***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

YD4 - Akuma no tamashi 54

27. října 2012 v 12:58 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Souboj ve sněhu


Sledovala jsem, jak si Satsuka připevňuje k vysoké botě pouzdro na nůž. Densuke měl v rukou svoji obvyklou, hematitovou tyč a Yusu přeměřoval očima prostor mezi stromy. Zřejmě už promýšlel všelijaký strategie a manévry. Všichni tři na sobě měli upnutý, bílý věci, aby se co nejlíp skryli v lese a mohli útočit ze zálohy. Až na jedno....
,,Svlečte si vesty, jsou na vás velkým, tmavým bodem." poradila jsem jim. ,,Kinran je možná samuraj, ale nechybí mu mrštnost ninji. Jak vás zahlídne, půjde po vás. Přijdete o moment překvapení."
Satsuka dopnula řemínek a narovnala se. Pak udělala, co jsem řekla. Kluci stejně tak. ,,Tohle bude brnkačka, sensei."
Ušklíbla jsem se. ,,Jo, to on říká taky. Není nic krásnějšího, než když se soupeři navzájem podceňují. Ale co jsem vás učila?"
,,Nikdy nikoho nepodceňovat." zabručel Yusu. ,,Dyť jo, pořád."
Densuke, kterej si zřejmě chtěl napravit svou reputaci z chuuninských zkoušek si přeměřoval Kina coby snadnej cíl. Zřejmě už se viděl, jako vítěz. Několikrát zkusmo zatočil s tyčí a zapíchnul ji do země, aby si natáhnul rukavice.
,,Už se těším." pronesl. ,,Protažení přijde vhod."
Přikývla jsem. ,,To jo. Pamatujte ale, o čem jsme se bavili ráno."
Hned zvážněli. Satsuka se lehce zamračila. ,,Nemějte strach, proběhne to hladce. I tak to bude dobrá rozcvička."
,,Se ví!" přitakal Densuke.
Nechala jsem svoje žáky, překypující sebevědomím řádně se připravit a přešla jsem o několik metrů vedle, ke Kinovi. Ten dřepěl na jednom z větších kořenů, ze kterýho shrabal sníh a brousil si katanu. Sentarou stál nad ním a s nečitelným výrazem ho pozoroval. Vosa vesele houpala nohama, sedící na větvi vysoko nad zemí. Bylo vidět, že hoří zvědavostí, jestli se jí na trénink dostane pod ruku i Kinran.
,,Začneme. Zajisti, ať se sem nikdo neplete." řekla jsem na žirafákovu adresu.
Kývnul a vydal se zvolna k vesnici, vzdálené asi tři sta metrů.
Kin zvolna přejel palcem po ostří a když se mu na prstě objevila červená nitka krve, pousmál se. Vzhlédnul ke mě, modrý oči mu v zimou zčervenalým obličeji zářily. ,,Jsem připravenej. Vybavila jsi svoje studenty tipy, jak na mě?"
Zavrtěla jsem hlavou a sehnula se k němu. ,,Já přece nejsem proti tobě. Chci, abys to udělal."
,,Já vím," připustil. ,,A taky se budu snažit."
Krátce jsem se rozmyslela, mrkla na Vosu nahoře a usoudila, že nás neslyší. Sklonila jsem se ještě níž a ztišila hlas.
,,Satsuka je dobrá...ale prudká. Moc si věří. Nabídni jí prst a vrhne se na celou ruku - to může být její slabina. Densuke bude spolíhat na přímej útok, neumí se skrývat, už vůbec ne v zimním lese. Má sice bílý oblečení, ale ani tak nedokáže splynout."
Přikývnul, oči mu visely na mých rtech.
,,Problémem může být Yusu." pokračovala jsem. ,,Je chytrej, o všem uvažuje. Vymyslí strategii, Densuke a Satsuka ji jen provedou. On bude mozkem, možná bys ho měl sundat prvního. Densuke se na chvíli stáhne a Satsuka bude bez plánu reagovat impulzivně. Snaž se přemýšlet a uvažovat, než něco uděláš."
Vosa se naklonila dolů. ,,No tááááák," protáhla. ,,Za chvíli mi umrzne zadek! Showtime, holky!"
,,Komu říkáš holka?" ohradil se Kin a vstal. Meč zasunul do pochvy, svléknul si kabát, aby mu nepřekážel a dal mi ho do ruky. V rychlosti se protáhnul.
Odstoupila jsem od něj, asi tak na polovinu vzdálenosti mezi ním a jeho soupeři. ,,Takže pozor, budeme začínat." zvýšila jsem hlas. ,,Vaším úkolem je dostat protivníka do pozice, kdy už nebude nebezpečnej. Takže ho zablokujte, svažte nebo omračte, to je mi jedno. Souboj končí až uznám, že jedna ze stran není schopná pokračovat...nebo se vzdá. Odzbrojení protivníka není důvodem k ukončení, protože i beze zbraně se lze bránit. Dotazy?"
Densuke kývnul. ,,On nás musí porazit všechny tři? Nebo stačí dva?"
,,Všechny." odpověděla jsem. ,,Pokud sundá dva z vás a se třetím bude bojovat dýl, než třicet minut, jeden z poražených se vrací do hry. A za dalších třicet minut i druhej. Prostě, rozestupy mezi vaší prohrou nesmí být větší, než třicet minut, jinak se oživujete." obrátila jsem se ke Kinovi. ,,Jasný? Smeteš jednoho, máš čas půl hodiny. Pokud do té doby nesejmeš dalšího, první ti může skočit do zad."
Přikývnul. ,,Chápu."
Densuke ho napodobil. ,,Já taky."
,,Dobře. Obě strany mají pět minut na vymyšlení strategie a technik a na ukrytí se v lese. Začínáme...." hypnotizovala jsem stopky a čekala, až vteřinová ručička doběhne do celé minuty. ,,Teď!"
Skoro ještě než jsem to dořekla, moje děcka zmizely. Kin se rozhlídnul po okolí a neomylně zamířil k mírně vyvýšené skalce nedaleko. Přesunula jsem se pod strom, na němž seděla Vosa a opřela se zády o kmen.
,,Tohle bude zajímavý."
,,To jo." souhlasila vesele. ,,A my máme nejlepší místa v publiku."

Jak jsem čekala, jako první zaútočil Densuke. Sesmýknul se ze stromu nad Kinranem, ve vzduchu zatočil tyčí a prásknul jí do sněhu, takže zvednul hustej oblak ledových krystalků, co měly Kina oslepit. V ten moment se ze země zvedla Satsuka a vrhla se do clony s vějířema tasenýma. Překvapením jsem zamrkala. Zatímco Densukeho jsem si všimla, když se plížil, nebyla jsem vůbec schopná říct, kdy a jak se na svoje místo dostala ona. V momentě, kdy byl Kin chvilkově zaskočenej, Densuke sníh zase rozptýlil a dal tak Satsuce možnost překvapivě zaútočit zezadu.
Pokud by tam teda jejich soupeř byl.
Hned, jak clona opadla, ti dva zjistili, že jsou sami. Sama pro sebe jsem se usmála - to bylo chytrý. Kin, místo aby čelil hrozbě v nepřejícných podmínkách, využil Densukeho vlastní útok k tomu, aby zmizel. A to ani, prosím pěkně, neměl bílý hadry.
,,No nic moc." podotkla jsem pobaveně. ,,Doufala jsem, že jsem vás vycvičila líp."
Satsuka zlostně zasyčela. ,,Stopy!" vykřikla. ,,Za ním!"
Densuke vystřelil tím směrem, Satsuka se rychle otočila, aby zvířila další sníh a během jedné vteřiny se v terénu ztratila tak dokonale, že vůbec nevím, jak postupovala dál.
Vosa si zaclonila rukou oči, aby ji neoslňovalo nemocně stříbrné, přesto ostré zimní slunce. ,,Hmmm, bod pro něj."
Od vesnice se k nám blížil Sentarou. V dlouhým, černým plášti s vysokým límcem se nedal přehlídnout. Ačkoliv měl rukavice, schovával ruce v kapsách.
Postavil se vedle mě. ,,Les je čistý, jsme tu jen my. Jak to jde?"
,,Tvůj vnouček si zatím vede dobře." informovala ho Vosa. ,,Abych pravdu řekla, čekala jsem, že bude dole relativně brzo."
,,Zase nás nepodceňuj." pousmál se Sentarou. ,,Dlouhá desetiletí jsme byli ninjům důstojnými soupeři."
,,Pravda. Schyluje se k další potyčce!" zahalekala vesele a kamsi ukázala. ,,Tamhle!"
,,Chci to vidět." obrátila jsem se na Sentara. ,,Myslíš, že bys mohl...?"
Kývnul, aniž by potřeboval, abych dokončila větu. Chytila jsem se ho okolo krku, on mě jednou rukou popadl za pas a lehce vyskočil na větev vedle Vosy. Ve výhledu nám sice vadila spleť větví, ale přece jen odtud bylo vidět o něco dál.

Kin se v běhu náhle zastavil, kouknul pod nohy a otočil se čelem svým pronásledovatelům. Densuke se mu znovu postavil přímo, Satsuka zaútočila zezadu. On udělal něco, co jsem nečekala. Vrazil meč do země, odskočil, odkopnul jednu Satsučinu ruku s vějířem, kterou útočila, vrátil se k meči a vytáhnul ho. Odskočil o kousek dál, znovu ho zarazil, vyhnul se několika úderům, chytil Desukeho tyč, dal mu kolenem do břicha a hodil ho na zem. Vrátil se k meči, vytáhnul ho a celej postup zase opakoval.
,,Nemáš blbý potomstvo." kývla Vosa.
Sentarou se zapýřil. ,,Tvrdil, že je v rodině nejlepší. Na mě teda určitě nemá, ale musím uznat, že je dobrej."
,,A mí studenti natvrdlí." zasyčela jsem s přehnaným rozhořčením. ,,Jak ho můžou nechat takhle je přechytračit?!"
Na jejich obhajobu musím říct, že nemohli vidět to, co my z výšky, ale i tak se mohli přesvědčit, na čem to vlastně bojujou. Naposledy totiž Kinran, než meč vytáhnul, do něj dvakrát praštil, otočil se, aby vyblokoval Densukeho, popadnul svou zbraň a dupnul do země.
Půda pod nimi se rozpraskala a oba chuunini s překvapenými výkřiky ztratili rovnováhu. Kin toho využil, popadnul jeden Satsučin vějíř a sklapnutej si ho šoupnul za opasek. Densukeho tyč odhodil dál, pak do obou strčil, aby ještě víc narušil jejich rovnováhu a než jsem mrkla, děcka se plácaly v řece, předtím tak dokonale zasněžené, že vypadala jako součást lesní země.
Satsuka se nedala jen tak. I když tohle pokazila, byla neuvěřitelně adaptabilní k situaci. Hned se ponořila do ledové vody a zmizela pod ledem. Densukemu její rychlost chyběla. Než se nadál, Kinran u něj dřepěl. Chytil obě jeho ruce, vytáhnul mu rukávy a přibodnul je nožem k ledu. Pak vstal a rozběhl se směrem, kudy zmizela Satsuka.
Plácla jsem se do čela a zavrtěla hlavou. ,,To si ze mě dělají legraci.....bože, proč?! Tak hezky jim to šlo na zkouškách a teď si nechají takhle dát na prdel...."
,,Nebo je Kin prostě dobrej." pousmál se Sentarou.
,,Ať tak nebo tak, po tomhle budou trénovat, až zčernaj. Nechat se nachytat na takovou kravinu! To si sakra nevšimli, že je pod něma led?! Jsou tak oslepení Kinranovou neschopností ovládat chakru, že vůbec nepočítají s jeho možnostma využití okolí a terénu ve svůj prospěch. Jasně, však proč by dávali pozor na zemi, když jejich soupeř pomalu ani neví, co to Doton znamená?!"
Vosa se zasmála. ,,Tak se tak nečerti. Ta mladá je chytrá, teď už ji určitě ničím nepřekvapí."
,,Hmmm. Pokud nezdechne na zápal plic, může v ní Kin najít obstojnou soupeřku."

Densuke se zatím pokoušel dostat ze svýho neobvyklýho vězení. Pohnul větrnnou chakrou a pokusil se led rozseknout, aby se z něj vyprostil. Zapomněl ale, co dělá mrazivej, zimní vítr s vodou. Místo aby se osvobodil, zamrazil se ještě víc. Už jsem jen bezmocně mávla rukou.
,,Hlavně že jsem mu říkala; nauč se ovládat oheň! Ale on ne, on se bude specializovat na vítr!"
,,Na scénu přichází novej hráč...." ušklíbla se Vosa.
Doopravdy, z jednoho stromu se spustil Yusu. Přitisknul se zády ke kmeni a odhadoval situaci. Když si nevšimnul ničeho podezřelýho, vydal se k Densukemu. Něco na sebe pokřikovali, Yusu ho zřejmě plísnil. Densuke se tvářil uraženě, zmlknul a podíval se stranou. Yusu k němu přišel a sahal po noži, kterej držel Densukemu obě ruce v šachu.
V tu ránu se zpoza jedné ze skalek zjevil Kinran. Ohnal se po Yusuovi, ale ten obratně uskočil. Nedali si navzájem moc dlouhej oddych, hned se na sebe vrhli. Zaostřila jsem na jeden z nedalekých stromů a pousmála se.
,,Klon." hlesla jsem. ,,Já jsem si říkala, že Yusu je moc chytrej na to, aby jen tak skočil na návnadu."
Sentarou se mračil. ,,Densuke bude parádně nemocnej."
Vosa si utřela červenej nos. ,,To je fakt. Aoi, měli bychom ho uznat jako neschopnýho pokračování. Kinran ho hlídá a bez cizí pomoci..." nechala větu nedokončenou. Uznala jsem, že má pravdu a požádala Sentara, aby mě zase snesl na zem.

Přiběhla jsem zrovna když Densuke ukázkově pčíknul. Když mě Kin a Yusův klon uviděli, na chvilku se přestali bít a odstoupili od sebe deset kroků. Kývnutím jsem jim poděkovala a sehnula se k Densukemu.
,,Vypadá to s tebou bledě." zkonstatovala jsem. ,,Nádherně jsi naletěl, chuunine."
Tvářil se, jako by nejradši zmizel.
,,Shodly jsme se s Anitou, že už nejsi schopný pokračovat...."
Ještě než jsem to dořekla, trhnul sebou jako nitěnka. ,,T-t-to ne! Já jsem schop-p-ppp-pnej p-p-pok-kračovatt!"
,,Opravdu?" přimhouřila jsem oči, o krok ucouvla a založila ruce. ,,Budiž. Dávám ti minutu, aby ses z toho dostal. Sám." dodala jsem rychle, protože jsem zaslechla, že se Yusu za mými zády pohnul.
Chlapec se začal vrtět, použil vítr, ale se stejným efektem, jako předtím. Zkoušel led prorazit lokty, ale nemohl je dostatečně zvednout k nabrání síly. Kopal nohama, pokoušel se vykroutit, ale marně. Minuta uběhla a on docílil jenom rychle zamrzající louže vody, co okolo sebe utvořil. Povzdychla jsem, přidřepla a přiložila dlaň na led.
,,Katon: Hibashiri..."
Nenechala jsem jutsu moc se rozjet, jen natolik, aby zahřálo okolní vodu a roztavilo led. Densuke se hned vydrápal nahoru, zuby mu drkotaly a on se po celém těle třásl. Shodila jsem z ramen bílej plášť s kožešinovou kapucí a přehodila ho přes něj. Objala jsem ho kolem ramen a párkrát rychle přejela dlaněmi po jeho pažích, abych ho trochu zahřála.
Usmála jsem se. ,,Zatím jsi skončil. Jestli definitivně, to se uvidí. Pojď, něco uděláme s tím podchlazením." mrkla jsem na Kina. ,,Snaž se je nezabít."
,,Snažím se o to celou dobu."
,,A ty," obrátila jsem se na Yusu. ,,Neudělej mi ostudu."
Kývnul, oči nespouštěje z protivníka. Pobídla jsem Densukeho. ,,Tak jdem. Pořádně se do toho zabal, ta voda musela být příšerně studená...."
,,Ddd-d-docela to st-tálo zz-zz-za t-to, s-s-sensei."
,,No si myslím..."

Netrvalo to ani deset minut a Sentarou přinesl k třesoucímu se Densukemu i bezvládné Yusuovo tělo. Stála jsem a nevybíravě klela, že to, co mám nejsou studenti, ale dementi. Densuke zarytě mlčel a usrkával čaj, zatímco žirafák párkrát proplesknul Yusua, aby ho probudil. Marně. Proti Kinovi, na kterýho jeho chakrový ostří vůbec nepůsobila neměl přílišnou šanci. Dostal po hlavě a to tak řádně, že si chvilinku pospí. Nechal se nachytat na několik výbušných lístků, co Kinran rozmístil po okolních stromech během boje s jeho klonem. Po odpálení spadnul dolů jako přezrálý ovoce a než se nadál, musel čelit Kinovu zuřivýmu útoku. A protože byl ještě otupělej z pádu a jeho jedinou zbraní je chakra, pro Kina neškodná, nebylo zrovna moc složitý lepnout ho na správný místo.
Sentarou se ke mě přitočil a mezi mojí tirádou sprostých slov mě políbil do vlasů. ,,Tak tak nezuř." klidnil mě. ,,Tví studenti si vedli dobře."
,,To byl výkon geninů." prskla jsem. ,,Nechali se pochytat jako štěňata."
,,Nemají se za co stydět. Kinran je vážně dobrý a navíc má asi o patnáct let víc zkušeností, než oni. Je expert na boj s přesilou v terénu, co hraje proti němu."
,,Ale oni jsou shinobi!"
,,Nehotoví. Nelam nad nimi hůl, Satsuka se pořád skrývá někde v lese. Ještě je může vrátit do hry - nebo vyhrát."
Zkoumavě jsem se na něj zadívala. ,,To bys rád, že?"
,,Upřímně? Jo."
,,Proč nechceš, aby Kin vyhrál? Mohl by být dobrej Lovec. Dej mu šanci."
S odpovědí si dal na čas. Pozoroval Kina, opatrně přešlapujícího lesem a rozhlížejícího se na všechny strany, jak hledal poslední z nepřátel. ,,Mám o něj strach. To, že je imunní vůči chakře mu dává určitou výhodu, ale....démon je démon. Nejsem si jistý, jestli je na to připravený. Nikdy ničemu takovému nečelil."
,,Všechno je jednou poprvé." namítla jsem. ,,A Kinran je už dost starej, aby za sebe zvládnul rozhodovat."
Pobaveně na mě shlídnul. ,,Kam se podělo to tvoje 'žádnej chlap nikdy nebude tak starej, aby se o sebe dokázal postarat'?"
Našpulila jsem rty. ,,To je něco jinýho...."

Přemýšlela jsem, jestli se Satsuka nebude skrývat tak dlouho, aby vrátila Densukeho do akce, ale to nebyl její styl. Jak jsem předpokládala, zaútočila za chvíli, sama, rychle. Horkokrevně, ale musím uznat, že fikaně.
Když Kin procházel kolem jedné z větších sněhových závějí, vystřelila z ní Satsuka, otočila se na zádech s neuvěřitelnou mrštností a podrazila tak překvapenému samuraji nohy. Kinran sebou plácnul na zem. Jako předtím on, využila jeho úleku a rychlým plesknutím mu vyrazila meč z ruky. Dvěma přemety se dostala ke zbrani a zaujala bojovej postoj, v jedné ruce zbývající vějíř, ve druhé Kinovu katanu.
,,Troufá si na přímou konfrontaci?" podivila se Vosa. ,,Dobře ona..."
Sentarou ale povzdychl. ,,Kdyby znala samuraje, nikdy to neudělá..."
,,Zas tak dobří nejste." namítla jsem. ,,Samurajové se v taijutsu nemůžou rovnat shinobimu."
,,Samurajové ne," souhlasil. ,,Ichinazagi ano."
Kinran se rychle sebral, vyskočil na nohy a sáhnul po kratším meči, co mu zbyl u pasu. Satsuka mu neposkytla moc času k rozmýšlení strategie. Skočila vpřed, rozmáchla se vějířem - když se zaklonil, bodla mečem. Jen taktak to stihnul vyrovnat do předklonu a uniknout tak zásahu. Rychle se otočil okolo její levé strany a udeřil. Sehnula se jeko blesk, šla mu mečem po nohou. Vyskočil, pokusil se podrazit jí nohy. Vedla úder seshora, zarazil ho chráničem na předloktí a krátkým mečem rychle švihnul po jejím vějíři. Protože ji lehce seknul do palce, lekla se a uvolnila stisk. Vějíř spadnul do sněhu, chakrová blána z něj vyprchala. Kin ho podebral špicí boty a vykopnul nahoru, aby ho chytil. Byla rychlejší, během vteřiny ho sevřela v dlani a chystala se znovu aktivovat chakru. Otoči se k ní zády a přehodil si ji přes rameno. Dopadla připravená, na chodidla, hned se vyšvihla a omotala mu nohy okolo krku. Pokusila se ho tak strhnou do sněhu, ale on měl v momentě protiútok. Povolil, takže se na ni navalil celou svou vahou. Nezvládla jeho sílu zneužít ve svůj prospěch, proto uvolnila. Než se nadála, vyškubnul jí vějíř a zastrčil ho k tomu, co ukořistil už dřív.
Satsuka se vyloupla do stoje jako kočka. Přišla o své zbraně, ale pořád vlastnila Kinův meč, s nímž taky nezacházela zrovna nejhůř.
,,Nějak mu to trvá." poznamenal Sentarou. ,,Ještě šest minut a Densuke se vrací."
,,Satsuka je dobrá." kývla hlavou Vosa. ,,Možná by taky uvažovala o kariéře Lovkyně?"
Pousmála jsem se. ,,To si budeš pak muset promluvit s ní. Nevím ale, jestli je na to dostatečně vyzrálá. Už jsem se zmiňovala, že je až moc hr pro vážnou práci, ne?"
Ušklíbla se. ,,Tak za pár let..."
Kin zaútočil jako první, dvakrát seknul ve výši Satsučiné klíční kosti. Ustoupila několik kroků dozadu, přikrčila se a zamířila nohou neomylně na ono citlivé místo u mužů. Vykryl její nohu předloktím a hned na to se jejich meče zkřížily. Kin ucouvnul a ohnal se, záměrně jí tak poskytujíc nechráněnej bok. Kdyby ho tam zkusila zasáhnout, sešmikl by její meč z pravé strany a to by jí ho asi vyrazilo z ruky. Ona ale nebyla blbá, vykopla a vyrazila mu z ruky i krátkej meč, kterej pohodlně chytila. Tím mu vzala i poslední zbraň, čímž si byli kvit.
Kinran bleskově uchopil svůj pás na zbraně a celej ho uvolnil, až ho měl v rukou jako bič. Několikrát jím rychle pročísnul vzduch. Satsuka ucukávala před údery - kdo by taky chtěl dostat do držky koženým páskem, že jo. Roztočil ho nad hlavou a vedl úder na její obličej. V rychlosi tam nastavila meč. Pás se omotal okolo ostří, Kin nezaváhal ani vteřinu, chytil druhej konec, ještě jednou s ním otočil a pak trhnul k sobě. Nepřipravené Satsuce vyletěl jílec z ruky přímo ke svému pravému majiteli. Kin ho spokojeně chytil a jediným švihnutím odstranil z ostří pásek.

Vykopnul Satsuce do očí nějakej sníh a hned udeřil. Zarazila ho čepelí krátkýho meče, co pořád držela. Ze svýho místa jsem viděla, jak Kin přenesl váhu na přední nohu a naklonil se tak vpřed. Satsuka nemohla snést jeho váhu a sílu a donutilo ji to chytit jílec zbraně oběma rukama.
Sotva to udělala, Kin uvolnil jednu paži a rychle praštil Satsuku do žeber. Vyjekla a trochu se zkroutila, meče povolily jejím směrem. Kin svůj uvolnil, praštil jím z boku do její zbraně, až se jí rozletěly ruce a pak ji hned naplocho dlaní udeřil do prsní kosti. Satsuka to neustála, zakopla o vlastní nohu a kesla do sněhu. Kin na ni kleknul, aby nemohla vstát, chytil ji za vlasy a přitlačil k zemi. Pod krk jí přiložil čepel meče.
Několikrát sebou ještě zacukala, než poznala, že už to doopravdy nemá cenu.
,,Fajn..." procedila odevzdaně. ,,Prohrála jsem...."

Vydali jsme se k nim, mezitím Kinran vstal a podal Satsuce ruku, aby jí pomohl na nohy. Sevřel pěst a přiložil si ji na hruď po samurajským způsobu. Lehce se uklonil.
,,Musím říct, že to byl skvělý boj." prohlásil. ,,Jsi rovnocenná soupeřka, Satsuko-san."
Kývla hlavou. ,,Než budu rovnocenná, čeká mě ještě dlouhý trénink. Ale budu se snažit."
,,To rád slyším."
Sentarou se tvářil, jako by sežral pepřenku, ale Vosa se zdála potěšená. ,,Od začátku si myslím, že jsi ufon," přiznala. ,,A že máš vlasy jako holka. Přesto musím říct, že jsi mě mile překvapila. Teda překvapil..."
,,Díky." řekl kysele.
Protočila jsem očima. ,,Prosímtě, Vosa reje do každýho. To si zvykneš...bude to teď totiž tvoje nová kapitánka."
Kouknul na Sentara. ,,Co ty na to, dědku?"
,,Co já na to?" odsekl. ,,Víš, že nesouhlasím. Ale to je jedno, protože jsi splnil podmínky pro zahájení tréninku. Nemám už pravomoc tě zadržet."
,,Jo, to nemáš."
,,Takže vítej v týmu, nováčku." zazubila se Vosa. ,,Nebudu se s tebou mazlit, ale předpokládám, že trochec poctivé dřiny sneseš, he?"
,,Jasně, že jo."
,,Fajne. Začínáme za čtyři dny, v sedm ráno sraz na Černým náměstí. Kdo přijde pozdě, má důtku. Za tři důtky musíš umýt mistru Tenseiovi záda."
Otřásl se. ,,To tam radši budu včas...."
,,Přesně proto jsem si tenhle trest vymyslela!"
Z rozhovoru nás vyrušilo Densukeho pčíknutí. Sentarou se ohlídnul. ,,Vezmu ho k medikům."
,,Dobrej nápad." kývla jsem. ,,Kine, ještě na moment....."

Vraceli jsme se k vesnici pomaleji, než ostatní. Zvolna začínalo sněžit, les byl tichej, ani vítr nefoukal. Vzduch nádherně voněl ledem.
,,Předně ti gratuluju." začala jsem. ,,Zasloužíš si to."
Usmál se. ,,Děkuju. Musím říct, že tvoje studentka je skutečně dobrá."
,,Já vím."
,,Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že ani jeden z nich nejel naplno." zkoumavě se na mě otočil. ,,Nebo je to jen moje paranoia?"
Zarputile jsem hleděla do země. ,,Paranoia. Viděls přece, že jsem se na ně zlobila."
,,Jo, to jsme viděli všichni. Zlobila ses neobvykle okatě."
,,Tak dost keců! Prostě jsi vyhrál, tečka. Budeš Lovec, to jsi chtěl, ne?"
,,Jo...to jo." odpověděl po krátkým zaváhání.
,,No tak. Ale co jsem s tebou skutečně chtěla probrat - mám takovej plán na zítřek....i na pozítřek. Chystám se na cestu, docela dalekou a nechce se mi samotné. Všichni ale mají povinnosti tady. Sentarou vede vesnici, Vosa připravuje trénink pro Lovce, Ryuk je...no, to je jedno, co je Ryuk, hlavní je, že nemůže."
,,Chceš zase nechat malou s Xiaam?"
Povzdechla jsem. ,,Ještě jednou jo...a pak už budu s ní....."
Kývnul. ,,Rád ti budu dělat společnost. Co je to za cestu?"
Vzhlédla jsem k němu. Jeho oči byly o něco modřejší než moje, čistší a dobré. Už na první pohled to byl hodnej člověk. ,,Chci se vrátit domů - domů tam, kde jsem vyrůstala. Chci přivést Brodyho zpátky....zeptat se ho, proč odešel...." odmlčela jsem se.
Pousmál se a přikývnul. ,,Tak s tím ti pomůžu rád. I mě to pako chybí. Navíc," vzhlédnul k obloze. ,,Chtěl bych vidět ten jiný svět, kde nejsou ninjové, samurajové ani démoni."
,,V mnoha ohledech je horší než to, co znáš odtud."
,,Já vím."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama