close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 36

27. října 2012 v 12:25 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona


Odpovědi


Zdál se mi úchylnej sen. Ležela jsem v kukuřičným poli a na rameno mi dupal kůň. Jo, beze srandy. Prostě stál nademnou a opakovaně na mě šlapal.
Probudila jsem se zmatená a otrávená tou bolestí, která nebyla snová, ale reálná. Sáhla jsem si na místo, kde se nacházela Pečeť. Kůže tam byla úplně napjatá, horká a na dotek neuvěřitelně citlivá. Posunula jsem se víc na měkkou deku a sesoukala si dolů levej rukáv, protože mě látka trička nepříjemně dráždila. Pochopitelně ale, pan Superčlověk se jako obvykle vzbudil už jen při pouhé zmínce toho, že nespím.
,,Co se děje? Kope?" zeptal se ospale.
,,Dneska ne." odpověděla jsem tiše. ,,Je hodná. Ale jako na potvoru mě začala bolet Pečeť."
Hned byl o něco čilejší. Natáhnul se k lampě na podlaze. Přivřela jsem oči před náhlým přílivem světla. Sentarou si ještě promnul oči a sklonil se ke mě. Jednu polovinu vlasů měl přeleželou, takže vypadal, jako by si lakoval číro na bok. Položil mi ruku na čelo.
,,Myslím, že máš teplotu." zabručel.
,,To je možný." souhlasila jsem. ,,V noci to bývá nejhorší."
,,Mám zajít pro Tsunade?"
,,Tsunade nepomůže." posadila jsem se a otočila na levý rameno. Bylo zarudlý. ,,Prostě to postupuje."
,,Kéž bych s tím mohl něco dělat...."
Odkryla jsem se, protože mi bylo vedro. ,,Musíme počkat. Nechci riskovat zapečetění, dokud jsem těhotná. Kdyby se mi to vymklo z ruky...." zmlkla jsem. Pečeť pulsovala, ale ne jedovatě, jako poslední dobou často, spíš...tak nějak normálně. Tohle jsem znala už z dřívějška. Srdce se mi rozbušilo, když jsem konečně poznala, co znamení vlastně dělá.
Někde poblíž musel být jeden z jejích sourozenců.
,,V pořádku?" reagoval znepokojeně Sentarou.
,,Jo..." ujistila jsem ho rychle. ,,Všechno v cajku. Musím na záchod."
,,Mám tě doprovodit?"
,,Zvládnu to i sama, zlato." navlíkla jsem na sebe kalhoty a plazila se ze stanu. ,,Hned budu zpátky."
Tvářil se trochu nedůvěřivě. ,,Dobře."

Prošla jsem táborem a snažila se tvářit náležitě ospale a otráveně, aby si všichni řekli totéž, co jsem namluvila Sentarovi: že jdu na záchod. Teď po půlnoci už tu moc lidí nebylo, všichni shinobi chodí spát relativně brzo, protože kdykoliv můžou být napadeni a to je lepší odpočinout si před tím. Občas se kolem mihla nějaká hlídka, ale to se její dva členové bavili většinou mezi sebou a mě věnovali pozornost jenom okrajově.
Vklouzla jsem do lesa nedaleko místa, kde jsem včera odpoledne mluvila s Kakashim. Jakmile jsem se vzdalovala od tábora a záře těch několika strážních ohňů, hrozil můj další postup neustálým držkopádem. Prohmatávala jsem prostor před sebou rukama a asi čtyřikrát mě to zachránilo před přímou konfrontací se stromem. Nohy jsem opatrně zvedala, abych nezakopla.
Asi po tří stech metrech mě zarazil známej hlas: ,,Takže je to pravda....nepoužíváš chakru. Seš slepá jak myš."
,,Sasuke." pousmála jsem se a zastavila. ,,Ty se pokaždé ukážeš na tom nejblbějším místě."
,,V tom spočívá moje síla. Moment překvapení."
,,Máš velký štěstí, že tě tu neregnul Kakashi...nebo Tsunade. A nebo Raikage, to bys na tom byl hodně blbě."
,,Ani ne." opravila mě tma předemnou. ,,Největší utrpení by byla Sakura. Ale já nejsem idiot, izoloval jsem svoji chakru. Vycítit mě může jen člověk s Pečetí."
,,Takže jsi chtěl mluvit vyloženě se mnou?" ušklíbla jsem se. ,,Jaká čest. Nezapomněl jsi ale, že i Anko Mitarashi má Pečeť? Co když tě najde?"
,,Anko tu teď není. Čekal jsem dva dny, než odešla."
,,To musíš mít na srdci něco důležitýho."
Mlčel.
Nahmátla jsem ve tmě zem a opatrně se na ni posadila. ,,Zaujal jsi mou pozornost. Tak mluv."
Slyšela jsem, že se ke mě přiblížil. Moje oči si pomalu začínaly zvykat na tmu, viděla jsem hrubý obrysy jeho těla, jak se složil proti mě do tureckýho sedu. ,,Popořadě." řekl. ,,Mám pár informací, ale i otázky."
,,Nějak rád se mnou spolupracuješ."
,,Neříkal bych tomu spolupráce, ale většinou si ty a já máme co nabídnout. Jako třeba teď."
,,A co ti můžu nabídnout já?"
Vcelku dlouho neodpovídal. ,,Doneslo se ke mě pár pomluv. Dva ANBU, co jsem sledoval minulý týden se bavili o nějakých dětech z Listové. Dvojčata, u kterých se prý objevil Sharingan." dramaticky se odmlčel. ,,Vsadím se, že ty o nich něco víš. Co je to za děcka?"
Naštěstí mi hned došlo, že Sharinganem může vidět tok mé chakry a okamžitě by poznal, kdybych znervózněla. Podařilo se mi proto jakž takž ovládnout. ,,Tak už jsi o nich slyšel taky?" zasmála jsem se a doufala, že to znělo pobaveně. ,,Tvůj sensei se přiznal, že měl krátkou aférku s jednou z kunoichi...."
,,Kakashi?" zněl nedůvěřivě. ,,Jsou Kakashiho?"
,,On o tom oficiálně nerad mluví...."
,,Copak on může předat Sharingan?"
,,Asi to není Sharingan se vším všudy," pokrčila jsem rameny. ,,Ale přinejmenším to stejně vypadá. Zvláštní, co?"
Mlčel tak dlouho, že kdybych pořád neviděla ve tmě stín jeho postavy, myslela bych si, že se vytratil. Nakonec se pohnul. ,,Ubožák. Jejich Sharingan nikdy nedosáhne dokonalosti Uchihů...ale to je už teď jedno. Nemám zájem o bastardy kopírovacího ninji. Poslední dobou se šíří zprávy o Kabutovi a to mě zajímá."

Ani oddechnout jsem si nemohla, aby to nepoznal. ,,To je pravda." přikývla jsem. ,,On je nezničitelnej jako šváb."
,,Přidal se k Madarovi."
,,Tak nějak jsme si to domysleli. Vážně je Tobi Madara, Sasuke?"
,,Já o tom pochybuju." odfrknul. ,,Tvrdí to o sobě, ale podle mě lže. Ale ať je to kdo je to, nevyplatí se podceňovat ho."
Nahrábla jsem prstama nějakej klacík a šťourala jsem s ním do země. ,,Kabuto chce zničit naši vesnici. Posílá na Spojeneckou armádu ninji s naším znakem, aby to vypadalo, že útočíme my."
,,O tom vím."
,,Kdybys ho našel a sundal, udělal bys světu obrovskou službu."
Slyšela jsem, jak se ušklíbnul. ,,Sundat tu krysu už teď nebude tak jednoduché. Nedovedeš si představit, jak zesílil." odfrkl.
,,Kéž bych mohla používat svou chakru....hele, jak to, že tvoje Pečeť neožila a nesnaží se tě sežrat zaživa, jako ta moje?"
,,To kvůli Pečeti nepoužíváš chakru?"
,,Jo. Stravuje ji a roste a snaží se mě pohltit. Chakra v oáze Shangri-la ji probudila...ale jen tu moji, jak se zdá."
Dal si načas, než odpověděl. ,,Já jsem se stihnul proměnit, než jsem ztratil vědomí. Ale tys měla Pečeť aktivovanou, když..."
,,Chápu." skočila jsem mu do řeči. ,,Kdybych ji zrušila, nezískala by tolik síly."
,,Asi."
,,Jsem kráva..."
,,Pořád ti to říkám."
,,Kdo to měl vědět? Ale já už nám plán. Vyvinula jsem techniku, která dokáže zapečetit démonickou chakru. I tu Orochimarovu. Vím, jak se vyléčit...i tebe, když o to budeš stát."
,,Ty bys dokázala zničit Pečeť?" zněl překvapeně. ,,To nejde."
,,Kouzlo je v tom, že to jde. Může to dokázat kdokoliv s Mokutonem."
,,Takže ty a Yamato."
,,Bingo."
Viděla jsem, jak zvednul ruku a sáhnul na svou Prokletou Pečeť. ,,Moje se mi bude ještě hodit. Ale jednou možná, až všechno dokončím...."
Pousmála jsem se. ,,Pak už tě žádná budoucnost nečeká."
,,Pravděpodobně. Ale kdyby náhodou, možná tě navštívím. Možná...spíš ne. Kdo by se vzdal takové síly?"
,,Já třeba." sykla jsem. ,,Nestojím o to. Zabíjí mě to. Každej den nenávidím Orochimara za to, co mi udělal. Myslím, že všechny prokletý děti to tak mají. Všechny Sasuke, i ty. Neříkej mi, že ty ses s tím znamením někdy smířil."
,,Zatím ho potřebuju." opáčil.
,,I bez něj bys byl skvělej."
,,Jasně, že byl. Jsem Uchiha."

Na chvilku jsme zase zmlkli. Pečeť byla v klidu, ale chvilkama jsem měla pocit, jako by tiše vrněla. Skoro jako by si povídala s tou Sasukeho. V tom tichu mě napadla další otázka, na kterou by mi mohl on odpovědět.
,,Sasuke?"
,,Hm?"
,,Pár Kabutových lidí, co jsme zajali se zmiňovalo o něčem, čemu říkali Duše démona. Má to být asi něco zlého, ale....abych se přiznala, mě to vůbec nic neříká. Prostudovala jsem většinu spisů o démonech, jejich chakrách a síle, jenže o Duši démona jsem nikdy neslyšela....až teď."
I v té tmě jsem poznala, že se zarazil. ,,Duše démona? Jsi si jistá, že je to správné slovní spojení?"
,,Jo." zamračila jsem se. ,,Ty víš, co to je?"
,,Jasně, že vím. A je pochopitelné, že to nevíš ty. Jediné místo, kde jsi o tom mohla slyšet byl Orochimarův severní úkryt."
,,Takže to pochází od něj?"
,,Spíš od Kabuta. Ale ano. Duše démona je nevydařený experiment, který se ten bělovlasý potkan snaží už několik let dokončit. Že o tom začal mluvit může znamenat jen jedno - už ví jak na to."
,,To sice nezní dobře," hlesla jsem. ,,Ale pořád jsi mi vlastně neřekl, co to je. Je to zbraň, ninja nebo...vážně démon?"
,,Je to všechno, co jsi právě řekla." odpověděl. ,,Když jsem k Orochimarovi přišel, doufal, že se Duší démona stanu já. Původně tak chtěl totiž posílit své náhradní tělo. Jenže i když Kabuto dělal, co mohl, Duši démona ze mě nevytvořil. Od té doby se nenašel žádný vhodný kandidát, co by to mohl přežít...až teď, podle všeho."
,,Co musí mít vhodný kandidát?"
,,To nevím úplně jistě. Dobrou fyzickou kondici, to skoro určitě. Velkou dispozici chakry a mám dojem, že věk pod dvacet let, protože pak je velké riziko, že by subjekt zemřel."
,,Takže Kabuto se snaží vyvinout něco - Duši démona - co by implantoval do mladého, silného ninji a vytvořil z něj tak svou osobní zbraň."
,,Ne tak docela," opravil mě. ,,Kabuto hledá mladého, silného ninju, aby vytvořil Duši démona přímo v něm. A jo, ten pak bude zbraní."
Nervózně jsem si kousala ret. ,,Ale jak?"
,,Duše démona přímo je druhou formou Prokleté Pečeti." začal konečně vysvětlovat. ,,Teoreticky je to Prokletá Pečeť s ještě větší silou, výdrží a pravděpodobně i větším zlem. Probuzení Pečetě na druhou úroveň zrodí Duši démona a vytvoří tak ultimátní kreaturu, co nepotřebuje jíst, pít ani spát - dokud zabíjí."
,,Takže vytvoří démona."
,,Ano. Proto Duše démona. Kabuto zřejmě přišel na to, co je poslední esencí k její výrobě."

Polila mě hrůza, když jsem si spojila pár souvislostí. Bezděky mi vystřelila ruka, chytila jsem Sasukeho za rukáv. Nervózně se ošil a cosi zavrčel, ale nevytrhl se mi. ,,Sasuke...to...moje Pečeť! Je silnější, pojídá mou chakru. Co když je ona tou druhou úrovní, tím zlomem, co překonal hranici? Co když jsem Duše démona já?"
Moje otázka ho překvapila. Chvíli na mě zíral, pak zavrtěl hlavou. ,,Pochybuju. Pořád přemýšlíš, jako ty. Můžeš se ovládat, chováš se jako normální člověk. Nebo máš pocit, že něco manipuluje s tvými myšlenkami?"
,,Ne." přiznala jsem s úlevou. ,,Ale Pečeť se pořád vyvíjí."
,,Tvůj nápad zní logicky, ale pokud ovládáš svoje jednání, můžeme tě vyškrtnout. Duše démona je jen loutka. Ne, napadá mě něco jiného." řekl na něj nezvykle váhavě. ,,Třeba jsi klíč, ale ne řešení. Možná je tvoje ,jiná' Pečeť tou esencí, co Kabuto hledal. Možná jsi jen potřeba k vytvoření Duše démona - jako jediná je tvá Pečeť živá."
,,Ale on mě chtěl zabít."
,,To nemůžeš vědět. Kabutovy plánu můžou vypadat jinak, než jaké jsou. A on je mistr plánování."
,,Dobře. Když jsem klíč - zřejmě - pak po mě půjde."
,,Je to možné." připustil. ,,To, co mě napadlo...nebude se ti to líbit."
,,Mě se nelíbí věcí. Povídej."
Naklonil se o něco blíž. ,,Možná že Duše démona chce něco, co už je Pečetí poznamenané. Něco, co sice přichází do styku s démonickou chakrou, ale pořád to má čisté tělo. Je to předpřipravené, neposkvrněné...prostě dokonalé. Tvoje Pečeť je živá, prostupuje tebou a i když se snažíš držet ji stranou, nemůžeš ji izolovat všechnu. Něco na tvé dítě přece jen působí. Narodí se se stopami Pečeti ve své chakře, ale s neposkvrněným tělem. To bude dokonalá živná půda pro Duši démona."
Oči se mi rozšířily hrůzou. Vstala jsem a ucouvla, jako by mě uštknul had. ,,To ne!" vykřikla jsem nebezpečně nahlas. ,,Kabuto se mé dcery nedotkne! Nebude žádnou jeho loutkou, nikdy nepozná to, co jsem si musela s Prokletou Pečetí prožít já!"
Vstal, jako by o nic nešlo. Někdy mě ten jeho flegmatickej přístup dokáže pěkně srát. ,,No, to máš pak co dělat. Kabuto se dal do pohybu."
,,Do pohybu kam?!"
,,To nevím. Ale dá se odhadnout, kam míří."
Přikryla jsem si rukama břicho, jako bych se snažila dítě ochránit i před samotným Sasukem. ,,Ať si políbí prdel. Jestli hmátne na naši dceru, osobně mu rozpářu břicho a pověsím na vlastních střevech! On a Orochimaru už toho napáchali dost, zničili život mě a stovkám dalších lidí a já nedovolím, aby se k nim připojila i moje Arie! Nikdy!"
,,Nerozčiluj se, hraješ Pečeti do karet." napomenul mě. ,,Říkalas, že máš lék. Něco, co Pečeť zastaví. Tak do toho. Když ji zneutralizuješ, Kabuto ztratí zájem."
,,Máš pravdu," připustila jsem. ,,Musím jednat hned."
,,Co nejrychleji." souhlasil. ,,Ani já nemám zájem, aby tady běhala taková nestvůra."
,,Z mého dítěte nestvůra nebude."
,,Tak pro to něco udělej." zaostřil k táboru. ,,Musím jít. Jsi tu už dlouho a ten tvůj idiot tě hledá."
Udělala jsem krok vpřed. ,,Ještě než zmizíš..."
,,Hm?"
,,Děkuju. Kdybys mě neupozornil, možná by to dopadlo moc zle."
,,Ještě to nedopadlo nijak, blbko. Už moc dlouho tady sedíš a tloustneš. Začni něco dělat." s tím se vypařil.
Pousmála jsem se pro sebe. I když je Sasuke egocentrickej idiot chorobně posedlej pomstou, občas projeví trochu lidských vlastností a udělá i něco dobrého. Sem tam. Je to divnej člověk, i Itachi byl. Někdy si budu muset udělat čas a prozkoumat evoluci Uchihů, jestli třeba po změně z opice na Homo sapiens nepokračovali nějakou jinou cestou, než my všichni ostatní.

Otočila jsem se a udělala sotva pár kroků zpátky k táboru, když se přihnal Sentarou. Z jeho netrpělivých pohybů se i v té tmě dalo poznat, že je nervózní.
,,Kde je?" zeptal se, ještě než došel. ,,Cítil jsem tady Sasukeho!"
,,Taky tady byl." přikývla jsem.
Odfrkl. ,,Tys to věděla." obvinil mě. ,,Šla jsi sem za ním."
,,Jo." přiznala jsem. ,,A dobře jsem udělala."
,,Poslouchám."
,,No, to bys měl...." o něco stručněji jsem mu vyložila svůj rozhovor s Uchihou. Kupodivu me nepřerušoval, i když jsem z něj cítila vztek. Když jsem skončila, ještě pár vteřin mlčel, než uhodil pěstí do stromu.
,,Tohle nedovolím!"
,,Víš co říkal Ardren..." namítla jsem. ,,Kabuto má tisíce plánů a nemůžeme je přelstít všechny. Ale s Hashiramovou pečetí určitě nepočítal. Musím co nejdřív získat krev Jinchuurikiho, abych zapečetila tu infekci. Když to udělám, Kabuto už nebude mít důvod snažit se získat naše dítě."
,,Jenže nevíme, kde teď Naruto je." odpověděl. ,,Kage nepovažovali za bezpečné říct mi to. Skrývají ho pečlivě. On a Osmiocasý už jsou poslední Jinchuuriki a armáda je přísně střeží, aby nepadli do rukou Tobimu. Protože pak by to pro nás bylo moc zlé."
,,Já ale nejsem Tobi." odsekla jsem. ,,Kdyby tu Naruto byl, jsem si jistá, že by..."
,,Jenže on tu není."
,,Ne. Takže já musím za ním."
Povzdechl. ,,Může to trvat měsíc, než ho naši Yokai vypátrají a do té doby..." odmlčel se.
Blesknul mi hlavou nápad. Usmála jsem se. ,,Eon."
,,Eon?" zopakoval nechápavě. Během pár vteřin mu to došlo. ,,Tvůj summon."
,,Jo. Je jedním ze tří dětí Yamata no Orochi. Hadí démon jako on musí cítit chakru svého otce na míle daleko, a pokud jsou Osmiocasý s Narutem pohromadě, Eon je vystopuje."
,,Ty chceš, abych tě pustil samotnou jen s tvým summonem? Vždyť ho v boji neumíš pořádně ovládat."
,,Zvládne se ovládat i sám. A žádnej boj nebude, celou cestu poletíme."
,,Narutova žába..."
,,Gamabunta." opravila jsem ho.
Mávnul rukou. ,,To je mi fuk. Prostě ten ropušák nemá Yamata no Orochiho rád a vsadím se, že ani jeho děti."
,,To sem netahej, Gamabunta u toho vůbec nebude."
Chvilku mlčel, poznala jsem, že přemýšlí a tak přinutila sebe samotnou držet aspoň na moment klapačku. Nakonec povzdechl. ,,Je to nebezpečné. Kage budou zuřit když zjistí, že jsi Naruta a Killer-Beeho vypátrala."
,,A jak by se to dozvěděli?" namítla jsem. ,,Nechci tu jen tak sedět. Kabuto je chytrej a pokud má zalusk na naši dceru, jsem si jistá, že má bezvadnej plán, jak se k ní dostat. Nehodlám riskovat, že se mu to podaří. Nechceš přece, aby byla Arie jeho loutkou."
,,Ne." odpověděl bez zaváhání.
,,Je mi jedno, co si o tom myslí Kage." pokračovala jsem. ,,Nejde tu o jejich životy, ale o život mé dcery. Jenom kvůli jejich válce jí nenechám ublížit. Zbavím se té Pečeti, ať mi pomůžeš, nebo ne."
,,Nemluv, jako bych byl proti tobě. Je to i moje dcera, Yumi. I já se o ni bojím. Ale bojím se taky následků..."
,,Ať mi všichni políbí prdel. Nikomu nebudu o Narutově úkrytu vykládat. Prostě ho požádám o trochu jeho krve a vrátím se, on si tam může zůstat a všichni budeme spokojení."
Zase si dal s odpovědí na čas. ,,Fajn," povzdychl. ,,Ale poletím já."
,,Eon tě neponese." zamítla jsem. ,,Nenávidí na svých zádech cizí lidi. A bez něj Naruta nenajdeme."
,,Já tě nechci pouštět samotnou."
,,Ale já to zvládnu. Poletím v mracích, nic mi nehrozí a Naruto útočit nebude. Je to bezpečné." vydala jsem se zpátky k našemu stanu, abych si pobrala pár věcí. ,,Jdu do toho, hned."
Připojil se ke mě. ,,Neměl bych dávat přednost osobním věcem před povinnostmi, ale...nedokážu upřednostnit tuhle válku před životem vlastní dcery. Snad nejsem dobrý ninja, ale mnohem raději budu dobrým otcem. Pomůžu ti...."

Ve stanu jsem sebrala především svitek s přivolávacím jutsu, pár sucharů, co nám ještě zbylo a pořádně jsem se oblíkla. Měla jsem s sebou jen to rudý tričko, ve kterým bych za letu zmrzla, ale Sentarou mě navlíknul do své mikiny. Té, co se běžně nosí pod joninskou vestou. Ano, byla mi monstrózně velká, ale když jsem osmkrát zahnula rukávy, vypadalo to trochu jako nějaký extrémně kýčovitý minišaty. Jen přes břicho mi ta věc byla jakž takž akorát. Zabalila jsem se do cestovního pláště a zafuněla.
,,Upeču se v tom...."
,,Nahoře bude foukat." odpověděl Sentarou, něco pohledal ve svým báglu a podal mi smotanej papírek. ,,Na."
,,Co to je?"
,,Jutsu, co jsem odkoukal od Listových. Používal ho Čtvrtý Hokage. Umísti to na nějakej kunai a kdyby ses dostala do potíží, stačí jím hodit. Poznám to a pošlu ti nějakou pomoc."
Převzala jsem cancour a schovala ho do kapsy. ,,To nebudu potřebovat. Ale dík."
,,Nikdy nevíš. Pro jistotu tě budu sledovat, jeden z mých sokolů jako společnost tě nezabije a nezkoušej smlouvat. Meč?"
,,Jo, ten se tu bude někde válet. Vydrž...."
,,Jsi hrozně nedbalá."
,,No jo....já vím. Moment....jo, tady je!"
,,Tys na něm celou noc spala?!"
,,Asi jo...princezna teda nebudu. Vůbec mě netlačil. Stejně ho nebudu potřebovat a když už, na taijutsu jsem lata, takže mě dotyčnej útočník prošpikuje než vůbec tasím."
,,Abych si to ještě nerozmyslel a nesvázal tě." chytil mě za ruku a vyklouznul ven. ,,Pojď."

Většina lidí v táboře si asi myslela, že se jdeme jen projít - nebo se tak alespoň tvářili. Sentarou mě vyvedl za stany a vnořili jsme se do lesa jen kousek od místa, kde jsem se odpoledne procházela s Kakashim. Zašli jsme do tmy, kam už světlo ohňů nedosahovalo. Sentarou ve tmě viděl bez problémů a bezpečně mě převedl přes několik překážek, než se zastavil.
,,To stačí." řekl. ,,Podej mi ten svitek."
Sáhla jsem za pas do pouzdra na shurikeny a vytáhla malej, přivolávací svitek. Natáhla jsem ruku s ním do tmy a během okamžiku ucítila, jak ho ode mě převzal. Slyšela jsem, jak ho rozvinul a položil na zem. Klekla jsem si k němu, zhruba do těch míst, kde jsem ho tušila. Podal mi kunai. Pevně jsem ho stiskla a řízla se do prstu.
Sentarou otřel svou ruku o mou, aby mu na ní ulpěla právě uvolněná krev. Pak místo mě, protože by to bylo náročný, zasealoval a přiložil obě dlaně na svitek.
,,Kuchiyose no Jutsu....."
Do tmy se vyvalil namodralej, ledovej kouř, následovanej nespokojeným vrčením nějakého tvora. Stiskla jsem Sentarovi paži. ,,Funguje to...."
Ucítila jsem přítomnost svého summonu. Vstala jsem a zamžourala do tmy.
Ozval se syčivý, ledový hlas démonické bytosti. ,,Yumiko...."
Když vyslovil mé jméno, měla jsem pocit, jako by na mě padaly sněhový vločky. ,,Eone...přišel jsi."
,,Přišel..." zasyčel souhlasně. ,,Krev byla tvá, ale ruce ne....."
,,Sentarou mi pomáhal. Víš, že teď nemám sílu."
,,Poznal jsssem ho. Proto ještě není mrtvý."
Sentarou přešlápnul. Neměl Eona rád. Zaprvé byl démonické podstaty, zadruhé pořád syčel a zatřetí, jedinej člověk, co mu rozuměl jsem byla já a Sentara znepokojovalo, když jsem s drakem mluvila a on slyšel jen syčení a prskání. I když Eon není tak úplně drak, je spíš něco jako had...okřídlenej...
,,Potřebuju tvou pomoc." vztáhla jsem k němu ruku a dotkla se ve tmě jeho studené tlamy. ,,Dokážeš vycítit chakru Yamata no Orochi?"
,,Ossssmiocassssý...." protáhnul. ,,Jissstě. Jssssme sssspojeni."
,,Co říká?" zajímalo Sentara.
,,Že ho cítí." odpověděla jsem. ,,Odneseš mě k němu, Eone?"
,,Co chceš Osssssmiocassssému?"
,,Jemu nic. Hledám lišku, Kyuubiho."
,,Mohu cítit každého démona...."
,,To jsem nevěděla."
,,Teď to víš. Odnessssssu tě za nimi. Ale musssssíš ssse pevně držet. Eon létá jako bouře."
Zasmála jsem se. ,,Já vím." otočila jsem se k Sentarovi. ,,Budeme rychlí."
Objal mě. ,,Buďte hlavně opatrní."
,,Jako obvykle."
,,Zvedá sssse vítr." upozornil mě Eon. ,,Eon rád létá ssss větrem....."
Vymanila jsem se z žirafákova objetí. ,,Vysvětli nějak Tsunade, kde jsem." přešla jsem k Eonovi a poslepu se mu vydrápala na záda. Objala jsem ho okolo útlého krku a nohy zaklesla mezi ocelově pevný šupiny, co měl na bocích. ,,Páni...je to nepohodlný. Představovala jsem si to trochu....měkčí."
,,Počkej," ozval se ze tmy Sentarou. ,,Sedíš na něm poprvé?!"
Ještě než mě stihnul zastavit, stiskla jsem hadí tělo nohama. ,,Leť, Eone!"
Zvíře vystřelilo tak rychle, že jsem měla co dělat, abych nespadla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama