***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

YD4 - Akuma no tamashi 47

27. října 2012 v 12:48 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Nikdo nikdy neřekl, že to bude lehké


Než jsem se převlíkla, spletla si vlasy do copu a sešla dolů, všichni už tam seděli. Vosa zrovna za něco nadávala Ryukovi, kterej držel na klíně hystericky se smějící Tsubaki.
,,Říkala jsem ti, že ji to nemáš učit!"
,,Proč, je to prča." křenil se Brody.
,,Chceš utrhnout hlavu blonďáku?!"
,,Tak do něj nerej." zastal se děcka Kin. ,,Vážně je to sranda."
Vosa očividně pěnila. ,,Sranda tak maximálně pro chlapy! Tsubaki není a rozhodně ani nebude chlap!"
Poslední dva schody jsem seskočila. ,,Co se tady zase děje?"
Sentarou, na tváři úsměv se ke mě obrátil. Už se vysprchoval, takže vypadal o poznání líp. ,,Ale," mávnul rukou. ,,Jen nějaké problémy ohledně mravní výchovy mládeže. Nic vážnýho."
,,Já ti dám mravní výchovu mládeže," prskala Vosa. ,,Takový čuňárny. Teď naštěstí přesně vím, mezi jaký strejce ji nebudu pouštět!"
Posadila jsem se vedle Kinrana a hodila nohy přes sebe. ,,Moje drahá černovlasá kamarádko," oslovila jsem ji sladce. ,,Udivuje mě, že jsi teprve teď přišla na to, jak je tahle banda zkažená."
,,Já jsem to věděla už dřív," ujistila mě. ,,Jen jsem nevěřila, že by kazili i to dítě."
,,Hele, zase je chápej. Nemají tady žádnýho malýho kluka, co by přibrali do party a tak musí zachovat genofond tím, že kazí holky."
,,Ne, že by jejich genofond potřeboval bejt zachovanej."
,,Mluvíš mi z duše, drahá. Ale neměj strach, Tsubaki si určitě brzo uvědomí intelektuální nadřazenost našeho pohlaví a dojde jí, kam chce vlastně patřit. A tahle banda chlípných opilců to nebude."
Tsubaki se na mě podívala. ,,Co je to opilec?"
,,To je třeba Sentarou." reagovala pohotově Vosa. ,,Pán, co moc pije a proto se motá a žvaní blbosti."
Kývla jsem. ,,Ti lepší opilci už mají i červenej nos."
Dítě zkoumalo Sentarův kyselej obličej. ,,Není červenej.."
,,Otázka času."
,,Když budu moc pít, budu taky opilec jako strejda Sentarou?"
,,Ne," odvětil suše žirafák. ,,Protože strejda za prvé není vůbec opilec a za druhé, podle tvé drahé tety, se něco takového vůbec nestává příslušnicím vznešenějšího a intelektuálně vyššího pohlaví, víš. Protože teta asi zapomíná, že její matka přepije i ty nejlepší opilce mezi muži."
Kin se k ní naklonil. ,,Neber si z nich příklad. Jenom žárlí."
,,Fakt?" ušklíbla jsem se. ,,A na co?"
Ryuk si s Kinem vyměnil pobavenej pohled. ,,Že rozeznáme šroub od hřebíku. Bez nás by bylo to vaše vznešený, inteligentní pohlaví v háji."
,,Kineeeeeeee!" parodoval Kinran můj hlas. ,,Pojď sem! Spadlo to na mě a já nevím, jak to připíchnout zpátky!"
Sentarou se rozesmál. ,,To není to nejlepší."
,,A co je to nejlepší, dědku?"
,,Sentarooooou! Pomoc, je tady pavouk a je velkej jako hrášek! Odnes ho, nebo.....uáááááááá, pohnul se! PROBOHA ON SE POHNUL!!!! JE ŽIVEJ!!!!!"
Zrudla jsem. ,,Tak to teď kecáš, to se nikdy......no dobře....ale prostě - slavnostně ukončuji tuto blbou debatu! Kvůli tomu tady nejsme!"
Ta zrádkyně Vosa stěží ovládla smích, co u ní vyvolal Sentarův teatrální výstup a poplácala Tsubaki po zádech. ,,Teď tady sranda nebude, zlato. Co kdybys šla najít Xiaam a zeptala se jí, jak dělá ten krásnej copánek, co se nám minule nepodařilo natrénovat?"
Holčička se sešoupla Ryukovi z klína a vyběhla nahoru po schodech. ,,Xiaam!" volala už po cestě.

Když jsme osaměli, Brody se pohodlně opřel a hodil nohy na konferenční stolek před ním. ,,Takže? Co je předmětem této mafiánské schůze?"
Kin ho napodobil. ,,Stalo se toho tolik a ty se ptáš?"
Předklonila jsem se a sešoupla jim nohy ze stolku. ,,Jak řekl Kinran. Máme toho hodně co probrat."
Sentarou, kterej jedinej pořád stál a přecházel se zastavil a složil ruce na hrudi. ,,Předně, když je konečně trochu času bych se rád zeptal, co se stalo. Co se s tebou, Yumi, dělo během těch dvou měsíců, kdy už jsme tě málem začali pokládat za mrtvou?"
Hrála jsem si s copem přehozeným přes rameno. ,,No, určitě už víte, že jsem trávila dovolenou u Kabuta."
Sentarou mlčel, ale nespouštěl ze mě oči. Stejně jako ostatní.
,,Přepadl naši skupinu po cestě na hrad Houzuki. Neměli šanci. Urake mi sice dal příležitost k útěku, ale jak daleko jsem se asi mohla dostat v tom stavu, v jakým jsem byla? Vzal mě do svýho úkrytu, kterej je, naštěstí jen pár desítek minut cesty odtud. Kdyby byl dál, nikdy bych se nedostala zpátky. Kabuto viděl genialitu v tom ukrýt mě vám skoro na očích, ale nakonec mu právě tohle pobořilo ten domeček z karet."
,,Pravda je," připustil Brody. ,,Že jsme tě se Sentarem hledali všude možně....jen ne na našem vlastním území."
,,Myslím, že o to mu šlo." kývla jsem. ,,Choval se ke mě ale docela dobře. Měla jsem relativní volnost pohybu, pohodlnou postel...jenom to jídlo bylo příšerný."
Podle Sentarova výrazu jsem si všimla, že se chce na něco zeptat, ale že váhá. Odmlčela jsem se a pobídla ho očima.
Nadechl se. ,,Během té doby...dělal ti Kabuto nějaká...věšetření? Vždyť víš, co myslím....udělal něco Arii?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ani omylem. Nenechala jsem ho na ni sáhnout. On ale ani moc nenaléhal. Arii potřeboval, proto čekal, až porodím. Ale Sasuke se ve své teorii spletl, Sentarou. Kabuto nechtěl naši dceru k vytvoření Duše démona. Plánoval implantovat do ní Mokuton, což by z ní, vzhledem k imunitě proti genjutsu co má po tobě, udělalo docela špičkovýho zabijáka. Protože na Mokuton působí jedině genjutsu."
,,Takže chtěl vzít tvůj Mokuton a předat ho jí?" zeptal se Kinran.
Na vteřinu jsem si vybavila velikou, skleněnou káď s Nawakiho tělem. Tělem, skrývajícím takovou formu Mokutonu, co dávala život víc než kterákoliv jiná Kekkei genkai. Bude lepší, když o tom nebude vědět nikdo, tak jsem kývla. ,,Jo. Kde jinde by ho vzal?"
,,Nevím, u něj je všechno možný. Pokračuj."
,,Moment," zarazil mě Sentarou ještě než jsem otevřela pusu. ,,I když jsem rád, že k výrobě Duše démona nepotřebuje naši dceru, nemůžu to jen tak hodit za hlavu. Řeklas, že se Sasuke spletl a Arie není tím klíčovým faktorem. Nevšimla sis během těch dvou měsíců, co jiného by to mohlo být? Nemluvil Kabuto o něčem, co musí získat nebo udělat?"
,,Kdybychom to zjistili," připustil Ryuk. ,,Mohli bychom to zlikvidovat dřív, než se mu ten klíč dostane do pracek."
Pousmála jsem se, falešně, beze špetky radosti. ,,Vlastně o tom se mnou mluvil docela často. Nechci vás znepokojovat, ale Duše démona už existuje." přála bych vám vidět jejich výrazy. ,,Ale, dobrá zpráva je, že se dá celkem jednoduše zlikvidovat...zatím."
,,No prima!" vyjádřil se Brody. ,,Pak to zmasíme. Co je to, ségra?"
Přejela jsem je všechny pohledem a přiložila si zatnutou pěst na hrudník. ,,Já."

Po mým prohlášení nastalo v místnosti dusivý ticho. Vosa zapomněla zavřít pusu, Ryuk se jen zamračil.
,,Ty?" vydechl Brody nevěřícně. ,,Ale ty vůbec nevypadáš, jako nějaká ultra zbraň!"
,,Zatím." kývla jsem. ,,Živá chakra z Shangri-la bylo přesně to, co chybělo Kabutovi při výrobě druhé fáze Prokleté Pečetě - Duše démona. Neuměl ji oživit, ale oáza to vyřešila za něj. Pečeť teď pomalu pracuje na ovládnutí mýho těla. Udělá z něj svoje a až se to stane, Duše démona bude kompletní. Nevím, co bude pak. Možná nepoznám nikoho z vás. Možná vás budu chtít zabít....."
,,Jak to můžeme zastavit?" zeptal se Kinran zamračeně.
,,Nemůžeme." ozval se Sentarou s tichým vztekem. ,,Jedině zapečetěním pomocí krve Jinchuurikiho - ke kterému už teď nemáme šanci se dostat."
,,Neviděla bych to tak černě," pokusila jsem se situaci zlehčit. ,,Možná až trochu utichnou nepokoje, podaří se mi Naruta znovu kontaktovat."
,,Ale svitek má Raikage. Pamatuješ si i bez něj, kde mají být jednotlivé pečetě?"
,,Studovala jsem to dlouho, takže snad jo. A kdyby mi náhodou něco vypadlo....vím, že ten můj dětinskej zvyk nesnášíš, ale všechno jsem si zapsala do deníku. Stačí nalistovat potřebnou stránku....."
Brody zvednul obočí. ,,Ty si ještě vedeš deníčky? Tvrdilas mi, že tě to přešlo po tom, co jsem jeden z nich přečetl nahlas na vánoční besídce v děcáku."
Na tohle jsem se snažila zapomenout.....
,,Nijak nestojím o to být týmovej pesimista," zabručel Ryuk. ,,Ale někdo musí. Co když krev Jinchuurikiho nezískáš, Aoi?"
,,Nejseš pesimista, ale realista." uklidnila jsem ho. ,,Když se to stane, pak bude Duše démona postupovat tak, jako doteď. Najdu způsoby, jak to zpomalit, ale v žádným případě se tomu bez zapečetění nedokážu vyhnout."
,,Pak?"
,,Pak mě budete muset zabít dřív, než dojde k proměně." řekla jsem rozhodně. ,,Jakmile se to stane, už to nedokážete. Požvejkala bych vás k snídani a ani si u toho neuvědomila, že jsme někdy byli přátelé."
Vosa se na mě šokovaně podívala. ,,Zabít tebe, Aoi? Jak bychom to mohli udělat? Jak by kdokoliv z nás mohl zabít někoho v téhle místnosti?"
,,Se mnou nepočítej," řekl mi rovnou Brody. ,,Mlátit tě po hlavě ponožkou s pískem je jedna věc, ale tohle...."
,,Jenomže jinak to nejde." zamračila jsem se. ,,Nechápete to? Když to neuděláte vy, já si servítky brát nebudu. Nesnesu žít s pomyšlením, že bych ublížila někomu z vás."
,,A proto my máme žít s tím, že jsme zabili tebe?"
,,Je to já nebo všichni ostatní. Nesmíte váhat, zvolili jste si cestu shinobi. Nikdo neřekl, že bude snadná. Podívejte se na to takhle: kdyby byl Duše démona někdo cizí, neváhali by jste ani vteřinu. Pravda je, že taková bytost nesmí běhat po světě. A navíc....už to nebudu já. Jenom tělo, mysl ne, ne navenek. Pokud by někdo měl ovládat moje tělo a vraždit všechny, koho potká....a já bych se na to musela bezmocně dívat....takovej život nechci. Věřím, že ho pro mě nechcete ani vy. Bylo by to utrpení pro obě strany."
,,Má pravdu." ozval se bezbarvě Sentarou. ,,V momentě, kdy ji Duše démona ovládne, nebude cesty zpět. Už nebude Yumi."
Naklonila jsem se dopředu. ,,Tohle musí zůstat mezi náma. Jako moji nejbližší přátelé na mě teď musíte dohlídnout. Jakmile budu delší dobu přehnaně agresivní, budu se chovat neobvykle, začnu moc používat chakru, nebo pokud vám prostě řeknu, že cítím proměnu, musíte být rychlí. Kdokoliv z vás zrovna bude poblíž, musí být připravenej zasadit okamžitej, smrtící úder. To mi odpřísáhněte. Já to tak chci."
Ryuk přikývnul. ,,Nebude to lehké, ale já bych na tvém místě chtěl totéž. A nerad bych, aby se ze mě jen kvůli váhání stalo monstrum. Přísahám Aoi, že v případě potřeby nezaváhám."
,,Díky." kývla jsem a obrátila se na Kina. ,,Kinrane?"
Vzdychnul. ,,Nemám asi moc na výběr, že?"
,,Ne."
,,Přísahám."
,,Neříkej to jen, abys mě uklidnil. Chci, abys to řekl a myslel to vážně. Když k tomu dojde, zabiješ mě. Přísaháš?"
Tentokrát mu to trvalo o něco dýl, ale ztěžka přikývnul. ,,Dobře. Přísahám."
Přejela jsem očima na Vosu. Kousala si ret. ,,To po mě nemůžeš chtít."
,,Neměla bych," připustila jsem. ,,Ale musím. Ty dobře víš, jak nesnáším být spoutaná. Duše démona by byla mým doživotním vězením ve vlastním těle. Odvolávám se na naše přátelství a žádám tě, abys mě v té kobce nenechala. Když mě o smrt žádala Limetka řekli jste mi, že ji nesmím odmítnout. Pro mě platí stejný pravidla. Jsi kunoichi, plň svoji povinnost a přísahej."
Sklonila oči k podlaze. ,,Přísahám."
Brody se zvednul. ,,Téhle zvrhlosti se účastnit nehodlám. Jdu pryč, mám ještě práci."
,,Ne! Když se proměním....."
,,Potom budu první na ráně a jsem sobec když řeknu, že je mi to šumák. Klidně ti tu budu přísahat třeba stokrát, ale oba víme, že to ve finále neudělám. Nezabiju tě, ségra."
,,Tohle není o nás dvou!"
,,Pak to není můj problém. Říkám ne." než jsem stačila cokoliv namítnout, vyšel ze dveří a zmizel venku. Mlčeky jsem za ním hleděla, stejně tak ostatní.

,,Tohohle Brodyho neznám." přerušil Kinran jako první trapný ticho.
,,Zapracuju na něm později." usoudila jsem. ,,Nemůžeme si dovolit žádnou skulinu."
,,To bude problém," ozval se Sentarou. ,,Protože vím o druhé."
Šlehla jsem po něm pohledem. ,,Co, ty taky?!"
,,Čekalas něco jinýho?"
,,Zrovna od tebe jsem čekala zodpovědnost." prskla jsem. ,,Oni tři to chápou, proč ne ty?"
,,Nejde o to, že bych to nechápal," odvětil. ,,Jen vím, že to neudělám. Jak řekl Brody, můžu přísahat stokrát, ale když přijde na lámání chleba...."
,,Myslíš, že jsem přísahala proto, že mám Aoi ráda míň než ty?" zamračila se Vosa. ,,Já jsem taky musela, tak dělej!"
,,Nemůžu odpřísáhnout něco, co nikdy nesplním!"
,,Budeš muset." vstala jsem a přešla k němu. ,,Dovedeš si představit, že bys zaváhal a já se změnila? Těch životů, tolik zbytečných smrtí. Jak by si nás lidi pamatovali? Ta hrůza, co by si navždycky spojovali s mým jménem....a Tsunade by to zničilo!"
,,Mě to zničí, ať se rozhodnu jakkoliv!" zvýšil hlas. Arie ve vedlejší místnosti začala plakat. Zneužila jsem jeho čerstvé, otcovské lásky a ukázala ke dveřím pokoje.
,,A co ona?!" vyjela jsem. ,,Co tvoje dcera? Chceš se dožít dne, kdy ublížím i jí? Zařídíš pohřeb naší holčičky v době, kdy já potáhnu, co já vím, třeba na Listovou? Proti Tsunade? Pokud se zvrhnu, jsi připravenej ztratit Kinrana, Ryuka....celou vesnici?! Odpověz mi! Nestojí ti za to ta jedna zkurvená rána mečem?!"
,,Tohle není fér!"
,,Život není vždycky fér, Sentarou, ty to víš líp než já!"
Vosa se naklonila k Ryukovi. ,,Co to říkala o tom přehnaně agresivním chování?"
Po zaslechnutí její poznámky jsem se trochu uklidnila. ,,Tohle nesmím dělat....hněv tomu pomáhá. Nebudu to krmit, hlavně když vím, že jsou tu tací, kteří s tím nebudou schopní bojovat." vyměnila jsem si se Sentarem rozzlobenej pohled. ,,Jdu ji uklidnit."
Vosa nadskočila. ,,Vím, že se to moc nehodí, ale ještě jsem toho vašeho pulce vůbec neviděla!"
Unaveně jsem se pousmála. ,,Tak pojď."

Naklonila se nad přebalovacím stolem a pošimrala křičící Arii na tváři. ,,Ahoj beruško...jsem tvoje teta. Teda jako tak nějak neoficiálně, ale to ti bude jedno, uvidíš. Zapamatuj si mě, protože jsem ta, která tě bude rozmazlovat."
,,Tak to si to se Sentarem asi dáte napůl." pousmála jsem se, zatímco jsem likvidovala špinavou plínu. ,,Nechápu, co mu je."
,,Nechápeš?" ustoupila, abych mohla malou obléknout. ,,Vážně mi to chceš tvrdit?"
Zarytě jsem si hleděla své práce. ,,No dobře...chápu ho, Voso. Já na jeho místě bych to asi taky nedokázala. Ale to, že ho chápu neznamená, že ho omluvím. To nejde. Nesmíme povolit. Pokud mě nechá dokončit proměnu, už mě nezastavíte. Dovedeš si představit, že bychom stály proti sobě?"
Zavrtěla hlavou. ,,Znovu už ne. No hele, kdo to přestal řvát!" dloubla znovu do Arie. ,,Ten nos, to jsi teda celej táta."
,,Jste všichni paranoidní." natáhla jsem dítěti košilku. ,,Takhle brzo to nemůžeme s určitostí poznat."
Zatvářila se umanutě a sáhla po dítěti. Nechala jsem ji, ať si ji vezme do náruče. Povedlo se jí to jistěji, než Ryukovi, ale přesto bylo vidět, jak si dává pozor. ,,Je tak malinká...."
,,Není jí ještě ani den."
,,No jo. Teď to umí jenom ležet a spát a vůbec ty nepříjemnosti, co k miminkům patří. Sranda bude, až začne běhat. Tenhle prcek nám to jednou všem natře, to se budeme divit."
Usmála jsem se. ,,No jasně. Bude lepší, než její táta s mámou dohromady."
Kdybych tehdy věděla, co vím dneska.....
Vosa začala přecházet po pokoji a jemně pobrukovala nějakou melodii. Arie začala v její náruči usínat. Využila jsem toho a poskládala několik kusů čistýho oblečení do skříně. ,,Sentarou se nechová zodpovědně." stěžovala jsem si. ,,To bylo vždycky keců, jsem Kage, osobní zájmy jsou vedlejší, mám zodpovědnost za vesnici, bla bla bla bla.....a teď skutek utek."
,,Možná doufal, že se jeho zodpovědností nestane tvoje smrt." mínila.
,,Ale on nemá rozlišovat mezi mou smrtí a životem někoho jinýho. Kdybychom se neznali, udělal by to bez zaváhání. Já po něm chci, aby odložil city. Je shinobi krucinál."
,,Je samuraj. Ti si berou emoce hodně k srdci." zamyslela se nad svou větou a zasmála se. ,,To jsem vystihla docela dobře."
,,Byl samuraj." opravila jsem ji. ,,Teď už...." zaposlouchala jsem se. Někdo zaklepal a otevřel dveře do domu. Zavřela jsem skříň s dětskýma věcma a vyšla zpátky do haly, kde pořád seděl Kin s Ryukem. Sentarou vytrvale přecházel po místnosti, stejně jako předtím. Nový příchozí nebyl Brody, jak jsem doufala, ale jeden ze Shinigami. Uklonil se mě i Sentarovi.
,,Hlášení od senzibilů. Spojenecká armáda rozbila tábor před bariérou a hledá způsob, jak proniknout dovnitř. Divize se rozdělily a snaží se genjutsu obejít, ale zatím není hlášen žádný úspěch z jejich strany. Kage nechali vedení na shinobim jménem Hachiro a vrátili se na velitelství."
Pousmála jsem se. ,,Jak dlouho tam vydrží dřepět, než jim dojde, že je to zbytečný?"
,,Být to samurajové," ozval se Kin. ,,Tak třeba do smrti. Ale shinobi...co myslíš, Ryuku, týden?"
Jashiňák zavrtěl hlavou. ,,Čtyři dny."
,,Já jsem pro dva." pípla Vosa.
,,Sázka?" navrhl Kin.
,,O flašku." kývla Vosa.
,,Fajn. Nejradši mám saké ze Země Kouře. Nevím, co do ní dávají, ale dokáže léčit všechno včetně amputace končetiny." stvrdil to Ryuk.
,,Že vás to pořád baví." převzala jsem od Vosy spící dítě a položila si ji do náruče. ,,Sagaro-san?" oslovila jsem Shinigamiho.
,,Hai, hime?"
,,Informujte kapitána Tarona, že chci jednoho jeho schopného člověka pro infiltraci tábora Spojenecké armády. Odnesla jsem si několik poznatků o nepříteli, které by jim mohly pomoct."
Zatvářil se nesouhlasně, ale neprotestoval. ,,Ano."
,,Chceš jim pomáhat?" zavrčel Kin.
Sjela jsem ho pohledem. ,,Že je Raikage idiot, dobře. Ale pořád v tom konfliktu figuruje až moc mých kamarádů na to, abych to nechala jen tak. Nemůžou za to, jak se situace vyvinula pro nás."
Sentarou přikývnul. ,,Ať je po jejím. A Sagaro..."
,,Pane?"
,,Rozmísti po obvodu bariéry patnáct senzibilů. Jen pro první noc. Ať kontrolují činnost a funkci techniky a případné změny hlásí."
,,Provedu!"

Když zmizel, usadila jsem se znovu na gauč a opatrně kolíbala spící Arii. ,,Brody se nevrátil?"
Kinran zavrtěl hlavou. ,,Možná ho to nepřejde zase tak brzo..."
,,Pak s ním promluvím. Každopádně, válka už se nás netýká, měli bychom promluvit o našich dalších prioritách."
,,Já bych nic výrazně neměnil." prohlásil Sentarou. ,,Dál budeme přijímat mise okolních vesnic, ale naši lidé zkrátka budou muset být opatrnější. Vyhýbat se Spojenecké armádě, skrývat svou chakru a tak dál. Peníze potřebujeme."
,,Válečný stav nevydrží věčně." přidal se Ryuk. ,,Až situace vyšumí, snad bude všechno jako dřív."
O tom, kolik století potrvá, než Raikage vyšumí jsme si se Sentarem očividně mysleli totéž, ale mlčeli jsme.
,,Zamítnuté mise." nadhodila Vosa. ,,Smetli jsme ze stolu žádosti o likvidaci několika nebezpečných démonů v okolí. Mohli bychom to přibrat do kompetence shinobi."
,,Likvidace démonů není lehká věc." odvětil Sentarou. ,,Chce to cvik a specializaci."
,,Dej mi oddíl Shinigami, kterým jsem doteď velela." pousmála se. ,,Do měsíce z nich udělám špičkový lovce démonů. Jako jedna z nové generace Šermířů jsem musela absolvovat takový výcvik, abychom byli schopní postavit se Bijuu. Osobně jsem nakopala prdel Jinchuurikimu Sanbiho...ještě než se stal třetím Mizukagem, pochopitelně...."
,,Za pokus to stojí." přidal se Ryuk. ,,Likvidace démonů zaplní díru v rozpočtu, která vznikne snížením misí."
Sentarou Vosu upřeně pozoroval. ,,Bude to obtížná práce. Nebezpečná."
,,Jak říkáme my Ichinazagi," ušklíbnul se Kin. ,,Neuč orla lítat, Sentarou. Když říká, že to zvládne...."
Žirafák kývnul. ,,Dobře. Vyber si lidi a podej mi o nich hlášení. Chci jejich souhlas s výcvikem."
,,Provedu." souhlasila trochu moc teatrálně.
,,Mimochodem Yumi," dloubnul do mě Kin. ,,Vrtá mi hlavou - nějak jsme se k tomu nedostali - jak ses vlastně dostala z Kabutova úkrytu?"
,,Pravda." kývnul Jashiňák. ,,Známe až ten konec, kdy senzibilové náhle zachytili v Lese chakru naší skoro mrtvé Aoi tenshi..."
Sklopila jsem oči. ,,To není moc veselá historka."
,,Už se k ní nemusíme nikdy vracet," ujistila mě Vosa. ,,Ale abych pravdu řekla, i já jsem zvědavá."
,,Fajn." vydechla jsem. ,,Přemýšlela jsem o útěku každou vteřinu, ale nic mě nenapadalo. Nebyl ani způsob, jak o sobě dát vědět někomu zvenčí. A pak jsem narazila na starýho známýho."
Sentarou se zamračil. ,,Sasuke?"
,,Ne. Zdaleka. Pamatujete na jednoho z Takerových lidí, Kaguyu Isuie?"
,,Sousedko." vzpomněl si hned Žirafák s mírným úsměvem. ,,Ten laxní lenoch."
,,Fešák." zapředla Vosa a vzápětí provinile koukla na Ryuka. Nekomentoval to.
,,Dělal pro Kabuta, nedobrovolně. Nabídla jsem mu obchod, že ho naučím sejmout omezovací pečeť, když mi pomůže s útěkem. Připravovali jsme to dlouho, už jsem myslela, že to nedokážeme. Cítila jsem, že se blíží porod a ten měl všechno změnit k horšímu....a právě v tu chvíli se Isuiovi povedlo zlomit pečeť. Dostal nás ven." upřela jsem oči na Ariinu klidnou tvář. ,,Zachránil nám oběma život. Nebýt něj...Arie by byla jen další Kabutův pokus, já bych se měnila v Duši démona už teď a Chakrová....."
,,Kdo by to byl řekl." zavrtěl hlavou Kin. ,,Bývalej nepřítel..."
,,Jak řekl on, nikdy jsme nepřátelé nebyli. Problém byl mezi mnou a Takeru. Isui byl jenom pěšák." namítla jsem.
Sentarou se nepřestával usmívat. ,,Vděčíme mu za hodně. Kam se ale ztratil?"
Zarytě jsem hleděla do země. ,,Utéct mohl jenom jeden z nás. Isui si svobodně zvolil."
Do nastalýho ticha se ozval jenom Ryuk. ,,On a Ankoku byli z té party jediní praví shinobi. Pokud bychom měli něčeho litovat, pak toho, že je Takeru zkazil svými úmysly."
Kývla jsem. ,,Ankoku s ním šla pro záchranu sestry, Isui pro svobodu. Ani jeden si nezvolili dobrovolně. Postarám se, aby se na ně nezapomnělo."

Večer, když už všichni odešli, jsem pochodovala po naší ložnici a chovala v náručí Arii, která křičela, jako když ji na nože berou. Trvalo to už asi tři čtvrtě hodiny a já jsem byla naprosto bezradná.
,,No tak...pšššššš," houpala jsem s ní. ,,Neplač...prosím, neplač...."
Ale jako bych nic neříkala. Holčička byla rudá, v očích měla slzy a její řev nabíral na hysterii s každou další minutou.
Sentarou vešel, odvazoval si z hlavy ochrannou čelenku. ,,Pořád tak brečí?"
,,Jo." kývla jsem se stisknutými rty. ,,Nepřetržitě. Vůbec nevím, co mám dělat. Myslela jsem, že potřebuje přebalit, ale plínu má suchou."
,,Třeba má hlad?"
,,To jsem zkoušela taky. Naprosto mě ignorovala."
Přešel k nám a sklonil se, aby ho přes ten jekot slyšela. ,,Tak co je ti? Přece nebudeš takhle řvát?" hlesnul opatrně a chytnul jednu z jejích máchajících ručiček. Okamžitě se mu vytrhla a dál tropila takovej povyk, že jsem si rázem připadala jako ta nejhorší matka na světě.
,,Arie, zlatíčko, tohle mi nedělej...." začínala jsem být zoufalá. Posadila jsem se na postel a houpala ji v klíně. ,,Přestaň plakat....."
Efekt nula, jako před chvílí. Znovu jsem zkusila, jestli nechce jíst, ale odmítla mě stejně, jako před chvílí.
Chytila jsem se za čelo. ,,Tak mi nějak naznač, co ti je....já vážně nevím!"
Sentarou si kleknul přede mě. ,,Klid lásko, to je normální."
,,To není normální!" vyjela jsem. ,,Pláče už tak dlouho a já nevím, jak ji utišit!"
,,Za chvíli usne."
,,Ne, Sentarou, neusne! Podívej na ni! Horečku nemá...nezdá se nemocná. Jenom pořád vříská...." byla jsem už tak vynervovaná, že mi začaly téct slzy. ,,Ještě chvíli a zešílím. Nevadí mi, když pláče. Vadí mi, že pláče tak dlouho a já absolutně nevím, proč vlastně!"
,,Nepřidávej se k ní ještě ty...."
Naštěstí v tu chvíli se ozvalo zaklepání, otevřely se dveře a vešla Xiaam. Nesměle zůstala stát mezi dveřma s rukama založenýma na břiše. ,,Děje se něco...?" zeptala se nevtíravě.
Obrátila jsem k ní narudlý oči. ,,Kéž bych to věděla! Pořád křičí, zkoušela jsem všechno...."
Jako by Arie věděla, že se mluví o ní, zvýšila ještě o pár oktáv.
Xiaam nechala dveře otevřený a přišla blíž. ,,Starala jsem se o mladší sourozence, možná můžu pomoct." převzala ode mě dítě. Dala jsem jí ho celkem ráda, až jsem se styděla.
Jemnými prsty prohmatala Arii bříško a pak se usmála. ,,Kdy jste ji naposledy krmila?"
,,Asi před hodinou a půl." opáčila jsem. ,,Ale hlad nemá, to jsem zkoušela."
,,Vím, že ne." kývla zdvořile. ,,Ale když ji nakrmíte, musíte ji nechat krknout."
,,Hned po krmení mě poblila, takže...."
,,Ano, to je správně. Ale nestačí to, miminka si musí odbrknout." položila si malou na prsa tak, aby měla její hlavičku na rameni a párkrát ji poplácala po zádech. Po chvíli vstala a několikrát se mírně zhoupla v kolenou. V reakci na to vyšlo z Arie tak profesionální říhnutí, že by se nemusel stydět ani rugbista. A ona pomalu přestávala vřískat.
,,Vidíte?" řekla Xiaam. ,,Tohle musíte udělat pokaždé. Když si neodbrkne, bude ji bolest bříško a dopadne to takhle. Musí to ven, horem nebo spodem."
Ulehčeně jsem se zasmála, v tu chvíli strašlivě vděčná. ,,To mě vůbec nenapadlo...."
,,Není se za co stydět." podávala mi dítě zpátky. ,,Žádná matka to poprvé nezvládne úplně sama. Kdyby byly problémy, klidně se na mě obraťte. Starala jsem se o bratry tak často, že už je to skoro jako bych sama měla děti." ustoupila ke dveřím. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou," usmál se Sentarou. ,,A děkujeme."
,,Není vůbec zač."

Sotva se za ní zavřely dveře, Arie se utišila úplně. Přešla jsem k postýlce, kterou Sentarou přenesl sem a uložila ji tam. ,,Jsem tak blbá. Mělo mě to napadnout."
,,Slyšelas Xiaam," opáčil. ,,Každá máma potřebuje poradit. A ty si vedeš skvěle."
Ještě pořád vyflusnutá z Ariina koncertu jsem se svezla na zem vedle postýlky a opřela hlavu o kolena. ,,Ne, nevedu si skvěle. Kdyby tady Xiaam nebyla, nechala bych malou plakat třeba celou noc a ještě bych se na ni zlobila. Přitom to byla moje chyba, že ji bolelo břicho."
,,Jenže Xiaam tu byla."
Náhle mě něco napadlo a oči se mi při té myšlence zalily slzami. ,,Takhle to nemá být, Sentarou. Měla tu se mnou být Tsunade a všechno mi ukázat. Mám miminko a nedokážu se o ni sama postarat. Zní to dětinsky, ale....chybí mi tu moje máma...."
Posadil se ke mě a objal mě. ,,Nebreč. Zvládneme to - my dva přece zvládneme všechno."
,,Nechci nic zvládat." vzlykala jsem. ,,Chci, aby bylo všechno v pořádku. Tsunade si ani není jistá, jestli jsem naživu. Ráda bych k ní teď přišla, řekla jí, že je všechno v pořádku a ukázala jí její vnučku. Jsem si jistá, že by se jí Arie líbila."
,,To bezpochyby."
,,Všechno se pokazilo. Právě teď nejvíc potřebuju matku a právě teď tu není. Co jsem udělala špatně, Sentarou?"
Políbil mě do vlasů. ,,Tys neudělala špatně nic. Vůbec nic."
,,Tak proč se nám tohle děje?" už jsem plakala. ,,Proč nás Raikage nenechá na pokoji? Kašlu na Aoi tenshi, kašlu na všechny shinobi...já chci jenom v klidu existovat, moct se vídat s mámou. Byla jsem tak vyděšená, když mě Kabuto unesl a.....nesmím to nikomu říct, protože se očekává, že budu silná.....já teď ale cítím, že na to nemám....."
,,Mě to říct můžeš. Já od tebe nežádám masku neporazitelné kunoichi. Jsme jenom lidé, Yumi."
,,Chtěla jsem být samostatná, ale ten svět se mi nelíbí. Dospěla jsem až moc rychle - teď nemyslím Arii. Myslím všechny ty boje, který jsem bojovala. Který jsme bojovali spolu."
,,Právě," pohladil mě po tváři. ,,Bojovali jsme je spolu. Nejsi sama, jsem tu pořád s tebou a se vším ti pomůžu. Vždycky tady budu, rozumíš? Vždycky budeme dva, já nikdy neodejdu. A když tě svět bude potřebovat silnou, já ti nikdy neodepřu chvíli slabosti. Mě můžeš říct, jak se cítíš a co si myslíš." jeho doteky mě uklidňovaly. ,,Nesnaž se změnit věci, na které nestačíš, lásko. Nedospěla jsi úplně, pořád je v tobě dítě. Zrovna teď objímám dívku, která ztratila matku, když byla ještě moc mladá a na kterou pak svět naložil velkej náklad. Pomůžu ti ho nést, jako teď. Yumi, kterou znám se po každém zakopnutí zvedne, podívá se životu do očí a řekne: ,to bylo všechno?'. Vím, že jsi to pořád ty, jenom někdy je těžké se zvednout."
,,Sakra těžký." připustila jsem a otírala si poslední slzy.
,,Ale ty to pokaždé uděláš a to je to, co na tobě miluju. Dokonce i dnes se na tebe ještě někdy dívám a nevěřím, že jsi skutečná...."
Se vzlyknutím jsem se zasmála. ,,Tak tohle máme společný. Jsem moc ráda, že tě mám. Miluju tě."
,,Já tebe."
Než jsme šli spát, seděli jsme tak ještě půl hodiny, ale už jsme nemluvili. Tsunade jsem pořád postrádala, ale už to nebylo tak nesnesitelný. Ne, dokud u mě bude Sentarou.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama