika tempy zamířila k hladině.
Vynořila jsem se, nadechla a rukama si uhladila vlasy dozadu, abych z nich vytlačila přebytečnou vodu. Okamžitě mě ovanul chladnej větřík, kterej je nezaznamenatelnej, pokud nejste mokří. Možná si budu na schůze vedení nosit hadici s vodou. I když to by mi Sentarou asi zatrhl....
Náhle se směr vánku prudce změnil a místo aby mě míjel, začal kroužit okolo mě. Zároveň jsem periferně postřehla pohyb na břehu a otočila jsem se. Moje mimika zřejmě notně zhořkla, protože se příchozí zasmál.
,,Nechceš mě rovnou sežrat?" zeptal se.
,,Proměnit se ve vlčici v tomhle parnu by byla sebevražda. Ale jestli chceš...." odpověděla jsem trochu mrzutějc, než jsem chtěla.
,,Vlčice.....už jsem o tom slyšel."
,,O co ti jde Ardrene?"
Zasmál se a jeho oči jako by ještě o něco víc prohřály a prozářily vzduch. Já vládnu vlkům a měním se v jednu z nich, ale pokud má někdo z nás oči dravce, pak je to on. Bohužel mě neděsily, ale.......nasucho jsem polkla.
,,Asi o to, o co tobě. Je svinský vedro a já nehodlám sedět doma a čekat na bod varu. Chtěl jsem si zaplavat a koho tady nenajdu - vlčí holku." znovu se uchechtl. ,,Tak jsem ti přišel říct ahoj."
,,Stalo se. Víš, že bys neměl moc vycházet." konečně jsem se uchýlila k milejší intonaci.
,,Promiň, ale nechci skončit jako hovězí pečeně. Navíc, co bych mohl udělat, když jsem tu s tebou?"
,,Nejsme tu spolu." opravila jsem ho rychle ještě dřív, než mi došla stupidita mé námitky.
Pobaveně se na mě podíval. ,,Je pro tebe ,Co bych mohl udělat, když mě máš na dohled' přijatelnější alternativa?"
Kývla jsem.
,,No takže....ty jsi dcera Sanninů, že? Má to nějaký výhody?"
,,Výhody?"
,,Yep. Například laserový zrak, titanové nehty nebo....co já vím, absence chlupů v uších?"
Vyprskla jsem. ,,Chlupy v uších? Kde bych vzala.....moment, laserovej zrak? Kdes to slyšel?"
,,Myslíš slovo laser?"
,,Pokud vím, shinobi ho běžně nepoužívají."
,,Byl jsem kdysi v Evropě. Tam jsou zblblí technikou."
,,Nekecej. Já jsem z Evropy! Teda, vyrostla jsem tam. Kdes byl?"
,,Ukrajina, Polsko, Rakousko, Francie....tak různě. Ale nijak netoužím si ten výlet zopakovat. Nudný země - všichni tam chodí jen po zemi a tak."
Přistihla jsem se, že mě baví ho poslouchat. NEPŘIJATELNÉ. Nemůžu si dovolit, aby mě bavila konverzace s tak sexuálně testosteronovým objektem, jako je Ardren. Musím myslet na Sentara. Tohle jsou jenom moje hormony, kdežto Sentara miluju.
Vyšla jsem na břeh a zvedla svoje boty. ,,Už musím jít."
Úsměv mu na rtech uvadl. ,,Proč? Řekl jsem něco špatně."
,,Ne, Ardrene, nic jsi neřekl. Jen mám jinou práci."
,,Ale no tak. Co může mít učitelka na práci pozdě odpoledne?" zeptal se, kouknul na lesklou jezerní hladinu a jedním rychlým pohybem si sundal tričko. ,,Já osobně si dám voraz a vykoupu se."
Proti své vůli jsem zčervenala, jako bych nikdy neviděla polonahýho, svalnatýho chlapa. Měl útlejší pas než Sentarou, ale svaly se mu rýsovaly úplně stejně. Byl to skoro nezvyk vidět zase hladkou pokožku bez jizev.
Všiml si mých rozpaků. ,,Fakt jdeš pryč?" jakože nevinně se protáhnul, aby ještě víc zvýraznil tu hloupou, mužskou muskulaturu, kterou my holky tak žerem.
,,Děláš to schválně, že?" zavrčela jsem.
Přejel mě pohledem. Mokrý šaty se mi lepily na tělo jako druhá kůže. Ke všemu....ta voda byla studená....
,,Ty sis začala."
Ještě o odstín rudší jsem si přes prsa založila ruce a vztekle odfrkla. ,,Voda je studená. Počkej, jaká zima bude tobě, až do ní skočíš. Pak se budu smát já."
,,To by musela být vážně ledová abys měla důvod se smát."
Jeho otevřená narážka mě úplně odrovnala. Zatřásla jsem hlavou abych vypudila ty gigantický představy, co se mi draly do hlavy. ,,Já....odcházím...."
,,Jak chcete, hime."
,,Chci." Nechci.....

Seděla jsem zrovna s Tsubaki u stolu a učila ji kaligrafii, když se otevřely dveře a vešel Sentarou, mokrej jak ohař. Nakráčel si to přímo do kuchyně, po cestě svlíknul plášť a hodil ho na gauč.
,,Leje jak z konve." informoval mě. ,,Máme něco k jídlu?"
Tsubaki vyskočila a vrhla se mu kolem krku. ,,Namalovala jsem ti obrázek!" oznámila.
,,Taky ti jeden namaluju. Na ksicht. Podívej se, cos za sebou nechal." ukázala jsem na bahnitou čáru na podlaze, ode dveří až k lince. ,,A tohle seber a jdi to pověsit." další výtka patřila plášti, co se do gauče vsakoval jako houba.
Povzdechl a postavil dítě na zem. ,,Zase se chováš jako Tsunade."
,,Ty jako křupan."
Beze slova sebral plášť a odešel nahoru, aby ho pověsil v koupelně. Já jsem zatím poslala Tsubaki spát a s brbláním vytřela ten potok.
Když se vrátil, stála jsem u linky a vařila čaj.
,,Asi jsem se nastydl." oznámil mi.
,,Rýmečka jo?" ušklíbla jsem se a přiložila mu dlaň na hruď. Slabounkej proud chakry mě ujistil, že je v pořádku. ,,Nic ti není."
,,To tvrdíš ty. Bolí mě hlava."
,,To protože když čteš, držíš si papír hned před čumákem. Co chceš k večeři?"
V očích mu zablýsklo, chytil mě za stehna, vysadil na linku a přitiskl se ke mě. Ruce měl od deště studené, ale nebylo to nepříjemné. Voda, co mu kapala z vlasů mě zastudila na tváři.
,,Musím odpovídat?" zeptal se tiše.
Provokativně jsem se usmála. ,,Takže sashimi?"
Nic neřekl, jen se ke mě naklonil.
,,Teto?" ozvalo se mu za zády.
Okamžitě couvnul a já seskočila z linky jako by do mě uhodil blesk. V kuchyni stála Tsubaki a tvářila se trochu zmateně. Sentarou mírně zčervenal, popadl hrnek s čajem a předstíral, že celou dobu pije. Doufám, že mu ta vařící voda chutnala.
,,Copak zlato?"
,,Přijdeš mě uložit?"
Vzala jsem Sentarovi hrnek, kterej se rozpačitě snažil vyprázdnit i přes očividné opaření hltanu a usmála se. ,,Jasně. Jdi do pokoje, hned přijdu."
Kývla a rozběhla se do místnosti v přízemí, kde dřív spal Sentarou. Podívala jsem se na hyperventilujícího žirafáka.
,,Hňupe."
,,Bylo to vařicí."
,,Neměl jsi to pít. Jdi se radši osprchovat." přitočila jsem se k němu a zabořila mu prsty do vlasů. ,,Taky tě přijdu uložit."
Vtisknul mi polibek do vlasů. ,,Ať ti to netrvá dlouho."

Něco mě probudilo. Kolem byla tma, chvíli mi trvalo si uvědomit, že to, co mě svírá okolo pasu je Sentarova ruka. Posadila jsem se na posteli a protřela si oči. Letmým pohledem na měsíc, kterej se zrovna skvěl nízko nad jezerem jsem odhadla něco kolem třetí hodiny ranní. Sentarou zhluboka dýchal a neklidně se zavrtěl, když jsem se pohnula.
Z haly se ozvaly tiché, šoupavé kroky a cvaknutí dveří. Někdo je zřejmě zavřel. To, co mě probudilo muselo být jejich otvírání.
Sklonila jsem se k Sentarovi a lehce s ním zatřásla. ,,Sentarou? Zlato, vzbuď se."
Zamrčel a otevřel oči. ,,Co je?"
,,Někdo je v domě."
To ho hned probudilo. Posadil se a zaposlouchal. Pak přikývnul, v šeru jsem viděla, jak mi prstem na rtech naznačoval, ať mlčím a pak vstal. V rychlosti si natáhnul kalhoty, já sáhla po županu. Vyšel ze dveří jako první, šla jsem v závěsu. Bála jsem se, aby ten vetřelec třeba nevlezl k Tsubaki do pokoje a něco jí neudělal. Budu muset se Sentarem promluvit o výměně našich pokojů. I když....víc narušitelů se sem vloupá oknem než dveřma.
Z vrcholu schodiště jsme viděli středně vysokou, mužskou postavu pohybující se po hale. V první chvíli mě napadlo, jestli to třeba není Ardren a srdce se mi rozbušilo. Za tolik zájmu, aby se nám sem vloupal, mu snad nestojím.
Sentarou se vrhl vpřed jako šelma, jedním skokem vzal schody a ve vteřině byl u návštěvníka. Chytil ho pod krkem a přirazil ke zdi.
Ozval se překvapený mužský výkřik.
Doběhla jsem ke světlu a rozsvítila. Ublíženě na nás mžoural Kinran. Když nás poznal, rty se mu roztáhly do úsměvu.
,,Dědo!" zadeklamoval vesele. ,,Máš švih na svůj věk."
Sentarou se nevzmohl na slovo.
Přešla jsem k nim a lehce mu sundala ruku z Kinova hrdla. ,,Proč se sem tak plížíš? Vyděsil jsi nás."
,,A jak jsem se sem měl dostat? Řekl jsem si, že přespím tady na gauči, kde mě ráno najdete, ale vy jste rychlejší."
,,Jsme husťáci." usmála jsem se.
Podíval se na mě a já si uvědomila, jak se mi po jeho přátelské tváři stýskalo. ,,Rád tě vidím, Yumi. Zdá se mi to, nebo ti těch pár měsíců, kdy jsem tě neviděl stačilo k tomu, abys ještě víc zkrásněla?"
Proti své vůli jsem se zarděla. ,,Lichotníku."
,,Mohl jsi dát vědět předem. Málem jsem tě zabil." řekl Sentarou.
,,Nefandi si praotče."
,,Toho praotce si vyprošuju. Pojď do kuchyně, dáme si čaj a snídani a ty nám povíš, co je nového v Rivě. Ale pro rány boží, vyzuj si boty, nebo tě Yumi stáhne z kůže."
,,Kdepak, lásko," natáhla jsem se a políbila ho na tvář. ,,Z kůže stahuju zásadně jenom tebe."

,,Císař nebyl nadšenej, že ho jeden z elitních samurajů opouští proto, že jde bydlet za svým tři sta let mrtvým dědou," řekl Kin, když jsme se usadili. ,,Ale pak to přežil."
,,Škoda." poznamenala jsem.
,,Vlastně jsi mi pomohla. Zmínil jsem tvé jméno a přestal protestovat." ušklíbnul se. ,,A mám tě pozdravovat."
Jen jsem odfrkla.
,,Držíme ti dům u lesa. Malý, ale pro jednoho to stačí. Je jeden z těch novějších, Yumi už tam stihla vletět a zařídit ti pokoje, než se zabydlíš." oznámil mu Sentarou.
,,To je dobře, kdyby bylo po mém, nastěhuju si tam maximálně postel a stůl." zasmál se Kin.
,,Já jsem to věděla." mrkla jsem po Sentarovi. ,,Tak nějak to máte v rodině."
Pobaveně přikývnul. Pak se zatvářil důlěžitě. ,,Doneslo se ke mě, že už jsi skoro moje babička."
,,Zatím se brát nebudeme. A prosím, neříkej mi tak."
,,Když nechceš, nebudu."
,,Hele, a proč mě pořád říkáš dědo?" prsknul Sentarou.
Kin se protáhnul. ,,Protože ty jsi ošklivej."
,,Není." hájila jsem ho nepřesvědčívě.
,,Doufám, že dostanete neštovice, oba." procedil žirafák uraženě.
,,Já jsem se tě zastala."
Sentarou se zřejmě chystal odpovědět, ale z pootevřených úst nevyšla ani hláska. Celý se napjal a jeho obočí spadlo o něco níž, když se zamračil jako deset čertů. To už jsem to ucítila i já.
,,Nějaký vetřelec...."
,,V Lese Chakry...." dokončila jsem.
,,Nemohlo to opožděně spustit poplach kvůli mě?" zeptal se Kin.
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Se Sentarem jsme tě označili, abys prošel bez problémů. Les si tě nevšímá. Tohle je někdo jiný."
Mozkem mi projel záchvěv nevolnosti, hněvu a strachu. Konečky prstů mi zavibrovaly, takže jsem se chytila desky stolu. ,,Je to někdo zlý....moje chakra mě varuje. Je silnej a nebezpečnej."
,,Jdu tam." řekl Sentarou a už se řítil ke skříni, kde měl zbraně a plášť. ,,Yumi, jdi a uvědomi Shinigami. Kine, pojď se mnou."
Jasně, že uvědomím Shinigami. A taky kapitánku Niji.

Venku lilo jako z konve, když jsme pročesávali les. Nezdržovala jsem se s hledáním Sentara a rovnou jsem vyrazila naproti útočníkovi, kterej byl, podle všeho, teprve v okrajové části Lesa. Byl se mnou Ryuk a dva další Yokai.
,,Máme nějaké informace?" obrátila jsem se na svého ,sekretáře'.
,,Podle prozkoumání energie v Briar je to muž, zhruba středního věku. Úroveň chakry zřejmě jonin B, podstata vodní." odpověděl Ryuk.
,,Béčko zvládneme i bez Shinigami. Gadone, Bero," obrátila jsem se na holku s klukem, co běželi za náma. ,,Rozdělte se, chci ho skřípnout. Zatím neútočte."
Oba mí podřízení se beze slova ztratili ve stínech.
,,Tarone," oslovím i Ryuka jeho Yokai jménem. ,,Jdi pod zem. Budeš jejich záloha."
Než jsem to dořekla, už za mnou nebyl.
O několik desítek vteřin později mi cestu zkřížila jiná skupina. V temné, medvědí siluetě jsem poznala Sentara, hned za ním přístála Yamaichi, jen o něco větší než já. Kinran tu nebyl.
,,Mohl jsem čekat, že vás tu potkám, kapitánko." oslovil mě Sentarou.
,,Snad jste nečekal, že zůstanu doma? Mí podřízení už se rozptýlili a co jsem slyšela, Shinigami jsou taky v terénu. Bylo ale potřeba tolik povyku pro jednoho vetřelce?" odpověděla jsem.
Otočil se. ,,Yumi říkala, že je nebezpečný a já nechci riskovat. Najděte ho co nejrychleji, ať můžeme všichni domů."
,,Pane." lehce jsem se uklonila a zmizela ve stínech. Dotkla jsem se stromů a ty mi řekly, kudy mám jít. Jejich pocity byly zmatené a vyděšené. Pobízely mě ke spěchu.
Pak se mi zvednul žaludek - ucítily krev.
Ať chci nebo ne, na tohle prostě nějaká chakra padne. Provedla jsem Henge no Ookami a ramenem mi projela otravná bolest, kterou jsem se snažila ignorovat. Sotva se ze mě stala vlčice, přešlo to. Hned jsem se rozběhla na místo, ke kterýmu mě stromy zalarmovaly.
Déšť se stupňoval, ale můj čich to nemohlo zmást. Už i já jsem cítila nebezpečí.
Dorazila jsem na místo. Pořádně jsem se odrazila, v letu zrušila Henge a doskočila už jen na dvě lidské nohy. Trochu jsem zavrávorala, jak ze mě jutsu vysálo energii, ale slabost mě hned přešla. Až na tyhle okamžiky byla pečeť nenápadná, tiše si seděla a užírala mě. Jako by se snažila svou přítomnost zakamuflovat, každou moji bolest při používání chakry maskovala rychlým odezněním. Ale mě neoblafne. Sedí si tam jako nákaza a chce mě zabít.

Protáhla jsem si krk a ramena a dál se svýmu handicapu nevěnovala. U blízkýho stromu proti mě stál cizí shinobi. Mohlo mu být tak třicet, měl zřejmě blond vlasy a byl asi tak dvakrát nabušenější než Sentarou. Když jsem se tu zjevila, obrátil na mě svoji pozornost. Všimla jsem si těla ležícího mu u nohou a popadl mě vztek.
Byla to moje podřízená Bera. Z hrudi jí trčelo několik nožů a ještě ke všemu měla zlomenej vaz, což jsem i v šeru poznala podle nepřirozené polohy její hlavy.
Sáhla jsem pro shuriken a hodila ho po něm. Bleskově uhnul a zmizel mi z pohledu, jako by se vypařil. Nikdy jsem neměla pohyby jako třeba Kakashi, ale moje oči jsou schopný vidět i hodně rychlý pohyby, takže jsem docela pohodlně uhnula, když se pokusil o útok. Udělal několik výpadů a zase zmizel.
Stihla jsem vydedukovat, že se skrývá v dešti. Jak Ryuk řekl, jeho chakra byla právě tohohle druhu.
Uskočila jsem před dalším výpadem.
V těchhle podmínkách nemám šanci. Nemůžu ho chytit, když se přemísťuje kapkami deště a elektrizujícím jutsu bych odrovnala leda sebe. Ač nerada, asi budu muset obětovat další chakru. Celej den budu nepoužitelná.
Zasealovala jsem a snažila se ignorovat další, neústupné bodání v pečeti. Otočila jsem se, aby se kolem mě zavířil vzduch a vzniklej proud uchopila. Pak jsem ho jenom začala zvětšovat, až z něj byla docela slušná větrná stěna. Tu jsem pak ze všech sil vystřelila co nejvýš to šlo.
Trvalo to asi dvacet vteřin, než se mraky nademnou prohnuly a rozprchly se stranou. V kruhu nad námi se objevila obloha, pozvolna blednoucí úsvitem. Déšť se ztratil.
Natáhla jsem se po ohnivé chakře a vyplivla několik fireballů. Voda v okolí se se syčením začala vypařovat. Můj útočník byl rázem zbavenej obrany a docela udiveně se objevil jen pár metrů předemnou.
Sentarou nenávidí, když si zahrávám s počasím, ale občas je to prostě potřeba.
Na vteřinku se mi zatmělo před očima, ale nemohla jsem si dovolit odpočinek. Nechtěla jsem skončit jako Bera. Chlap neváhal a vrhnul se na mě. Uskočila jsem, sáhla pro meč a zkusila mu útok opětovat. Chytil čepel mezi dlaně a vykroutil mi ji z ruky. Byla jsem oslabená vynaložením chakry na jeho odhalení, takže mi jílec vyklouznul z prstů celkem snadno. Hned jsem zkřížila ruce do obranné pozice. Chytil mě za zápěstí a cosi zamumlal.
Kolena se mi podlomila, když se naše chakry propojily. Cítila jsem, jak se mi jeho dlaň vpila do kůže a začala stravovat všechnu energii, co tam našla.
Překvapeně jsem vykřikla - tohle byl ten zloděj chakry! A teď se snažil vzít i tu moji. Chtěla jsem s tím něco udělat, ale byla jsem moc slabá. Pečeť začala jakoby nahněvaně pulsovat. Skoro jsem cítila její vztek - moje chakra byla jen její a nikdo ji brát nebude!
Udělalo se mi strašně zle, jako by mi tělem místo chakry proudila černá, hustá tekutina...něco jako hnis, černá krev z pekel. Bylo to jen pár okamžiků, ale cítila jsem se vážně jako hnijící kus kompostu. Jen taktak jsem se ubrátnila potřebě zvracet.
Můj soupeř se zachvěl a jeho oči se rozšířily překvapením. Cukal sebou, ale nic neudělal. Až dodatečně mi došlo, že se mě pokouší pustit, ale nemůže. Moje pečeť do něj pumpovala ten svůj jed a to ho vyvedlo z míry jako nic. Sama jsem sebrala zbytek sil a vytrhla se z jeho sevření. Okamžitě omdlel.
Já na tom nebyla o nic líp. Padla jsem na kolena a hlasitě zasténala.
,,Aoi! Co se stalo?" kolem ramen mě chytily silný ruce a pomohly mi na nohy. Podle hlasu jsem poznala Ryuka.
Málem jsem se rozplakala. Nevolnost už pominula, ale já se pořád cítila, jako by otrávili celou moji bytost. ,,Ono mě to zachránilo, Ryuku! Bránilo mě to, jako....jako by..." nedořekla jsem.
,,Jako by ti to chtělo dokázat, že jen ono tě může zabít." dokončil.
Otřásla jsem se. Vystihnul to přesně. Pečeť už nepulsovala, ale pořád jsem vnímala, že tam je. A že je spokojená.

Ozvaly se další výkřiky a během chvilky se k nám přihnali ostatní v čele se Sentarem. Jeho první pohled patřil Beřinu tělu. Ústa se mu zkřivila do nešťastné grimasy, pak se podíval na útočníka a nakonec na mě.
,,Dobrá práce kapitánko, jste v pořádku?" zeptal se a z jeho hlasu bylo cítit skutečnou starost.
Ustoupila jsem od Ryuka, kterej mě pořád trochu podpíral a přikýkvla jsem. Přešla jsem k mrtvé a stáhla jí z hlavy kapuci i masku. Po půdě, zamokřené lijákem se rozsypaly hustý, hnědý vlasy. Z pootevřených rtů vytékal úzký pramínek krve. Otřásla jsem se, i když jsem předem věděla, čí tvář uvidím.
,,May." obrátila jsem se ke zbytku. Pracovala na recepci v Onsenu. A byla starší sestrou Yusua.
Sentarou se zamračil. ,,May Kumihyo? Bude těžké říct to jejímu otci po tom, co jeho žena vloni zemřela."
Obrátila jsem se k útočníkovi, co byl doteď v bezvědomí. Sehla jsem se a odzbrojila ho. Pak jsem pokynula Gadonovi, kterej se tu taky objevil. ,,Odnes prosím Beru....May...do vesnice. Ať se o ni postarají medici a připraví ji na pohřeb. A ty, Tarone," oslovila jsem Ryuka. ,,Pomoz mi s tělem toho grázla. Ještě žije, chci ho vyslechnout."
Ryuk přikývnul a lehce si útočníka vyzdvihl na rameno.
,,Měli byste ho svázat." poradil nám Sentarou. Dobrej nápad.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama