close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

YD4 - Akuma no tamashi 38

27. října 2012 v 12:42 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona


Bod zvratu


Slunce se klonilo k západu, ale světla bylo pořád dost, když jsme s Eonem přistáli v lese na tom samým místě, odkud jsme vyrazili. Sentarou to musel vědět předem, protože už na nás čekal. Vsadila bych pravou kouli, že to měl od toho vlezlýho sokola, co se od nás nehnul. Koule sice nemám, ale to nevadí, protože bych stejně neprohrála.
Sotva Eon dosednul na zem, Sentarou už se ke mě sápal. Sundal mě dřív, než jsem stihla začít protestovat a stisknul v drtivém objetí.
,,Dusíš....mě..." vydechla jsem trochu přehnaně.
O něco povolil. ,,Ten den co jsi tu nebyla měl asi tisíc hodin!"
,,To jsem drsná, když takhle měním fyziku. Einstein by ze mě byl vyřízenej, jak žádost."
,,Nepochybně." podíval se na Eona. ,,Díky za pomoc."
,,Neobtěžuj sssssse, červe." odseknul had.
Obrátila jsem se na něj. ,,Chovej se slušně."
,,Říkal jssssem ti, že ho nemám rád."
,,Co říkal?" zajímalo Sentara.
,,Že nemáme zač....."
,,Aha....no, moc tomu nevěřím, ale...." sklonil se ke mě. ,,Tak co? Našla jsi ho?"
,,Našla." kývla jsem a vytáhla z pouzdra u pasu lahvičku s krví. ,,Trochec se sráží, ale použitelná bude."
Eon se stočil tak, že strčil hlavu mezi nás. Sentarou jenom neochotně ustoupil, aby mu udělal místo. Ledově tyrkysové oko prozrazující nebezpečnou inteligenci se upřelo na ampulku. ,,Takže to vážně chceš zkoušet?" zasyčel. ,,Zapečetit Prokleté znamení?"
Kývla jsem. ,,Mělo by to fungovat."
,,Krev ale není všechno. Potřebuješ i sssslušnou regeneraci."
,,O tom vím." mávla jsem rukou. ,,Použiju Mokuton, abych vytáhla život ze stromů. Není to zrovna nejčestnější, ale někdy je třeba přivřít obě oči...."
Krátce mrsknul rozeklaným jazykem. ,,Tohle nessssstačí. Pečeť ssssse bude bránit. Potřebovala byssss život ze sssstromů na kilometry daleko, kam už tvá technika nedosssssáhne. Zabije tě to ssssstejně snadno, jako byssss žádnou regeneraci neměla....."
Zamračila jsem se. ,,Lžeš."
,,Sssssskutečně? Pak to jděte zkussssit."
,,No super.....jsi si jistej, Eone?"
Neodpověděl, ale jeho pohled mluvil sám za sebe.
Rozhodila jsem rukama. ,,Tak co mám dělat? Doufala jsem, že krev Jinchuuriki je poslední, co potřebuju a teď tohle?"
,,Exisssstuje sssilné jutssssu, které nekrózu překoná," odpověděl. ,,Sssssouzou Ssssaissssei...."
,,Souzou Saisei?!" zopakovala jsem.
Sentarou se podíval na Eona. ,,Co je s tou technikou?"
,,Musím se ji naučit." odpověděla jsem. ,,Pečeť je moc náročná, regenerace Mokutonem nestačí. Aspoň to Eon tvrdí."
Had byl jako socha, pozoroval mě ledovýma očima. Jako by čekal.
,,Dobře..." vydechla jsem nakonec. ,,Poprosím zítra Tsunade, aby mě to naučila."
,,Ne zítra." zasyčel. ,,Hned, modrooká, hned!"
,,Dnes už ne, jsem unavená." odmítla jsem. ,,Do zítřka to počká."
,,Nepočká."
Zamračila jsem se. ,,Eone, nevidím důvod, proč by to....."
A pak se stalo něco zásadního. Koukněte, pamatujete si na toho ninju z Údolí Konce? Toho, co jsem vám říkala, ať si zapamatujete? Pokud jste to udělali, máte bod navíc. A teď ještě druhá věc, která je podstatná. Tenhle okamžik je asi nejdůležitější ze všeho, co ještě budete číst. Nevysvětlím vám ho zrovna brzo, ale když si počkáte, slibuju, že vám v tom nezůstane guláš. Takže, stojím v lese kousek od tábora Spojenecké armády se Sentarem a Eonem, je polovina října, válka na spadnutí. Máte to? Okej.
Než jsem stačila doříct, co jsem chtěla, Eon se přede mnou vztyčil v plné výšce, udělal obrátku a skoro to vypadalo, jako by mě chtěl sežrat. Zastavil se tlamou jen kousek od mýho obličeje a upřeně se mi zadíval do očí. Něco v mým mozku explodovalo světlem, tisíce hlasů, tisíce obrazů. Nemohla jsem nic udělat, bylo to jako kolosální genjutsu, genjutsu, který by nikdy žádnej ze smrtelníků nezvládnul. Genjutsu, kde neplatil čas ani prostor. V tu chvíli mě to málem zabilo.

Jako by někdo přepnul filmovou scénu, všechno zmizelo, kecla jsem zadkem do hlíny. Moje hlava byla čistá, mohla jsem znovu ovládat končetiny. Eon byl pryč, zbyla po něm jen zima, zvolna se vytrácející.
Sentarou ke mě přiskočil. ,,Yumi, jsi celá?! Proboha, co to bylo?!"
,,Já...." vykoktala jsem trochu roztřeseně. ,,Nevím. Eon něco...k čertu, vůbec si to nepamatuju."
,,Není ti špatně?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne. Je to pryč, ať to bylo cokoliv. Ohledně Souzou Saisei....." vyměnila jsem si se Sentarem zamyšlený pohled. ,,Já mu věřím..."
,,Zní to logicky," přikývnul žirafák. ,,Souzou Saisei je jedna z nejlepších regenerací. Asi bych to neriskoval se stromy."
Pomohl mi na nohy a vydali jsme se zvolna směrem k táboru. ,,Pak to řeknu Tsunade. Určitě mě neodmítne." rozhodla jsem. ,,Ale teď si vážně chci dáchnout."
Vzal mě za ruku. ,,To asi nepůjde, vyslechneš si proslov." oznámil mi vesele.
,,Ale? O čempak?"
,,Ohledně tvýho výletu za Narutem. Přesvědčit mě byl proti Tsunade slabej odvar."
Ušklíbla jsem se. ,,Tsunade je snazší prosit o odpuštění, než o dovolení."
,,Pokud nemá zrovna blbou náladu." podotknul. ,,Ale tu ona většinou nemá."
,,Když mluví s tebou, tak ne." odtušila jsem. ,,Na ostatní bývá mrzutější."
,,No dyť. Já jsem sympaťák od pohledu."
,,Hm. A Tsunade úchyl na černovlasý chlapy."
,,Fakt? Tak to dáme dohromady. Mě se zase líbí blondýny."
Zkřivila jsem obličej do znechucené grimasy. ,,Fuj...tak tady končí sranda...."
,,Moment," zatvářil se překvapeně. ,,Měl jsem snad vtipkovat? Asi jsem to nepoznal...."
Dloubla jsem ho do paže. ,,Tak nech toho, ty čuňáku. Ještě zkazíš Tondu."
,,Arii." opravil mě pohotově. ,,Přestaň jí říkat Tonda. To je hrozný. Nemohlas vymyslet lepší pracovní název?"
,,Třeba Helmut? Jéééé, nebo Bedřiška! Nebo, ještě na základce, chodil do vedlejší třídy kluk, co se jmenoval Varlan a...."
,, ....Tonda je vlastně celkem fajn...."

Společně jsme se teda docourali k Tsunadinu stanu, i když bych mnohem radši šla spát. Pořád jsem uvažovala, jestli je horší Varlan nebo Bedřiška a Sentarou mě ujišťoval, že obě ty jména jsou naprosto příšerný. Omlouvám se tímto všem Varlanům a Bedřiškám, ale - lidi, vy sami musíte cítit, že je něco špatně....
Hned, jak mě Tsunade uviděla, zrudla a na čele jí vyrazilo několik nebezpečných vrásek. ,,Yumiko!" prskla. V tu chvíli bych se radši jmenovala Varlan....bože, mám snad nejhorší jméno na světě!
Nahodila jsem ten nejmedovější výraz. ,,Mami!"
,,Sentarou mi řekl, kde jsi byla!" prskala dál. ,,Ty vůbec nepřemýšlíš!"
,,Právě, že přemýšlím. Řekl ti Sentarou taky proč jsem tam vlastně byla?"
,,Přirozeně."
,,A?"
,,A co?"
,,Co bys dělala v mé situaci?"
Zacukalo jí obočí, takže jí to na chvíli dodalo vzhled nebezpečnýho šílence. ,,No...totéž, ale teď nejde o mě! Raikage bude zuřit."
,,A kdo mu to řekne?"
,,Všude jsou špehové. Donese se to k němu co nevidět."
,,To mě sice mrzí, ale pro záchranu tvé vnučky si ten orkán klidně vyslechnu."
Sentarou nezúčastněně civěl do stropu, na kterej začínaly bubnovat dešťový kapky. Hádky mezi mnou a Tsunade byly tak častým fenoménem, že už se je naučil ignorovat. Proto reagoval až napodruhé, když na něj Tsunade promluvila.
,,Sledoval ji někdo?" zamračila se. ,,Sentarou!"
,,Ach...omlouvám se. Na co jste...?"
,,Sledoval někdo Yumiko?"
Zavrtěl hlavou. ,,Pokud můžu říct, tak ne. Letěli rychle a můj sokol nezaznamenal žádnou cizí chakru."
Olma vydechla. ,,Alespoň tohle je dobrá zpráva...."
Během několika chvil se rozpršelo, déšť už bubnoval o plátno stanu nepřetržitě. Teď jsem byla za Sentarovu mikinu zase vděčná, protože se ochladilo. Vysoukala jsem ruce z rukávů a složila si je na břicho. Vytvořila jsem tak tepelnou kuklu, ve které jsem vrněla jako kotě. Tsunade mě ještě jednou sjela pohledem, než mávla rukou. ,,To bych musela dostat infarkt, kdybych ti měla neustále nadávat."
,,No jo," kývla jsem. ,,A to bychom nechtěli."
,,Mlč, spratku. Takže, když už máš krev, kdy provedeš to zapečetění?"
,,O tom jsem s tebou chtěla mluvit." abych zaměstnala ruce, hrála jsem si s lemem trička, co jsem měla pod mikinou. ,,Můj summon - ten hadí démon, cos mi kdysi sehnala - tvdí, že moje regenerace na to nestačí..."
,,Démonům bys měla věřit." podotkla.
,,No právě." konečně jsem se jí podívala do očí. Byly už beze vzteku, prozrazovaly spíš starost. ,,Řekl, že jedna z hodně mála možností, jak přežít zapečetění je tvoje Souzou Saisei. Takže nakonec ho asi přece jen budu potřebovat..." mrzutě jsem se ušklíbla. ,,Tu neestetickou tečku uprostřed čela."
Znovu zrudla. ,,Nech moji tečku!"
,,Je to divná tečka."
,,Je to super tečka a ty jenom závidíš!"
Sentarou mě objal okolo ramen. ,,Je to moc krásná tečka," ujistil rozvášněnou Tsunade. ,,A jasně, že vám ji Yumi závidí. Taky takovou chce."
,,Chci Souzou Saisei, ne tu tečku..."
Tsunade se mračila. ,,Ale ta tečka je druh pečeti, co mi..."
,,Stejně tak to můžete vysvětlovat opici." přerušil ji Sentarou. Otočil se ke mě. ,,Yumi, vykašli se na tečku, potřebuješ hlavně přežít. S tečkou nebo bez."
Mrzutě jsem se podívala na ten fialovej flek, co seděl Tsunade na obličeji jako bradavice. ,,No jo...dyť já vím."
,,Naučím tě Souzou Saisei," kývla moje matka už uvolněněji. ,,Zítra ráno se spolu vydáme na místo, kde je to možné. Domluveno?"
Usmála jsem se. ,,Domluveno."
,,Ale ta tečka k tomu prostě patří. S tím se smiř."
Odfrkla jsem. ,,Můžu si aspoň vybrat barvu?"
,,Odveď ji odtud, Sentarou, nebo jí jednu tečku dám už teď!"

Pozdě večer jsem seděla ve stanu a pečlivě pročítala svitek Hashiramovy pečetící techniky. Když jsem se na to dívala důkladněji, poznala jsem, že měl Eon pravdu. Když se do detailů zamyslím nad popsaným průběhem zapečetění, je zřejmé, že běžná regenerace pomocí Mokutonu nestačí. Teda jako v případě, že budu muset techniku provést sama. Na vyléčení budu potřebovat spoustu soustředění a to nepůjde, když u toho budu vnímat ještě bolest a správný dávkování chakry na jednotlivý pečetící znaky. Kdyby mě někdo léčil i zvenčí, možná by to stačilo, ale ten někdo musí mít Mokuton a já nemám ani tucha, kde teď je Yamato von Dřevák. A protože nikdo další, kdo by ovládal Hashiramovu pokrevní linii neexistuje, mám peška....jediným řešením je Souzou Saisei. Abych zabavila prsty, přejížděla jsem jimi po hladkým povrchu lahvičky Narutovy krve, co jsem držela v levé ruce. Můj dobrý konec už byl na dosah. Už jen jeden den, Tsunade mě naučí Souzou Saisei a já navždycky zničím tu věc, co mi rozežírá tělo. Pečeť tiše, zlostně pulsovala, jako by tušila, co jí hodlám provést.
Sentarou vešel dovnitř, shodil z hlavy kápi a otřepal se, takže několik ledových kapek dopadlo na mě. Se zabručením jedné z těch mírnějších nadávek jsem je setřela.
,,Pěkně se tam rozpršelo." vydechl a sesoukal ze sebe plášť. ,,Když to trochu nepoleví, do rána tu budem plavat."
,,Dívej." ukázala jsem na papír. ,,Když tak pozoruju ten průběh, asi to výrazně zasáhne většinu mých svalů, aby z nich byla infekce účinně vytažená. Zřejmě nebudu schopná chodit."
,,Jak dlouho?" opáčil a naklonil se mi přes rameno. Trocha vody z jeho vlasů mi skapala za límec.
Ošila jsem se. ,,Den, dva...co já vím. Není to vyzkoušený. Jdi se osušit, nebo na tobě vyroste lišejník."
Trochu se odtáhnul. ,,Nesnáším, když zkoušíš nová jutsu. Pamatuješ, když jsi poprvé měnila počasí? Málem do tebe uhodil blesk."
,,Metoda ,pokus-omyl' je moje oblíbená," ušklíbla jsem se, zvedla ruku a pohladila ho po tváři. ,,Ale jedno z těchhle nových, nebezpečných jutsu mi dalo tebe."
Usmál se. ,,A to byl taky ,pokus-omyl'?"
,,To bylo ,pokus-štěstí'."
Před stanem se ozval hluk, jako by v táboře vzniknul poplach. Ze změti hlasů pronikl dovnitř ten Kakashiho: ,,Nechte mě vyřídit to!"
K mé hrůze mu odpověděl Ibiki. ,,To je moje starost, Hatake-san."
,,Jsem generál."
Vyměnila jsem si se Sentarem zamračenej pohled. Vstal a poupravil si plášť. ,,Zjistím, co se děje."

Zmizel venku a já se znovu začetla do svitku. Vzrůstající bengál jsem zase začala vnímat, až když se hlasy ozvaly přímo před naším vchodem.
,,Kakashi," skoro křičel Sentarou. ,,Tohle je do nebe volající nesmysl a ty to víš!"
,,Tady ale nezáleží na mě..." odpověděl mu kyklop.
Další se ozval týpek, co jsem neznala. ,,Nechte nás projít. Je to Raikageho příkaz."
Dílce dveří se rozhrnuly a dovnitř vešli čtyři muži. Jeden byl Kakashi, další Ibiki, jak už jsem slyšela předtím. Zbytek jsem neznala. Podle snědé pleti jsem ale usuzovala, že jsou z Oblačné. Ibiki se vydal ke mě, ale Kakashi ho předběhnul.
,,Já sám." řekl stručně a vzal plešounovi z rukou pouta.
Vyděšeně jsem pozorovala, jak mě obešel, chytil za paži a vytáhnul na nohy. Obě ruce mi chytil za zády a nasadil na ně železa. ,,Hlavně spolupracuj." řekl mi tiše, když je utahoval. Byla těsná, ale vsadím se, že Ibiki by je stáhnul mnohem víc.
Sentarou vpadnul do stanu jako rozzuřený býk. Přiskočil k nám a odstrčil Kakashiho. ,,Ruce pryč!"
,,Máme své rozkazy, Tenshikage-sama." zavrčel Ibiki.
Konečně jsem se probrala z šoku. ,,Co to má znamenat?" vyjekla jsem. ,,Proč jsem spoutaná?!"
Místo odpovědi Ibiki přidřepnul ke svitku, co jsem měla rozložený na podlaze. Jeho oči prozrazovaly zděšení smíšený s uspokojením. ,,Tohle mluví samo za sebe." sebral ampulku s krví. ,,To je krev Jinchuurikiho?!"
,,Ano," kývla jsem. ,,Ale s čistým svědomím vám můžu říct, k čemu ji mám a jak jsem ji získala."
,,Ne mě." odsekl, vstal a schoval lahvičku i svitek v kapse kabátu. ,,Jdeme okamžitě k pěti Kage."
Sentarou mě chytil za paži. ,,Vezmu ji tam sám. A sundej jí sakra ta pouta!"
Kakashi se ale nedal. Odstrčil ho a pobídnul mě k chůzi. ,,Tohle zvládnu. A bojím se, že pouta musí zůstat, kde jsou." podíval se na mě. ,,Prosím, jdi sama. Jinak to Ibiki vezme za mě a ten tě potáhne, když to bude třeba."
Měla jsem v krku knedlík, ale snažila jsem se působit jistě. Já jsem přece nic neprovedla.
,,Jasně, že půjdu." kývla jsem a vydala se k východu. ,,Chci vysvětlení."
,,To dlužíte vy nám." odfrkl jeden z Oblačných.

Pokud celou touhle šaškárnou někdo trpěl, rozhodně to byla Tsunade. Když jsme vstoupili do stanu, kde sídlilo vrchní velení, přecházela po místnosti a tvářila se jako uzlíček neštěstí. Kakashi mě přivedl doprostřed a tam jsme zůstali stát. Tsunade se mi podívala do očí, ale hned zase uhnula pohledem a mlčky ustoupila. Dopředu se, jako obvykle, narval Raikage. Když se postavil proti mě, měla jsem už jen z té jeho sloní postavy dojem, že mě rozdrtí.
Shlédnul na mě, víc zuřivě než povýšeně a obrátil se na Ibikiho. ,,Našels něco?"
S nepříjemným zadostiučiněním mu plešatec podal svitek a ampulku. ,,Krev Devítiocasého," okomentoval to vítězně. ,,A svitek s technikou, co má dokázat trvale zapečetit démonickou chakru."
Ve chvíli, kdy to vyslovil takhle pohromadě mi docvaklo, jak to musí vypadat. Chtěla jsem se pohnout, ale Kakashiho ruka na mé paži byla sice opatrná, zato pevná. Udržel mě na místě bez toho, abych udělala miniaturní krok.
,,Obojí je pro mě." prohlásila jsem. ,,Je to způsob, jak se můžu zbavit Prokleté pečeti."
,,Lží bylo dost." zarazil mě Raikage.
,,Já ale nelžu! Víte přece, že mě Pečeť zabíjí!" Kakashi mě musel znovu přišpendlit na místo. ,,Pokud ji nezablokuju, tak...."
,,Tak co?" přerušil mě Tsuchikage. ,,Zemřete? Slečno Aoi-hime, nejste jediná, kdo toto znamení nosí. Mluvil jsem s Mitarashi Anko a ta mi řekla, že Pečeť nositele jen tak nevysává."
,,Ale ta moje je jiná. V Shangri-la..."
,,Další lži." prsknul Raikage. ,,Zrovna ta Vaše je jiná. Zrovna Vás udělal Orochimaru vyjímečnou."
,,Pochopitelně." utrousil zase Tsuchikage. ,,Je to jeho dcera."
Raikage vyvalil oči a obrátil se na Tsunade. ,,Je to pravda?!"
Neodpověděla.
Sentarou se postavil vedle mě a i když nebyl tak obrovskej, jako Raikage, zmeřil si ho zlostným pohledem. ,,Ona vám nelže. Chakra v Shangri-la je obrovská...živá. Dokáže měnit věci."
,,Chytré," poznamenal Tsuchikage. ,,Shangri-la se po vaší akci zřítila. Nejde to ověřit."
,,Uklidněme se," vstoupila do toho doteď mlčenlivá Terumi. ,,Jsme vůdci, proto vnesme do tohoto jednání alespoň zdání nějakého řádu." jemně odstrčila Raikageho a zaujala jeho místo. Pohled měla tvrdý, bylo vidět, že teď funguje skutečně jen jako Mizukage. ,,Aoi tenshi, měla bys vědět, o co tu jde."
,,To bych ráda." neodpustila jsem si.
,,Před necelými dvaceti minutami dorazil poštovní pták z místa, kde se ukrývá Naruto s Killer-Beem." informovala mě. ,,Někdo se pokusil o atentát na Devítiocasého. Kapitán Yamato a Killer-Bee zakročili včas, ale útočníka už neviděli. Bohužel."
Gaara se postavil vedle ní. ,,Celý den jste byla pryč. A k večeru vás několik ninjů vidělo přilétat na nějakém podivném stvoření." oznámil. ,,Zpráva od kapitána Yamata říká, že s Beem sice nezastihli útočníka, ale poblíž ostrova zaznamenali cizí chakru. Velice silnou, chakru se směsicí všech elementů a trvalého, prokletého kinjutsu."
,,Tvoji chakru." promluvila konečně Tsunade, aniž se na mě podívala.
Cítila jsem, jak mi z tváří vyprchává barva. ,,To jo...." přiznala jsem. ,,Byla jsem na tom ostrově. Ale zeptejte se Naruta, řekne vám, že jsem jen..."
,,Naruto je v bezvědomí a zřejmě tak nějakou chvíli zůstane. To bys měla dobře vědět." přerušil mě Raikage.
,,To je šílený!" zamračila jsem se. ,,Naruto je silnější, než já! Nikdy bych ho neporazila!"
,,A co Pohroma?" namítl Ibiki. ,,Nikdo nedokáže takové jutsu."
,,Taky mě to málem zabilo."
,,Říkáte vy."
Raikage stisknul v ruce lahvičku s krví. ,,Spolupracujete s Kabutem? Nařídil vám získat tu krev a pak zapečetit Narutovo spojení s Kyuubim? O tohle šlo?"
,,Co?" vydechla jsem šokovaně. ,,Ne! Tu krev mi dal dobrovolně, je pro zničení Prokleté Pečeti!"
,,Dokažte to."

Podívala jsem se na Tsunade. ,,Potřebuju k tomu Souzou Saisei...jinak to nepřežiju."
Gaara nikdy neměnil mimiku, nehledě na to, co říkal. ,,Takže abyste nám dokázala, že mluvíte pravdu, máme vás vybavit jednou z nejlepších regeneračních technik a čekat, až obnovíte svou chakru."
,,To je geniální." usoudil Raikage. ,,A pak povraždíte polovinu mých mužů."
Tsunade zničeně promluvila. ,,Je mi líto, Yumi, ale v téhle situaci tě Souzou Saisei naučit nesmím...kvůli bezpečnosti..."
,,Jaké bezpečnosti?! Kolikrát vám mám říkat, že jsem na vaší straně!" vyjela jsem. ,,Chci bojovat za vás! Většina mé rodiny a přátel jsou v Listové! Moje matka je Hokage a já se nikdy nebudu stavět proti ní! Dávám vám svoje slovo, že..."
,,Jenže já vašemu slovu nevěřím." přerušil mě Raikage.
,,A co moje?" zavrčel Sentarou. ,,Ani to nic neznamená?"
Ē se na něj podíval, o něco mírněji. ,,Bohužel, v téhle věci jste zaujatý. Budete tu holku bránit kdykoliv, protože vám popletla hlavu." podíval se zpříma na Kakashiho. ,,V tom je dobrá."
Hatake dělal, že narážku nepochopil.
Raikage se otočil k ostatním. ,,Nemá důkazy o své nevinně, naopak, všechno mluví proti ní. Tady je i tvoje ochranná ruka krátká, Tsunade." podíval se na blondýnu, která se pořád tvářila zdrceně. ,,Jsme ve válce a ve válce se nejedná v rukavičkách. Nehodlám dál ignorovat potenciální nebezpečí přímo tady, v táboře. Ochránit poslední dva Jinchuuriki je naše priorita. Zato Aoi tenshi je tu nepotřebná, pokud si nemůžeme být jisti, že nehraje proti nám."
,,Co mám udělat, abych vás přesvědčila?!" vyštěkla jsem.
,,Nic." odvětil suše Gaara. ,,Teď už nic."
Sentarou cosi zaklel. ,,Dobře. Pošlu ji hned zpátky do Chakrové, aby se o ni Shinigami postarali. Dostane domácí vězení."
,,To ne stačí." zamítl Raikage. ,,Pochopte, že si nesmíme dovolit žádné uklouznutí."
,,Já na Naruta neútočila!" zkoušela jsem to ještě. ,,Kterej cvok by bojoval s ocasým v šestým měsíci těhotenství?"
,,Nebudeme se pitvat v detailech." prohlásil Tsuchikage. ,,Životy našich podřízených závisí na nás. Ukažme jim, že nám moho dál důvěřovat. Konec výjímek."
Stáhnul se mi žaludek. ,,Poslouchejte mě, prosím!"
Ē mě ale ignoroval. Otočil se ke svým kolegům. ,,Hrad Houzuki. Než se Naruto zotaví a nepotvrdí či nevyvrátí obvinění." navrhl krátce.
Přihlásil se Tsuchikage, Kazekage a pán samurajů Mifune. Plus Raikage. A bylo rozhodnuto. Měla jsem v tu chvíli co dělat, abych nezačala brečet. Hrad Houzuki je noční můra snad všech nevinných. Je to pomalu horší, než koncentrák. Většina lidí opustí svou celu už jen proto, aby se přemístili na popraviště.
Mizukage byla očividně na vážkách. Bylo vidět, že i ji přesvědčila Narutova krev a svitek o zapečetění démonů, ale zároveň věřila taky mě. Tsunade se úplně distancovala. Neměla jsem jí to za zlé, nebylo moc co udělat.
,,Nikdy!" zahřměl Sentarou. ,,Chakrová je nezávislá vesnice. Svoje trestance soudíme sami!"
,,A co dohoda o připojení se?" namítl Tsuchikage. ,,Nepodepsal jste s námi snad spojenectví?"
Zarazil se. ,,Ano, ale...o tomhle nebyla řeč!"
,,To je snad samozřejmost. Společní zločinci se i společně soudí."
,,Yumi přece není zločinec." namítal. ,,Nesmíte ji poslat do toho hrozného vězení! Pohlídám ji osobně."
,,A co jste dělal doteď?"
,,A co naše dítě?" Sentarou rudnul. ,,Snad nevěříte, že bude schopná donosit ho v té příšerné díře!"
Ē ohrnul nos. ,,To si měla rozmyslet, než se spolčila s nepřítelem."
Žirafák zuřil. ,,To jsi vážně takovej idiot, Ē?!"
,,Klid." vmísil se Gaara než Raikage stačil explodovat. ,,Nemá cenu to dál rozebírat, Tenshikage. Hlasování proběhlo."

Samozřejmě, že jsem skřípala zuby a chtělo se mi omdlít. Ale čemu by to prospělo? Vzhlédla jsem k běsnícímu Sentarovi. ,,Lásko," oslovila jsem ho. Podíval se na mě. ,,Nic nezmůžeš, když tady budeš vybuřovat. Dosáhneš leda toho, že tě pošlou se mnou."
,,Nezní to tak špatně!"
,,Ale zní." usadila jsem ho. ,,Na Hradě Houzuki můžeme leda společně počítat krysy. Možná najdeš způsob, jak dokázat mou nevinnu. Ale to musíš být na svobodě."
,,Má pravdu." podotknul Kakashi.
Sentarou se ale netvářil, že by chtěl poslouchat. ,,Nemůžu tě tam nechat odejít." prohlásil. ,,Holka jako ty tam nepřežije ani hodinu!"
Mizukage pohodila vlasy. ,,To zařídím já. Ao!" zavolala na svého asistenta. Ten se hned objevil uvnitř.
,,Mizukage-sama?"
,,Sežeň Urakeho. Máš dvacet vteřin!"
Ao se uklonil a zmizel. Terumi se na mě podívala. ,,Urake je jeden z mých nejlepších mužů. Zamlada sloužil na hradě Houzuki, zná celý komplex a ví, jak to tam chodí."
Skoro ještě než to dořekla, požadovaný shinobi se objevil ve stanu. Byl to týpek něco přes třicet, brunet se zelenýma očima. ,,Mizukage-sama," obrátil se uctivě na Terumi. ,,Volala jste mě."
,,Jo. Urake, tohle je Aoi tenshi."
,,Vím, kdo to je." opáčil chladně.
Terumi ho sjela pohledem, než pokračovala. ,,Půjdeš s ní na hrad Houzuki a dáš na ni pozor. Postaráš se, aby měla vlastní celu, pořádné jídlo a aby ji nikdo neobtěžoval." střelila pohledem na Sentara. ,,Pokud se stane něco jejímu dítěti, budeš se zodpovídat krví. Bude-li to nutné a slečna Aoi bude ve vězení tak dlouho, zajistíš jí tým těch nejlepších dostupných medical, až přijde její čas."
Zatvářil se překvapeně, ale neodmlouval. ,,Rozkaz."
,,Není to přehnané, Terumi?" vrčel Raikage.
,,Jak jsi onehdy řekl," odsekla. ,,Jsem žena a ty mají sklon přehánět. Kam a s jakým úkolem pošlu svoje lidi je moje věc."
Něco zabrumlal, ale dál neodporoval.
Viděla jsem, že Sentarovi se o poznání ulevilo. Obrátil se ke mě. ,,Asi s tím teď nic neudělám..."
,,To neuděláš." pokusila jsem se usmát. Vypadal z toho zničeněji, než já. ,,Ale věřím ti, že mě tam nenecháš dlouho. Něco vymyslíš."
,,To se můžeš vsadit." zamračil se. ,,Naše dcera se nenarodí ve vězení, to přísahám."
Snažila jsem se tvářit statečně, abych ho nedeptala ještě víc, ale moc to nešlo. Chvěla se mi kolena. Gaara kývnul na někoho za mými zády. ,,Sežeňte oddíl šesti ninjů, kteří ji transportují."
Terumi kývla na Urakeho. ,,Máš velení."
,,Ano, Mizukage-sama."
,,Půjdu s nimi." nabídnul se Kakashi. ,,Chci se ujistit, že všechno proběhne v bezpečí."
,,To nepůjde," zamítnul Tsuchikage. ,,Jste potřeba tady, Hatake. Urake se o to postará. Slyšel jste Mizukage, je to schopný ninja."
Zalitovala jsem, že s náma Kakashi nepůjde. Hodně by mi to pomohlo vyrovnat se s tím, co mě čeká na hradě Houzuki. Dneska ale děkuju Amateraasu, že mu to Tsuchikage zatrhnul.

Než jsme se vydali na cestu, přišla ke mě Tsunade, bledá, výraz jako v mrákotách.
,,Říkala jsem ti, že jsi udělala hloupost." hlesla. ,,Není divu, že Raikage to vidí takhle."
Povzdychla jsem. ,,Já vím."
,,Mrzí mě, že nemůžu udělat víc, Yumiko, ale mám svázané ruce."
,,Nic ti nevyčítám." pousmála jsem se. ,,Varovalas mě."
Přišla ke mě a stiskla mě v objetí. V tu chvíli mě málem rozplakalo, když jsem si uvědomila, že kvůli poutům jí ho nemůžu oplatit. Držela mě, jako by to mělo být naše poslední rozloučení. Svým způsobem bylo...
Odtáhla se a snažila se nabýt svýho obvyklýho výrazu, kterej měl světu dávat najevo, že má vše pod kontrolou. ,,Urake?" oslovila Teruminýho shinobi.
,,Hokage-sama?"
,,Buďte na mou dceru skutečně opatrný. Jinou nemám."
,,Spolehněte se."
Naposledy mě pohladila po tváři, jako když matka tiší malé dítě. ,,Buď statečná. Věřím, že tě odtamtud brzo dostaneme."
Kývla jsem. ,,Já vím, mami."
Urake mě slabě popostrčil dopředu. ,,Tak jdeme. Rád bych byl do zítřejšího večera na místě."
Poslušně jsem se dala na pochod. Asi po pěti metrech jsem se ale naposledy otočila na Tsunade. Stála tam a dívala se za náma.
,,Prosím, přemluv nějak Raikageho, aby neničil Hashiramův svitek." zavolala jsem na ni ještě.
Kývla. ,,Udělám, co budu moct."
A pak už jsem se neohlédla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama