***............................Všechny ukončené příběhy od Rin-chan. Originální web TADY. Pěkné čtení =)............................***

YD4 - Akuma no tamashi 59

27. října 2012 v 13:01 | Rin-chan |  Deníček4: Duše démona

Před koncem



Když jsem konečně dosáhla skály Hokage, cítila jsem se už zase silná a svobodná, jak jsem po dlouhé době vypadla z toho šrumce v Chakrové. Cestou sem jsem si ani na chvíli neodpočinula, poháněla mě vpřed touha po domově. Protože nehledě na všechno ostatní, tady mám kořeny - v případě Senju skoro doslova.
Když jsem si dřepla abych vydechla, oči mi sklouzly dolů, na všechny ty střechy a ulice. Stála jsem přímo nad hlavou Sarutobi Hiruzena, Třetího. Jen kousek vepředu se kulatila široká střecha kanceláře Hokage, toho času pravděpodobně prázdné. Všichni silní a schopní ninjové byli ve válce, krváceli daleko odtud a doma zůstali jen genini, starci a civilisti. Proto vesnice vypadala neobvykle tiše a mírumilovně, sem nesahal boj ani nepokoje. Svítilo slunce, nebe bylo bez mraků a vzduchem se téměř hmatatelně vznášel odkaz minulých generací, které položily život, aby jejich děti mohly žít. V době, kdy byl jinde boj byla Listová úlem nadějí a očekávání, tichých motliteb, že všechno zlé brzy skončí.
Odhrnula jsem si z tváře vlasy, co mi tam navál vítr a neubránila se úsměvu. Pocit, že jsem zpátky v Listové mě chytal za srdce. Snad to byl odkaz mého pradědečka Hashiramy, snad něco jiného. Ale v té chvíli, stejně jako po zbytek svého života jsem tuhle vesnici milovala tak prudce a bolestivě, až by se to dalo klasifikovat, jako postižení.
I když oni mě nenáviděli, já to nedokázala. Nedokázala jsem nesnášet tenhle úl.
Pootočila jsem hlavou a koukla postupně na všechny Hokage. Hashiramu, Tobiramu, Minata a Tsunade. Jelikož na Hiruzenovu hlavu jsem neviděla, domyslela jsem si tu tvář. Zvláštní pohled jsem věnovala Prvnímu a Čtvrtému.
,,Tak nějak mě napadá...." promluvila jsem sama pro sebe, s lehkým úsměvem na rtech. ,,Že vy dva byste mě chápali nejvíc, kluci."
Připadala jsem si skoro jako by mi bylo zase patnáct a já se sem vracela regulérně z nějaké lehčí mise, kterou mi přidělila má přehnaně starostlivá matka. Jako bych tu byla vítaná, čas se vrátil zpátky do těch bezstarostných dní a nic z toho zlého se ještě nestalo.
Zleva se ke mě blížila hlídka. No jasně, několik shinobi zůstalo jako domobrana - neměli by mě tu vidět. Utáhla jsem si u krku plášť a seskočila dolů, přímo do té úžasné hloubky pode mnou. Spojila jsem svou chakru s větrem a pohodlně se sklouzla až na zem. Dopadla jsem celkem tiše, na nohy, jen pár ulic od bývalého sídla Senju.
Nikdo si mě zřejmě nevšiml. Šikulové. Kdybych byla Obito, už dávno tady udělám poprask a stihnu vyzabíjet desítky lidí, než se mi vůbec uráčí věnovat nějakej obránce.

Náhle mě vyděsil šramot za zády. Otočila jsem se, ruka mi střelila ke kunai. Ale byl to jen planý poplach, žádnej ninja mě neodhalil. Kolem mě se šourala starší babka s hrbem větším, než bylo moje těhotenský břicho. Jeřábovala s sebou dvě tašky narvaný jídlem a vypadala, že co chvíli vypustí duši. Někoho mi strašlivě připomínala, což upoutalo mou pozornost. Nedovedla jsem si její tvář nikam zařadit, ale určitě jsem ji už viděla. Měla jsem čas a dobrou náladu a tak jsem k ní přistoupila.
,,Dobrý den, obasan." oslovila jsem ji, nahlas, jelikož vypadala, že má tak od devadesáti let do nekonečna. ,,Dovolíte mi pomoci vám? Ty tašky musí být těžké."
Zvedla hlavu, zamžourala a usmála se bezzubými dásněmi. ,,To byste byl opravdu moc hodný, mladíku. Jsou skutečně přetěžké."
Zdusila jsem smích. ,,Já jsem si to hned myslel. Ukažte." přebrala jsem od ní bagáž a přizpůsobila svůj krok jejímu hlemýždímu tempu.
Měla celkem švitořivou náladu. ,,Co je můj vnuk pryč, musím si nákup nosit sama. Můj vnuk je ninja, víš. Moc šikovný chlapec, jen co je pravda. Inu, i jeho otec byl. Ty jsi ninja, drahoušku?"
,,Ani ne." odpověděla jsem. ,,Kdybych byl, neměl bych tu přece co pohledávat v tuhle dobu."
,,Pravda pravda."
,,Řekněte mi, obasan, když je váš vnuk pryč, proč tolik nakupujete?"
Pokývala hlavou. ,,Kdyby se vrátil, chci mít připravenou dobrou svačinu. Můj chlapec moc rád jí."
,,Znám jen málo lidí, kteří jí neradi."
,,Pravda pravda. Není to moc těžké drahoušku?"
,,Kdepak. Já něco vydržím."
,,Jsi šikovný chlapec. Kde jen jsem viděla tu značku?"
Všimla jsem si, že ostří na symbol Senju, umístěný z obou stran na límci mého pláště. Nervózně jsem pohodila hlavou, abych ho zakryla vlasy. ,,Možná na domech mé rodiny. Máme nedaleko sídlo..."
,,Ach, je to možné, pravda pravda. Děláš jí jistě čest. Tvoji rodiče na tebe musí být pyšní."
,,Těžko říct, zrovna teď je hodně zlobím."
Kývala hlavou, takže vypadala jako Buddha. ,,Pravda pravda. Všichni chlapci jsou zlobiví. I ten můj vnouček - co on se toho navyváděl! A nakonec došlo na moje slova."
,,Skutečně?"
,,Pořád jsem říkala: Kakashi, zábava je zábava jen do doby, než někdo přijde o oko. A dnes....ach, škoda mluvit. Kdyby si vzal moje slova k srdci...."
Konečně mi docvaklo, odkud znám ty rysy a překvapením jsem se zastavila. ,,Kakashi?!" ujelo mi.
Zpozorněla. ,,Kde?"
,,Ne, to..." dohnala jsem těch pár kroků, o který mi utekla. ,,Vy jste babička Kakashiho? Znám ho od....tedy...můj starší bratr je jeho spolužák."
Pořád pokyvovala. ,,Má hodně spolužáků, nepamatuju si je všechny."
,,Nevěděl jsem, že Kakashi má ještě rodinu."
,,Má už jenom mě, drahoušku. Tak a jsme tu." zastavila před menším domkem s lavičkou u vchodu, natřenou oprýskanou, zelenou barvou. ,,Polož ty tašky sem, už si je odnesu."
Poslechla jsem ji a složila nákup na lavičku.
,,Děkuju ti, hochu. Ulevil jsi mým zádům."
,,To nestojí za řeč, obasan. Rád jsem poznal někoho z Kakashiho rodiny."
Usmála se. ,,Čí ty jsi vlastně bratr, drahoušku? Jak říkám, nepamatuju si všechny spolužáky mého chlapce...."
Mávla jsem rukou. ,,Mě si určitě nepamatujete, obasan. Nikdy jsme se nepotkali."
,,Pravda pravda. Asi to tak bude."
Naposledy jsem si ji prohlídla. Tak tohle je osoba, která Kakashiho zřejmě vychovávala. Měla příjemnou tvář a vějíře vrásek kolem očí, což naznačovalo, že se často usmívala. Vyzařovala z ní starost a laskavost - typická babička.
Uklonila jsem se. ,,Už musím jít, obasan. Doufám, že se vám vnuk brzy vrátí...v pořádku."
,,Pravda pravda. Vrátí se, vždycky se vrací. Měj se krásně, chlapče!"
,,Děkuju. Vy taky - dávejte na sebe pozor."
,,Jo, jo."
Otočila jsem se a měla se k odchodu, když mě něco napadlo. Zastavila jsem se a pohlédla na stařenu. Zrovna škrábala na zádech nějakou kočku, která sem úlisně přitančila a třela se jí o sukni kimona.
,,Vy....pochválila jste symbol, co mám na plášti." pousmála jsem se. ,,Je vyloučené, že byste si všimla jeho detailů, ale přesto byla tak krátkozraká, že byste mě pokládala za chlapce."
I ona se usmála, nespustila oči z kočky. ,,Božínku, ty nejsi chlapec? Moc se omlouvám."
,,Máte to v rodině, že? Vždycky se děláte hloupějšími, než jste. I Kakashi."
,,Nepřítel tě tak podcení, nemám pravdu, drahá?"
,,Vy víte, kdo jsem."
,,Překvapilo mě, že jsi tu." konečně se napřímila. ,,Ale kdyby tvé úmysly byly zlé, nepomohla bys staré babce."
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Opravdu, vy Hatake mě nikdy nepřestanete udivovat. Co kdybych vás chtěla zabít?"
,,A chtělas?"
Rozesmálo mě to. ,,Jistě, že ne. Jdu jen zkontrolovat někoho, na kom mi záleží. Hned zase odejdu. Ocenila bych, kdyby se o mě nedozvěděla stráž...."
Přesunula se k taškám a začala je syslit do náruče, aby je mohla odnést. ,,Když nebudeš dělat vylomeniny, chlapče. Kam jsem jen dala ta jablka?"
,,Jsou ve druhé tašce..."
,,Ach, pravda pravda. No, nechci tě zdržovat drahoušku, jistě máš hodně práce. Buď sbohem a děkuju za pomoc."
,,Za málo." pousmála jsem se. Vzala tu hru za svou tak automaticky, že skutečně vypadala, jako babka s alzheimerem. Teď už jsem ale věděla, co od ní očekávat. Zřejmě to ještě měla v hlavě v pořádku - stejně jako Kakashi, i když i on se občas snaží tvářit, jako by neuměl napočítat do pěti. ,,Pozdravujte vnuka, až se vrátí."
,,Jo, jo. Omlouvám se synku, zapomněla jsem od koho. Jak že se to jmenuješ?" obrátila ke mě šedé oči.
Otočila jsem se a odcházela, pomalu a klidně. ,,Řekněte mu jen, že ho pozdravuje přítel."
,,Pravda pravda..."

Najít děti nebylo tak těžké - smích. Jejich rodiče a starší sourozenci byli ve válce, ale ony si i tak hrály a bavily se. Byly to jedny z nemladších dětí, ve věku od tří do šesti let. Většina z nich už byla osiřelá, ale oni to podle všeho ještě netušili.
Přišla jsem k palouku, po němž se proháněla banda asi dvaceti prcků. Dohlížela na ně Kurenai, za ruku držela svého vlastního syna. Mohl mu být asi rok a už se pokoušel o první krůčky, byť dost nejisté a za vydatné matčiny pomoci. Měl tmavé vlasy, víc jsem z té dálky nepoznala.
Stoupla jsem si mezi stromy tak, aby mě Kurenai nezpozorovala a přejížděla jsem očima louku, hledajíc Susame a Dayara. Nevěděla jsem, jak vypadají, ale byla jsem si jistá, že je poznám. Prostě jsem musela - bylo těžké představit si, že bych neodhadla, kteří dva jsou Chiiny a Itachiho děti.
Našla jsem je skoro okamžitě. Chlapec a dívka, oba černovlasí, seděli na trávě a něco tam mašlili. Tvářili se spíš soustředěně, než vesele, bylo vidět, že něco vyrábí. Posadila jsem se ke stromu a pozorovala je.
Vypadali oba zdraví, měli červené tváře a postavu tak akorát na děti v jejich věku. Ostatně jak jinak by se o ně mohla Kurenai postarat, než perfektně?
Kousek ode mě sešplhala ze stromu veverka a dala se do prohledávání luční trávy. Chvilku jsem pozorovala, jak obratně a hbitě si počíná a jak je opatrná. Přesto se přibližovala k dětem, které si hrály, aniž by vydaly jedinou hlásku.
Dayar zvedl hlavu a zvířátko uviděl. Vyskočil, pruce a nedočkavě. Rozběhl se, aby veverku chytil. Ta samozřejmě nehodlala zůstat na místě a vzala roha zpátky do lesa. Dayar za ní.
Tiše jsem zaklela. Bylo už pozdě se ukrýt a použít chakru jsem nesměla, jelikož by si mě Kurenai mohla všimnout. Než jsem vymyslela, co vlastně udělám, chlapec mě zbliknul.
Zastavil se a zaváhal, ve tváři nedůvěru.
Usmála jsem se a snažila se působit přátelsky. ,,Veverky jsou rychlý. Ty jen tak nechytíš."
I on se pousmál, nejistě a stydlivě. ,,Umím líčit pastičky. Kdybych měl nějakou nachystanou, učitě by se chytila."
,,Líčit pastičky není moc fér."
,,Máš ji?!" přiběhla i Susame. Stejně jako předtím její bratr, i ona se při pohledu na mě zarazila. ,,Kdo je to?"
Stejně o mě řeknou Kurenai a jí určitě dojde, kdo je navštívil. Rozhodla jsem se proto nic netajit. Sáhla jsem do brašny a vytáhla náhrdelník po Itachim, ten, který mi před mnoha měsíci předal Shikamaru společně se zprávou o Chiině smrti.
,,Já jsem Modrý anděl. Víte, co je to anděl?"
Oba zavrtěli hlavou.
,,Anděl je někdo, kdo na vás dává pozor."
Dayar zvednul obočí. ,,Vy na nás dáváte pozor, paní?"
,,Přesně tak."
,,Ale na nás dává pozor maminka." namítla Susame. ,,Je kunoichi. Teď bojuje, ale brzo se vrátí."
Dayar přikývnul. ,,Jste taky kunoichi?"
Usmála jsem se a vstala. ,,Tak dobrá, jako vaše maminka určitě ne. Pojďte sem, něco vám dám."
Mezi řečí jsem v ruce roztrhla Itachiho náhrdelník. V duchu jsem se mu za to omluvila. Vytáhla jsem z brašny lékařskou, pevnou niť a znovu korálky navlékla, vždycky jeden na jeden provázek. Každému jsem podala jeden z nových náhrdelníků, třetí jsem si nechala. ,,Tohle je moc cenná památka na vašeho tatínka."
,,Vy znáte našeho tatínka?" podivil se Dayar. ,,Máma o něm nemluvila."
,,Kde je?" přidala se Susame. Ona i její bratr přívěsky přijali.
,,To vám nemůžu říct, zatím." vstala jsem. ,,Zlí lidé by vám mohli ublížit, kdyby se to k nim doneslo."
Dayar stisknul korálek v ruce. ,,Ale vy jste říkala, že na nás dáváte pozor." zněl vyčítavě.
,,To dávám. Právě tím, že vám zatím neprozradím jméno vašeho otce. Ale nebojte se." pohladila jsem je oba po vlasech. ,,Dozvíte se ho. Já teď musím odejít, na dlouho. Ale jednou se vrátím a řeknu vám všechno, až budete starší. Poznáte mě podle toho náhrdelníku." pozvedla jsem nit se třetím korálkem. ,,Je to teď tajemství nás tří, jasný? Takovej klub, do kterýho patří jen ten, co má tenhle řetízek."
Dayarovi se to zřejmě líbilo. Hned si šperk přetáhnul přes hlavu. ,,A jak dlouho bude trvat, než budeme starší?"
Zasmála jsem se. ,,Tak dlouho, kam sahá tvoje paměť a ještě pětkrát tolik."
Susame otevřela pusu. ,,Tak moc?!"
,,Uteče to jako voda. Já už teď musím jít." naposledy jsem na ně shlédla.
Susame měla Chiin obličej, ale její vlasy byly černé. Bylo jen těžko uvěřitelné, že ledově modré oči za sebou skrývaly sharingan. Dayar byl naproti tomu celej Itachi, a to bez výjímky.
,,Nebudete to mít lehké," hlesla jsem. ,,A ujdete ještě dlouhou cestu, než se znovu sejdeme. Ale pamatujte si, že někde máte svého anděla. Kdykoliv to půjde, pokusím se vám pomáhat ze všech sil. Protože patříme do stejného klubu." pozvedla jsem ruku s korálkem.
Oba se usmáli. Jak byli tihle caparti důvěřiví...

Kurenai, předtím kontrolující opačnou stranu loučky se zase vracela. Bylo nutný tohle ukončit.
,,Musím už jít." narovnala jsem se a ucouvla víc do stínu. ,,Pamatujte si, co jsem vám řekla. Až se vrátím, povím vám všechno o tom, kdo byl váš otec a co se mu stalo. To slibuju."
,,Je to za dlouho." zamračila se Susame. ,,Chci to vědět hned."
,,Hned to nejde. Vaši rodiče to měli moc těžké. Ale pamatujte si, že vás oba zbožňovali - především vaše maminka. Největší radost jí uděláte, když budete veselí a najdete si opravdu dobré přátele. Nenechte si nikým nic napovídat do dne, kdy se znovu uvidíme. Pak se dozvíte celou pravdu."
Kurenai už byla moc blízko. Bez rozloučení jsem se ztratila mezi několika blízkými keři.
Slyšela jsem chlapcův výkřik: ,,Počkejte!"
,,Susame, Dayare!" to už byla Kurenai. ,,Pojďte sem. Do lesa sami chodit nesmíte."
,,Povídali jsme si s tou paní."
,, ......s paní?"
Přidala jsem do kroku a brzo jsem byla z doslechu, takže nevím, co se dělo pak. Zamířila jsem ještě ke hřbitovu, než odejdu a znovu se ukryju za tou bariérou, která mě tak dusí.

Hřbitov bylo tiché místo, o to tišší, že zrovna teď čekal, kolik desítek dalších obětí sem po válce přibyde. Někde tu bude i Chie...a kdo ví, kolik dalších mých blízkých. Ze srdce jsem doufala, že už žádní.
Prošla jsem hlavní uličkou až nakonec, k severní zdi. Pomník, který jsem hledala se tyčil před ní. Byl to šedý kámen, vyšší než já, na okrajích opracovaný, aby tvořil hranol. Uprostřed byla vyhotovená malá soška shinobiho s několika desítkami párů rukou - a kolem něj vytesaná jména lidí, všech z klanu Senju. Nad tím vším vévodil veliký znak klanu a pod ním dvě nejdůležitější jména, o poznání větší, než ostatní.
Patřili prvním dvěma Hokage.
Dole bylo ještě trochu místa. Zatímco Tsunade, až jednou zemře, bude zřejmě vytesaná pod Hashiramu s Tobiramou - jako třetí Hokage naší rodiny - já mohla tiše doufat, že ten volnej rožek tam nad trávou by mohl jednou být můj.
Posadila jsem se na paty a uklonila se před památníkem svého klanu. Pak jsem před něj položila malý svazek lesních květin, sesbíraných po cestě sem. Nebyly to žádný luxusní astry nebo růže, ale mezi povadlými kytkami, které zřejmě nikdo neměnil, co Listoví odešli do války vypadaly bohatě.
,,Prosím, dejte pozor na moji mámu." hlesla jsem šeptem. ,,Je posledním odkazem pravých Senju...protože já jsem zklamala. Vždycky jste se jako rodina ochraňovali, tak v tom, prosím, pokračujte. Tsunade si to zaslouží - nese Vůli ohně hrdě a je skvělou Hokage. Neberte ji mě ani vesnici, ne teď. Hashiramo, Tobiramo, dohlédněte mi na ni."
Prosbu jsem pronesla spíš v transu, zarazila mě totiž hned první moje slova.
Protože já jsem zklamala.
Byla to pravda. Ať už právem nebo ne, je ze mě zločinec - tentokrát už v mnohem větším měřítku, než předtím. S hrůzou jsem si uvědomila, že v očích ostatních národů jsem teď jedinou černou kaňkou na dosud neposkvrněném rejstříku rodiny. Možná i v očích Tsunade. Nezasloužím si nosit ve jméně odkaz mého pradědečka, ale...nějak si nemůžu pomoct. I když nejsem vnučkou a dcerou, na kterou by klan mohl být pyšný, já si toho jména stejně vážím. Napravit si reputaci asi nebude lehký, ale musím to zvládnout. Ne pro sebe, ale pro ně. To jejich ostudou bych se stala.
A tak jsem si tam, před tím pomníkem přísahala, že svoje jméno očistím, abych se jím dál mohla nazývat.

To jsem se ale přecenila.
A o růžku nad trávou bych si mohla nechat zdát. Moje jméno nebude vepsané nikde. A kde by ho náhodou někdo našel, ze zákona musí takový dokument hodit do ohně. Ale zase předbíhám...

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (112)
Zobrazit starší komentáře

101 BernardBor BernardBor | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 16:12 | Reagovat

https://www.sidofu.net/    喜多福,乾拌麵,拌麵,乾麵,呷什麵,關廟麵,手工麵,手作麵,沙茶咖哩,川味麻辣 牛肉風味,油蔥香菇,香蒜麻醬,紅油烏醋,麻辣麻醬,川味麻辣,團購美食,sidofu,日曬麵條,古法手工精製,日光自然曬乾

102 DavidTum DavidTum | E-mail | Web | 7. září 2018 v 5:12 | Reagovat

喜多福,乾拌麵,拌麵,乾麵,呷什麵,關廟麵,手工麵,手作麵,沙茶咖哩,川味麻辣 牛肉風味,油蔥香菇,香蒜麻醬,紅油烏醋,麻辣麻醬,川味麻辣,團購美食,sidofu,日曬麵條,古法手工精製,日光自然曬乾                       https://www.sidofu.net/

103 HaroldBlupe HaroldBlupe | E-mail | Web | 8. září 2018 v 13:19 | Reagovat

台北市-萬華【禾云室內設計│台北城市工程】─萬華室內設計│萬華裝潢統包│萬華木作工程         http://interior-plan.com/

104 Wilsonaxody Wilsonaxody | E-mail | Web | 8. září 2018 v 20:07 | Reagovat

綠屋家居: GREEN HOUSE 北歐傢俱-台中家具 http://www.greenhouse.net.tw/

105 RonaldImaps RonaldImaps | E-mail | Web | 9. září 2018 v 13:07 | Reagovat

後宮情色網-優惠多多,紅利集點,AV女優最齊全,天天更新 http://168.av-50.com/

106 VadimProSEO VadimProSEO | E-mail | 11. září 2018 v 20:07 | Reagovat

Приветствую Вас! Хочу Вам предложить свою услугу в помощи продвижения вашего сайта в поисковых системах, недорого, всего лишь за 9700 руб.

От Вас необходимо лишь ссылка на Ваш сайт и ключевые слова в текстовом файле, по которым Вы хотите продвинуться в ТОП (пример вышлю Вам по электр. почте, если заинтересует). Я размещаю вечные ссылки на форумах и сайтах, которые ведут на Ваш интернет-сайт. Мною будет написана статья (грамотно размноженная и "заточенная" под Ваш сайт), а в ней будут анкорные или безанкорные ссылки передавать Вам свой траст, "вес", и ссылочную массу. Тем самым увеличивая траст, доверие поисковиков, быстрое индексирование, рост позиций в поиске, рост ссылочной массы и т.д...

Вся работа займет по времени 2-3 недели и Вы увидите отличный результат! Ваш сайт "оживет" в сети интернет!

100% предоплата (Принимаю по карте, Вебмани, ЯДеньги, Киви).

Связаться со мной Вы можете уже прямо сейчас по почте proxrum$@$mail.ru с темой "ПРОДВИЖЕНИЕ САЙТА ПО СКИДКЕ" (удалите пожалуйста два символа $). У меня нет выходных, я не компания. Я частник! И работаю, стараюсь, как для себя!

P.S. Будет супер, если у вас на сайте имеется счетчик Яметрики (там есть важные ключевые фразы) и у Вас есть оперативная связь (скайп, аська, или вайбер). Благодарю!

С Уважением!

107 RobertHib RobertHib | E-mail | Web | 13. září 2018 v 18:10 | Reagovat

極道光碟屋 http://avgood-store.com/

108 EdwardPic EdwardPic | E-mail | Web | 16. září 2018 v 3:57 | Reagovat

後宮情色線上影音網 - 中文有碼 中文無碼 番號搜索 http://50-video.com

109 StephensoasE StephensoasE | E-mail | Web | 17. září 2018 v 20:57 | Reagovat

SEO,SEO送網站,SEO是什麼,SEO要怎麼做,SEO公司,SEO排名,SEO自然排序,SEO關鍵字優化,GOOGLE排名,搜尋引擎排名,GOOGLE自然排序,無限組關鍵字,關鍵字廣告,網路行銷,網站免費http://tw-seo.com

110 Bradleyitamb Bradleyitamb | E-mail | Web | 11. října 2018 v 22:08 | Reagovat

Last week the October 2018 update for Windows 10 had barely arrived before Microsoft was forced to pause its rollout, as a few users complained of missing files. Now Microsoft says it has identified and fixed the problem, which was related to a feature called "Known Folder Redirection (KFR)" and an attempt to remove extra duplicate folders that could cause lost files in three specific scenarios.

It isn't ready to begin delivering the fixed 1809 update to most users yet (a test version is rolling out to its Slow and Release preview rings first), but a change that's already noticeable is in its Windows Insider Feedback Hub. While Microsoft maintains that the number of users impacted by the problem was small ("one one-hundredth of one percent") the severity of the bug meant it deserved attention even if only a few people saw it.

(<a href=http://www.zxprinter.com/catalog-printing>catalog printing</a> <a href=http://www.zxprinter.com>printing in China</a>).

111 Veinfuse Veinfuse | E-mail | Web | Úterý v 22:28 | Reagovat

<b>Доброго времени суток!</b>

Вы любите смотреть фильмы или сериалы?
Как Вам идея смотреть по вечерам популярные фильмы и зарaбатывать от 2000 р. в день?
Хотите создать себе стабильный пассивный дoход от 160 000 р. в месяц, уделяя рaботе всего час в сутки?
Метод уникален и не требует ни создания сайтов, ни влoжений. Первые результаты Вы получите уже сегодня-завтра.
<b>
<a href=http://glprt.ru/affiliate/9915942/zarabotatdenginaprosmotrefilmov>Заработать деньги на просмотре фильмов.>>> Пошаговый план действий тут <<<</a></b>

<b>ВИДЕО-ОБЗОР:</b> <a href=http://www.youtube.com/watch?v=fLhHlY6ekxo>Заработок на популярных фильмах!</a>

112 wab wab | E-mail | Web | Čtvrtek v 8:56 | Reagovat

Независимая экспертиза http://100expertov.ru/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama