***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

YD4 - Akuma no tamashi 53

27. října 2012 v 12:58 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Doma je doma



Kolem páté hodiny odpoledne dalšího dne jsem pronikla skrz bariéru a octla se na nádherně bezpečném území Chakrové. Zalila mě vlna klidu a jistoty, že tady už za mnou žádná válka nemůže. Napětí bylo v trapu, cítila jsem se, jako když vyběhnete z oblaku dýmu a můžete se zase čerstvě nadechnout. Zpomalila jsem do mírnějšího poklusu. Jak jsem předvídala, za těch pár dní nasněžilo a větve tu váhu neudržely, takže bělostná pokrývka pod stromy byla o poznání silnější, než když jsem odcházela.
Propletla jsem se přes soutěsku, hustě protkanou kořeny a zamířila k zamrzlé řece, která obcházela polovinu Lesa a kousek za Chakrovou ústila v jezeře. Led nebyl z nejsilnějších, pořád pod ním byl patrný proud. Jako člověk bych se možná propadla, ale ve vlčí podobě to nehrozilo. Přeběhla jsem přes řeku tak lehce, že ani nezapraskal. Ve vzduchu zavanul zápach krvácející zvěře a mě to na chvíli donutilo zastavit. Zavětřila jsem tím směrem, ale ovládla jsem se. Proč lovit v lese vysokou, když se zanedlouho můžu doma dobře najíst? Navíc na mě čeká Arie.....těšila jsem se na ni, jako na nic na světě.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem se zase chtěla rozběhnout se z lesa vynořilo několik vlků. Jedna z nich byla mladší z vlčic, co mi pomáhaly při porodu. Zastavila jsem se a na znamení přátelství lapla na zadek.
Udělali totéž.
Smečka ráda vidí jednu zdravou a silnou, sestřičko. oslovila mě ta mladá. Loví tvé mladé?
Něco mě zasvědilo na břiše a i když není slušnost drbat se uprostřed rozhovoru, nemohla jsem odolat. Mladé je silné, brzy bude lovit.
První zima zabíjí mladé. Když přežijí, vyrostou v silnou Smečku.
Mé mladé přežije první zimu. Má teplou jeskyni a jídlo každou noc.
Nevyvedla jsi ho na lov?
Lovím sama. Můj druh sleduje mladé v jeskyni.
Zafrkala. Jedna a její druh loví jinak, než Smečka.
Druh Jedné dělá všechno jinak, než Smečka. zasmála jsem se sama pro sebe. Je vůdcem Smečky Jedné.
Zdálo se, že to na ni udělalo dojem. Hned jí přestalo být divný, že 'můj druh' vysedává v 'jeskyni' místo aby lovil. Zamávala ocasem. Smečka chce vidět Smečku Jedné. Vyveď své druhy mezi stromy.
Moje Smečka je jiná, než tvá, sestřičko. Můj druh, vůdce, je člověk-věc.
I vůdce Smečky je člověk-věc. prohodila, jako by to bylo normální. Vůdce je jako ty, sestřičko. Jednu noc vůdce-vlk, jednu noc vůdce-člověk-věc.
Zapomněla jsem na slušnost a nechala klesnout spodní čelist, až se objevila ředa mých ostrých zubů. Vůdce tvé Smečky je člověk-věc?
Je odlišný od lidí-věcí, ale vypadá jako ony. Měla by ses s ním očichat, sestřičko.
To udělám, souhlasila jsem zmateně. Ale Jedna teď pospíchá za mladým. Přijdu za několik nocí, vůdce Smečky vzbudil mou zvědavost.
Vstala, čímž mi dala jasně najevo, že rozhovor je u konce. Napodobila jsem ji.
Dobrý lov, Jedna.
Dobrý lov i Smečce.

Počkala jsem, až odběhnou - mířili směrem, kudy byla cítit krev. Takže i kdybych snad chtěla, kořist bych stejně neulovila. To mi v tu chvíli ale bylo jedno. Rozklusala jsem se zase směrem k vesnici a zamyšleně plazila jazyk. Pokud je jejich vůdce někdy člověk a někdy vlk, znamená to, že ovládá Henge no Ookami. Ale já měla za to, že jsem jediná, kdo tou technikou disponuje. A i kdyby, přece bychom poznali, že je v Lese Chakry neznámej ninja. Od toho je to Les Chakry - víme o ovšem, co se tam děje. Nereagoval by jenom na někoho z vesnice, jenže já nevím o nikom, kdo by se dokázal přeměňovat ve vlka a po nocích tam organizovat vlastní smečku. Takovýmu by ani vlci nevěřili. Mě mají rádi, přátelí se se mnou a byli by ochotní se mnou i lovit - a to už je co říct - ale nikdy by mě nezvolili za alfa samici, i kdybych je nakrásně všechny porazila. Protože ze mě pořád cítí člověka-věc.
Říkala, že jejich alfa samec se umí měnit na člověka, ale přesto není jako ostatní. Jenom tak vypadá. Kéž bych tu vlčici mohla víc vyzpovídat, ale obávám se, že moje znalost jejich jazyka není tak skvělá, abych si mohla troufnout na nějakej hlubší rozhovor. Budu si asi muset vystačit se svou mozkovou kapacitou, která, jak asi sami uznáte, není zrovna nejlepší.
Jediný dvě možnosti, proč bych v Lese necítila člověka jsou následující - Chakrovej, nebo démon. Chakrovýho bych mohla z výše uvedených důvodů skoro na sto procent vyloučit. Zato možnost s démonem byla zneklidňující. Démon je zvíře, obluda, anatomicky libovolně vyvinutá bez možnosti měnit podobu. Když se to nějakýmu z nich podaří a ještě do lidské podoby, je to fakt husťák. V Lese žije spousta Akumi, takže je plná jejich chaker, což znamená, že jeden superdémon by se tu ztratil. No bezva, pokud tu někdo takovej je, musím to zjistit. Protože je pravděpodobně nejsilnější bytostí v okolí.
Co mě trochu uklidňovalo, byla důvěra, kterou v něj měli vlci. Pokud by byl zlej a Chakrová mu vadila, jeho smečka by se se mnou nikdy nepřátelila. Takže to znamená, že nám musí být jaksi přátelsky nakloněnej...nebo jsme mu volní. Ať tak či tak, bylo to pozitivní. Řešit totiž domobranu proti vlčí superbestii hýřící chakrou bylo to poslední, do čeho by se mi chtělo. Až budu mít volnou chvíli, vyhledám ho a zanalyzuju, s kým vlastně máme tu čest. Třeba se z toho vytříská ještě něco dobrýho.

Abych neděsila Xiaam (a nezaprasila si podlahu), přeměnila jsem se do původní podoby už před domem. Se znechucením jsem si ze zubů vyndala jeden chloupek, co tam zbyl od mé dnešní snídaně. Snažila jsem se nepředstavovat si, jak to zvíře vypadalo v momentě, kdy jsem ho ulovila. Vlčici to nevadí, ale člověk by se zgrcal.
Otevřela jsem dveře a jistě vkročila dovnitř. Překvapilo mě, že Sentarou nebyl v práci, ale seděl u stolu a společně s Kinem se o něčem dohadovali. Když jsem vešla, oba se zarazili a obrátili ke mě. Kinran se zvednul a sáhnul po meči.
,,Spojenecká armáda!" syknul. ,,Jak se..."
,,Houby armáda." přerušil ho Sentarou rozmrzele a taky vstal. ,,Jak to proboha vypadáš?!"
Vydechla jsem a stáhla si z hlavy ochrannou čelenku. ,,Nemůžeme se pohádat, až se hodím do gala?"
,,Yumi?" chytil se konečně Kinran. ,,Co sis to udělala s vlasy?!"
,,Stejná odpověď, Kine."
Sentarou ke mě přešel a palcem přejel po mé tváři. Zatvářil se o něco míň naštvaně. ,,Není tvoje."
Došlo mi, že má na mysli krev. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Jasně, že ne. Já jsem zdravá jako rybička."
,,Až na to odřený čelo."
,,Prkotina. Když dovolíš, jdu to ze sebe smýt, protože začínám smrdět jako jatka. Kde je Arie?"
Pousmál se. ,,Xiaam ji vzala ven, něco tu s Kinem řešíme, takže..."
Při zmínce o něm se Kinran zamračil a uhnul pohledem. Řekla jsem si, že to prozkoumám, ale ne teď. Arii jsem toužila vidět víc, než cokoliv na světě. Odejít jsem musela, povinnosti volaly, ale to neznamenalo, že jsem si to nevyčítala. Vydala jsem se do kuchyně a napustila si několik sklenic ledové vody. Sentarou docela se zájmem pozoroval, jak to ve mě mizí.
,,Neměla jsem čas pít..." vysvětlila jsem na svou obranu. ,,A většina řek byla stejně zamrzlých."
,,No jasně."
,,Jak jste to tu vůbec zvládali vy? Vidím, že nic nehoří, takže tě asi Xiaam hlídala čtyřiadvacet hodin."
Zatvářil se uraženě. ,,Nemyslíš, že už jsem trochu starej na to mít chůvu?"
Odložila jsem sklenici a prošla kolem něj směrem ke schodům. ,,Žádnej chlap nikdy nebude tak starej, aby se o sebe dokázal postarat. Teď mě omluvte, popovídáme si, až nebudu cítit jako patologie...."
Ovšem příležitost k hovoru se naskytla mnohem dřív. Když jsem vešla do koupelny, shodila oblečení, rozpletla copy a popadla sprchu, upoutal mě hnědej flek na ní. Trochu jsem zaostřila a když si můj pomatenej mozek spočítal osm nohou a jeden chlupatej zadeček, zavřeštěla jsem jako v tom nejhorším hororu a hodila sprchu na zem. Obluda se rozběhla pryč, já skočila do kouta nad vanou a snažila se stát součástí zdi. S posledním zbytkem rozumu jsem popadla nejbližší ručník a zahalila to nejdůležitější.
,,Sentarou! Proboha pojď sem, rychle!!!!"
Vždycky mě zlobilo, že neumím pištět, jako ostatní holky. Když ale vidím pavouka, je to něco jinýho. To jsem schopná spustit takovou operu, že by si nezasvěcenec myslel, že mě přinejmenším přibíjejí na kříž.
Ozval se dupot na schodech...dvojí....
Vzápětí se rozrazily dveře a v nich stanul Sentarou, připravenej trhat. Hned za ním do místnosti nakukoval Kin se stejnou agresí v očích. Cítila jsem se trapně, když jsem ukázala na hnědý arachnomonstrum, co se zastavilo uprostřed místnosti, protože zřejmě bylo moc vyžraný na to, aby podniklo nějakou delší trasu.
,,Zabij to, zabij to, zabij to!!!" jančila jsem, úplně bez sebe. Jo, co se toho týče, jsem pokaždé úplně posraná. Neštítím se ničeho jinýho, vezmu do ruky hada, potkana, švába, moučný červy, slimáky.....bůh mě obdařil jednou jedinou fóbií, ale zato skutečně pořádnou. Když vidím pavouka, jsem schopná i omdlít, což už jsem vám určitě párkrát říkala.
Pochopil a začal se mi naprosto nepokrytě smát. ,,Ježiši Yumi," pronesl opravdu vesele. ,,Řvala jsi jako by ti trhali ruce a zatím tohle...."
Kinran se kolem něj protáhnul a dřepnul si nad obludu. Sklonil se, takže měl obličej jen pár cáků od ní. Sám se toho taky štítil a v životě by na to nepoložil prst, ale teď dělal hroznýho machra. ,,Ale je to macek." poznamenal. ,,Dlouho jsem takovýho neviděl."
,,To jo," notoval mu Sentarou. ,,Jak podtácek. Poprvé ji skoro chápu."
,,To je škoda zabít. Má nejmíň dvacet let."
,,Je mi prdel," spustila jsem hystericky. ,,Kolik tomu je nebo jak je to vzácný! Buď chcípne ta věc, nebo já!"
Kinran se na Sentara podíval s kamenným výrazem. ,,To je nabídka, kteru by sis měl promyslet, dědku. A neodflákni to. Ten pavouk na tebe totiž nebude řvát."
Žirafák pokýval hlavou. ,,To je fakt. Ale zase, umí to pochovat dítě?"
,,No, má víc končetin, než Yumi, takže minimálně čtyři. Plus jedno na zadečku."
,,Vidíš, lásko," kouknul na mě Sentarou. ,,Tohle neumíš. Proč?"
,,Jestli chceš, abych si nechala udělat zadek jako poličku, fajn, ale odstraň tu obludu!"
Chytil Kina za culík a táhnul ho ze dveří. ,,Tak prej pojď..."
Vtipálek. ,,Myslela jsem toho pavouka!"
Napřed se oba zasmáli, než teda pan Tenshikage milostivě přistoupil k té krvežíznivé bestii. Sehnul se - ale to se mi taky nelíbilo.
,,Počkej!"
Zarazil se v půli pohybu. ,,Co zas?"
,,Nemůžu vidět, jak se to hýbe!" vyšilovala jsem. ,,Jestli uvidím, že se to rozběhlo, tak určitě umřu Sentarou, vážně, padnu tady mrtvá a ty budeš vdovec ještě dřív, než manžel!"
,,Tak zavři oči." navrhl.
,,Co když to poběží ke mě a já to neuvidím?!"
,,Tak jdi ven."
,,Kolem té zubaté, zvrácené hříčky přírody? Co když má zbraň?!"
,,Měls pravdu," otočil se na Kina. ,,Asi volím pavouka...."
Odhodila jsem si z tváře několik vlasů. ,,Vy se mi smějete, ale ještě chvíli a ušima mi začne cákat přebytečná krev."
Kin přešel k vaně a chytil mě okolo pasu jako děcko. Pak přepochodoval ke dveřím a postavil mě na chodbu. Během celé operace jsem se snažila dívat jinam a nemyslet, že mě přenáší jen kousek od té gigantické kreatury....a pavouka.
,,Co jsi to říkala o té přírodní ženské nadřazenosti? A že chlapi se o sebe neumí postarat?" prohodil jen tak, nevinně.
Zamračila jsem se a chtěla mu něco odseknout, ale málem mi sklouznul ručník, takže jsem ho rychle chytila. A to už vycházel ven Sentarou a nechal si tu věc normálně bez zábran běhat po hřbetu ruky. Strhla se nová eskapáda, kdy jsem ječela a utíkala před ním, abych s tím náhodou nepřišla do styku. Zaběhla jsem do pokoje a zabouchla za sebou dveře. Z chodby jsem slyšela, jak se Kinran směje.
,,Zkus si to tak neužívat, prosím!" houkla jsem uraženě.

Když jsem sešla dolů, seděli zase oba u stolu. Kina smích přešel, tvářil se uraženě a zatímco na něj Sentarou mluvil, zíral do podlahy.
,,Já chápu, že bys chtěl něco dělat," říkal mu zrovna žirafák. ,,Ale boj s démony není žádná legrace a ty nemáš chakru."
Kinran protočil očima. ,,A co je na tom? V okolním světě ji nemá nikdo a taky přežíváme. Nejste lepší jen proto, že umíte používat jakousi neviditelnou sílu."
,,Neřekl jsem, že jsme lepší, nebo že ty jsi horší. Ale..."
,,Ale co? S mečem to umím jako nikdo. Jsem nejlepší Ichinazagi. Dokážu se vyrovnat lovcům démonů i bez znalosti vašich jutsu."
,,Dobře." kývnul Sentarou. ,,Pošlu tě s Anitinou skupinou do výcviku lovců démonů, pokud to tak moc chceš. I přes to, že démoni jsou největší protivníci vůbec. Ale jenom v případě, že dokážeš porazit mě."
Zřejmě jsem se na něj v tu chvíli podívala úplně stejně zaskočeně, jako Kin.
,,Já mám do síly démona hodně daleko." pokračoval a měřil si svého pravnuka zelenýma očima. ,,Pokud mě dokážeš alespoň uhodit v souboji, kde se ani jeden z nás nebude držet zpátky, uznám, že na to máš."
,,Bez tréninku?" namítnul Kin. ,,Jsi Tenshikage! Porazí tě snad Anita jen tak?"
,,No, je jedna ze Sedmi Šermířů, takže asi ano."
,,Fajn, blbej příklad. Co chci ale říct, jsi tady jeden z nejsilnějších a já tě mám jen tak, bez tréninku složit? Po něm možná, ale teď..."
,,Má pravdu." zastala jsem se ho. ,,Tobě je práce dostat se na tělo i s chakrou, natož bez ní."
,,Ale o to jde, Yumi." obrátil se ke mě. ,,Démoni chakru mají a rozhodně se nebudou držet zpátky."
Přisedla jsem si k nim. ,,Takže jinak. Zkusíme teď Kinův potenciál, jestli vůbec má na to, zúčastnit se tréninku. A pokud postoupí dál, vyzkoušíme ho po absolvování Vosina kurzu. Pak se s tebou utká, v plné síle, jak říkáš. Vyrovná se ti - necháme ho přidat se k Lovcům. Prohraje - nic se nezmění. On ztratí měsíc, ne ty."
Chvíli nad tím uvažoval, upíral na mě pohled 'tak dík, už jsem se ho málem zbavil a ty přijdeš s tímhle'. Nakonec vydechnul. ,,Dobře. Ale kdo ho vyzkouší, jestli je vůbec schopnej účastnit se kurzu?"
Kin se na mě s nadějí podíval.
Pousmála jsem se. ,,Moji studenti."
,,Všichni?" zeptal se trochu blbě žirafák.
,,Jasně, že ne." mávla jsem rukou. ,,Jen můj tým, tři chuunini. Satsuka, Yusu a Densuke. Satsuka je sice nadaná na taijutsu, ale tak zkušenej samuraj by s ní neměl mít problém." mrkla jsem na Kina.
Sentarou se spokojeně opřel do židle. Věděl moc dobře, jak je Satsuka skvělá a tak bylo vidět, že si myslí, že s pomocí svých dvou týmových partnerů vyhraje. Chápala jsem, že se o Kina bojí, proto ho nechce u Lovců. Ale zapomínal na jednu věc. Oba měli stejnou krev, uvažovali podobně. Zrovna Sentarou by měl chápat Kinranovu potřebu akce, boje a vzrušení. Ichinazagiové nebyli ukovaní z oceli aby seděli doma....
Kinovi se to moc nepozdávalo. ,,Mám bojovat proti dětem? To myslíte vážně?"
Zasmála jsem se. ,,Pozor na to, co říkáš. Ať tě ani nenapadne je podceňovat. Satsuka je rychlá a obratná jako vítr. Yusu nevyužívá zbraně, umí perfektně útočit a krýt se chakrou, takže jeho ostří neuvidíš. A Densuke je schopnej zvednout takovej oblak prachu, že neuvidíš na krok před sebe. Jsou sehraní, navzájem se znají. Na chuuninských zkouškách dali svým soupeřům pěkně na prdel...teda, dva z nich."
Nevypadal moc přesvědčeně, ale souhlasil. ,,Dobře. Utkám se s nimi a ty," šlehnul pohledem po Sentarovi. ,,Mě necháš bez keců stát se Lovcem."
,,Ne tak docela." opáčil žirafák. ,,Nechám tě zúčastnit se tréninku a nakonec se utkáš se mnou. Potom se teprve uvidí, jestli z tebe bude Lovec."
,,Fajn, tak domluveno."

Otevřely se dveře a vstoupila Xiaam, zabalená až po uši. Hned jsem vyskočila a vrhla se k ní, protože mě zaujal balíček, co držela.
,,Yumi! Už jste zpátky." usmála se.
,,Živá a zdravá. Co malá?"
,,Před chvílí přestala řvát." podala mi dítě.
,,Děkuju ti moc za hlídání, Xiaam. Máš úplně červenej nos, uvařím ti čaj."
,,Není třeba, udělám to sama. Přivítejte se s dcerou." usmála se, jednou koukla na Kina a zmizela v kuchyni.
Hned jsem k sobě Arii přitiskla a ten neklid a nervozita kdesi ve mě se konečně vytratili. Položila jsem si její hlavičku na rameno a objala ji. Cosi zamručela a vydala jedno z těch dětských kváknutí, co se dá specifikovat jako něco mezi písmenem G a E. I když přišly z venku, ze zimy, tvářičku měla teplou. Posadila jsem se na gauč a vybalila ji z peřinky. Hned se protáhla, jako by se jí ulevilo, že má víc prostoru a neomylně popadla pramen mých vlasů, co mi sklouznul ze zad. I když byly ještě pořád kouřově hnědý, protože se šampon vymýval pomaleji, zdálo se, že je poznala. Valila na mě oči a pořád se vrtěla, jako housenka. Znovu mě trochu zamrazilo při pohledu do těch vlčích zornic. Doufala jsem, že je to jen moje paranoia, protože nikdo jinej se zatím nezmiňoval o podobnosti s šelmou. Podala jsem jí do druhé ruky malíček a ona ho hned ochotně sevřela.
,,Maminka na tebe pořád myslela." promluvila jsem k dítěti. ,,Nemohla se dočkat, až tě zase uvidí."
,,To ani tatínek." ozval se Sentarou. ,,Tomu maminka, mimochodem, ještě pořád dluží vysvětlení."
Zvedla jsem k němu vyčítavej pohled. ,,Ty budeš pořád mrmlat, že? Jsem plnoletá kunoichi, v podstatě oficiálně nepatřící pod žádnou vesnici. Můžu jít kdy chci a kam chci."
,,To můžeš. Sice jsem se zlobil, ale chápu, proč jsi to udělala. Co bych byl rád, kdybys mi vysvětlila, je ta tvoje pitomá výmluva. Nemohlas mi rovnou vzkázat, co jdeš dělat? Popravdě?"
Zamračila jsem se. ,,Výmluvu měl na starosti Ryuk."
,,Nesnaž se to hodit na něj. To by Ryuk nevymyslel."
,,A co ti vlastně řekl?"
,,Že se tu pár dní neukážeš, protože jdeš telit losy do Lesa Chakry."
Vyvalila jsem oči. ,,Tohle že ti řekl?! Já ho zabiju!"
Kinran se už zase šklebil. ,,No, to fakt nezní jako z Ryukovy hlavy..."
,,A nemyslíte," namítla jsem. ,,Že bych si vymyslela něco věrohodnějšího?"
,,Kdepak," zavrtěl hlavou žirafák. ,,Tohle na tebe úplně sedí. I když si nejsem jistej...losi se telí?" obrátil se na Kina.
Ten pokrčil rameny. ,,Nemám tušení. No, kotit se nebudou. Možná by se dalo říct 'losi se hřebí'."
,,Hmm, ne. To spíš telí. Nebo losují - Yumi šla do lesa losovat losy."
,,Mě je to jedno," mínil Kin. ,,Normální člověk řekne 'Šla rodit losy' nebo 'Pomáhá na svět malým losům', ale kterej úchyl řekne..."
,,Ale vždyť v Lese ani losi nejsou!" vykřikla jsem načuřeně. ,,Já toho Ryuka zabiju!"
Sentarou hodil nohy na stůl. ,,Fajn, to je teď fuk. Podle toho, jak ses vrátila vyhastrošená bych řekl, žes byla prozkoumat, jak si aliance stojí ve válce."
Automaticky jsem mu do nohou lehce praštila, aby je sundal. Provedl to okamžitě. ,,Jo, byla. Prošla jsem tři bojiště, omrkla nemocnici a vůbec celkovej stav věcí."
Čekala jsem příval výčitek, ale kupodivu se nic takovýho nekonalo. Jen se natáhnul a pohladil malou prstem po břiše. ,,A?" zeptal se aniž by od ní odtrhnul oči. ,,Co se tam děje?"
Jeho klid mě mátl. ,,Spojenecká armáda má trochu navrch, někomu se podařilo zlomit Edo tensei, takže teď stojí jen proti Zetsuovým klonům....."
Pomyslela jsem na souboj Kakashiho s Obitem a trochu se zamračila. Kinran mě z toho ale vytrhl. ,,Takže vyhrávají Spojenci?"
Kývla jsem. ,,Zatím to pro ně vůbec nevypadá špatně. Ale nemůžeme říkat hop, dokud jsme nepřeskočili. Moje matka společně s Pěti Kage se utkali s Madarou, tam jsou prý ještě nějaký komplikace. Nějak se mu nechce vrátit na onen svět, prevítovi." obrátila jsem se k Sentarovi. ,,Ty mi ani nevynadáš, že jsem se tak vypařila?"
,,Co s tebou? Už jsem si zvykl, že si děláš, co chceš. Ale příště mi to, laskavě řekni. A nenuť chudáka Ryuka, aby papouškoval tvoje ztřeštěný výmluvy."
,,Já jsem si ty losy nevymyslela!"
,,Nemyslíš, že je Ryuk trochu moc seriózní na takovej kec?"
,,Třeba mu pomáhala Vosa!"
Kin se zasmál. ,,Ne, že bych se vám do toho chtěl míchat," naklonil se k Sentarovi. ,,Ale že se Ryuk nesměje neznamená, že nemá smysl pro humor. Myslím, že je možný, že to vymyslel sám...a dobře tě tím dostal."
Žirafák se mračil jako deset čertů. ,,To tady má pak někdo pracovat jako Kage, když si ze mě každej střílí? Abych začal nosit klaunskej nos! Yumi, posloucháš mě vůbec?"
Zvedla jsem hlavu od Arie. ,,Cože jsi říkal, zlato? Nějak jsem..."
,,Mě už je to jedno." kapituloval. ,,Nikdo mě neposlouchá, jsem tady jako pro srandu králíkům. Kabát si na mě pověsit nechcete?"
Neubránila jsem se smíchu. Vstala jsem a přešla k němu, abych ho políbila. Arii se nelíbilo, že se octla mezi náma a hned nám to dala tichým vztekáním najevo. Zatahala mě za vlasy tak silně, že mě až udivilo, kde se to v ní vzalo. Pohladila jsem Sentara po tváři. ,,Vždyť víš, že by se to tady bez tebe do týdne rozsypalo."
,,Hmmm. Někdy mám pocit, že jsem jedinej, kdo to ví." zabručel, ale chytil mě okolo pasu.
,,Dobře, zařídím ti elitní skupinu uctívačů. Kamkoliv půjdeš, poběží před tebou v předklonu."
Kinran se znovu zasmál a neodpustil si jakousi jízlivou poznámku, co jsem dost dobře neslyšela. Sentarou po něm blesknul očima. ,,Ty mlč!"
Narovnala jsem se a koukla na Arii. Nápadně vesele se usmívala, spokojeně zavřela oči a zavrněla. Hned mi bylo jasný, která bije.
,,Jdu nahoru přebalit malou. A pak spát, jsem utahaná."
Sentarou přikývnul. ,,Za chvíli přijdu."
,,No to doufám."

Když přišel nahoru, ležela jsem už v posteli a pomalu usínala. Mohlo být teprve něco kolem půl deváté, ale to mi vůbec nebránilo v tom regulérně umřít. I když byl leden, kvůli malé jsme udržovali v pokoji teplo, na mě až moc, takže jsem spala jen v tílku a kalhotkách a peřinu jsem skopala dolů, jen aby mi kryla chodidla. Polštář jsem objímala oběma rukama, v té poloze připomínajícíma medvědí tlapy a slastně oddechovala. Po pár dnech v divočině vždycky bodne měkká postel.
Sentarou se začal svlékat. ,,Neříkej mi, že jsi to s tím spaním myslela vážně?"
Obrátila jsem se na něj. ,,Utíkala jsem třicet hodin v kuse, léčila zraněný Spojenecké armády, probíhala bojovou zónou a sežrala veverku, která už musela být nad hrobem, protože chutnala příšerně. Takže ano, jsem doopravdy unavená, ptáš-li se na tohle."
Lehnul si ke mě a objal mě okolo pasu. Rukou mi pomalu začal vyhrnovat tričko. ,,Nechceš sáhnout po svých pověstných energetických rezervách?" navrhl tiše a jemně mě kousnul do krku, těsně pod ucho. V břiše se mi rozletěl roj motýlů.
,,Pokud tě tak moc provokuje moje 'pyžamo', můžu se zakrýt..."
,,Dá se to řešit i jinak...."
S úsměvem jsem ho chytila za zápěstí, vytáhla jeho ruku zpod trika a položila ji neškodně přes sebe. ,,Pamatuješ si ještě na tu naši debatu o šestinedělí? No, tak vydrž ještě dva týdny...."
,,Dva?" leknul se. ,,Snad jeden, ne? Arii je pět týdnů, dokonce něco přes."
Povzdychla jsem. ,,No to jo, ale počítá se s tím, že jak se moje tělo vrátí do původního stavu - po šestinedělí - dostanu krámy. To tak totiž většinou je, víš."
,,Ty přece nebudeš mít týden."
,,Po devítiměsíční pauze?"
Cosi zabrblal a přitáhnul mě blíž k sobě. ,,Do té doby se ze mě stane maniak."
Tiše, abych nevzbudila malou jsem se rozesmála. ,,Snad nebude tak zle." otočila jsem se a dlouze ho políbila. ,,Pak ti to vynahradím."
,,No to doufám. Ale pro začátek se teda přikryj...."
Se smíchem jsem přes sebe přetáhla deku. ,,Tak dobrou noc."
,,Dobrou."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama