close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 37

27. října 2012 v 12:26 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona


Krev démona


Několik větví mě šlehlo do bličeje, když Eon prorazil stromy a vznesl se na nebe. Jen pár vteřin po nás se z lesa vynořil i sokol, jak Sentarou slíbil a jal se nás následovat.
Eon podrážděně zavrčel. ,,Můžu ho sssssníssssst?"
,,Ne." usmála jsem se. ,,Je Sentarův."
,,Právě."
Poplácala jsem ho po krku. ,,Půjdeme trochu výš...ale ne zas moc vysoko. Aby se mi neudělalo blbě. Nerada bych ti zaneřádila potahy."
Jeho dlouhým tělem projela vlna, když ho vyhoupnul o pár desítek metrů výš. Jakoby nic zase navázal. ,,Co ssssse ti líbí na tom červovi?"
,,Na Sentarovi?"
Souhlasně zavrčel.
,,Podle tebe je každej člověk červ."
,,To není pravda. Odpovíš mi? Cesssssta je dlouhá já jssssem povídavý tvor. Zabav mě."
Rozesmálo mě, že si povídám s takovou ,obludou'. Kdyby na mě něco takovýho promluvilo před pěti lety, asi bych na to čuměla jako bagr na tvrdou hlínu. Nebo spíš rychle zdrhla. ,,Co se mi líbí na Sentarovi?" zamyslela jsem se. ,,Na to nejde odpovědět. Je toho hodně."
,,Já ho nemám rád."
,,Fakt? Proč?"
,,Nemá na tomhle ssssssvětě co dělat. A je sssssamuraj. Takoví jako on mě pronásssssledovali řadu let."
,,Nehaž je všechny do jednoho pytle."
,,Je ssslabý." pokračoval.
,,To není pravda." namítla jsem. ,,Sentarou je vynikající shinobi."
Sklouznul se po větru a udělal několik obrátek, než odpověděl. ,,Jeho chakra sssssmrdí."
Ušklíbla jsem se. ,,Možná tobě. Mě se jeho chakra líbí."
,,Tobě sssse líbí každá chakra." odpověděl. ,,A tvá vlasssssstní je přitažlivá. Ssssstejná, jako Orochimarova."
Zamračila jsem se. ,,Tohle vědět nemusím....."
,,Byl to dobrý přítel hadů...ale můj otec ho nesssssnášel."
,,To mám s tvým otcem něco společného."
Vyfrknul trochu mrazivého dýmu. ,,Nebyl to dobrý člověk, ale věděl, co dělá. A nemůžeš popřít, že velká čásssssst tvé sssssíly pochází od něj. Nemluvím teď o té Pečeti."
,,Nezdálo se mi, že věděl, co dělá."
,,A víš to vůbec ty?" odsekl. ,,Zísssssskala jsssssi velikou ssssssílu. Částečně jsssssi ssssse sssss ní narodila, čássssstečně ji vytrénovala. Jiní by za tvé sssschopnossssti vraždili. Sssss mou pomocí jssssi mohla ovládnout pět velkých zemí. A ty jssssi to nevyužila a ssss klidným ssssvědomím založila rodinu. Čekal jsssem od tebe víc."
Dostali jsme se do prudšího větru, tak jsem se mu přitiskla víc na záda. ,,Jenže já nechci nic ovládat." odpověděla jsem. ,,Chci jenom někde v klidu existovat. Když jdu do boje, je to kvůli obraně. Nebudu jako Orochimaru - nebudu ničit. Jak řekl Hashirama, nezneužiju sílu jen proto, že ji mám."
,,Jssssi mladá a naivní. Že sssssi přeješ klid ty neznamená, že to ssssvět bude resssspektovat. Vidím dál než ty, lidssssská dívko a říkám ti, že budeš sssstejná jako já."
Nechtěla jsem vědět, jak to myslel, proto jsem na to nereagovala. ,,Vzdej to. Ze mě diktátora neuděláš." řekla jsem jen.
,,To je plýtvání ssssilou."
,,Každej z nás tomu říká jinak." stiskla jsem ho nohama. ,,Sleť trochu dolů...dostávám závrať."
Čekala jsem nějakou jízlivou poznámku, ale kupodivu mlčky udělal, o co jsem ho žádala. Naše konverzace prozatím skončila. Sokol se překvapivě držel kousek od nás a plachtil vzduchem stejně rychle a hladce, jako Eon.

Když se na obzoru objevilo slunce, ozářilo půdu pod sebou jako zrcadlo. Dodatečně mi došlo že to, co vidím před námi je obrovská vodní plocha.
,,Oceán?" zabručela jsem. ,,Skrývají je na ostrově?"
,,Nejssssem ssssi jisssst," zasyčel Eon. ,,Cítím ssss nimi třetího tvora."
,,Člověka?"
Místo odpovědi hlasitě zařval a výrazně přidal na rychlosti. Konverzace se mnou mu už zřejmě přišla podřadná. Je náladovej jak Tsunade....
Trvalo to asi patnáct minut, než jsme minuli pobřeží a studený vzdušný proud nás vynesl nad oceán. Vlasy mi divoce vlály, jak je cuchal mořský vítr a já zalitovala, že jsem si je nezapletla. Teď jsem se neodvážila pustit, abych to udělala, takže mě prostě dál šlehaly do tváře. Ranní rosa je promočila a já se cítila, jako by mě štípaly desítky ledových bičíků. Díky Sentarově prozřetelnosti - asi má s lítáním zkušenosti - mi nebyla zima. Mikina s pláštěm mě skvěle ochránili před vichrem tady pod mraky. Nebýt toho, že mě z dlouhé cesty bolely svaly, hlavně na zadku, se to dalo vydržet. Asi dvakrát provedl Eon takovou vývrtku, že jsem měla co dělat, abych se udržela.
Mohli jsme letět asi hodinu, když se v dálce vyrýsoval tmavý obrys nějakého kusu země. Hladina v ranním slunci byla ještě celá prozářená a splývala s obzorem, takže se skoro zdálo, že se ostrov vznáší. Byl menší, ale pravidelně zaoblený a už od začátku bylo patrný, že je hodně hornatej.
Eon odfrkl další oblak ledových krystalků. Pár z nich mě zaštípalo na rukou. ,,To je chytré. Nemysssslel jsssssem sssssi, že by obyčejní lidští červi přišli na tuhle sssskrýš."
Pohodila jsem hlavou, abych se aspoň trochu zbavila vlasů ve tváři. ,,Co je to, Eone?"
,,Želví osssstrov."
,,O tom jsem neslyšela. Co je na něm tak zvláštního?"
,,Zvláštní na něm je to, že to vlassstně vůbec není ostrov." odvětil. ,,Podívej sssse pořádně."
Letěli jsme tak závratnou rychlostí, že se z tečky na obzoru brzo stal pořádnej, tmavej flek pod náma. Eon zařval a mě se zdálo, že se vzduch okolo trochu ochladil. Ukázkovou spirálou se začal spouštět dolů. Přivřenýma očima jsem si ho prohlížela a konečně mi to došlo. Měl pravdu, Želví ostrov zdaleka nebyl ostrov.
Byla to obrovská, stará želva, plující oceánem. Na zádech jí rostly stromy, tráva, byly tam hory a vsadila bych krk, že i zvířata. Z dálky to nebylo poznat, ale teď se ty ohromný nohy, rozrážející vodu nedaly přehlídnout. Hlavu měl tvor pod hladinou a protože jsme přiletěli z boku, neměla jsem šanci k ní dohlídnout.
,,Dobře..." promluvila jsem ohromeně. ,,Málokdy mě něco doopravdy překvapí, ale....páni. Dokonalá schovka."
,,Cítím Devítiocassssého." prohlásil Eon. ,,Je nedaleko. Sssssám."
Vnímala jsem, jak mi povolujou nohy. Donutila jsem je ještě na chvíli stisknout, co to šlo.,,Tak rychle. Než tebe ucítí Osmiocasý. Nerada bych aby naše návštěva byla moc oficiální."
,,Ssssspolehni sssse."

Našli jsme ho během chvilky. Seděl na jednom z kamenů na pobřeží a měl zavřené oči, jako by meditoval. Dost nezvyklý, vidět hyperaktiva jako on takhle v klidu. Eon k němu hned zamířil, měkce dosednul na zem a položil se, abych mohla pohodlně slézt. Naruto sebou trhnul a otevřel oči. Zatvářil se nanejvýš překvapeně.
,,Yumi? Co tu děláš?"
Pohnula jsem nohama a usykla, když mi namoženými svaly projela křeč. ,,Všechno ti povím, ale pomoz mi prosím dolů...."
Hned vyskočil, na vteřinu zaváhal, když přejel pohledem Eona, ale pak přece jen přišel blíž a pomohl mi sesoukat se dolů. Udělala jsem jeden dřep a ucítila, že bolest trochu ustupuje.
,,Díky," usmála jsem se na blonďáka. ,,Eone, mohl bys kroužit kolem ostrova? Mělo by to zabrat Osmiocasýmu víc času, než si tě všimne. Buď připravenej, až tě zavolám."
Vyfrknul svůj obvyklej závoj ledových krystalků a vznesl se.
,,Jak jsi mě tu našla?" zajímal se Naruto, obličej už zase pokřivenej do toho jeho společenskýho výtlemu.
Ukázala jsem směrem, kudy zmizel hadí démon. ,,Mám super Kuchiyose. Ale to je vedlejší. Přišla jsem tě požádat o pomoc, Naruto."
Zatvářil se udiveně. ,,Mě? O co jde?"
,,Lapni na zadek. Promluvíme si."
Poslušně se usadil na místo, odkud předtím vstal. Uhnízdila jsem se naproti němu a labužnicky natáhla ztuhlý nohy. V momentě, kdy jsem si sundala cestovní plášť, abych se neupekla na mě vyvejřil ty svoje modrý oči. ,,Proboha!" ukázal na moje těhotenský břicho. ,,Tys ale hrozně přibrala! Nesmíš tak moc jíst!"
Kdybychom byli v komixu, asi by mě autor v tu chvíli nakreslil jako Satana. ,,To nemám ze žrádla, idiote!"
Několik drahocenných vteřin uběhlo, než si uvědomil další alternativu mého brontosauřího pupku. Zbledl jako smrt a brada mu spadla tak, že by se mu do pusy na výšku vešlo cédéčko. Zaklepal prstíčkama jako revmatik.
,,Ty jsi těhotná?!" vyjekl.
,,Jo. Byla jsem už v Písečné. Mimochodem, pěkně dojebaná zkouška, Naruto. Tos nevychytal."
,,Já vím." přiznal. ,,Ale...nevšiml jsem si, že bys měla takový břicho!"
,,No, před čtyřmi měsíci bylo pochopitelně menší....."
,,Ví o tom bábi Tsunade?"
,,Jasně, už od začátku."
,,Jsi stejně stará jako já!"
,,O něco starší...aspoň myslím...."
,,Co s tím budeš dělat?!"
,,Zpomal, blonďáku," zvedla jsem ruku, abych ho zarazila. ,,Vím, že jsme se dlouho neviděli, ale jsem tu kvůli něčemu jinýmu. Když zbyde čas, tak ti třeba i řeknu, co s tím budu dělat....i když je to trochu pitomá otázka...."
Dal se trochu do kupy. ,,Jasně....musí to být vážný, když jsi mě stopovala až sem, na konec světa. O co jde?"
Přešla jsem jeho poněkud staromódní domněnku o konci světa a dala se do vyprávění.

Vysvětlila jsem, jak Shangri-la oživila Prokletou Pečeť a mimoděk tak udělala přesně to, co se Kabutovi dlouho nedařilo. Informovala jsem ho o tom, co mi ta svině teď dělá a jaký to má následky. Pak jsem mu podala i Sasukeho teorii o tom, že Kabuto chce mou dceru, i když jsem Uchihovo jméno zaměnila za Kakashiho. To preventivně.
,,Takže teď mi docela hoří prdel." končila jsem. ,,Jestli Kabuto dostane moje dítě, udělá z ní....no, těžko říct. Nic takovýho ještě neexistuje. Ale podle mých informací to má být strašlivý monstrum. Horší, než Ocasí démoni - a to bez urážky, zlato."
,,To je příšerné!" mínil. ,,To mu nesmí projít!"
,,Jsem ráda, že to vidíš stejně jako já."
,,Jak můžu já pomoct?"
,,To je další věc." třela jsem si bolavá lýtka. ,,Podařilo se mi spojit se s Prvním Hokage a on mi pomohl vyvinout pečeť, která zapečetí tuhle, co teď mám. Když se jí zbavím, Kabuto ztratí zájem, protože přestane působit na moje dítě. Bez Prokleté Pečeti mu bude k ničemu."
Lehce se zamračil. ,,Dokázala bys vyléčit Prokletou Pečeť?"
Hned mi došlo, co ho napadlo. ,,Ano. Ale nevím, jestli o to bude Sasuke stát, Naruto. Je to tak trochu workoholik co se pomsty týče....on v tom nevidí negativum."
,,Až ho přivedu zpátky, uzná sám, že tu věc nepotřebuje." mínilo liščátko. ,,Ale to je teď asi vedlejší. Chápu, že se chceš zbavit Pečeti, abys ochránila svoje dítě před Kabutovými experimenty. Ale pořád mi nedochází, jak do toho zapadám já."
Vytáhla jsem svitek s jutsu a ukázala mu ho. ,,Tohle je techhnika, co to zapečetí. Vyvinula jsem ji s Hashiramou. Démonickou chakru dokáže trvale zapečetit jen démonická krev. Jinak to bude neúčinný."
Vytřeštil oči. ,,Takže jsi mě přišla.....!"
,,Píchnout do prstu." přerušila jsem ho pobaveně. ,,Žádnej masakr se konat nebude. Jestli čekáš, že vyskočím a podříznu tě, musím tě zklamat. Udělal bys mi prosím laskavost a naplnil tohle," podala jsem mu malou, skleněnou ampulku s korkovým špuntem. ,,Svou krví? Je mi celkem jedno, odkud."
Převzal předmět a prohlídnul si ho. ,,To jí nechceš moc...."
,,Tohle mi bohatě stačí. Nemusíš kvůli tomu vykrvácet, to je kouzlo celé techniky."

Převaloval lahvičku v rukou. ,,Vážně je tohle klíč k vyléčení Prokleté Pečeti?"
,,Ten hlavní." kývla jsem. ,,S pomocí tvé krve se dá zlikvidovat nejen Prokletá Pečeť, ale i všechny démonické infekce a zranění, dokonce natrvalo odstřihnout chakru Bijuu od Jinchuurikiho. Je to totální kladivo na démony."
Vypadal nedůvěřivě. ,,Říkala jsi, že jsi to vyvinula s Hashiramou?" rozvzpomněl se. ,,Vždyť je mrtvý."
Sklopila jsem oči. ,,Podařilo se mi přivolat ho zpátky...."
,,Jak?" nechápal.
Trpce jsem se usmála. ,,To asi nechceš vědět...je to vlastnost spojená s Pečetí. Neumím jen vracet lidi do života, dokážu i dočasně přivolat jejich mentální podobu a mluvit s nimi. Pokud jsem na místě, ke kterýmu měli silnou vazbu a mám alespoň jednu věc, co patřila dotyčnému mrtvému."
,,To přece žádný ninja neumí."
,,Ale jo. Jen je nás málo. Život je energie Naruto, a energie je nezničitelná."
,,Když je to tak," náhle vypadal smutně. ,,Dokážeš najít i energie mých rodičů?"
I když jsem to tak trochu čekala, stejně mě to zaskočilo nepřipravenou. Nervózně jsem si shrnula pramínek vlasů za ucho. ,,Za normálních okolností asi jo." kývla jsem. ,,Ale tvůj otec, Čtvrtý, už svou energii věnoval tobě."
Vypadal překvapeně. ,,Mě?"
,,Ano. Když zapečetil Kyuubiho, umístil svou energii do tvé pečeti. Dal na ni zámek, který, když se rozbije, vyvolá jeho mentální podstatu a ta tě uvede zase na správnou cestu. K tomu už došlo, co vím, a tak je taková energie pro mě nezachytitelná."
Zdál se zklamanej. ,,Aha. Chápu."
Neříkala jsem nic a čekala, co bude dál. Ještě několik dlouhých minut svíral lahvičku v ruce, než se konečně zase usmál. Nebyl to tak potřeštěnej úsměv, jako obvykle, ale už se mu alespoň podobal. ,,O krev mě lidi běžně neprosí."
,,Chápu." taky jsem se zasmála. ,,Nemusíš mi ji dávat, pokud s tím máš nějakej problém. Nepřišla jsem tě požádat jako Aoi tenshi, ale jako kamarádka. Tady na tomhle ostrově nemám žádnou autoritu...na rozdíl od tebe. Je to čistě tvoje rozhodnutí."
,,Znám tě." prohlásil a tahal kunai. ,,Nejsi zlá. A nelžeš."
Povzdechla jsem. ,,Kéž by si to myslel i Raikage a ostatní."
,,Nějaký problém?" zeptal se a rychle si rozříznul dlaň. Stisknul pěst a lahvičku nastavil pod ni. Krev začala po kapkách odtékat do nádobky.
Mávla jsem rukou. ,,Spousta. Kabuto intrikuje a Spojenec....totiž, ostatní země si myslí, že to všechno dělá Chakrová." málem jsem se prokecla. Naruto byl drženej tady, protože Kage nechtěli, aby věděl, že je válka. Hnal by se totiž do boje, kde by se ho mohl zmocnit Tobi a to nikdo ze Spojenecké armády nechtěl. ,,Tak trochu ve mě vidí hlavní záporačku."
,,Co na to bábi Tsunade?"
,,Ta musí držet pusu a krok." ušklíbla jsem se. ,,Řeknu ti to upřímně. Chci se zbavit Pečeti i pro případ, že by se proti nám některá z vesnic obrátila. Chci bránit svůj domov. Mám na to právo."
,,Tomu rozumím." kývnul. Lahvička už byla skoro plná. ,,Raikage je cholerik, ale je spravedlivý. Jestli jsi nevinná, nezaútočí."
,,Jo, ale je těžký vysvětlit mu, že opravdu nevinná jsem."
,,Kdyby něco, počítej s mým svědectvím."
Zasmála jsem se. ,,Jsi moc hodnej. Ale do tohohle tě tahat nebudu. Stačí."

Rozevřel ruku a sklepal krev na zem. Podal mi lahvičku, kterou jsem hned zašpuntovala. ,,To je víc, než jsem chtěla. Moc jsi mi pomohl, ani nevíš, jak."
Zazubil se od ucha k uchu. ,,Od toho jsou přátelé."
Vstala jsem. ,,Jo...to jsou. Jsme přátelé, že?"
,,Vždycky budeme. Já na svoje kamarády nezapomínám."
Přešla jsem k němu a objala ho. Dokonce i on už mě přerostl tak, že jsem si musela stoupat na špičky. To byla vlastně jedna ze záhad mýho života: to jsou všichni tak velcí, nebo já prostě tak malá?
,,Ať se stane cokoliv, Naruto, pamatuj si, že jsme přátelé."
,,Jasně." přisvědčil trochu rozpačitě. ,,Má se něco stát?"
Pustila jsem ho, hvízdla na Eona a ucouvla. ,,To nikdy nevíš."
,,Řekla jsi to, jako bys něco čekala."
,,Život tady ze mě udělal realistku."
Z výšky se snesl Eon. ,,Osssssmiocasssssý už mě větří." prohlásil. ,,Rád bych sssse sssssssetkání ssss otcem vyhnul. Máme pár nevyřešených záležitossssstí...."
,,Jasně." vydrápala jsem se mu na hřbet. Unavený nohy se zase bolestně ozvaly, což slibovalo přímo luxusní cestu zpátky. ,,Tuhle laskavost máš u mě, Naruto. Kdybys cokoliv potřeboval, dej mi vědět jako první."
Zářivě se usmál. ,,Vždyť to byla maličkost."
,,Pro tebe." poplácala jsem hada po krku. ,,Měj se krásně, ať se ti daří. Snad se zase brzo uvidíme."
,,Jen co zmapuju tenhle ostrov, budu se moct vrátit." prohlásil optimisticky. Kdyby tak věděl, proč tu je doopravdy.... ,,Pak budu chtít vidět tvou vesnici."
,,Je krásná, bude se ti líbit."
Výraz mu zase ztuhnul, když se očividně zamyslel. ,,Hele, a kde teď budeš žít? V Listové, nebo v Chakrové?"
,,V Chakrové, co je to za blbej dotaz?"
,,A co Kakashi-sensei?"
,,E?"
,,Jemu nevadí, že budeš to dítě vychovávat v Chakrové? Nebo si ho k sobě vezme on? Nebo....půjde za tebou....?"
Znovu jsem zrudla až po špičky uší. ,,Naruto...!" zařvala jsem, ale Eon se zrovna vznesl. ,,Já už s Kakashim dávno nechodím! To dítě není......!"
,,Já tě neslyším!" přerušil mě.,,Ahoooj!"
Rychle jsme se vzdalovali od ostrova. Naruto mi mával, ale jeho postava se nepřirozeně zmenšovala. Eon hned nahodil tempo ála blesk.
,,Ty osle!" počastovala jsem draka nelichotivou přezdívkou. ,,Nemohl jsi ještě chvíli počkat?!"
Provedl obrátku tak nečekaně, že jsem se rychle musela chytit, abych nesletěla. ,,I démoni ssssse chtějí pobavit..."
,,Já se myslím taky pobavím, až z tebe udělám rohožku!"
Místo odpovědi vyplivnul další obláček ledu. Stoupal výš a výš a já hned zalitovala, že jsem si nevzpomněla, dokud jsem byla na zemi a nesvázala si vlasy. Už znovu se mi cpaly do obličeje. Naposled jsem se ohlídla za Želvím ostrovem, kterej se rychle ztrácel. Všimla jsem si sokola, co se k nám zase připojil jako němej strážce. S povzdechem jsem se pohodlněji usadila a představovala si, že už jsem doma....
Z Eonových šupin budu mít třísla na maděru ještě dlouho.....

Tentokrát promluvil jen jednou, těsně před tím, než jsme dosáhli pobřeží. ,,Ten kluk je silnější, než ty...sílí moc rychle. Cítím, že zemře. Ještě před čtyřicítkou."
Povzdechla jsem. ,,Já vím..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama