
Porada
Jasně, že jsem tušila, co si mám představit pod pojmem Spojenecká armáda. Bylo to přece pět velkých národů spojených do jedné síly. Čekala jsem, že kolem velitelství, kde sedí pět Kage budou tisíce stanů, to rozhodně. Ale když jsme vystoupali na poslední kopec a podívali se na plošinu pod náma, na vteřinu se mi zastavil dech. Rozkládal se tam tábor, čítající ne tisíce, ale desetitisíce vojáků. Ten počet bych se nikdy neodvážila odhadovat a kdyby mi o tom někdo řekl, asi se mu vysměju.
,,Shikamaru, vy....." polkla jsem. ,,Ta armáda je obrovská."
Usmál se. ,,Není síly, co by se nám dokázala postavit a zvítězit. Aspoň v to doufáme." poupravil si plášť a vydal se ze svahu dolů. ,,Pojďte."
Sentarou mi podal ruku a pomohl mi sešplhat několik větších balvanů. Ano, připadala jsem si jako přítěž, pomalá, valící se jako velryba. Ale prostě jsem si dupla, že u toho budu a vy mě přece znáte dost dlouho na to, abyste věděli, že jsem tvrdohlavá jako mezek.
Tehdy jsem si říkala, jestli to není zbytečný, tolik ninjů jen proti jedinému, Tobimu. To jsem ještě nevěděla - nikdo nevěděl - že dokáže vzkřísit obrovskou masu mrtvých shinobi a že se Zetsu, jeho poslední parťák, zvládne namnožit stotisíckrát. Armádu vedlo pět Kage a nějakej velitel samurajů Mifune nebo jak a vojákům konkrétně velelo několik generálů. Podle mých informací to byl Kakashi, Darui, Kitsuchi a Gaara, kterej prohlásil, že je ještě mladej tak nebude kecat do velení Pěti. Dál měla vysokej post Shizune, která vedla doktory, Shikamaru velel pěší divizi, Ao byl velitel senzibilů...nebo Yamanaka Inoichi? Teď si vážně nevzpomínám. Shikamarův otec Shikaku byl vrchní stratég. Z těch jmen která jsem znala se dalo usoudit, že zvolili do čela schopný lidi.
Když jsme procházeli táborem, neexistoval tam jedinej pár oči, co by nás nevyprovázel podezíravým pohledem. Ninjové ustávali v rozhovorech a činnostech a hleděli na mě a Sentara. Někteří se zvědavostí, jiní s nedůvěrou. Překvapivě jsem ale našla pár takových, kteří se na mě usmáli a pozdravili. Většinou to byli shinobi, co bojovali vedle mě v bitvě o Konohu. Poznávala jsem tváře, ale ne jména. Někde mezi stany se taky mihnul kluk, co se s náma byl kdysi koupat u řeky, když jsme se pokoušeli vydrbat Akamaru. Vím, že tehdy byl ANBU, ale i jeho jméno mi nenávratně zmizelo z mozku.
,,No," ucedil tiše Sentarou. ,,Nikdo se na nás nevrhnul a nepokusil se nás uškrtit. V tom vidím pozitivum."
,,To proto, že jste tu s námi." vysvětlil vesele Sano. ,,Jinak by si na vás už smlsli. Hlavně tady na slečně."
Suše jsem se na něj podívala. ,,Vy a vaše dcera jste si nechutně podobní tímhle typem humoru."
,,Jsme realističtí optimisti."
,,Nic takového neexistuje." opáčil Shikamaru. ,,Realistický pesimista možná, ale realistický optimista je kravina, Sano-senpai."
,,Nevím, jestli sis všiml," namítnul Vosin otec. ,,Ale například moje dcera je ukázkovou kravinou, když chce."
Zasmála jsem se. ,,To je pravda."
Shikamaru zívnul. ,,Ukázkovou kravinou je podle mě Naruto."
Chystala jsem se dát mu za pravdu, když se ze stanu před náma, většího, než ostatní, vynořila Tsunade. Moje oči se okamžitě nalepily jen na ni. Usmála se na Sentara, pak koukla na mě a její úsměv o něco pohasl. Na čele se jí objevila drobná vráska, jako pokaždé, když ji něco zneklidnilo. Vyšla nám pár kroků naproti.
Sentarou přišel až k ní a uklonil se. I tak byl oproti ní nemožně velikej. Výškovej rozdíl mezi ním a mou matkou se rovnal rozdílu mezi ní a Jiraiyou. Zaklonila hlavu, aby na něj viděla a znovu se pousmála.
,,Ráda tě zase vidím, Sentarou. Přiznej, tentokrát jsi doopravdy vyrostl."
Oplatil jí úsměv. ,,Říkám vám pořád, že už nerostu."
Mrkla. ,,Tohle mi nevymluvíš." obrátila se ke mě a já nedovedla odhadnout, jestli se o mě bojí, nebo je naštvaná. ,,Pojďte se mnou dovnitř."
Poslušně jsme ji následovali, kromě Sana, kterej se odpojil a zamířil někam mezi stany. Sentarou podržel dílec dveří, dokud jsme já i Tsunade neprošly a pak se Shikamarem vstoupili za náma.
Ve stanu byli shromáždění Kage i generálové, stáli okolo velkýho stolu s několika mapami. Když jsme vešli, všichni se na nás podívali. Nastal krátkej, nepříjemnej okamžik ticha, kterej se rozhodla přerušit až Terumi.
Mizukage se usmála. ,,Tenshikage-sama, Yumiko-hime, vítejte."
,,Neunáhluj se." okřikl ji Raikage. ,,Co tu dělá Aoi tenshi? Copak nevíš, děvče, že v téhle době jsi poslední osoba, na kterou tady někdo má náladu?"
Promluvila jsem dřív, než se Sentarou stihnul nadechnout. ,,Nemám důvod se bát nebo skrývat." podívala jsem se Raikagemu do očí. ,,Jsem nevinná. Já na vás zabijáky neposlala."
,,Nezdá se vám humorné, jak se situace opakuje?" zadeklamoval Ē jízlivě. ,,Nějak často od vás slyšíme ,jsem nevinná' v krátkém časovém úseku."
Sentarou přešel ke stolu s mapami. ,,Proto jsme tu. Chci to jednou provždy vysvětlit"
,,To my všichni." zabručel Tsuchikage. ,,Je to už podruhé, co se vraždilo a už podruhé všechno ukazuje na vás."
,,Shikamaru mě informoval." kývnul Sentarou. ,,Rád bych s vámi celou věc probral, pokud mi můžete věnovat půl hodiny svého času."
Mizukage se usmála. ,,Když už jste vážili takovou cestu."
Tsunade kývla na Kakashiho. ,,Nechte nás. Zůstanou tu jen sekundanti."
Kage si posedali do židlí okolo stolu. Za Raikageho se postavila hubená, středně vysoká dívka v hnědozeleným kimonu. Měla snědou pleť a bílý vlasy. Teruminým sekundantem byl docela vysokej chlap se světle modrými vlasy a páskou přes oko. Tsunade se posadila vedle ní a Shikamaru zaujal místo za jejími zády. Tsuchikageho záda hlídal celkem hezkej mladej brunet s jizvou na obličeji a za Gaaru se postavila Temari. Týpek, kterýho jsem neznala (usoudila jsem, že je to Mifune) pokynul plešatýmu samurajovi. Otočila jsem se k odchodu.
Sentarou mě chytil za paži. ,,Kam se ženeš?"
Neodpověděla jsem, jen pozvedla obočí.
,,Budeš můj sekundant." oznámil mi. ,,Postav se k té židli."
Přejela jsem pohledem místnost. ,,Raikage nebude rád..."
Usmál se. ,,Raikage mi může..."
,,Sentarou, chlapče," ozvala se Tsunade, jako by ho chtěla úmyslně přerušit. ,,Tak nezdržuj."
Naposled pokynul očima k jeho místu a posadil se. Se smíšenými pocity jsem se postavila za něj, stejně jako ostatní sekundanti. Shikamaru se na mě povzbudivě pousmál.
Mifune, dlouhovlasej lord ze Železné země, říše samurajů, zkřížil prsty a opřel se pohodlně do židle. ,,Rada může začít." oznámil.
Raikage upřel oči na mě, pak na Sentara a čekal, co řekne. Zcela očividně už se nemohl dočkat, až se s náma zase pohádá. Já si jednou pronajmu kombajn a nechám ho, aby toho přerostlýho černocha přejel. Pokud se teda celej nedokřiví o Ēeho muskulaturu. Velice bohatou mimochodem. Na okamžik jsem zapřemýšlela, jestli projde dveřma, když se hodně nadechne.
Začala Mizukage. Pohodila ohnivou hřívou a zevlácky se loktem opřela o opěradlo své židle. ,,Takže, Sentarou." začala mu naprosto samozřejmě tykat. ,,Vsadím se, že víš, co se tady stalo."
Kývnul. ,,Vždyť proto jste poslali Shikamara se Sanem."
,,Pravda." uznala Tsunade. ,,Doufali jsme, že nám to dovedeš nějak vysvětlit."
,,To dovedu. Tedy za předpokledu, že si ušetříte urážky, přerušování a obviňování až na konec." nenápadně zašilhal na Raikageho.
Ē odfrkl. ,,S tebou problém nemám, chlapče. Vyslechnu si tě. Ale jen tebe. Ona," pokynul ke mě. ,,je pořád podezřelá."
,,Proboha Ē," odfrkla pobaveně Terumi. ,,Je tu jako sekundantka. Ona ani mluvit nemá."
,,Ještě bych se zdržel u toho ,proboha Ē'..." vmísil se Sentarou prostořece. ,,Podíval jste se na ni vůbec?"
Raikage se zamračil. ,,Monituruju každej její pohyb."
,,Pak vám doufám došlo, že není tlustá. Čeká dítě."
,,Těhotnou od bacule ještě poznám, Tenshikage." zavrčel Ē. ,,Ale to nic nevysvětluje. Neřekl jsem, že se sama účastnila vraždění, ale i s děckem na cestě může organizovat."
Sentarou těžko potlačil úsměv. ,,Dobře....nechme to zatím tak. Vezmu to stručně - předpokládám, že nemusím nikomu z vás objasňovat, kdo je Yakushi Kabuto."
Všimla jsem si, jak se Tsunade zamračila. ,,Proč sem pleteš jeho?"
,,Abych to objasnil." opřel se lokty o stůl. ,,Zatím je to hlavně náš problém, ale mám podezření, že se v tom skrývá víc. Kabuto začal spolupracovat s jednou naší odpadlou kunoichi. Než ji Yumi odstranila, stihla naučit skupinu ninjů několik našich technik. Třeba jak skrývat svou chakru, bojovat na dálku.....zbavit tělo chakry. Tohle jsou ti, co útočili v Písečné a pak i tady."
,,Ale proč?" ozval se mlčenlivý Gaara. ,,Přece musí vědět, že nemají šanci. O co Kabutovi jde?"
,,Kabuto chce otočit ostatní vesnice proti nám." vyložil mu Sentarou. ,,Dáte se do boje i s námi - je nás málo, ale jsme chakroví. Je to problém navíc, další chaos - vedení Spojenecké armády se bude muset soustředit na více věcí. To by byla dobrá slabá stránka. Možná taky počítá s tím, že Yumi by bránila naši vesnici což by pro vás znamenalo nepochybně obrovské ztráty."
,,Všichni jsme slyšeli o Pohromě." Tsuchikage po mě střelil pohledem. ,,Nepochybuji, že tato pohledná, relativně něžná dívka může být smrtelně nebezpečná, i když na to nevypadá. Její pověst ji předchází, ale proč, Tenshikage?"
,,Proč co?"
,,Proč má Kabuto zájem o takový zmatek? Je to něco osobního, nebo se jen baví?"
Shikamaru si decentně odkašlal. Tsunade se na něj ohlídla, na chvilku zaváhala a pak přikývla. ,,Co chceš říct, Shikamaru?"
I když mluvil před Stíny, tvářil se stejně otráveně, jako jindy. ,,Co je Kabutův cíl?"
,,Listová..." hlesla jsem automaticky. Hned jsem nadskočila a koukla na Raikageho, ale přešel to.
Shikamaru kývnul. ,,Listová. Je mu jedno, jak nás zničí a s kým se spolčí. Chce vyvolat zmatek v naší armádě, chce, abychom bojovali i se spojenci." pousmál se na Sentara. ,,Tsunade-sama, vy byste se jen stěží postavila proti vlastní dceři. Ale nikdo z nás nepochybuje, že byste to udělala. Pro povinnost. A ty, Yumi, možná bys Tsunade nezabila, ale bránila bys svoje lidi i před ní. Další druh oslabení pro Hokage. A jak už řekl Tenshikage-sama, byly by obrovské ztráty."
,,Jen papouškuješ." zabručel Raikage.
,,Shrnul jsem fakta. Já na Kabutově místě bych tohle nepodnikal, kdybych na vás nehodlal udeřit ve chvíli, kdy se budete hašteřit. Jenže na jednom šachovém poli se nemůžou motat tři hráči."
Při jeho zmínce o šachovnici mě zamrazilo. Koichi o tom mluvila pořád dokola. Ale jestli je čtvrtá válka shinobi šachovnice, já přece nemůžu být ta, kdo hýbe figurkami. A nebo jo? Kdo je pak proti mě?
Možná myslela úplně jinou partii.
Tsuchikage kývnul. ,,Pravda. Musí se přidat k jedné straně."
,,Ta naše to nebude." ušklíbla se Terumi.
,,Je možné," uvažoval nahlas Gaara. ,,Že od začátku proti nám stojí Tobi i Kabuto a my o tom nevíme? Mohli se snad tihle dva spojit?"
Sentarou kývnul. ,,Pokud ne, nedává mi Kabutovo jednání žádný smysl."
,,Co s tím provedete?" zeptal se Mifune a hleděl přitom na Raikageho.
Ē si hrál s prsty a mlčel. Mizukage, když viděla, že neodpovídá, vzala to za něj.
,,Aoi?" oslovila mě.
,,Ano?"
,,Je pravda, co řekl Sentarou? Zabila jsi tu Koichi?"
Přikývla jsem. ,,Osobně jsem dohlídla i na její pohřeb."
,,Co její lidé? Ti, které vycvičila ve vašich technikách."
,,Většinu jsem zabila Chakura no Kira......Pohromou," dodala jsem, když se na mě nechápavě podívali. ,,Zabilo to osm set třicet šest ninjů, z toho někteří byli i Zvuční. Zbylých dvacet čtyři jsme zabili při přepadení hradu Zaisuho a sedm máme ve vězení u nás. Co víme naprosto jistě - ještě tu běhají čtyři její nejlepší poskoci. Elitní ninjové, z nichž jeden pravděpodobně zaútočil před pár dny....a pokud jste ho zabili, jak řekl Shikamaru, jsou už jen tři."
,,Takže tři." kývnul Gaara.
,,Kabuto prostřednictvím Lim....Koichi odkupoval otroky z Karibiho. Naše vesnice je malá na to, aby otrokářství zrušila, takže..." nechala jsem to nedokončené.
Mifune se pousmál. ,,Ale my na to máme dost práv. Ještě dnes pošlu své samuraje zavřít jejich trh. Odřízneme tu krysu."
Mizukage na mě valila oči. ,,Osm set třicet šest?" zopakovala. ,,Jedním jutsu?"
Raikage ji ignoroval. ,,Takže se máme připravit ještě na tři útoky?" zavrčel.
,,Minimálně...." hlesla Tsunade.
Tsuchikage se neklidně zavrtěl. Vzhledem k tomu, že byl liliput (vypadal, jako by bydlel v muchomůrce) nedosáhnul nohama na zem, tudíž se asi nemusel cítit zrovna pohodlně. ,,Ale jak se máme připravit na jejich útok?"
,,Jedinou obranou proti chakře je chakra." mínila Tsunade. ,,Musíme sehnat co nejvíc lidí s dobrou kontrolou. Ač to říkám nerada, lékařský tým..."
Položila jsem Sentarovi ruku na rameno a jemně ho stiskla. Pochopil a zvednul ruku, aby Tsunade zarazil. Zafungovalo to, moje drahá matinka ztichla okamžitě.
,,Je tady obrana." začal žirafák. ,,Něco, co odolává chakře. Mohl bych na ochranu armády povolat naše ninji, ale i my potřebujeme bránit vesnici a mám obavu, že by Spojenecká armáda našim stejně moc nedůvěřovala. Nechci vyvolávat konflikty."
Terumi propletla prsty. ,,Takže?"
Sentarou se ještě ohlídnul na mě a když se v mých očích setkal se souhlasem, pokračoval. ,,Prozradím vám největší slabinu chakry. Něco, s čím dokážete odolat téměř každé naší technice. Jako důkaz naší neviny a sympatizování se Spojeneckou armádou."
Tsunade se zamračila. ,,Takovou věc by sis měl řádně promyslet."
,,Přemýšleli jsme o tom." ujistil ji. ,,A než vám to řeknu, musíte mi přísahat - na vaši čest, životy, rodiny....cokoliv, co je vám drahé - že to zůstane u tohoto stolu. Že nikdo mimo tento stan se to nedozví. Odhalím vám slabost, co nás může zničit a chci, abyste si to uvědomovali a nakládali s tím tak."
Raikage si ho dlouho prohlížel, skoro jsem myslela, že zase vyletí. On se ale otočil ke své sekundantce. ,,Mabui, odejdi."
,,Ty taky, Ao." přidala se Mizukage. Její sekundant se společně s Raikageho vytratil ze stanu. Temari se Shikamarem je následovali bez pobízení, přidal se k nim i Tsuchikageho asistent. Mifune chvíli váhal, ale nakonec i on dal svému samuraji povel k odchodu.
Terumi se podívala na Sentara. ,,Přísahám na svou vesnici, že to nevyzradím."
Jako druhej se ozval Tsuchikage. ,,Přísahám na jméno své rodiny, že to nevyzradím."
Tsunade mrkla na mě. ,,Přísahám na život své dcery, že to nevyzradím."
Gaara se předklonil a opřel lokty o desku stolu. ,,Přísahám na svou vesnici, že to nevyzradím."
Raikage odfrknul. ,,,Přísahám na život svého bratra, že to nevyzradím."
Všichni jsme věděli, že kdyby musel, zabije jeho bráchu, Killer-beeho, ale radši jsme ho nedráždili. Jako poslední přísahal Mifune. ,,Přísahám na zachování řádu samurajů ze Železné země, že to nevyzradím."
Sentarou přikývnul. ,,Vaším slovům věříme. Takže, vaše obrana proti technikám Chakrové spočívá v perleti."
,,V perleti?" zamračil se Tsuchikage.
,,Perleť je hmota, která naprosto blokuje a ruší chakru." vysvětlila jsem. ,,Zamíchejte při tavení svých zbraní do železa perleť a kunaie, meče, shurikeny a vše ostatní projde chakrovými štíty jako nic."
,,A co ty exploze?" nadhodila Terumi. ,,Viděla jsem, jak se ten ninja podíval na jednoho z mých a on prostě vybouchnul...."
,,Chakrová bublina." kývnul Sentarou. ,,Nebezpečná technika. Kromě Yumi je nás jen pár, kteří ji ovládají. Slyšel jsem, že celá Spojenecká armáda půjde do boje pod jedním znakem."
,,To je pravda." kývnul Tsuchikage. ,,A vím, na co myslíš. Budeme vyrábět tuny nových čelenek."
,,Zamícháme do nich perleť." chytila se i Tsunade. ,,Ale...to bude potřeba ohromné množství. Bude to stát spoustu peněz."
Sentarou pokrčil rameny. ,,Slíbil jsem vám ochranu, ale neřekl jsem, že bude levná."
Gaara se mračil. ,,Můžeme vám věřit, Tenshikage? Není to trik."
,,Ukážu vám to. Yumi, tvůj nůž."
Sáhla jsem do pouzdra na shurikeny a vytáhla jeden z kunaiů s příměsí perleti. Podala jsem mu ho do ruky. Na Raikageho tváři se značila mírná nedůvěra, ale mlčel. Sentarou se obrátil k Tsunade.
,,Tsunade-sama, Yumi by chakru používat neměla. Můžu vás požádat o spolupráci?"
Moje prsatá máti kývla.
,,Nahustěte do ruky co nejvíc chakry, utvořte štít."
Tsunade se lehce zamračila, jak se soustředila. Po chvíli její levá ruka zazářila nemocně zeleným světlem. Pravou rukou sáhla pod kabátek a vytáhla kunai. Napřáhla se a prudce jím bodla do své dlaně.
Jako by narazil na zeď, svezl se nůž na stranu a zapíchnul se do stolu. Trochu uvolněněji se usmála. ,,Hotovo."
Sentarou jí podal můj kunai. ,,Teď tímhle. Ale opatrněji."
Převzala zbraň a přiložila si ji na kůži na dlani. Pomaleji, ale přesto se špička nepatrně zabodla. Objevil se korálek rubínové krve.
Raikage pootevřel pusu. ,,Vážně to zabírá."
,,Úžasné." vydechla Terumi.
Tsunade se na propíchnutou dlaň podívala zblízka. ,,I přes moji chakru...."
Usmála jsem se. ,,Síla, že?"
,,Takže," pokračoval žirafák. ,,Přidejte perleť do vašich zbraní, ale nikomu neříkejte, proč."
Zabručeli v hromadném souhlasu. Sentarou vstal. ,,To je prozatím vše, proč jsem tu."
Raikage se taky zvednul. ,,Jsem cholerik, ale umím uznat chybu...občas. Přece jen nemůžu být takovej idiot, jako pořád vypadám, když jsem se stal Kage. Dneska jste mi dokázali, že vám můžu věřit - ne bezmezně, ale můžu. Omlouvám se za svoje obvinění."
Mávla jsem rukou. ,,Bylo oprávněné."
Terumi se usmála. ,,Řekněte venku mému asistentovi, aby vám našel volný stan. Ráda bych, abyste se ještě chvíli zdrželi. Můžeme vás potřebovat."
Sentarou kývnul. ,,Zůstaneme."
,,Já je ubytuju." prohlásila Tsunade a přešla k nám. ,,Musím si s nimi ještě promluvit."
Našla nám stan nedaleko hlavního velitelství, co na rozdíl od většiny neměl navlhlou podlahu. Byl tak vysoký, že i Sentarou se v něm napřímil a jeho základna mohla mít tak dva na tři metry. Napadlo mě, že to musí být stan po někom, kdo zemřel, protože proč by jinak měli volný ubytování? Ale nahlas jsem to neřekla.
,,Pošlu sem Shikamara s nějakými dekami." řekla Tsunade. Pak se podívala na mě. ,,Yumi, jít sem bylo nezodpovědné. Všichni jsou rozzlobení, co kdyby někdo zaútočil?"
,,Ale to se nestalo." namítla jsem.
,,A ještě si vezmeš takové pekelné barvy." narážela na moje rudý triko a černý kalhoty.
,,To protože do nepekelných už se nevejdu."
Po téhle poznámce se konečně usmála. Pořád trochu napjatě, ale už přátelsky. Přišla blíž a položila mi ruku na břicho. ,,Jsi v šestém?"
,,Skoro."
,,Jsi docela...nafouklá." poznamenala vesele. ,,Když jsem čekala tebe, vypadala jsem takhle v sedmém. Možná proto, že když ses narodila, měla jsi jen čtyřicet šest centimetrů. Kdežto....." odmlčela se a změřila si Sentara. ,,Ty zřejmě čekáš něco většího."
,,Na to, že to má být holka je to dost veliký." souhlasila jsem.
,,Holka?" zopakovala. ,,Už jsi to zjišťovala?"
Sentarou se ušklíbl. ,,Ne. Má tušení."
Tsunade se rozesmála. ,,Když tohle maminka řekne, měl bys jí věřit."
,,Vidíš." zatvářila jsem se vítězně. ,,Říkala jsem ti to."
,,A pak mi zkus tvrdit, že nejsi po Tsunade."
,,Ty seš taky stejnej jak Kin a furt to popíráš."
,,Jasně, Vždyť je můj pra-pra-pra-pra....."
Přerušila nás Tsunade, když vydechla. Až dodatečně jsem si uvědomila, že mě šimrá podbřišek, jak ho prohledává její chakra. Jemně pokrčila prsty, pak je zase narovnala. ,,Holčička..." hlesla. ,,Pravda, Yumi."
Mrkla jsem na Sentara. ,,Vidíš."
,,Ale..." pokračovala Tsunade. ,,Podle jejího těla a chakry cítím, že nezdědí tvou Kekkei genkai." podívala se mi do očí. ,,Nebude vládnout Mokutonem. Přesto...." zase se odmlčela.
To mě trochu zklamalo, ale co jsem čekala. U holek je to docela vzácnost a nemohli jsme čekat, že to po mě zdědí jen proto, že já tuhle anomálii vlastním. Vykouzlila jsem poněkud zklamanej úsměv. ,,To nevadí. Další Ichinazagi je potřeba jako sůl a časem se nám třeba taky povede nějakej Senju."
Sentarou se zasmál, objal mě zezadu kolem ramen a políbil do vlasů. ,,Třeba tři."
Moje máti se probrala z transu. ,,Její krev je jiná. Něco v ní je, skoro bych řekla, že nějaká jiná pokrevní vlastnost. Ale neznám ji. Mokuton to není, ale je to stejné v tom, že to víří celým jejím tělem."
Dostala jsem strach. ,,Cože? Může to být nebezpečný?"
Žirafák ale hned zpozorněl. ,,Říkáte, že je to Kekkei genkai?"
,,Aspoň myslím..." připustila blondýna nejistě. ,,Vypadá to tak..."
,,Probíhá celým tělem a její podstata není elementální? Je to prostě jen změna v buňkách? A je nejvíc soustředěná v mozku." pokračoval.
Nedůvěřivě si ho změřila. ,,To budu muset prozkoumat důkladněji..."
,,Udělejte to, prosím." pousmál se a pokynul mi, ať si lehnu. ,,Byl bych vám moc vděčný."
Vyměnila jsem si s Olmou udivený pohledy, ale přece jen jsem se položila na záda na nejbližší podložku a vyhrnula si tričko. Tsunade se lehce zamračila. ,,Mažeš si to břicho? Tady vypadá, že ti popraská."
,,Mažu." zalhala jsem. Občas....asi začnu častějc.
Sentarou se posadil vedle mě a napjatě sledoval Tsunadiny ruce, který se rozzářily zelenou chakrou a přejížděly mi po břiše jako ultrazvuk. Tentokrát ale bylo její vyšetření hlubší a důkladnější. Už to nešimralo, ale bylo to trochu nepříjemnější. S nespokojeným zabručením jsem se ošila.
Konečně vydechla a narovnala se.





















